1 Afs 120/2009 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 120/2009- 90 - text 1 Afs 120/2009  95 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: CYREXELEKTRO s. r. o., se sídlem Čermákova 1926/2, Velké Meziříčí, IČ 253 15 609, zastoupena JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem Nádražní 21, Žďár nad Sázavou, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 5. 2008, čj. 7384/08-1300-700225, čj. 7533/081300700225, a ze dne 8. 8. 2008, čj. 13741/08-1300-700225, čj. 13743/081300700225, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2009, čj. 31 Ca 99/2008  53, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2009, čj. 31 Ca 99/2008  53, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Rozsudkem uvedeným v záhlaví krajský soud zamítl žaloby proti shora uvedeným rozhodnutím žalovaného, jimiž byla zamítnuta odvolání žalobkyně proti rozhodnutím Finančního úřadu ve Velkém Meziříčí (dále jen „správce daně“). Těmito rozhodnutími  platebními výměry - byla žalobkyni vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2005, prosinec 2005, prosinec 2002  březen 2004 (bez října 2003 a února 2004), květen 2004  listopad 2005 (bez srpna 2004, ledna 2005 a září 2005). [2] Z odůvodnění žalobou napadených rozhodnutí vyplývá, že na základě provedeného vytýkacího řízení za zdaňovací období září a prosinec 2005 a po provedené daňové kontrole za období prosinec 2002 až listopad 2005, dospěl správce daně k závěru, že u přijatých faktur za dodaný elektromateriál, na nichž byla jako dodavatel uvedena CARFAX spol. s r. o. (dále též jen „CARFAX“), žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve smyslu § 31 odst. 9 daňového řádu. Neprokázala totiž, že jí přijatá plnění uskutečnil uvedený dodavatel. Věrohodnost dokladů, jimiž žalobkyně přijatá zdanitelná plnění prokazovala, byla zpochybněna výpovědí jednatele společnosti CARFAX, tedy údajného dodavatele, pana P. G. K rozptýlení pochybností o důkazní hodnotě jí předložených listin a svědeckých výpovědí jejích zaměstnanců žalobkyně nepředložila ani nenavrhla žádný důkaz, přestože k tomu byla opětovně vyzvána. Žalobkyně tudíž neprokázala, že příslušné daňové doklady obsahují pravdivé údaje o plátci, který uskutečnil zdanitelné plnění, a jsou tak věrohodným důkazem ve smyslu příslušných ustanovení právních předpisů. [3] Ve všech žalobách, které krajský soud spojil ke společnému projednání, uplatnila žalobkyně v podstatě shodné námitky. Žalovaný neodstranil procesní vady správce daně, který postupoval v rozporu s konkrétními zákonnými ustanoveními, přičemž v této souvislosti žalobkyně odkázala na text žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, rozhodnuté u krajského soudu pod sp. zn. 31 Ca 28/2007. Správní orgány svá rozhodnutí opřely o výpověď P. G., osoby odsouzené k trestu odnětí svobody za závažnou trestnou činnost, a proto osoby nevěrohodné. P. G. přitom pouze vyloučil, že by o obchodech s žalobkyní věděl. Správní orgány naopak nevzaly v úvahu, že existenci dodávek potvrdili i zaměstnanci žalobkyně J. B. a V. P.. Ze znění § 5 předchozího zákona o DPH (zákon č. 588/1992 Sb.) je podle žalobkyně zřejmé, že i osoba, která jí soustavně dodávala zboží a dostávala za něj zaplaceno, je osobou podléhající dani. To platí i v případě, že by neměla pro svou činnost legální oprávnění a podnikala by neoprávněně. Žalobkyně prokázala, že jí zboží dodávala tatáž osoba, jež si též vyzvedávala platby za dodané zboží, tento dodavatel splnil zákonné podmínky vyplývající z cit. ustanovení i pokud jde o dosažený obrat. Proto závěr správce daně, že dodavatel nebyl plátcem daně, není správný. K prokázání nároku na odpočet stačilo doložit daňový doklad vystavený plátcem, a to i v případě, že by dodavatelem nebyla firma CARFAX, ale pan P. J. Správce daně nebyl dle žalobkyně oprávněn přenést na ni důsledky eventuálního podvodného jednání dodavatele. Podstatné je, že se předmětné plnění, z něhož byl uplatněn odpočet, uskutečnilo. Existence zboží byla v řízení prokázána, zboží bylo předmětem dalšího prodeje v souladu s předmětem podnikání žalobkyně. Proto není možné, aby správce daně akceptoval příjmy z činností a odpovídající výdaje pomíjel. Skutečnosti rozhodné v daňovém řízení byly předmětem rozsáhlého šetření Policie ČR, jímž bylo zjištěno, že se jednatelé žalobkyně nedopustili žádné trestné činnosti. [4] Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku