5 As 68/2008 — Nejvyšší správní soud

5 As 68/2008- 60 - text č. j. 5 As 68/2008 - 60 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, soudkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Greenpeace ČR, se sídlem Českomalínská 27, 160 00, Praha 6, práv. zastoupen JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Sokolovská 22, 186 00, Praha 8, proti žalovanému: Státní úřad pro jadernou bezpečnost, se sídlem Senovážné náměstí 9, 110 00, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2008, č. j. 9 Ca 84/2006 – 33, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen stěžovatel) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen městský soud), kterým byla zamítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (dále jen SÚJB) ze dne 10. 4. 2002, č. j. 6047/TO/2002, o neposkytnutí informace v podobě sdělení evidenčního nebo jiného identifikačního čísla protokolu z inspekce iniciované Greenpeace a nařízené náměstkem Ing. K. B. a zahájené dne 12. 12. 2000 u Modřanské potrubní, a. s., zaměřené na provedení dokumentace systému jakosti pro oblast výroby a montáže hlavního cirkulačního potrubí I. bloku JETE. Tímto rozhodnutím předsedkyně SÚJB na základě rozkladu podaného stěžovatelem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně rozhodla o změně výroku tohoto rozhodnutí. Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že v předmětné věci jde o to, že stěžovatel žádal o vydání či sdělení evidenčního nebo jiného identifikačního čísla protokolu z inspekce iniciované stěžovatelem a zejména poskytnutí k nahlédnutí a vytvoření fotokopie úplného protokolu či dílčích protokolů, pořízených záznamů zkoušek či jiných evidencí. Městský soud v Praze však přisvědčuje názoru žalovaného, že koncept (návrh, nástin) nelze považovat za informaci, kterou je možno povinným subjektem dle zákona č. 106/1999 Sb., poskytnout. Tento závěr se opírá o fakt, že se nejedná o konečný autoritativní výstup činnosti státního orgánu, a protože nejsou v konečné podobě, nelze je poskytnout. Tento právní názor je dle stěžovatele zjevně nesprávný. Zákon nerozlišuje, zdali došlo či nedošlo k vydání konkrétního aktu, listiny či písemnosti ve formě konečného rozhodnutí. Zákon chrání právo veřejnosti na informace o správní činnosti správních orgánů a dalších povinných osob. Pouhý odkaz na formální neukončení kontroly, protože se nepodařilo zjistit stav věci, by umožňovaly jakémukoliv správnímu orgánu mimo vší pochybnost vyhnout se povinnosti poskytnout informace o jeho činnosti. Podle informací, které jsou známy stěžovateli zprostředkovaně, povinný subjekt uvádí v omyl i soud prvního stupně, neboť dle něj protokol existuje a má být podepsán pěti členy komise, pouze jeden jediný člen komise odmítl protokol podepsat, čímž znemožnil dokončení kontroly. Tím se paradoxně stěžovatel dostává do situace, že v důsledku záměrné nečinnosti žalovaného není kontrola formálně ukončena, a proto je k jejím výsledkům stěžovateli odmítán přístup. Smyslem zákona, jak opakovaně zdůrazňuje stěžovatel, je získávat informace o činnosti povinných osob a nikoliv obcházení tohoto zákona na účelové jednání. Dle stěžovatele je naprosto rozhodujícím, aby si Nejvyšší správní soud vyžádal od žalovaného celý spisový materiál v předmětné věci, včetně listin označovaných jako koncept protokolu, návrh protokolu, apod. a následně pak posoudil, zda uvedenou listinu je možno zpřístupnit v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím stěžovateli. S ohledem na výše uvedené navrhuje stěžovatel, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc městskému soudu vrátil k dalšímu řízení. Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvádí, že předmětná kontrola byla nařízena, došlo k zahájení kontroly a tato kontrola probíhala, ale pracovníci neukončili kontrolu postupem dle zákona č. 550/1991 Sb., o státní kontrole, a nepořídili protokol o kontrole ve smyslu tohoto zákona. Předmětná kontrola byla poté náměstkem pro jadernou bezpečnost zrušena. Protokol o kontrole existuje pouze v podobě konceptu. Dle žalovaného zákon o svobodném přístupu k informacím rozlišuje, zda došlo či nedošlo k vydání konkrétního aktu, a to tím, že zákon umožňuje povinnému subjektu omezit poskytnutí informace, jedná-li se o informaci nehotovou, a to do doby ukončení přípravy konkrétního aktu. Žalovaný využil tohoto práva a požadovanou