7 As 25/2010 — Nejvyšší správní soud

7 As 25/2010- 84 - text  č. j. 7 As 25/2010 - 84 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a Mgr. Alexandra Krysla v právní věci žalobce: Ing. P. M., zastoupen JUDr. Karlem Zíkou, advokátem se sídlem Benešova 610, Kutná Hora, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2009, č. j. 5 Ca 68/2006 – 48, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2009, č. j. 5 Ca 68/2006 – 48, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze (také „městský soud“) ze dne 16. 10. 2009, č. j. 5 Ca 68/2006 – 48, byla zamítnuta žaloba Ing. P. M. (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí ústředního ředitele České obchodní inspekce ze dne 25. 1. 2006, č. j. 10990/1000/2005/2006/Ba/Št, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí ředitele České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeského a pro Hl. město Prahu, ze dne 2. 11. 2005, č.j. 220031-10-05 a současně potvrzeno toto prvostupňové rozhodnutí, jímž byla stěžovateli podle § 13 odst. 2 ve spojení s § 19 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, uložena pokuta ve výši 100.000 Kč za to, že uvedl na trh stanovené výrobky s neoprávněným prohlášením o shodě. Městský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že stavební výrobky (§ 1 odst. 1 písm. a/ nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky (dále jen „nařízení vlády“) uvedené v příloze 2 tohoto nařízení, nevztahují-li se na ně zvláštní právní předpis, musí být posouzeny způsobem stanoveným v tomto nařízení. Jedná se o tzv. stanovené výrobky podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona o technických požadavcích na výrobky. V posuzovaném případě bylo kontrolní činností žalovaného zjištěno (viz. kontrolní protokoly žalovaného ze dne 7. 2. 2005 a 29. 3. 2005), že stěžovatel na základě smlouvy o dílo ze dne 9. 7. 2004 č. 6/2004 uvedl na trh konstrukční výrobky z masivního dřeva (sestavy stěnové, střešní, rámové sestavy uváděné na trh jako budova, prvky tesařských konstrukcí, podlahové, stěnové, stropní, předem vyrobené střešní prvky). Městský soud uvedl, že na tyto výrobky lze nahlížet jako na stanovené výrobky podle přílohy 2, skupina 3, pořadové číslo 2 nařízení vlády, a proto je nezbytné, aby byla posouzena jejich shoda s technickými požadavky stanovenými nařízením vlády (§ 9 zákona o technických požadavcích na výrobky), a to buď postupem podle § 5 nebo postupem podle § 9 nařízení vlády v případě kusové výroby. Městský soud dále konstatoval, že z předložené dokumentace, včetně webových stránek stěžovatele, vyplývá, že stěžovatel vyráběl v období od 24. 4. 2002 do 27. 5. 2005 typově stejné výrobky, vzájemně se podobající a individuálně se lišící převážně v rozměrech. Proto je shodně jako správní orgány toho názoru, že se nejedná o kusovou výrobu ve smyslu § 1 odst. 1 písm. f) nařízení vlády, nýbrž o výrobu hromadnou, kterou charakterizuje větší počet standardizovaných produktů. Stěžovatel proto byl povinen před uvedením výrobku na trh provést posouzení shody podle § 5 zákona o technických požadavcích na výrobky. Vzhledem k tomu, že uvedeným způsobem nepostupoval, byl správní orgán prvního stupně oprávněn stěžovatele sankcionovat podle § 19 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Městský soud doplnil, že prohlášení o shodě ze dne 4. 1. 2005 není dostatečně určité ve vztahu k předmětu kontroly a některé z norem použitých pro posouzení shody nejsou určené ani platné. Takové posouzení by nemohlo obstát ani v případě, že by se skutečně jednalo o kusovou výrobu. Městský soud dále uvedl, že technické normy nejsou obecně závazné, avšak povinnost postupovat při určité činnosti v souladu s technickými normami může vzniknout na základě ustanovení právního předpisu, které stanoví, že ve vztazích upravených tímto předpisem je nutno dodržovat technické normy. Prohlášení o shodě tudíž musí odpovídat určeným normám. Městský soud dále konstatoval, že Ing. P. P., Ph.D., zaměstnanec autorizované osoby, Výzkumného a vývojového ústavu dřevařského Praha s.p., nevyslovil souhlas s postupem stěžovatele, naopak ve vyjádření ze dne 14. 3. 