9 As 92/2008 — Nejvyšší správní soud

9 As 92/2008- 82 - text  9 As 92/2008 – 89 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: M. S., zastoupený Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá č. 6, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2007, č. j. DSH/8694/07, o správním deliktu podle zákona č. 361/2000 Sb., o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2008, č. j. 30 Ca 107/2007  47, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje (dále jen „žalovaný“) ze dne 10. 9. 2007, č. j. DSH/8694/07. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Městského úřadu Tachov (dále jen „městský úřad“) ze dne 14. 6. 2007, zn. 8228/2006-ODSH-677/LU, jímž byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 2500 Kč za protiprávní jednání uvedené v § 125 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“), a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil. Uvedeného protiprávního jednání se stěžovatel dopustil tím, že dne 8. 9. 2006, v době kolem 12:07 hod. na dálnici D5 – Rozvadov, na 150 km, jako provozovatel autobusu tov. zn. Mercedes O350, dovolil, aby byl uvedený autobus použit v provozu na pozemních komunikacích přesto, že nesplňoval podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Při kontrolním vážení bylo zjištěno, že došlo k překročení největší povolené hmotnosti na nápravu o 1,4 % a k překročení největší povolené hmotnosti autobusu o 4,0 %. Stěžovatel označil za důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud podle něj nevzal v úvahu, že autobus Mercedes O350 je schválen do provozu na pozemních komunikacích na území České republiky, a to v souladu s požadavky zákona č. 56/2006 Sb. [správně 56/2001 Sb.]. Autobus je schválen pro přepravu 51 osob včetně jejich zavazadel, přičemž v průběhu kontrolního vážení nebyl ani plně obsazen. Za tohoto stavu se stěžovatel dle svého mínění nemohl dopustit žádného protiprávního jednání. Nepřikázal ani nedovolil, aby bylo v provozu na pozemních komunikacích použito vozidlo, které nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Krajskému soudu dále stěžovatel vytýká, že se nezabýval stanoviskem žalovaného ze dne 22. 1. 2007, dle něhož v případě některých autobusů může nastat paradoxní situace, kdy k překročení nejvyšší povolené hmotnosti může dojít i v případě, že autobus nebude ani plně obsazen. Tímto tvrzením žalovaný dle stěžovatele prakticky deklaroval, že stávající legislativa je v dané oblasti naprosto nedostatečná, zásadně nereflektující reálné aspekty posuzované problematiky. Stěžovatel dále zdůrazňuje, že v mnoha případech se v autobusu nachází zároveň více váhově nadlimitních osob, přičemž z jeho strany nelze tyto osoby diskriminovat odepřením přepravy. V neposlední řadě tvrdí, že v daném případě neměli být současně postiženi sankcí řidič vozidla i on jako provozovatel vozidla, neboť z hlediska skutkového stavu věci se jedná o jedinou určitou událost. Bylo-li shledáno zavinění na straně řidiče, je vyloučena deliktní odpovědnost provozovatele. Žalovaný ke kasační stížnosti žádné vyjádření nepodal. Ze správního spisu žalovaného Nejvyšší správní soud zjistil následující relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti: Dne 8. 9. 2006 bylo na 150 km dálnice D5 v Rozvadově provedeno kontrolní vážení motorového vozidla Mercedes O350, jehož provozovatelem je stěžovatel. Výsledkem bylo zjištění, že u předmětného autobusu došlo k překročení největší povolené hmotnosti na nápravu o 158 kg (naměřeno 11 658 kg oproti povoleným 11 500 kg) a největší povolené hmotnosti autobusu (18 719 kg oproti 18 000 kg). Zpráva o výsledku vážení byla předána městskému úřadu, který věc posoudil jako správní delikt a příkazem ze dne 2. 11. 2006 uložil stěžovateli pokutu ve výši 4000 Kč podle § 125 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. za porušení § 10 odst. 1 písm. a) téhož právního předpisu. Vedle toho potrestal v samostatném přestupkovém řízení i řidiče autobusu. Stěžovatel podal proti příkazu odpor, o němž rozhodl městský úřad dne 14. 