5 Ao 6/2010 — Nejvyšší správní soud

5 Ao 6/2010- 65 - text č. j. 5 Ao 6/2010 - 80 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci navrhovatelky: M. K., zast. JUDr. Janem Kuželem, advokátem se sídlem Nad Šutkou 1811/12, Praha 8, proti odpůrci: obec Dolní Břežany, se sídlem 5. května 78, Dolní Břežany, zast. JUDr. Miroslavem Novotným, advokátem se sídlem Husinecká 3, Praha 3, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 2/2010 - změny č. 2A územního plánu obce Dolní Břežany, schválené usnesením zastupitelstva obce Dolní Břežany dne 4. 10. 2010, v části, která se týká vymezení koridoru pro občasnou vodoteč, včetně vymezení veřejně prospěšné stavby, t a k t o : I. Návrh s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelka se u Nejvyššího správního soudu domáhala zrušení v záhlaví označeného opatření obecné povahy č. 2/2010 - změny č. 2A územního plánu obce Dolní Břežany, a to v části vztahující se k vymezení koridoru (označeno jako lokalita Z2-2) pro občasnou vodoteč, včetně vymezení veřejně prospěšné stavby. Navrhovatelka uvádí, že je vlastníkem pozemku parc. č. 97/3 v k. ú. Dolní Břežany, přes nějž je vymezen zmíněný koridor, včetně veřejně prospěšné stavby. Vlastníky zbývajících dvou pozemků v lokalitě Z2-2 jsou podle navrhovatelky Česká republika (pozemek parc. č. 97/1) a Arcibiskupství pražské (pozemek parc. č. 97/2). Navrhovatelka namítá nezákonnost napadené části změny č. 2A územního plánu obce Dolní Břežany, jež se týká vymezení koridoru pro občasnou vodoteč, včetně vymezení veřejně prospěšné stavby. Podle navrhovatelky předmětná změna územního plánu, resp. míra omezení jejích vlastnických práv z této změny vyplývající, neodpovídá zásadě proporcionality, neboť není přiměřená intenzitě sledovaného veřejného zájmu a je v rozporu se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahu. Napadená část předmětné změny územního plánu se navíc podle navrhovatelky opírá o řadu nepravdivých tvrzení, a to, že se jedná o stávající vodoteč, že jde o úpravu koryta občasné vodoteče a že je zde předpoklad rehabilitace vodních toků a ploch včetně doprovodné zeleně a navrácení zatrubněných toků do jejich původní, tj. přirozené podoby. Otázka existence vodního toku na předmětném území, tedy i na pozemku ve vlastnictví navrhovatelky, je ostatně mezi ní a odpůrcem spornou již delší dobu, přičemž vzájemné vztahy navrhovatelky a odpůrce byly konfliktní již před vydáním předmětné změny územního plánu, a to právě s ohledem na požadavky odpůrce týkající se odvádění dešťových vod přes zmiňovaný pozemek ve vlastnictví navrhovatelky. O tom dle názoru navrhovatelky svědčí i skutečnost, že dne 29. 7. 2009 podal odpůrce proti navrhovatelce žalobu k Okresnímu soudu Praha-západ, kterou se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud navrhovatelce nařídil obnovit pokojný stav, tedy odstranit terénní zábrany znemožňující odvod dešťových přívalových vod z pozemků v k. ú. Dolní Břežany přes předmětný pozemek parc. č. 97/3 na pozemek navazující (tj. pozemek parc. č. 97/2), v důsledku čehož by byl v plné míře obnoven pozemek parc. č. 97/3 jako vodní plocha s využitím jako koryto vodního toku přirozené nebo upravené. K otázce existence vodního toku na pozemku parc. č. 97/3 pak navrhovatelka odkazuje na znalecký posudek vypracovaný Ing. arch. V. S. v roce 1992, ze kterého podle navrhovatelky vyplývá, že na předmětných pozemcích není vodní tok a že tento vodní tok byl již v minulosti zatrubněn. Dále pak navrhovatelka uvádí, že neexistenci vodního toku na předmětném pozemku dokládá i stavební povolení ze dne 8. 6. 1994, č. j. 332/2-162/94/P, vydané stavebním úřadem v Jílovém, pracoviště Dolní Břežany, jímž byla navrhovatelce povolena na předmětném pozemku stavba provizorního „naftového hospodářství“. Dále navrhovatelka k této otázce uvádí, že rozhodnutím Okresního úřadu Praha-západ ze dne 31. 3. 2000, č. j. Vod. 235-2371/R99-Kh, bylo rozhodnuto, že předmětný pozemek není vodní plochou (přírodním tokem), přičemž z odůvodnění tohoto rozhodnutí podle navrhovatelky vyplývá, že v rámci provedeného místního šetření bylo zjištěno, že morfologie terénu nenaznačuje přítomnost ani občasné vodoteče. Rozhodnutím Obecního úřadu Dolní Břežany, odboru výstavby, ze dne 9. 4. 