— Nejvyšší správní soud

Pst 11/2008- 52 - text Pst 11/2008 - 54 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jana Passera, JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Marie Žiškové, v právní věci navrhovatelky: vláda se sídlem nábř. E. Beneše 4, Praha 1, zastoupené JUDr. Václavem Henychem, vrchním ředitelem sekce archivnictví a všeobecné správy Ministerstva vnitra, proti odpůrkyni: politické hnutí Mimoňská obroda, se sídlem Tyršovo nám. 158/1, Mimoň, o návrhu na pozastavení činnosti politického hnutí, t a k t o : I. V řízení s e p o k r a č u j e . II. Činnost politického hnutí Mimoňská obroda s e p o z a s t a v u j e . III. Navrhovateli s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Vláda České republiky (dále jen „navrhovatelka“) podala dne 23. 12. 2008 u Nejvyššího správního soudu návrh na pozastavení činnosti politického hnutí Mimoňská obroda (dále jen „odpůrkyně“) podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o politických stranách“). Navrhovatelka odůvodnila návrh tím, že odpůrkyně opakovaně nesplnila zákonnou povinnost předložit Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu, což vyplývá z usnesení Poslanecké sněmovny č. 295 ze 14. schůze konané dne 27. 4. 2007 ve vztahu k roku 2006, z usnesení Poslanecké sněmovny č. 777 z 30. schůze konané dne 30. 4. 2008 ve vztahu k roku 2007. Odpůrkyně tedy nesplnila povinnost řádně předložit výroční finanční zprávy za roky 2006 a 2007, a proto lze mít za to, že činnost odpůrkyně není v souladu s ustanovením § 4 písm. a) zákona o politických stranách, podle něhož nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu. Odpůrkyně navrhla „odložení návrhu“ na pozastavení její činnosti s tím, že nevykazuje žádné příjmy ani výdaje a domnívala se, že „negativní výroční finanční zprávu“ není třeba podávat. Na napravení této chyby pracuje. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 9. 3. 2009, č. j. Pst 19/2008 – 93, přerušil řízení z důvodu konání voleb do Evropského parlamentu (§ 15 odst. 2 zákona o politických stranách). Volby do Evropského parlamentu proběhly ve dnech 5. – 6. 6. 2009. Nejvyšší správní soud proto nyní rozhodl především o pokračování v řízení. Ve věci Nejvyšší správní soud rozhodl, s ohledem na souhlas účastníků, bez jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti: ze shora citovaných usnesení Poslanecké sněmovny č. 295 a č. 777 vyplývá, že odpůrkyně nepředložila výroční finanční zprávu za roky 2006 a 2007, a z tohoto důvodu Poslanecká sněmovna požádala vládu o podání návrhu na pozastavení činnosti odpůrkyně. Tuto skutečnost dále potvrdila tajemnice Kontrolního výboru Kanceláře Poslanecké sněmovny dopisem ze dne 5. 2. 2009. Dopisem ze dne 17. 6. 2009 tajemnice Kontrolního výboru Kanceláře Poslanecké sněmovny sdělila Nejvyššímu správnímu soudu, že odpůrkyně dne 11. 3. 2009 předložila výroční finanční zprávy za roky 2006, 2007 a 2008. Předložené zprávy však nesplňují všechny náležitosti předepsané ustanovením § 18 zákona o politických stranách, jak vyplývá z usnesení Poslanecké sněmovny č. 1221 a č. 1222 ze dne 15. 5. 2009, která tajemnice Kontrolního výboru rovněž doložila. Nejvyšší správní soud si vyžádal od Poslanecké sněmovny kopie předmětných výročních zpráv odpůrkyně. Ve všech zprávách za roky 2006 – 2008 jsou shodně proškrtnuty všechny kolonky týkající se příjmů i výdajů; ke zprávám nejsou přiloženy účetní závěrky za příslušné roky – v tomto směru je uvedeno, že počet příloh a jejich stran činí vždy 0; ke zprávám nejsou přiloženy zprávy auditora za příslušné roky – v tomto směru je uvedeno, že počet stran k odpovídající příloze činí 0 a je bez jakéhokoliv textu připojen otisk razítka auditorky Ing. I. K. s podpisem a rukou dopsanou adresou P. 463, P. 10; a ke zprávám je připojeno prohlášení předsedy odpůrkyně „pro auditora Ing. I. K.