— Nejvyšší správní soud

12 Ksz 1/2009- 58 - text 12 Ksz 1/2009 - 65 R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný projednal v ústním jednání dne 27. dubna 2010 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Tomkové, zástupce předsedkyně senátu JUDr. Jana Engelmanna a přísedících JUDr. Bohuslava Vacaty, JUDr. Mileny Čečotkové, JUDr. Zory Krejčí a JUDr. Gabriely Halířové, Ph. D. návrh okresního státního zástupce v Liberci ze dne 4. března 2009, č. j. SPR 73/2009 - 4 na zahájení kárného řízení proti Mgr. M. M., státnímu zástupci – náměstkovi okresního státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci, a rozhodl t a k t o : Podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění zákona č. 314/2008 Sb., Mgr. M. M. nar. X, státní zástupce – náměstek okresního státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci, j e v i n e n , že v rozporu s povinností postupovat svědomitě a odpovědně stanovenou v § 24 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, dne 18. února 2009 v Liberci jako státní zástupce pověřený vyšetřováním o trestných činech spáchaných osobami uvedenými v § 161 odst. 3 tr. řádu ztratil přenosný USB flash disk zn. DELL 128 MB, na kterém měl v elektronické podobě uloženu část trestního spisu sp. zn. SV 1/2009, zejména usnesení o zahájení trestního stíhání a protokoly o výpovědích svědků, přičemž uvedené písemnosti obsahovaly i osobní údaje obviněných a svědků, a dále i dokumenty ze dvou dalších trestních spisů vedených v rejstříku SV na Okresním státním zastupitelství v Liberci, t e d y zaviněně porušil povinnosti státního zástupce, t í m s p á c h a l kárné provinění podle § 28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Podle § 30 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., se od uložení kárného opatření u p o u š t í , neboť projednání kárného provinění je postačující. O d ů v o d n ě n í : Návrhem okresního státního zástupce na zahájení kárného řízení ze dne 4. 3. 2009, který byl kárnému soudu doručen dne 5. 3. 2009, bylo Mgr. M. M. kladeno za vinu, že se dopustil kárného provinění podle § 28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, tím, že dne 18. února 2009 v Liberci jako státní zástupce pověřený vyšetřováním o trestných činech spáchaných příslušníky Policie České republiky, příslušníky Bezpečnostní informační služby a příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace (§ 161 odst. 3 tr. řádu) ztratil přenosný flash disk zn. DELL 128 MB, na kterém měl v elektronické podobě uloženu část trestního spisu sp. zn. SV 1/2009, zejména usnesení o zahájení trestního stíhání, protokol o domovní prohlídce a protokoly o výpovědích svědků, přičemž uvedené písemnosti obsahovaly i osobní údaje obviněných a svědků, dále i dokumenty ze dvou dalších trestních spisů vedených v rejstříku SV na Okresním státním zastupitelství v Liberci. Podle kárného návrhu se kárně obviněný dopustil z nedbalosti porušení povinností státního zástupce, jímž mohlo dojít k ohrožení důvěry v činnost státního zastupitelství. Kárně obviněný písemné vyjádření k návrhu na zahájení kárného řízení nepodal; navrhl však, aby kárný senát požádal nejvyšší státní zástupkyni o zbavení kárně obviněného mlčenlivosti a dále pak, aby kárný senát přerušil řízení a předložil věc Ústavnímu soudu. Svůj prvý návrh odůvodnil tím, že jeho obhajoba je ztížena, neboť je vázán mlčenlivostí o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce (§ 25 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, dále jen „zákon o státním zastupitelství“). Této mlčenlivosti nebyl zproštěn; kárný návrh má podle něj souvislost s probíhajícím trestním řízením ve fázi přípravného řízení, které je neveřejné. Soudní řízení je naopak veřejné. Navrhl, aby kárný soud žádal nejvyšší státní zástupkyni o zproštění mlčenlivosti. Při ústním jednání byl kárně obviněný vyzván, aby konkretizoval skutečnosti, o které chce opřít svou obhajobu za situace, kdy skutek, jenž je mu kladen za vinu, spočívá v tom, že ztratil USB přenosný flash disk s částmi trestních spisů. Při ústním jednání k tomu kárně obviněný uvedl, že k bližšímu posouzení věci by přispělo, kdyby uvedl před soudem průběh pracovního dne 18. 2. 