6 Ads 83/2010 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 83/2010- 77 - text 6 Ads 83/2010 - 77 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobkyně: Městská část Praha 5, se sídlem náměstí 14. října 4, Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 12. 2008, č. j. 323 - 9010 - 11.11.2008 - 2466/Prů, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2010, č. j. 12 Cad 1/2009 - 45, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Žalobkyně Městská část Praha 5 (dále též „stěžovatelka“) podala kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a byl potvrzen platební výměr Pražské správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 30. 9. 2008, č. 887/2659/08. Tímto platebním výměrem Pražská správa sociálního zabezpečení uložila stěžovatelce podle ustanovení § 104c zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), povinnost uhradit dlužné pojistné na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, které bylo zjištěno za kontrolované období od 1. 10. 2006 do 31. 8. 2008 ve výši 97 940 Kč a penále z nedoplatku tohoto pojistného ve výši 9536 Kč. Celkovou částku 106 776 Kč předepsal stěžovatelce správní orgán I. stupně s tím, že při kontrole správnosti vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, která byla u stěžovatelky provedena, byl zjištěn nedoplatek na pojistném v měsíci říjnu 2007, listopadu 2007, lednu 2008, květnu 2008 a červnu 2008. Stěžovatelka totiž nezahrnula do vyměřovacího základu školné v úhrnné výši 286 000 Kč, které uhradila za své zaměstnance J. M., P. V., Z. B. a V. H. za studium na vysoké škole. S prvními třemi jmenovanými uzavřela stěžovatelka kvalifikační dohodu, dle které jako zaměstnavatel umožní uvedeným zaměstnancům zvýšení kvalifikace formou tříletého bakalářského studia na Vysoké škole finanční a správní o. p. s., odbor „Veřejná správa“, a s V. H. uzavřela stěžovatelka kvalifikační dohodu, dle které umožní tomuto zaměstnanci zvýšení kvalifikace formou tříletého bakalářského studia na Univerzitě Jana Komenského Praha s. r. o. Správním orgánem prvního stupně bylo poskytnuté plnění posouzeno jako příjem, který byl zaměstnancům zúčtován v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském a důchodovém pojištění a je předmětem daně z příjmů fyzických osob ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), a proto měl být zahrnut do vyměřovacího základu zaměstnance dle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon o pojistném“). Napadené rozhodnutí žalovaná zdůvodnila s odkazem na znění § 5 odst. 1 zákona o pojistném, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2007, jakož i na znění téhož ustanovení ve znění platném a účinném od 1. 1. 2008, tím, že úhrada školného v období do 31. 12. 2007, není příjmem osvobozeným od daně z příjmu. Uvedla, že na základě ustanovení § 6 odst. 9 písm. a) zákona o daních z příjmů, ve znění platném do 31. 12. 2007, jsou od daně osvobozeny částky vynaložené zaměstnavatelem na doškolování zaměstnanců, které souvisí s jeho podnikáním; toto osvobození se nevztahuje na částky vyplácené zaměstnancům jako náhrada za ušlý příjem. Ve smyslu uvedeného zákona se doškolováním rozumí všechny formy vzdělávání včetně rekvalifikací dle ustanovení § 108 až § 110 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), při kterých se nejedná o získání vyššího stupně vzdělání a vyslovila, že výdaje vynaložené zaměstnavatelem na vzdělávání zaměstnance, při kterém je dosažen vyšší stupeň vzdělání, je třeba na straně zaměstnance posoudit jako zdanitelný příjem ze závislé činnosti. Na základě shora uvedeného školné, které bylo stěžovatelkou uhrazeno za zaměstnance za bakalářské studium na vysoké škole, při němž dochází k dosažení vyššího stupně vzdělání, je tedy předmětem daně z příjmů fyzických osob a není od daně osvobozeno. Proto je třeba tento příjem zahrnout do vyměřovacího základu pro odvod pojistného zaměstnance i organizace dle ustanovení § 5 odst. 1 a 6 zákona o pojistném. Proti tomuto rozhodnutí žalované podala stěžovatelka žalobu k městskému soudu, v níž uplatnila shodné námitky jako v nyní podané kasační stížnosti. Městský soud se v odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil s odůvodněním žalované, že správní orgán I. stupně sice nesprávně v protokolu ze dne 30. 9. 2008, č. 2659/08, který je součástí platebního výměru ze dne 30. 9. 2008, uvedl citaci příslušného ustanovení o daních z příjmů „ve znění platném do 1. 1. 2008“, přestože měl uvést „ve znění platném do 31. 12. 2007“, ale tato chyba v psaní neměla vliv na smysl ani obsah odůvodnění ve vztahu k jeho výroku a účinku vůči účastníkům řízení. Jak plyne z ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2007, vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny, a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, jež zakládá účast na nemocenském a důchodovém pojištění. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě, nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popř. připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění, prováděné zaměstnavatelem zaměstnance. Městský soud dále uvedl, že dle znění zákona o dani z příjmů platném do 31. 12. 2007 je třeba rozlišovat pojem prohlubování kvalifikace a pojem zvyšování kvalifikace. V této souvislosti konstatoval, že stěžovatelka zaplatila v roce 2007 školné P. V. ve výši 47 000 Kč, J. M. ve výši 47 000 Kč a V. H. ve výši 24 000 Kč. S P. V. a V. H. přitom byly uzavřeny kvalifikační dohody, v nichž jim bylo umožněno zvýšení kvalifikace formou tříletého kombinovaného bakalářského studia na Vysoké škole finanční a správní a s V. H. byla uzavřena kvalifikační dohoda, dle které mu bylo umožněno zvýšení kvalifikace formou tříletého bakalářského studia na Univerzitě Jana Amose Komenského Praha s. r. o. Zaplacené školné tedy mělo být započítáno do základu pro stanovení pojistného na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, neboť nešlo o případ uvedený v ustanovení § 6 odst. 9 zákona o dani z příjmů. Městský soud uzavřel, že zaměstnanci stěžovatelky si neprohlubovali kvalifikaci, nýbrž zvyšovali kvalifikaci ve smyslu ustanovení § 231 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), podle kterého se zvyšováním kvalifikace rozumí změna hodnoty kvalifikace, její získávání nebo rozšíření a podle odst. 2 téhož ustanovení se za zvyšování kvalifikace považuje i studium, vzdělávání, školení nebo jiná forma přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže jsou v souladu s potřebou zaměstnavatele. Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti s tím, že v plném rozsahu odkazuje na obsah svého napadeného rozhodnutí. Rozsudek městského soudu byl stěžovatelce doručen dne 16. 4. 2010, kasační stížnost byla podána dne 28. 4. 2010. Kasační stížnost byla tedy podána včas (§ 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění formálních náležitostí. Konstatoval, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo (§ 102 s. ř. s.). Za stěžovatelku také ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. jedná její zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Důvody, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti, pak lze podřadit pod důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud dále přezkoumal kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, zkoumal též, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Po posouzení věci Nejvyšší správní soud konstatuje, že není důvodná kasační námitka stěžovatelky, podle níž měla žalovaná postupovat podle nesprávné právní úpravy. Lze sice přisvědčit stěžovatelce, že v protokolu o kontrole ze dne 30. 9. 2008, č. 2659/08, u nedoplatků na pojistném za měsíce říjen a listopad roku 2007 Pražs