4 Ads 150/2008 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 150/2008- 92 - text  4 Ads 150/2008 - 92 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: J. Š., zast. Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2008, č. j. 7 Ca 355/2006 - 56, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odměna zástupkyni stěžovatele, Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, advokátce, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, s e s t a n o v í ve výši 1600 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností brojil žalobce (dále také „stěžovatel“) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2008, č. j. 7 Ca 355/2006 - 56, (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2006, č. j. P-420-16/2006. Tímto rozhodnutím nebyla stěžovateli poskytnuta jednorázová peněžní částka podle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky (dále jen „zákon o odškodnění“). V žalobě žalobce nesouhlasil se zjištěným skutkovým stavem, kdy podle tohoto zjištění mělo dojít k jeho zranění pádem ze žebříku. Ve skutečnosti byl zraněn vojáky sovětské armády. Popsal skutkový stav tak, že přijel dne 22. 2. 1991 na základě předchozí domluvy do obce Kuřivody k vojákovi J., s nímž se znal. Tento mu měl uhradit dlužnou částku za koupený videopřehrávač. Přijel se svojí manželkou před dům, který tento voják obýval. Před domem byla skupinka vojáků sovětské armády, k nimž přistoupil, avšak bezprostředně byl udeřen ze zadu do hlavy, spadl na zem a upadl do bezvědomí. Když se probral, okolo postávali vojáci sovětské armády, on ležel v bolestech na zemi a žádal o přivolání lékaře a policie. Nato jej dva vojáci zvedli a hodili na nějaký předmět. Potom zůstal ležet do příjezdu lékaře a policie. S tím, že měl spadnout ze žebříku nesouhlasí, ze žádného žebříku nespadl, u domu takový žebřík ani nestál. To byla zřejmě účelová verze samotných sovětských vojáků. Dva svědci vypověděli ve prospěch žalobce tak, že byl udeřen uniformovanými vojáky a poté se skácel k zemi. V žalobě navrhl doplnit dokazování opětovným výslechem svědků, které vyslechl žalovaný, a dále výslechem dalšího svědka, V. N.. O žalobě rozhodl městský soud napadeným rozsudkem. V odůvodnění rozsudku obsáhle rekapituloval rozhodnutí žalovaného, shrnul žalobu a vyjádření žalovaného k ní, a dále zrekapituloval obsah správního spisu. Podle obsahu spisu měl být žalobce dne 22. 2. 1991 zadržen jako pachatel vloupání do domku čp. 218 v obci Kuřivody. Přistavil si žebřík k balkonu v 1. patře a byl pravděpodobně vyrušen zde bydlícím vojákem. Při slézání žebříku žalobce spadl na zem a utrpěl velmi těžké zranění. Věci připravené k odcizení měly hodnotu asi 400 Kč. Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 2 trestního zákona, později byl skutek překvalifikován na přestupek. Řízení o přestupku bylo z důvodu promlčení posléze zastaveno. Zavinění úrazu žalobce ze strany příslušníků sovětských vojsk nebylo zjištěno, trestní stíhání proti žádnému z nich zahájeno nebylo. Z lékařské zprávy Ústřední vojenské nemocnice vyplývá, že úraz byl způsoben pádem ze žebříku z výšky asi 4 metry. Z vyšetření CT mozku vyplývá, že na jednotlivých řezech mozkovou tkání nejsou patrné patologické změny, na skeletu nejsou patrné traumatické změny. Výsledkem očního vyšetření byl nález odpovídající věku. Městský soud poukázal na příslušná ustanovení zákona o odškodňování, vyložil jejich obsah a dále se zabýval zjištěním a posouzením skutkového stavu věci. Dospěl k závěru, že žalovaný dostatečným způsobem zjišťoval skutkový stav, podklady k němu označil za dostatečné, a podle názoru městského soudu existující a také zohledněné podklady dostatečně odůvodňují právní závěr žalovaného, že úraz, který utrpěl žalobce, nebyl způsoben příslušníkem či příslušníky okupačních armád. Ve spojení s příslušnými podklady městský soud zejména zdůraznil, že po důkladném lékařském vyšetření bylo patrné, že se incident tak, jak jej popisoval žalobce, nemohl odehrát. V lékařské zprávě ze specializovaného pracoviště (nervové oddělení Ústřední vojenské nemocnice) není žádná zmínka o patologických, ale ani o traumatologických změnách na hlavě, ani v očním pozadí. Z tohoto pohledu se tak skutková verze žalobce a svědecká výpověď jeho manželky o tom, že byl udeřen do hlavy, což byl úder tak silný, že po něm ztratil vědomí, jeví jako vysoce nepravděpodobná, k incidentu došlo 22. 