2009 a okolnosti, kterého jeho pracovní činnost toho dne provázely. Kárný senát nepovažoval za potřebné obracet se na nejvyšší státní zástupkyni s návrhem na zbavení mlčenlivosti kárně obviněného, návrh na takovýto procesní postup při ústním jednání zamítl. Důvody, které vedly k tomuto závěru, jsou následující: Obecně je třeba úpravu povinnosti mlčenlivosti v zákoně o státním zastupitelství, (§ 25 zní: (1) Státní zástupce je povinen zachovat mlčenlivost o věcech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i po skončení výkonu funkce státního zástupce. (2) Pokud zvláštní předpis nestanoví jinak, může státního zástupce zprostit mlčenlivosti z vážných důvodů nejvyšší státní zástupce; nejvyššího státního zástupce zprošťuje mlčenlivosti ministr spravedlnosti. – zvláštním předpisem se zde rozumí zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti) považovat za velmi kusou; její striktní aplikace (za užití argumentu výkladu per reductione ad absurdum) by znamenala, že vedoucí státní zástupci porušují povinnost mlčenlivosti, pokud podají kárný návrh, v jehož skutkové části se téměř vždy objevují skutkové děje vážící se k výkonu činnosti státního zástupce. Kárný senát je toho názoru, že v přístupu k citovanému ustanovení je nutno vyloučit takovou interpretační alternativu, která vede z pohledu smyslu a účelu normy k nepřijatelným důsledkům. Povinnost mlčenlivosti státního zástupce nesporně směřuje vůči třetím subjektům, a nikdy nemohla být zamýšlena vůči vnitřním mechanismům soustavy státního zastupitelství sledujícím dodržování plnění povinností uložených týmž zákonem. Stejně tak nemůže tato povinnost směřovat vůči soudu, který je nadán pravomocí posoudit kárnou odpovědnost státního zástupce. Kárně obviněný by pak nikdy nemohl užít svého práva obhajoby, neboť by porušil shora uvedenou povinnost mlčenlivosti. Je tedy zjevné, že povinnost mlčenlivosti nemůže být paušálně v řízení před kárným soudem aplikována. Je mezerou zákona o státním zastupitelství, že na tuto okolnost nepamatuje, na rozdíl například od zákona o Policii ČR (č. 273/2008 Sb.), jenž stanoví, že povinnosti mlčenlivosti se nemůže policista dovolávat vůči vyjmenovaným orgánům, pokud jde o údaje potřebné k plnění jejich působnosti na základě zákona (§ 115 odst. 3); obdobně zákon o advokacii (č. 85/1996 Sb.) stanoví v § 21 odst. 6, že se advokát nemůže v kárném řízení dovolávat povinnosti mlčenlivosti, totéž platí pro exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, dále pro notáře (zákon č. 359/1992 Sb., notářský řád, § 56 odst. 4), ale například též pro lékaře (§ 55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu). Kárný senát proto zastává názor, že ani státní zástupce se nemůže v kárném řízení dovolávat vůči kárnému soudu své povinnosti mlčenlivosti; jeho právo na obhajobu tím rovněž nemůže být ztíženo. Výjimky mohou nastat samozřejmě v případě utajovaných informací, popřípadě v případech, kdy by veřejnost jednání soudu vedla v takovýchto případech k ohrožení důležitých zájmů veřejného pořádku, citlivých osobních údajů apod. I v těchto případech by ale soud v prvé řadě volil nabízející se procesní prostředky k ochraně těchto zájmů (kupř. vyloučení veřejnosti po dobu ústního jednání). Úprava řízení před kárným soudem nemůže záviset na pravidelném zjišťování okruhu skutečností, které budou v řízení postupně vyjeveny a následných žádostech nejvyššímu státnímu zástupci o zproštění mlčenlivosti kárně obviněného. Kárný senát proto uzavírá, že kárně obviněný se obecně nemůže dovolávat povinnosti mlčenlivosti vůči kárnému soudu v kárném řízení, pokud jde o údaje potřebné k plnění pravomoci kárného soudu svěřené mu zákonem (č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů; dále převážně jen „zákon o řízení“); výjimky při neexistenci bližší zákonné úpravy musí kárný soud posoudit ad hoc. Z údajů, které kárně obviněný kárnému soudu sdělil, však potřeba zvláštních procesních opatření nevyplynula. Kárný soud také v ústním jednání posoudil návrh kárně obviněného na přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu. Tento návrh kárně obviněný odůvodnil dotčením na svém právu na spravedlivý proces, neboť řízení před Nejvyšším správním soudem jako soudem kárným je jednostupňové (§ 21 zákona o řízení stanoví, že proti rozhodnutí v kárném řízení není odvolání přípustné). Argumentoval nerovností vůči jiným profesním skupinám (například advokáti, notáři, pracovníci NKÚ), které podléhají kárné či obdobné odpovědnosti; jednostupňové řízení o tak závažných skutečnostech, jako je kárné obvinění státního zástupce a uložení kárného opatření, jehož jednou formou je i zbavení funkce, je v právním řádu zcela ojedinělé, bez objektivních důvodů pro tuto výjimku. Odvol