“, podle nějž odpůrkyně byla založena z důvodů kandidatury v komunálních volbách, nedisponuje žádným majetkem a nevykazuje žádné ekonomické činnosti. Podle ustanovení § 4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu. Z ustanovení § 18 odst. 1 téhož zákona vyplývá povinnost stran a hnutí předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) tohoto ustanovení. Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona může být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s § 1 až 5, § 6 odst. 5 a § 17 až 19 nebo se stanovami. Ustanovení § 15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Podle ustanovení § 96 s. ř. s. rozhoduje o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí soud podle skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu. Na základě výše uvedených skutečností má Nejvyšší správní soud za prokázané, že odpůrkyně skutečně nesplnila zákonem uložené povinnosti. Odpůrkyně po opakovaném nesplnění zákonných povinností ve stanoveném termínu nepředložila příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, výroční finanční zprávy, a to za roky 2006 a 2007, a učinila tak až dne 11. 3. 2009. Ani k dodatečně předloženým zprávám však odpůrkyně nedoložila účetní závěrku ani zprávu auditora a finanční zprávy opatřila bez jakéhokoliv textu pouze otiskem razítka a podpisem auditorky Ing. I. K. Odpůrkyně tak nesplnila zákonnou povinnost stanovenou v § 18 odst. 1 zákona o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší správní soud rozhodnout o pozastavení činnosti politického hnutí. Ze smyslu ustanovení § 14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace, kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec, anebo ji nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně, takové porušení ustanovení § 18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí. Nejvyšší správní soud považuje za vhodné připomenout, že politické strany nepředstavují běžné právnické osoby. Již Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/94 (Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4, str. 113 a násl.), totiž uvedl, že „politické strany a politická hnutí jsou korporacemi na soukromoprávním základu, v nichž členství není výsledkem aktu veřejné moci, ale volného rozhodnutí jednotlivců, nemají veřejnoprávní statut a požívají proto ochrany, plynoucí ze základních práv a svobod, v rozsahu, v němž lze základní práva a svobody vztáhnout i na právnické osoby. […] ..Přesto však ústavněprávní postavení politických stran nemůže být definováno pouze jako prostý výsledek zjištění, že strany nemají statut státního orgánu a v důsledku toho nejsou ničím jiným, než soukromými spolky. Takto jednoduché jejich postavení v současné době není. Po druhé světové válce překonala řada ústav předválečnou ústavní prudérii a upravila postavení a úlohu politických stran výslovně též v ústavním zřízení. Tomuto ústavnímu "odhalení" veřejné úlohy politických stran a snahám po jejich "zveřejnoprávnění" vyšlo v některých západoevropských zemích vstříc uznání jistého statutu veřejnosti, tj. role, kterou mají strany ve státě a vůči státu, aniž by však samy byly státem (měly státní, veřejnoprávní povahu). Z této ambivalentní povahy politických stran vyplývá řada problémů, spojených s interpretací jejich postavení, funkce a vztahu ke státu.“ Za situace, kdy stát politickým stranám a politickým hnutím přiznává ve vztahu k jiným korporacím soukromého práva privilegované postavení, které se konkrétně projevuje např. v oblasti jejich přímého státního financování, v monopolu podávat kandidátní listiny v některých volbách apod., je zcela legitimní po nich vyžadovat transparentnost hospodaření, aby měl každý občan reálnou možnost získat informace, o jakou politickou stranu (resp. politické hnutí) se jedná, kdo za ní „finančně stojí“, jaké příjmy je schopna získat z členských příspěvků, zda jsou její vykazované výdaje přiměřené