7 As 69/2010 — Nejvyšší správní soud

7 As 69/2010- 78 - text  č. j. 7 As 69/2010 - 78 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: J. P., zastoupen JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem V Jirchářích 148/4, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2010, č. j. 11 Ca 259/2009 – 41, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2010, č. j. 11 Ca 259/2009 – 41, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 5. 2010, č. j. 11 Ca 259/2009 - 41, zamítl žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „krajského úřadu“) ze dne 20. 7. 2009, č. j. 113186/2009/KUSK, kterým krajský úřad změnil část výroku rozhodnutí Městského úřadu v Kralupech nad Vltavou, (dále jen „stavební úřad“) ze dne 7. 5. 2009, č. j. MUKV 14499/2009 VYST, kterým bylo stěžovateli jako vlastníkovi rodinného domu č. p. 138 na pozemku st. č. 195 v k. ú. Nová Ves u Nelahozevsi a vlastníkovi rodinného domu č. p. 137 na pozemku st. č. 196 M. J. nařízeno provedení následujících udržovacích prací: upravit betonovou odpadní jímku umístěnou na pozemku st. č. 195 a st. č. 196, která je společná pro rodinný dům č. p. 137 a č. p. 138 a doložit doklad o nepropustnosti této jímky tak, že podmínka pro provedení udržovacích prací č. 1 po provedené změně zní: udržovací práce budou provedeny nejpozději do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že skutečnost, že předmětná jímka je stavbou, je zřejmá z obsahu správního spisu, jehož součástí je rozhodnutí ONV v Mělníku, odboru výstavby, vodního hospodářství a energetiky ze dne 31. 3. 1961, Výst. 1198/61. Tímto rozhodnutím byla povolena přístavba jednoho bytu u domu č. p. 137 v Nové Vsi, přičemž z výkresové dokumentace je patrno, že jde o povolení stavby, která nyní tvoří součást dvojdomku s č. p. 138. Tímto stavebním povolením byla povolena i stavba odpadní jímky, když v podmínce č. 16 tohoto povolení jsou stanoveny podmínky pro její výstavbu. Stěžovatel nezpochybnil, že je vlastníkem domu č. p. 138 v Nové Vsi, tedy nezpochybnil ani to, že je vlastníkem odpadní jímky, jejíž stavba byla povolena právě se stavbou jeho domu. Šlo tedy o jednu stavbu, která je nyní ve vlastnictví stěžovatele. Není pochyb o tom, že předmětná jímka je vlastnictvím stěžovatele, proto je tím subjektem, jemuž mohl stavební úřad udržovací práce nařídit. Městský soud zdůraznil, že stěžovatel ani v průběhu správního řízení, ani v žalobě nedoložil žádné důkazy, že by jímku, která byla povolena se stavbou domu č. p. 138, samostatně převedl na jiného vlastníka. Městský soud dále uvedl, že právní úprava vztahů mezi nájemcem a pronajímatelem podle ust. § 693 o. z., na niž poukazoval stěžovatel, je součástí soukromého práva závazkového a jako takovou ji nelze bezprostředně aplikovat v právních vztazích, které vyplývají z norem práva veřejného, kdy je o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech rozhodováno orgány veřejné moci. Stavebnímu úřadu nepřísluší povinnost a pravomoc aplikovat citované ustanovení a modifikovat jím právní vztahy upravené zákonem č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Otázka, kdo způsobil závady a poškození předmětné stavby, nemůže být řešena ve správním řízení a její případné zodpovězení může mít právní účinky pouze v soukromoprávním vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem, nikoli však ve veřejnoprávním vztahu mezi stavebním úřadem a vlastníkem stavby. V projednávané věci stavební úřad na základě podnětu nájemnice bytu v domě č. p. 138 v Nové Vsi a na základě zjištění učiněných při ústních jednáních a ohledáních na místě samém ve dnech 26. 4. 2007 a 22. 5. 2007 zjistil závady na odpadové jímce umístěné na pozemcích st. č. 195 a 196. Ze spisového materiálu vyplývá, že zjištěné závady byly takového charakteru, že nejenže přesahovaly hranici potřebnou pro provedení udržovacích prací, tedy zabezpečení dobrého stavebního stavu odpadní jímky tak, aby nedocházelo k jejímu znehodnocení a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost, ale objektivním dokazováním zjištěný skutkový stav se již spíše blížil podmínkám pro nařízení nezbytných úprav podle ust. § 137 odst. 1 stavebního zákona tak, aby užívání jímky neohrožovalo životní prostředí a nepřiměřeně neobtěžovalo uživatele jímky a okolí zápachem. Stavební úřad proto zcela správně vyzval vlastníky obou pozemků, na nichž je jímka umístěna, aby zjištěné závady odstranili a předložili mu doklad o nepropustnosti jímky. Při následné kontrole dne 21. 