informaci neposkytl. Zákon o svobodném přístupu k informacím stanoví pravidla a meze poskytování informací, které se nemohou stát bezbřehým tokem veškerých informací z orgánu státní správy k veřejnosti. Jedním z těchto zákonných omezení je neposkytování informací, které jsou nehotové, chybné nebo neověřené vedoucími pracovníky správního úřadu, kteří by v takovém případě museli nést právní odpovědnost za takovéto výstupy ze správního úřadu. Kontrola problémových oblastí svárů, která je věcným předmětem informační žádosti stěžovatele, byla žalovaným provedena další inspekcí, při které bylo možno ověřit všechny potřebné skutečnosti, a která byla ukončena řádným protokolem o kontrole. Podrobné informace byly zveřejněny na webové stránce žalovaného. Žalovaný nepovažuje, s ohledem na výše uvedenou argumentaci, kasační stížnost za důvodnou a navrhuje proto, aby ji Nejvyšší správní soud rozsudkem zamítl. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek městského soudu z důvodů a v rozsahu uplatněných stěžovatelem, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Z obsahu správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto, pro posouzení věci podstatné skutečnosti: Žádostí ze dne 29. 3. 2002 požádal stěžovatel žalovaného o poskytnutí informace ve věci inspekce provedené žalovaným v Modřanské potrubní, a. s., a to ve formě: 1) sdělení evidenčního, pořadového, event. jiného identifikačního čísla protokolu či protokolů z inspekce iniciované podáním žalobce ve věci utajované opravy hlavního cirkulačního potrubí I. bloku JETE, nařízené náměstkem Ing. K. B. a zahájené dne 12. 12. 2000 týmem inspektorů žalovaného u subjektu Modřanská potrubní, a. s., zaměřené na prověření dokumentace systému jakosti pro oblast výroby a montáže hlavního cirkulačního potrubí I. bloku JETE a ověření jakosti jeho svárů, 2) poskytnutí k nahlédnutí a vytvoření fotokopie nebo fotokopií úplného protokolu či dílčích protokolů, pořízených záznamů zkoušek či jiných evidencí, a to i ve formě obrazového čí zvukového záznamu nebo záznamů nahraných na nosičích dat. Rozhodnutím ze dne 10. 4. 2002, č. j. 6047/TO/2002 žalovaný rozhodl tak, že se stěžovateli neposkytuje informace: sdělení evidenčního nebo jiného identifikačního čísla protokolu z inspekce iniciované žalobcem a nařízené náměstkem Ing. K. B. a zahájené dne 12. 12. 2000 u Modřanské potrubní, a. s., zaměřené na provedení dokumentace systému jakosti pro oblast výroby a montáže hlavního cirkulačního potrubí I. bloku JETE. Správní orgán prvního stupně odůvodnil rozhodnutí o neposkytnutí informace tím, že požadovanou informaci nelze poskytnout, neboť inspekce „kontrola systému jakosti dodavatele Modřanská potrubní a. s.“ nařízená náměstkem Ing. K. B. dne 12. 12. 2000 nebyla ve smyslu zákona o státní kontrole uzavřena. Žalovaný dále uvedl, že z téhož důvodu nemůže předložit tuto informaci k nahlédnutí nebo k vytvoření fotokopií, jak žalobce dále ve své žádosti požadoval. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal stěžovatel rozklad ze dne 23. 4. 2002, v němž argumentoval tím, že se jedná v pořadí již o třetí zamítnutí téže informace, a to pokaždé s jiným zdůvodněním. V prvním zamítnutí ze dne 25. 7. 2001 bylo jako důvod neposkytnutí informace tiskovým mluvčím žalovaného označeno neobdržení souhlasu ze strany kontrolovaných osob. Odpovědí na rozklad žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2001, v němž jako důvod neposkytnutí informace bylo uvedeno, že inspekce v Modřanské potrubní a. s., nebyla prováděna, a proto nemohl být tento materiál poskytnut. Poslední rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce (míněno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně z 10. 4. 2002) pak v odůvodnění uvádí, že kontrola v Modřanské potrubní, a. s., nebyla uzavřena, čímž zásadně popírá obsah obou předcházejících zdůvodnění. Stěžovatel v rozkladu dále poukázal na informaci, kterou obdržel na přelomu března a dubna roku 2001 od Ing. P. T., bývalého člena kontrolního týmu při inkriminované kontrole v Modřanské potrubní, a. s., jenž žalobci na telefonickou urgenci výsledků sdělil mimo jiné to, že kontrola již byla ukončena, jeho část protokolu byla vyhotovena a jím podepsána koncem března 2001 a v dohledné době by měla být zkompletována s částmi vypracovanými dalšími členy týmu. Ve shodě s touto informací je rovněž