9 Afs 1/2010 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 1/2010- 252 - text 9 Afs 1/2010 - 269 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: PRIMOSSA a.s., se sídlem Kozí 914/9, Praha 1 - Staré Město, zastoupeného Mgr. Jiřím Hoňkem, advokátem se sídlem Senovážné nám. 23, Praha 1, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2007, č. j. FŘ-543/07-1300, ve věci daně z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2009, č. j. 6 Ca 60/2007  154, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného (dále také „odvolací orgán“) ze dne 16. 1. 2007, č. j. FŘ-543/07-1300. Uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 1 (dále jen „správce daně“) ze dne 20. 4. 2006, č. j. 140240/06/001511/4917, na daň z přidané hodnoty (dále také „DPH“) za zdaňovací období květen 2005, ve výši 1 932 248 Kč oproti vlastní daňové povinnosti vykázané v přiznání k dani ve výši 1 341 291 Kč. Napadeným rozsudkem městský soud shledal žalobu nedůvodnou, a proto ji dle ustanovení § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. Důvod, pro který nebyl stěžovateli nárok na odpočet daně uznán, spočívá v tom, že stěžovatel neprokázal faktickou dodávku zboží od jím deklarovaného dodavatele a v tomto důsledku správnost údajů uvedených na jím předložených dokladech. Uskutečněním zdanitelného plnění rozumí zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném za posuzované zdaňovací období (dále jen „zákon o DPH“), stav faktický, nikoli stav formálně vykázaný. Stěžovateli nebyl uznán nárok na odpočet daně nikoli z důvodů, které se týkají jeho smluvního partnera, ale z důvodů neunesení důkazního břemene ohledně vlastních tvrzení. Účelovost deklarované transakce – dodávky zlata od společnosti TRADE CENTER PRAHA spol. s r.o. (dále také „Trade“) vyplývá jak z výpovědi generálního ředitele stěžovatele p. Moravce, tak z výpovědi svědka Va., který byl jednatelem společnosti Trade. Na počátku obchodování v souzené věci stála společnost MAJK s. r. o. [ta měla dle formálně vystavených dokladů dodávat společnosti DAPEX Czech spol. s r.o. (dále také „Dapex“), zastupované p. Z.], p. A. Š., deklarovaný v uvedeném období v Obchodním rejstříku jako jednatel společnosti MAJK s. r. o., jakoukoliv spojitost s touto společností popřel, do Obchodního rejstříku byl jako jednatel zapsán na základě odcizených dokladů, což nahlásil i Policii, podpisy na fakturách nejsou jeho podpisy, se zlatem neobchoduje, p. Z. nezná. Také p. Z. potvrdil, že p. Š. nezná a že s ním neobchodoval. Zboží přes výše uvedené skutečnosti p. Z. formálně (dle údajů uvedených na fakturách) dodal společnost Trade. Obchodní vztah mezi stěžovatelem a společností Trade byl postaven na skutečnosti, že ing. Moravec jako zástupce stěžovatele celou transakci inicioval a organizoval, když oslovil p. Va., zástupce Trade, aby pro něho od konkrétního dodavatele nakoupil zboží, s tím, že se mu tento dodavatel ozve. Pan Va. byl kontaktován p. Z., zástupcem dodavatele Dapex, cena za zboží navržená p. Z. byla odsouhlasena p. Moravcem, došlo k vystavení faktur jednak mezi Dapex a Trade a následně mezi Trade a stěžovatelem. Z popisu obchodování se zlatem je zřejmé, že společnost Trade, resp. p. Va., poskytla stěžovateli spíše službu v podobě zprostředkování, za kterou přijala odměnu, neboť p. Va. činil pouze to, co mu bylo určeno dalšími účastníky řetězce, aniž měl možnost rozhodovat o dodavateli či odběrateli zlata, o jeho ceně, množství či datu předání, o způsobu úhrady a nedokázal se ani vyjádřit k tomu, kdy vlastně převedl domnělá