2 Afs 14/2010 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 14/2010- 122 - text 2 Afs 14/2010 - 129 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: FORTUNA sázková kancelář a. s., se sídlem Vodičkova 30, Praha 1, zast. Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem Na Příkopě 23, Praha 1, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2007, č. j. 17021/07-1300-105163, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2009, č. j. 11 Ca 36/2008 - 79, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti výše specifikovanému rozhodnutí žalovaného. Tím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2007 na částku 230 237 Kč, který vydal Finanční úřad pro Prahu 1 dne 22. 8. 2007 pod č. j. 261405/07/001511/7627. Finanční orgány vycházely z toho, že stěžovateli v daném období nevznikl nárok na odpočet DPH u vybraných loterií a jiných podobných her, který stěžovatel uplatňoval v daňovém přiznání. K témuž posléze dospěl i městský soud. Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje zákonný důvod obsažený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), tzn. namítá nesprávné posouzení právní otázky městským soudem. Nezákonnost stěžovatel spatřuje především v argumentaci městského soudu ohledně tzv. legislativních „přílepků“. Městský soud totiž uvedl, že ustanovení § 113 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále též zákon o DPH) bylo k 1. 4. 2006 novelizováno zákonem č. 109/2006 Sb., který byl označen jako zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách. Osvobození od daně z přidané hodnoty se nicméně nevztahuje k problematice sociálních služeb a proto městský soud tuto část zákona označil – s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 77/06 – za přílepek. Stěžovatel k tomu uvádí, že jako sněmovní tisk č. 1103/0 byl rozeslán vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách. Čl. XVI obsahoval změnu zákona o DPH (§ 59). V rámci druhého čtení poslankyně M. Šojdrová podala návrh na změnu ustanovení § 113 zákona o DPH, který zněl: „V čl. XVI se stávající text označuje jako bod 1 a doplňuje se bod 2, který zní: 2. V § 113 se písmeno b) zrušuje.“ Současně byla stanovena účinnost tohoto čl. XVI bodu 2 na 1. duben 2006. Tento pozměňovací návrh byl přijat a celý návrh zákona byl schválen. Následně byl tento návrh zákona postoupen Senátu (tisk č. 241/0) a zde bylo již uvedeno, že „v § 113 se na konci písmene a) čárka nahrazuje tečkou, písmeno b) se zrušuje a zároveň se zrušuje označení písmene a).“ Senát tento návrh zákona vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, nicméně Poslanecká sněmovna dne 14. 3. 2006 setrvala na původním návrhu zákona. Stěžovatel má za to, že čl. XVII bod 2 zákona č. 109/2006 Sb. není přílepkem, nýbrž nanejvýš je možno hovořit o tzv. „legislativním jezdci“. Právní posouzení věci městským soudem je proto nesprávné. Jakkoliv stěžovatel připouští, že novela zákona o DPH byla provedena způsobem, který by mohl mít za následek spornost toho, co vlastně bylo přijato, poukazuje na úmysl zákonodárců (viz ústní projevy ministra Škromacha, senátora Balabána a ministra financí Sobotky) a preferuje teleologický výklad, z něhož lze dovodit, že jednoznačným úmyslem zákonodárců bylo vybrané loterie a jiné podobné hry od DPH osvobodit s nárokem na odpočet této daně. Stěžovatel uvádí, že soudy mají sice nepochybně vykládat právní předpisy tak, aby byla zachována zásada právní jistoty, ale tento požadavek je třeba klást i na zákonodárce. Pokud zákonodárce formuluje zákon nejednoznačně, pak je třeba volit výklad nejvíce šetřící práva jednotlivce; to platí zejména v odvětví daňového práva. Ostatně, že existuje možnost dvojího právního přístupu k věci, naznačil také rozsudek Krajského soudu v Plzni (sp. zn. 30 Ca 3/2008), který dospěl k opačnému závěru než městský soud. Stěžovatel souhlasí s tím, že úmyslem zákonodárce bylo v roce 2004 derogovat ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10 zákona o DPH počínaje 1. 1. 