5 As 3/2009 — Nejvyšší správní soud

5 As 3/2009- 76 - text č. j. 5 As 3/2009 - 82 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Tomáše Zubka v právní věci žalobců: a) M. M. a b) I. M., oba zastoupeni JUDr. Miroslavem Noskem, advokátem se sídlem Semily, Nádražní 24, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem Liberec 2, U Jezu 642/2a, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) A. M. a 2) B. M., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2007, č. j. OD 1277/2007-2/280.9/Ca, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 22. 10. 2008, č. j. 59 Ca 9/2008 - 37, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 22. 10. 2008, č. j. 59 Ca 9/2008 - 37, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 12. 2007, č. j. OD 1277/2007-2/280.9/Ca, bylo zamítnuto odvolání žalobců a bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Semily, odboru dopravy (dále jen „silniční správní úřad“) ze dne 2. 11. 2007, č. j. OD/5142/07, kterým byla podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 15. 4. 2009 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), zamítnuta žádost žalobců jako vlastníků účelové komunikace na pozemku parc. č. 1387 v k. ú. Spálov u Semil o omezení veřejného přístupu na tuto účelovou komunikaci s tím, že tato účelová komunikace bude vyhrazena pouze pro užívání žalobců jako vlastníků domu č. p. 23 na pozemku parc. č. st. 92/1. Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podali žalobci u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci žalobu, v níž namítali, že správní orgány obou stupňů nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, kdy nesprávný je zejména závěr, že k domu č. p. 24 na pozemku parc. č. st. 92/2, který je ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení, neexistuje jiná přístupová komunikace. Žalovaný konstatoval, že k domu č. p. 24 neexistuje jiná pozemní komunikace ve vlastnictví státu, kraje či obce, podle názoru žalobců ovšem požadavek, že jiný přístup k uvedené nemovitosti musí být zajištěn po pozemcích ve vlastnictví státu, kraje či obce, nemá oporu v zákoně. Takovým přístupem může být jakákoli pozemní komunikace, tedy i jakákoli jiná účelová komunikace. Druhá přístupová komunikace k nemovitostem ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení existuje a jediný rozdíl je pouze v délce obou komunikací, což je však právně bezvýznamné, neboť podle judikatury lze omezit vlastnické právo k pozemku existencí veřejné účelové komunikace jen z důvodu naléhavé komunikační potřeby, nikoli pro pouhé zkrácení cesty. Městský úřad Semily, odbor majetkoprávní dopisem ze dne 7. 12. 2005 potvrdil existenci komunikace vedoucí až na hranici pozemku parc. č. 1386/4 v k. ú. Spálov u Semil ve vlastnictví žalobců, a to po pozemcích parc. č. 1611/2 v k. ú. Spálov u Semil, parc. č. 357/6 a 52 v k. ú. Bítouchov u Semil a parc. č. 1394 a 1393 v k. ú. Spálov u Semil. Z ohledání, které provedl silniční správní úřad, přitom vyplývá, že tato náhradní komunikace je vesměs stejné kvality jako předmětná účelová komunikace. Závěr správního orgánu, že některé části této náhradní komunikace jsou založeny pouze na věcných břemenech, je nesprávný. Podle názoru žalobců se jedná o jednu komunikaci, která má charakter účelové komunikace. Skutečnost, že někteří vlastníci okolních nemovitostí mají k některým úsekům této komunikace zřízeno kromě obecného užívacího práva ještě věcné břemeno, nemůže na charakteru této komunikace jako účelové komunikace nic změnit. Správní orgány odmítly přihlížet k pokračování této náhradní účelové komunikace, a to přes pozemek parc. č. 1386/4 ve vlastnictví žalobců až na hranici pozemku parc. č. 1386/2 ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení, po kterém komunikace dále pokračuje v podobě zemní rampy až k domu č. p. 24. Žalobci zdůraznili, že pokračování náhradní účelové komunikace přes jejich pozemek parc. č. 1386/4 vzniklo tím, že provedli její zpevnění štěrkem a dali najevo, že jsou srozuměni s tím, že ji jako účelovou komunikaci budou zejména osoby zúčastněné na řízení užívat. Shora uvedená náhradní účelová komunikace přitom podstatně šetrněji zasahuje do vlastnického práva žalobců, protože užíváním stávající účelové komunikace ze strany osob zúčastněných na řízení dochází „ke každodennímu ježdění a chůzi přímo před vchodem, před okny a podél jejich domu, což je silně obtěžující a poškozující soukromí“. Z ohledání provedeného silničním správním úřadem je zřejmé, že stávající účelová komunikace dělí jejich pozemek parc. č. 1387 na dvě části a je vedena v těsné blízkosti čelní strany jejich domu. Navíc se jedná o nezpevněnou účelovou komunikaci a osoby zúčastněné na řízení jako vlastníci domu č. p. 24 na tento fakt neberou žádné ohledy, jak vyplývá z fotografií zachycujících dopravu uhlí do domu č. p. 24 a její následky, které žalobci přiložili k žalobě. Podle názoru žalobců tak byly dány podmínky pro vyhovění jejich žádosti. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 22. 10. 2008, č. j. 59 Ca 9/2008 - 37, žalobu zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku uvedl, že ve správním řízení bylo prokázáno, že přístup po veřejně přístupné účelové komunikaci byl užíván historicky před rokem 1963, tedy v době, kdy nemovitosti č. p. 23 a č. p. 24 tvořily nemovitost jedinou. I po roce 1963, kdy byla nemovitost prodána dvěma vlastníkům za účelem přestavby na dvojdomek, nebyl přístup pro vzdálenější část dvojdomku č. p. 24, nyní ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení, řešen jiným způsobem a vlastníci užívali pro přístup k nemovitosti č. p. 24 předmětnou komunikaci po pozemku parc. č. 1387 ve vlastnictví žalobců. Krajský soud se neztotožnil s názorem žalobců, že správní orgány měly přihlédnout k existenci účelové komunikace po pozemcích parc. č. 1611/2, 357/6, 52, 1394 a 1393. Existence této komunikace jako veřejně přístupné účelové komunikace, která by mohla plnohodnotně nahradit přístup po komunikaci po pozemku parc. č. 1387 k nemovitostem osob zúčastněných na řízení, podle názoru krajského soudu „ze správního spisu nevyplývá“. Krajský soud se rovněž ztotožnil s hodnocením správních orgánů, že přístup způsobem, který navrhují žalobci, není „právně dořešen“. Ve správním řízení nebylo prokázáno, že by osobám zúčastněným na řízení svědčilo právo odpovídající věcnému břemeni chůze a jízdy přes pozemky parc. č. 1388 a 1386/4 ve vlastnictví žalobců. Také přístup po pozemcích parc. č. 357/6 a 1393 je ošetřen smlouvami o zřízení věcného břemene pouze ve prospěch žalobců. Ze správního spisu nevyplývá, že by právo vstupu a vjezdu na uvedené pozemky svědčilo také osobám zúčastněným na řízení. Krajský soud zdůraznil, že mu není zřejmé, z jakých skutečností žalobci dovozují, že jimi navrhovaný přístup vede v celém rozsahu po veřejně přístupné účelové komunikaci. Existenci veřejně přístupné účelové komunikace je oprávněn posoudit příslušný silniční správní úřad, který ve svém stanovisku ze dne 24. 5. 2005 tento náhradní přístup jako veřejně přístupnou účelovou komunikaci neposoudil, když uvedl, že přístup po komunikaci po pozemcích parc. č. 1386/7, 1387 a 1386/2 je jedinou přístupovou a příjezdovou komunikací k objektu dvojdomku. Příslušný orgán Policie ČR ve vyjádření ze dne 7. 9. 2007 sice uvedl, že doporučuje žalobci navržené omezení veřejného přístupu na předmětnou účelovou komunikaci, nicméně vyjádřil potřebu nejdříve danou věc řešit právně tak, aby byl zajištěn k nemovitostem ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení jiný přístup přes okolní pozemky cestou zřízení věcných břemen, což se však nestalo. Zmínka žalovaného o tom, že je třeba dát přednost přístupu k nemovitostem po pozemní komunikaci ve vlastnictví státu, kraje nebo obce a že taková možnost v daném případě není, nemůže být podle názoru krajského soudu důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť je pravdivá. Krajský soud konstatoval, že pro posouzení věci bylo rozhodující to, že k domu č. p. 24 ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení by bylo nejdříve nutné vybudovat nový přístup po nové účelové komunikaci. Za této situace nelze podle názoru krajského soudu dospět k závěru, že omezení veřejného přístupu na předmětnou účelovou komunikaci je ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů žalobců. V daném případě nebylo možné dát přednost ochraně vlastnického práva žalobců před každodenní jízdou a chůzí kolem jejich domu č. p. 23 před ochranou vlastnického práva osob zúčastněných na řízení, kterým by omezením veřejného přístupu na předmětnou účelovou komunikaci bylo zabráněno v přístupu a užívání jejich nemovitostí. Po osobách zúčastněných na řízení není možné požadovat, aby uzavíraly soukromoprávní smlouvy o věcných břemenech, které by jim zajistily náhradní přístup k jejich nemovit