6. 2007, přičemž napadené rozhodnutí po věcné i právní stránce potvrdil, pouze snížil pokutu na 2500 Kč. Odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný svým rozhodnutím ze dne 10. 9. 2007. Na základě žaloby podané proti posledně zmíněnému rozhodnutí posuzoval věc krajský soud. Ten dospěl k závěru, že stěžovatel dovolil, aby bylo v provozu na pozemních komunikacích užito vozidlo, které nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, bez ohledu na to, zda se subjektivně domníval, že splnění stanovených podmínek nemohl nijak předejít. Důvodným neshledal krajský soud ani tvrzení stěžovatele, že v dané věci byli dvakrát za totéž jednání potrestáni jak řidič, tak i provozovatel vozidla. Žalobu stěžovatele proto zamítl. Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná. Stěžovatel ji formálně opírá o důvody dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. o nezákonnost rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem. Obsahově námitky tomuto určení odpovídají. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že není důvodná. Pro posouzení projednávané věci jsou stěžejní následující ustanovení právních předpisů: Podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. provozovatel vozidla nesmí přikázat ani dovolit, aby bylo v provozu na pozemních komunikacích užito vozidlo, které nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Podle § 125 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. obecní úřad obce s rozšířenou působností uloží pokutu do 100 000 Kč fyzické osobě podnikající podle zvláštního právního předpisu nebo právnické osobě, která jako provozovatel vozidla přikázala nebo dovolila, aby bylo v provozu na pozemních komunikacích použito vozidla, které nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Podle § 15 odst. 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb. největší povolená hmotnost na nápravu vozidla nesmí překročit u jednotlivé hnací nápravy 11,50 t. Podle § 15 odst. 2 písm. a) téže vyhlášky největší povolená hmotnost silničních vozidel nesmí překročit u motorových vozidel se dvěma nápravami 18,00 t. Vyhláška č. 341/2002 Sb. je vydána na základě § 91 zákona č. 56/2001 Sb. Již krajský soud ve svém rozsudku v této věci zdůraznil, že stěžovatel nijak nezpochybňoval skutková zjištění správních orgánů, tj. zejména výsledek kontrolního vážení autobusu. S tímto závěrem se lze zcela ztotožnit a při posouzení námitek obsažených v kasační stížnosti je možné z něj v plném rozsahu vycházet. Stěžovatel v kasační stížnosti v prvé řadě tvrdí, že převažovaný autobus je schválen do provozu na pozemních komunikacích na území České republiky pro přepravu 51 osob včetně jejich zavazadel, přičemž v průběhu kontrolního vážení nebyl ani plně obsazen, a za tohoto stavu nelze učinit závěr o tom, že se stěžovatel dopustil protiprávního jednání, neboť nepřikázal ani nedovolil, aby bylo v provozu na pozemních komunikacích použito vozidlo, které nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Z uvedeného tvrzení stěžovatele vyplývá, že podle jeho názoru správní orgány nemohou při dodržení normy o maximálním přepravovaném počtu osob aplikovat další zákonem stanovené omezující kritérium, kterým je hmotnost předmětného vozidla. Stěžovatel tak nesouhlasí s existencí a aplikací obou podmínek současně. S jeho právním názorem se však nelze ztotožnit. Samotná skutečnost, že je motorové vozidlo schváleno do provozu na pozemních komunikacích totiž neznamená, že jej lze bez dalšího za všech okolností naplnit do jeho maximální transportní kapacity, bez ohledu na jeho největší povolenou hmotnost. Řádné provozování autobusu jakožto motorového dopravního prostředku pro přepravu osob je upraveno několika právními předpisy. Z hlediska provozu tohoto dopravního prostředku po pozemních komunikacích je podstatné jednak dodržet podmínky pro použití vozidla uvedené v rozhodnutí o schválení technické způsobilosti typu vozidla vydaného dle § 20 zákona č. 56/2001 Sb. (případně