2005. Rozhodující však není tento úmysl, nýbrž úmysl, který měl zákonodárce při schvalování novely provedené zákonem č. 109/2006 Sb., a zde si byl zákonodárce vědom skutečnosti, že zrušením ustanovení § 113 písm. b) zákona o DPH se znovu stane platným ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10 tohoto zákona. K tvrzení městského soudu, že smyslem uveřejnění právních předpisů ve Sbírce zákonů má být seznámení adresátů s jejich skutečným obsahem a tohoto požadavku proto není dosaženo publikací pouze „technických“ (tj. novelizačních) ustanovení, stěžovatel uvádí, že tato argumentace je zavádějící. Předně, pojem „technické“ ustanovení není právním termínem, a z legislativních pravidel plyne, že právní předpis obsahuje pouze ustanovení normativní povahy. Rovněž předmětné ustanovení [„V § 113 se na konci písmene a) čárka nahrazuje tečkou, písmeno b) se zrušuje a zároveň se zrušuje označení písmene a).“] je proto normativní povahy. Stěžovatel rozporuje rovněž argumentaci městského soudu, která je založena na odmítnutí srovnání s nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/02 a Pl. ÚS 5/94. Stěžovatel totiž nikdy netvrdil, že ustanovení § 113 písm. b) zákona o DPH je protiústavní. Městský soud tak řešil zcela jiný problém a nevypořádal se s tvrzením, zda mohlo dojít v rámci přijetí zákona č. 109/2006 Sb. k „rehabilitaci dotčených ustanovení“. Stěžovatel závěrem trvá na tom, že novelou zákona o DPH, provedenou zákonem č. 109/2006 Sb., došlo k úplné rehabilitaci jeho ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10, a to plně v souladu s judikaturou Ústavního soudu. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby zdejší soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukazuje na závěry městského soudu a svá předchozí vyjádření. Vedle toho připomíná také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 12. 2008, sp. zn. 8 Afs 58/2008. Kasační stížnost navrhuje zamítnout. Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, stěžovatel je zastoupen advokátem a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Důvodnost kasační stížnosti pak posoudil zdejší soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Zdejší soud se předestřenou právní otázkou již zabýval. Stejný závěr jako městský soud již zaujal ve svém rozsudku ze dne 31. 12. 2008, č. j. 8 Afs 58/2008 - 65, www.nssoud.cz. Přímo s rekapitulovanými kasačními námitkami se pak Nejvyšší správní soud vypořádal v rozsudku ze dne 10. 6. 2009, č. j. 2 Afs 53/2009 - 122, www.nssoud.cz, a v rozsudku ze dne 17. 4. 2009, č. j. 2 Afs 131/2008 - 137, publ. pod č. 1847/2009 Sb. NSS. K těmto závěrům se zdejší soud hlásí a z nich vychází i v nyní projednávané věci. Na tom nic nemůže změnit skutečnost, že dle stěžovatele Krajský soud v Plzni jedenkráte předmětnou věc posoudil jinak. Je to totiž právě Nejvyšší správní soud, kdo je povolán ke sjednocování judikatury ve správním soudnictví (§ 12 s. ř. s.), navíc je senát svými předchozími rozhodnutími vázán (§ 17 s. ř. s.). Podle ustanovení § 50 odst. 1 písm. i) zákona o DPH ve znění k 1. 5. 2004 platilo, že „při splnění podmínek stanovených v § 52 až 62 jsou od daně bez nároku na odpočet daně osvobozena tato plnění: provozování loterií a jiných podobných her (§ 60), uvedených v ustanovení § 2 písm. b), e), i), j) a k) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů“. Podle ustanovení § 68 odst. 10 stejného zákona platilo, že „od daně s nárokem na odpočet je osvobozeno provozování loterií a jiných podobných her (§ 60), mimo her uvedených v ustanovení § 2 písm. b), e), i), j) a k) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů.“ Podle ustanovení § 113 písm. a) zákona o DPH „tento zákon nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, s výjimkou ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10, která pozbývají platnosti dnem 31. prosince 2004“. Naopak, podle ustanovení § 113 písm. b) zákona o DPH nabylo 1. 1. 2005 účinnosti ustanovení § 51 odst. 1 písm. j) tohoto zákona, podle něhož je bez nároku na odpočet DPH osvobozeno provozování loterií a jiných podobných her. Z