6 Ads 56/2009 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 56/2009- 52 - text 6 Ads 56/2009 - 52 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: Mgr. A. A. S., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 2008, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2009, č. j. 15 Cad 25/2008 - 24, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2009, č. j. 15 Cad 25/2008 - 24, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalovaná (Česká správa sociálního zabezpečení) v postavení stěžovatelky podala kasační stížnost proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem; v kasační stížnosti namítá, že krajský soud posoudil nesprávně podmínky pro přiznání a vyplácení důchodu z důchodového pojištění státní příslušnici Ruské federace (žalobkyně), a to pokud vyslovil, že ze skutečnosti, že je uděleno cizinci podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky povolení k dlouhodobému pobytu nelze dovozovat, že nepřesídlil na území České republiky a nebydlí trvale na jejím území. Pokud má cizinec uděleno povolení k trvalému pobytu, pak je podle krajského soudu zcela nepochybné, že lze dovodit, že na území České republiky přesídlil a trvale zde bydlí. Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že právní názor krajského soudu je v rozporu s čl. 6 Dohody mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení (publ. pod č. 116/1960 Sb.) - dále převážně jen „Dohoda“. Dohoda je založena na principu teritoriality, tzn., že rozhodující skutečností pro přiznání důchodu z českého důchodového pojištění je existence trvalého pobytu žalobkyně na území České republiky v době podání žádosti o důchod. Podle přesvědčení stěžovatelky občan Ruské federace na území České republiky „trvale bydlí“ (v dikci Dohody) pouze v případě, že mu byl povolen rozhodnutím příslušného státního orgánu České republiky trvalý pobyt ve smyslu zákona o pobytu cizinců (zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů - dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalobkyně měla v době podání žádosti o důchod povolen pouze dlouhodobý pobyt (časově omezený) za pracovním účelem. Vzhledem k časovému omezení tohoto pobytu nemohla stěžovatelka dovozovat, že žalobkyně na území České republiky trvale bydlí. Trvale znamená podle stěžovatelky neomezeně, bez časového omezení. Stěžovatelka též nemůže předjímat záměry žalobkyně v jejím dalším životě, zda například po ukončení svého dlouhodobého pobytu v České republice tuto republiku neopustí a nevrátí se zpět do Ruska nebo neodcestuje za prací do jiné země apod. Stěžovatelka pak rovněž poukazuje na skutečnost, že při zahájení pobytu žalobkyně na území České republiky jí byl stále vyplácen důchod ze strany Penzijního fondu Ruské federace. Pouze pro osobu s trvalým pobytem na území České republiky je Česká republika jediným centrem jeho zájmů; pro tyto osoby byla Dohoda určena. Proto stěžovatelka navrhla napadený rozsudek zrušit a věc soudu vrátit k dalšímu řízení; současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žalobkyně podala ke kasační stížnosti vyjádření; v argumentaci stěžovatelky spatřuje spíše poněkud účelové výklady ve snaze přesvědčit soud, že nedošlo v případě žalobkyně k naplnění podmínky trvalého pobytu na území České republiky. Žalobkyně měla na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt od 2. 3. 2006 do 1. 3. 2008 a také v současnosti od 2. 3. 2008 do 1. 3. 2010. Žalobkyně fakticky na území České republiky přesídlila, což má plynout z potvrzení konzulátu Ruské federace. Navrhuje zamítnout kasační stížnost. Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek (usnesení ze dne 30. 4. 2009, č. j. 6 Ads 56/2009 - 48). Ze správního spisu lze zjistit, že žalobkyně podala u stěžovatelky dne 26. 11. 2007 žádost o starobní důchod; žalobkyně je občankou Ruské federace. K žádosti o důchod doložila rodný list svůj a svých dětí, překlady pracovní knížky, diplom z vysoké školy (rozhodnutí UK v Praze č. ev. 1309 z 3. 4. 2007, o vydání osvědčení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání). Dále ze správního spisu plyne, že plátce důchodu v Rusku zastavil jeho výplatu na žádost žalobkyně od 1. 11. 2007 v souvislosti „s odjezdem k trvalému pobytu v České republice“ (potvrzení z 12. 10. 2007; tento důchod činil 4225 rublů 33 kop. měsíčně). Podle dalšího potvrzení Penzijního fondu Ruské federace ze dne 5. 