2. 1991, do ošetření specializovaného pracoviště Ústřední vojenské nemocnice byl podle lékařské správy žalobce přijat 1. 3. 1991, a neuplynula tedy dlouhá doba, aby takový závažný úraz hlavy nebyl při podrobném diagnostickém vyšetření zjištěn. Rovněž je vysoce pravděpodobné, že pokud by žalobce byl na tomto specializovaném pracovišti s tak závažným úrazem hlavy, byla by o tom zmínka v lékařské zprávě i znaleckém posudku. Svědek K. pak vypověděl, že nemůže říci, zda vojáci žalobce uhodili, neboť byl vzdálen (asi 10 metrů). Za této situace by tak podle názoru městského soudu bylo další dokazování nadbytečné, neboť na shora uvedeném skutkovém zjištění, které pramení z archivních pramenů a lékařské zprávy, by již nemohlo nic změnit. Proto soud dokazování nedoplňoval výslechem uvedených svědků ani svědka dalšího. Ze shora popsaných důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozsudku brojil stěžovatel kasační stížností, odůvodněnou ustanovenou zástupkyní. V odůvodnění kasační stížnosti zrekapituloval obsah rozhodnutí žalovaného, vyjádřil s ním nesouhlas, a zopakoval svoji verzi zranění, obdobně jako to učinil v žalobě. Doplnil, že jeho napadení viděly další osoby, manželka stěžovatele, paní J. Š., pan B. K. a pan V. N., a uvedl, že podle jeho názoru měli být soudem vyslechnuti. Dále stěžovatel poukazuje na rozpor ohledně údajného přestupku spočívajícího v tom, že stěžovatel měl vniknout neoprávněně do domu č. p. 218 v obci Kuřivody pomocí žebříku. Z dopisu Úřadu pro řešení důsledků pobytu sovětských vojsk na území ČSFR, č. j. 494/92, ze dne 29. 6. 1993, vyplývá, že správní řízení u Obvodního úřadu pro Prahu 6 proti žadateli, tj. stěžovateli, bylo zastaveno z důvodu promlčení přestupku, kterého se měl dopustit tím, že neoprávněně vnikl do domu jiného s cílem řešit své obchodní záležitosti. Stěžovatel má však k dispozici přípis Odboru vnitřních věcí Obvodního úřadu m. č. Praha 6, ze dne 25. 3. 1996, kde je uvedeno, že správní řízení proti němu bylo zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (tzn., že řízení bylo zastaveno proto, že skutek, pro nějž je vedeno řízení se nestal, nebo není přestupkem). Z výše uvedeného tak podle stěžovatele vyplývá, že jeho těžká zranění byla dne 22. 2. 1991 způsobena jednáním vojáků sovětské armády, tak, jak stěžovatel od počátku uvádí. Kasační stížnost podal s odkazem na § 103 odst. 1 písm. a), b) a d). Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, v němž uvádí, že ve správním řízení shromáždil písemné podklady poskytnuté Vojenským historickým archivem, Národním archivem a archivem Ministerstva vnitra, které jednoznačně vypovídají o tom, že úraz, který utrpěl stěžovatel, nebyl způsoben příslušníky spojeneckých armád. Podle písemností tehdejší Veřejné bezpečnosti z roku 1991 bylo se stěžovatelem v souvislosti s incidentem zahájeno trestní stíhání pro trestný čin krádeže, později překvalifikované na řízení o přestupku. Z lékařské zprávy, kterou vypracoval dne 11. 1. 2003 znalec v oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. M. D., CSc., se potvrzuje, že dne 22. 2. 1991 stěžovatel utrpěl při pádu ze žebříku zlomeninu obratle, poškození míchy, zlomeninu žeber a levé lopatky a že byl zraněn těžce. Ani tímto posudkem nebylo konstatováno, že by zranění bylo způsobeno zaviněním jiné osoby. I v propouštěcí lékařské zprávě ze dne 22. 5. 1991 MUDr. D. se uvádí, že žalobce dne 22. 2. 1991 v ebrietě spadl ze žebříku z výšky asi 4 metry. V žádné lékařské zprávě se nepotvrzuje poranění hlavy stěžovatele. Nebyl uváděn ani otok, ani odřenina hlavy. Je tedy zřejmé, že incident se nemohl odehrát tak, jak stěžovatel uvádí. Žalovaný připomíná, že v písemném vylíčení události sám stěžovatel uvedl, že poté, co byl dvěma muži hozen na nějaký předmět, po dlouhé době přijeli policisté, se kterými hovořil ohledně auta. B