2005 uvedl, že stěžovatel při posuzování shody výrobků nepostupoval podle § 5 ani podle § 9 nařízení vlády. Vzhledem k tomu, že správní spis obsahuje vyjádření autorizované osoby vyvracející tvrzení stěžovatele o oprávněnosti jeho postupu při posuzování shody výrobků podle § 9 nařízení vlády, neprovedl správní soud důkaz výslechem zaměstnanců autorizované osoby. Správní soud neprovedl ani důkaz výslechem Ing. Z. J., neboť průběh kontroly vyplývá z kontrolních protokolů, se kterými byl stěžovatel seznámen a neměl proti jejich obsahu námitky. Městský soud v závěru rozsudku uvedl, že stěžovatel nedoložil své tvrzení o existenci desítek zápisů z kontrol týkajících se oprávněnosti postupu podle § 9 nařízení vlády, a proto posuzoval pouze skutkové okolnosti zjištěné v průběhu správního řízení a doložené ve správním spise. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, ve které uplatnil důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti především namítal, že závěr žalovaného (dále jen „účastník řízení“) o tom, že se u všech osmnácti postavených budov jedná o totožné výrobky, nemá oporu ve spise. Konstatoval, že dodává dílo jako domek, což není stanovený výrobek. Přestože jsou nabízeny na webových stránkách typové domky, nikdy nejsou provedeny dva úplně stejné, protože každý klient si nechává individuálně upravit dispozici a provedení. Nejedná se o opakovanou výrobu typově stejných domků, výroba není založena na průmyslových výrobních metodách, díly nejsou vyráběny na lince, na každý jednotlivý díl je zpracován výrobní výkres a jde tedy o řemeslnou výrobu. K výrobě je nutný živnostenský list na provádění tesařských konstrukcí, u průmyslově vyráběných dílců tato povinnost dána není, protože se využívají montážní automaty. Správní orgány provedly kontrolu toliko u jedné jediné zakázky. Pouze účetně zkontrolovali kolik bylo v kalendářním období uvedeno na trh domků. Nebylo prokázáno, jakým způsobem byly zpracovány výrobní dokumentace, jakým způsobem byly jednotlivé dřevěné části zkompletovány, resp. vyrobeny, jak byly posouzeny a uvedeny na trh. Způsob výroby navíc nebyl zohledněn při odkazu na metodiku, kdy jsou jinak posuzovány sestavy stěnové, stropní, a jinak dřevěné sestavy zhotovované na místě stavby nebo částečně předvyrobené na dílně a dokončované na stavbě. Kontrolní orgán uložil pokutu na chybně klasifikovanou skupinu výrobků, nikoliv na výrobky uvedené na trh. Nikdy nebyly na trh uvedeny rámové sestavy jako budova, protože nikdy nebyly vyráběny ani uváděny na trh srubové konstrukce. Finské domky nebyly celodřevěné, ale dřevěná nosná konstrukce byla podle projektové dokumentace opatřena výplní a opláštěná zvnějšku i zevnitř stanovenými výrobky. Na všechny tyto výrobky má podklady od dodavatelů. Stěžovatel dále namítal, že argumentace „z předložené dokumentace a webových stránek vyplývá“ je účelová, neboť nikdy nebylo při kontrole prokazatelně zjištěno uvedení typově stejných výrobků na trh. Na webových stránkách není žádná zmínka o typově prováděných dřevěných konstrukcích domků. Vzorové domky slouží pro předběžnou představu klientů o velikosti, provedení a případně ceně díla. Tvrzení účastníka řízení o stupni individualizace výrobků a zakázek je subjektivní a není ničím doloženo. Účastník řízení postupoval v rozporu se svojí povinností řádně zdokumentovat skutečně zjištěný stav u kontrolované osoby. Stěžovatel dále upozornil na to, že není jasné, zda se v dané případě jednalo o nesprávně vydané prohlášení o shodě, nebo o prohlášení neplatné či zda vůbec nemělo být vydáno. Stěžovatel dále namítal, že tím, že městský soud k jeho námitce odmítl přezkoumat zákonnost stanoviska Ing. P. P., PhD., došlo k porušení § 75 odst. 2 s. ř. s. Tato osoba neměla být vůbec přizvána k účasti na kontrole, její vyjádření nelze v řízení použít, navíc potvrdila správnost zvoleného postupu posouzení shody. Městský soud pochybil také tím, že účastníka řízení nevyzval k předložení zápisů z kontrol, při kterých byly posuzovány stejné výrobky. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Účastník řízení navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že z dokladů založených do spisu je zřejmé, že sestavy uváděné stěžovatelem na trh v rámci smluv o dílo, spočívající ve zhotovení rodinného domu, nevykazují takovou míru individualizace, aby je bylo možno zařadit pod kusovou výrobu. Z nabídky n