2001, č. j. DB 435-1238/00/Š, pak bylo rozhodnuto o využití předmětného pozemku navrhovatelky, a to tak, že tento pozemek bude nadále využíván jako zahrada. Vzhledem k uvedenému se navrhovatelka domnívá, že odpůrce využil institutu veřejnoprávní povahy, tj. změny územního plánu, k vyřešení soukromoprávního sporu. Podle jejího názoru se změnou územního plánu odpůrce snažil docílit prosazení svého záměru, kterým je vznik koryta (koridoru) vodoteče v předmětném území, a to v situaci, kdy v souvislosti s týmž záměrem je vedeno jednak zmíněné občanské soudní řízení a dále i správní řízení, zahájené na žádost navrhovatelky, o vydání rozhodnutí v pochybnostech o existenci vodního toku na pozemcích parc. č. 97, 97/1 a 97/2. Již sama tato skutečnost představuje dle názoru navrhovatelky důvod pro zrušení napadeného opatření obecné povahy v příslušném rozsahu. Navrhovatelka připomíná, že v daném případě se nejedná o obnovení stávající vodoteče, jak tvrdí odpůrce, neboť tato vodoteč zanikla před desítkami let v důsledku změn provedených lidskou činností. O tom svědčí i znalecký posudek, který byl vypracován v roce 1992, kdy navrhovatelka předmětný pozemek od odpůrce zakoupila. Z již zmiňovaných správních rozhodnutí pak je zřejmé, že tento pozemek není vodní plochou. Jediným cílem napadené změny územního plánu je tedy odvodnění pozemků ve vlastnictví jiných osob na úkor navrhovatelky. Ke stávající neutěšené situaci odtokových poměrů v dotčené lokalitě navrhovatelka uvádí, že tyto změnil, resp. zhoršil sám odpůrce, a to výstavbou valu nacházejícího se jižně od pozemku parc. č. 97/1 a zdi zámeckého parku, čímž znemožnil odtok dešťové vody do zámeckého parku. Navrhovatelka dále namítá, že míra, v jaké bude v důsledku vymezení koridoru pro předmětnou vodoteč zasaženo do jejích práv, je významná. Především poukazuje na to, že změna funkčního využití pozemku parc. č. 97/3 představuje vážné riziko ohrožení jejího majetku, tj. staveb umístěných na tomto pozemku a dále na pozemcích parc. č. 99/1, 291 a 292, a to v důsledku svedení veškerých povrchových vod širokého povodí do jediného koridoru vzdáleného jen několik metrů od provozní budovy společností ve vlastnictví navrhovatelky a jejího vlastního bytu. Vymezený koridor pak je dle tvrzení navrhovatelky v přímém rozporu se stavbou „naftového hospodářství“, jež se na pozemku parc. č. 97/3 nachází, a zasahuje do stávajících zpevněných ploch a hospodářského zázemí. Navíc je na předmětném pozemku umístěno kanalizační potrubí, které odvádí splaškové vody z budov ve vlastnictví navrhovatelky, přičemž toto potrubí bylo v minulých letech zrekonstruováno. Zřízení koryta vodoteče by tak mimo jiné znamenalo zničení tohoto kanalizačního potrubí a v důsledku toho nutnost vybudování nového kanalizačního potrubí na vlastní náklady navrhovatelky. Takový zásah do práv navrhovatelky pak dle jejího názoru rozhodně není přiměřený. Konečně pak navrhovatelka namítá, že plánovaný koridor vodoteče se nachází v ochranném pásmu studny, umístěné v těsné blízkosti daného pozemku a zásobující budovy ve vlastnictví navrhovatelky pitnou vodou. Navíc se navrhovatelka domnívá, že plánované vytvoření koryta vodoteče neumožní bezproblémové odvedení dešťových vod z jižního obvodu sídla Dolní Břežany, neboť pozemek parc. č. 97/3 ve vlastnictví navrhovatelky se nachází výškově nad pozemky, které by měl odvodňovat. Zvolené řešení, tj. vybudování koryta vodoteče v plánované podobě a v dotčené lokalitě, dle názoru navrhovatelky rozhodně není schopno naplnit sledovaný účel. I proto navrhovatelka připomíná, že sama navrhla jinou možnost řešení odvodnění této lokality, podle něhož by byl koridor vodoteče zřízen pouze na pozemku parc. č. 97/1, jenž je v vlastnictví České republiky, a dešťové vody by následně byly sváděny přes pozemky Arcibiskupství pražského do stávajícího potoka protékajícího přes zámecký park. Alternativními řešeními, která navrhovatelka uvedla ve svých námitkách proti návrhu změny územního plánu, se ovšem odpůrce podle navrhovatelky nijak nezabýval. Konečně navrhovatelka rovněž brojí proti tomu, že obnovení občasné vodoteče bylo napadenou částí změny územního plánu vymezeno jako veřejně prospěšná stavba. Podle § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) se veřejně prospěšnou stavbou rozumí stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci. Navrhovatelka má za to, že předmětnou občasn