3. 2005 byl důchod A. A. S. přiznán od 5. 1. 1993 doživotně, ke dni 1. 3. 2005 jeho výše činila 2623 rublů 52 kop. Generální konzulát Ruské federace vydal dne 2. 11. 2007 potvrzení, že A. A. S. trvale žije v České republice na adrese T., ul. P. 2989/5. Z potvrzení Policie České republiky (oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, oddělení cizinecké policie) z 5. 11. 2007, č. j. SCPP - 04841/UL - IX - CI - 2007 vyplývá, že A. A. S., narozena X, státní příslušnice Ruska, má na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt od 2. 3. 2006 do 1. 3. 2008 za pracovním účelem - zaměstnání; na adrese T., P. 2989/5. Na OCP - T. byla přihlášena dne 8. 2. 2006. Předchozí pobyt má evidován na adrese N. - D. C. 26, okr. M. B., od 28. 12. 2005 do 7. 2. 2006. Stěžovatelka žádost o starobní důchod zamítla dne 28. 2. 2008 (č. X) s tím, že žadatelka nesplňuje podmínky Dohody, neboť podle potvrzení Policie ČR ze dne 5. 11. 2007 má v České republice povolen pouze dlouhodobý pobyt; Dohoda o sociálním zabezpečení mezi ČSR a SSSR vyžaduje, aby žadatel na území smluvního státu trvale bydlel. V žalobě, kterou A. A. S. proti rozhodnutí stěžovatelky podala, uvedla, že při přesídlení z území Ruské federace na území České republiky, jí orgán sociálního zabezpečení Ruska zastavil výplatu důchodu. Česká republika jí musí po přesídlení poskytnout důchod za podmínky, že dosáhla důchodového věku. Poněvadž Penzijní fond Ruské federace jí výplatu důchodu zastavil a český nositel pojištění jí dávku nepřiznal, nemá už delší dobu žádné zabezpečení. Stěžovatelka nepovažuje odjezd žalobkyně k trvalému pobytu do České republiky za postavení, které zakládá trvalý pobyt cizince na území České republiky, ačkoliv podle materiálu Ministerstva vnitra (Analýza situace a postavení cizinců dlouhodobě žijících na území ČR z června 2003) jsou starobní důchody vypláceny legálně dlouhodobě usazeným cizincům za stejných podmínek jako občanům ČR. V tomto materiálu se tedy trvalý pobyt cizince označuje jako legálně dlouhodobé usazení, neboť zákon o pobytu cizinců neobsahuje definici trvalého pobytu jako je tomu v ust. § 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel. Dohoda byla uzavřena v roce 1959, kdy neexistovala definice trvalého pobytu podle zákona o pobytu cizinců, a doba uzavření smlouvy nemůže být žalobkyni k tíži a krátit ji na jejích zákonných právech podle českých předpisů. Krajský soud rozhodl o žalobě tak, že napadené rozhodnutí stěžovatelky zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení; citoval přitom jako relevantní normy pro věc určující čl. 6 Dohody, podle něhož důchody přiznávají a vyplácejí orgány sociálního zabezpečení té smluvní strany, na jejímž území občané, kteří mají nárok na důchod, trvale bydlí ke dni podání žádosti o důchod; důchody se přiznávají za podmínek a ve výši stanovené právními předpisy této smluvní strany. V čl. 7 odst. 1 Dohody je uvedeno, že přesídlí-li důchodce z území jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, zastaví orgán sociálního zabezpečení, který vyplácí důchod, výplatu důchodu od prvého dne měsíce následujícího po přesídlení. V odstavci 3 téhož ustanovení je uvedeno, že vrátí-li se přesídlivší důchodce na území smluvní strany, kde původně bydlil, obnoví orgán této smluvní strany výplatu důchodu. Podle krajského soudu je pro posouzení nároku žalobkyně rozhodný výklad pojmu „trvale bydlí“ a pojmu „přesídlení“. Dohoda nabyla platnosti a účinnosti dne 1. 7. 1960; tehdy zákon o pobytu cizinců č. 326/1999 Sb., ještě neexistoval a byl v účinnosti zákon č. 52/1949 Sb., o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům, ve znění zákona č. 76/1957 Sb., podle tohoto zákona (§ 2) bylo možno udělit povolení k pobytu cizinci nejvýše na dobu dvou let. Jestliže přesto mohli být tito cizinci považováni za cizince, kteří na území České republiky trvale bydlí, pak časové omezení dlouhodobého pobytu nemůže bránit tomu, aby cizinec nebyl považován za trvale bydlícího na území ČR (přesídlení nemusí být nikdy konečnou, neměnnou a definitivní skutečností). Stěžovatelka musí proto v rámci dokazování řešit otázku, zda žadatelka o důchod skutečně fakticky na území České republiky přesídlila a zda zde trvale bydlí. Při dokazování pak je nutno využít všech možností daných § 50 a násl. správního řádu. Teprve poté může žalovaná vydat rozh