především uvedl, že námitkami uplatněnými formou odkazu na jinou žalobu se nemohl zabývat, a to pro absenci tvrzení jako náležitosti žalobního bodu. S odkazem na příslušná ustanovení právních předpisů soud konstatoval, že plátce prokazuje nárok na odpočet daně, a to daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem a byl zaúčtován podle zvláštního právního předpisu. Důkazní břemeno tak primárně nese daňový subjekt. Předpisy o DPH nepovažují za podstatné, že bylo formálně vykázáno zdanitelné plnění, rozhodný je stav faktický. S odkazem na rozhodnutí NSS sp. zn. 2 Afs 148/2006 soud uvedl, že nestačí pouze předložit doklady se všemi předepsanými náležitostmi, nýbrž tu musí být soulad stavu skutečného a stavu formálně právního. Nárok na odpočet nemůže být uznán, není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo právě tak, jak je v dokladech uvedeno. Žalobkyně si v daňových přiznáních uplatnila nadměrné odpočty na vstupu, k jejich prokázání předložila doklady, z nichž vyplývá, že přijala zdanitelné plnění od společnosti s ručením omezeným CARFAX a že tento subjekt je plátcem DPH. Správci daně vznikly pochybnosti o skutečnosti, že žalobkyně přijala zdanitelné plnění od CARFAX, a to na základě výpovědi svědka G. CARFAX jako dodavatel nebyla v předmětných zdaňovacích obdobích dle registru plátců DPH plátcem daně. V případě vzniku pochybností byl správce daně oprávněn podle § 31 odst. 9 daňového řádu vyzvat žalobkyni, aby nárok na odpočet doložila tak, jak jej vykázala daňovými doklady. Žalobkyně tak měla dokázat, že plnění přijala od společnosti uvedené v předložených dokladech a že tato společnost byla plátcem daně. Názor žalobkyně, že postačí prokázání pouze existence zboží, které bylo předmětem obchodní transakce, je v rozporu s § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žalobkyně byla k prokázání uvedených skutečností opakovaně vyzývána, přesto nenavrhla žádné relevantní důkazy. Proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně požadované skutečnosti neprokázala. [5] Pokud jde o namítané nesprávné hodnocení výpovědí svědků správcem daně, svědek P. G., který byl jediným jednatelem dodavatele, nepotvrdil uskutečnění zdanitelného plnění, naopak o předmětných obchodech nevěděl, nikoho k jednání za společnost nezmocnil, společnost neměla jiného jednatele (což souhlasí s výpisem z Obchodního rejstříku). Svědek se dále vyjádřil, že v souvislosti s krádeží firemních dokladů v roce 1998 je možné, že někdo jednal na základě odcizených dokladů. K osobě pana J., který měl za CARFAX jednat, uvedl, že nikoho takového nezná, nikdy toto jméno neslyšel. Tuto výpověď použil správce daně pouze jako zpochybnění žalobkyní předložených dokladů. Výpověď bývalých zaměstnanců B. a P. nepotvrdila dodávky od CARFAX. [6] Názor žalobkyně, že k prokázání nároku na odpočet stačí doložit daňový doklad vystavený plátcem i v případě, pokud by dodavatelem nebyla uvedená společnost, ale pan J., nemá oporu v zákoně. V dokladech, jimiž žalobkyně deklarovala přijetí zdanitelného plnění a na jejichž základě prokazovala nárok na odpočet, není uveden jako dodavatel pan J., ale společnost CARFAX. Žalobkyně přitom neprokázala, že by pan J. mohl jednat za CARFAX. Neprokázala proto ani dodání zboží od dodavatele uvedeného v dokladech, ani skutečnost, že se tento dodavatel stal plátcem daně dle právních předpisů o DPH. [7] Krajský soud neshledal ani žalobkyní tvrzené porušení § 2 zákona o DPH ze strany správních orgánů. Správce daně postupoval v součinnosti s žalobkyní, vyhodnotil všechny jí předložené důkazy a posoudil je ve vzájemné souvislosti, přičemž přihlížel ke všem skutečnostem, jež v řízení vyšly najevo. Žádnou z žalobních námitek proto soud neshledal důvodnou. II. Stručné shrnutí základních argumentů uvedených v kasační stížnosti [8] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) rozsudek krajského soudu včas napadla kasační stížností. V ní uplatnila kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Konkrétně především namítla, že v žalobě poukazovala na obsáhlé odůvodnění žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, ve kterém byly podrobně popsány vady daňového řízení. Tato žaloba byla krajským soudem projednávána pod sp. zn. 31 Ca 28/2007 a stěžovatelka navrhovala, aby byl v nyní posuzované věci k důkazu připojen tento spis. Z odůvodnění napadeného rozsudku není z