10. 2008 bylo zjištěno, že výzva nebyla respektována, a proto ji stavební úřad ještě 2x opakoval, ale opět bezvýsledně. Stavební úřad proto následně vydal rozhodnutí, kterým vlastníkovi rodinného domu č. p. 138 a rodinného domu č. p. 137 nařídil provedení udržovacích prací u betonové odpadní jímky umístěné na pozemcích st. č. 195 a 196, která je společná pro oba domy s tím, že doloží doklad o nepropustnosti této jímky. Stěžovatelovu námitku, že v této době již stavební úřad neověřoval, zda havarijní stav trvá, je nedůvodná, neboť stěžovatel byl již předtím opakovaně vyzýván, aby doložil doklad o nepropustnosti jímky. Pokud tedy v této době byl stav jímky bez závad, nic nebránilo stěžovateli, aby si tento doklad obstaral a nařízení udržovacích prací tak zabránil. Provádět za této situace další ohledání se tedy městskému soudu jeví nadbytečné. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, protože jej považuje za nezákonný a nepřezkoumatelný ve smyslu ust. § 103 odst. 1 písm. a) b) d) a e) s. ř. s. V kasační stížnosti uvedl, že byt v domě č. p. 138 byl poprvé přidělen dne 9. 12. 1980 a od 20. 12. 1980 byl používán. Stěžovatel předmětné nemovitosti nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 18. 4. 2002. Podle znaleckého posudku byl dům kolaudován na pozemku st. č. 195 v k. ú. Nová Ves u Nelahozevsi koncem roku 1980 a zastavěná plocha pozemku činí 82 m². Za podstatnou skutečnost stěžovatel považuje to, že na pozemku st. č. 195 se nenachází žádná jímka. Celý pozemek je zastavěn domem č. p. 138. Odpadní jímka se nachází na jiném pozemku. Městský soud tak provedl vadné právní posouzení toho, kdo byl jejím stavebníkem, jak tato jímka byla stavebně povolena a v jakých parametrech, zda tyto parametry jsou splněny, popř. kdo je neplní a co je tedy příčinou závadného stavu. Městský soud se nezabýval tím, kdy byla stavba povolena. Stěžovatel odmítá, že by stavba jeho domu č. p. 138 byla povolena a realizována v 60-tých letech a že v této době byla již vystavěna jímka. Navíc je zřejmé, že pokud byla stavba jímky povolena rozhodnutím ONV v Mělníku ze dne 31. 3. 1961, č. j. Výst. 1198/61, stala se součástí domu č. p. 137, když dům č. p. 138 byl zkolaudován až o dvacet let poté. Podle stěžovatele městský soud nesprávně odmítl ingerovat soukromé právo do veřejného, když uvedl, že nemohl věc posoudit podle občanskoprávní úpravy nájemních vztahů. Stavební úřad měl postupovat podle právního řádu jako celku. Stěžovatel trvá na tom, že závadný stav způsobili jeho nájemci a stěžovatel je nucen za jejich pochybení vynakládat další finanční prostředky. Krajský úřad svým rozhodnutím způsobil naprosto neprávní situaci, kdy poškozený stěžovatel, který utrpěl škodu v důsledku porušení povinnosti podle ust. § 663 o. z. ze strany škůdce (nájemců), je nucen sám o sobě tuto škodu nahradit, aby tak zvýšil standard právě osoby, která za škodu nese odpovědnost. Takové rozhodnutí je v současné době nebezpečným precedentem, který zvyšuje pouze napětí mezi pronajimateli a nájemci, sociálně slabými a sociálně adaptovanými. Stěžovatel dále poukázal na to, že stavební úřad pouze uvedl, že u vjezdu do garáže jsou fekálie, aniž by bylo řečeno u vjezdu jakého domu a kde přesně. Stavební úřad byl ověřit tento stav pouze jednou, takže nebylo prokázáno, zda jde o stav trvající. Stavební úřad také nevzal v úvahu, co způsobilo tuto havárii. Stavební úřad kontroloval stav naposledy dne 22. 5. 2007. Od té doby uplynulo již více jak 26 měsíců a krajský úřad tento stav přešel pouze tím, že bylo prokázáno, že tu závadný stav existuje a je potřeba jej napravit, ačkoliv stěžovatel v odvolání uváděl, jaký stav byl v létě 2009. K tomu stěžovatel uvedl, že v současné době je stav naprosto bez závad. Stěžovatel dále namítá, že mu jak stavební, tak krajský úřad neumožnily seznámit se podklady rozhodnutí a navrhnout další důkazy. Stavební úřad a krajský úřad tak rozhodovaly na základě neúplného zjištění skutečného stavu věci