vlastnická práva na stěžovatele, když jedinou aktivitou bylo předání zboží stěžovateli dle stanovených instrukcí v rámci tzv. pomoci při zajištění obchodu. K námitce stěžovatele, týkající se nesprávného posouzení obsahu výpovědi jeho zaměstnankyně p. V., soud uvedl, že její svědectví neobsahuje žádné konkrétní tvrzení o uskutečnění zdanitelného plnění, které bylo předmětem vytýkacího řízení v posuzované věci. Její svědectví potvrzuje pouze to, která osoba fakticky zlato přinesla a nikoli, kdo byl dodavatelem, jinými slovy její výpověď nevede k závěru, že společnost Trade byla faktickým dodavatelem zboží. K námitce napadající závěr žalovaného o nezákonném obchodování v řetězci soud uvedl, že v daném případě se stěžovatel nemůže dovolávat judikatury Soudního dvora Evropské unie (dříve Soudní dvůr Evropských společenství, dále jen „Soudní dvůr“) ve spojených věcech C-354/03, C-355/03 a C-484/03 ve věci Optigen Ltd., Fulcrum Electronics Ltd. a Bond House Systéme Ltd., ani rozsudku ve spojených věcech C439/04 a C-440/04, Kittel. Existují zde totiž objektivní skutečnosti, které prokazují formálnost deklarované dodávky, kdy stěžovatel celou transakci inicioval, což také potvrdil v podaném odvolání. Odkázal v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 9 Afs 73/2008, kde kasační soud zdůraznil, že judikatura Soudního dvora chrání nárok na odpočet daně pouze v případech, kdy je nepochybné, že podnikatel uplatňující nárok na odpočet daně o záměru zkrátit daň v řetězci nevěděl a s přihlédnutím ke všem objektivním okolnostem ani vědět nemohl. Množství znaků plynoucí se zavedeného způsobu obchodování mezi stěžovatelem a společnostmi zastupovanými p. Z., původně jednajícím za společnost CARTRIXX s. r. o., dnes CARTRIXX s. r. o., v likvidaci (dále také „Cartrixx“), po té, kdy jí byla zrušena správcem daně registrace k DPH pro neplnění zákonných povinností, jednal p. Z. za společnost France - Business, s.r.o., dnes France - Business, s.r.o. v likvidaci (dále také France - Business“), zaregistrované k DPH hned následně a po zrušení i této registrace z úřední povinnosti zastupoval při dodávkách zlata stěžovateli p. Z. pro změnu společnost DAPEX Czech spol. s r.o. a svědecká výpověď p. Va. nasvědčují závěru, že je nanejvýš nepravděpodobné, že by se stěžovatel stal zcela nevinným účastníkem takto rozsáhlého a opakujícího se mechanismu. Zdůraznil přitom, že pod pojmem podvod na DPH je nutno chápat narušení neutrality daně z přidané hodnoty. Vzhledem k dostatečně spolehlivě zjištěnému skutkovému stavu v nyní projednávané věci považoval soud při ústním jednání za nadbytečné provádět důkazy prohlášením společnosti SOLITER či rozhodnutími Finančního ředitelství v Ústí nad Labem. Z obdobných důvodů odmítl také provést důkazy daňovými doklady, které již byly v daňovém řízení předloženy, jakož i svědeckými výpověďmi p. Va. a p. V.. K vyjádření Puncovního úřadu, které subjekty podléhají registrační povinnosti v rejstříku jím vedeném, soud uvedl, že ze spisu nelze bez dalšího dovodit, zda dodavatelé stěžovatele této povinnosti podléhali či nikoli. Pokud by této povinnosti nepodléhali, nemohla by tato skutečnost vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu sama o sobě vést k nezákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného. V kasační stížnosti uplatnil stěžovatel zákonné důvody obsažené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatel v kasační stížnosti napadá hodnocení své stěžejní žalobní námitky, tj. unesení důkazního břemene ohledně jím deklarovaného nároku na odpočet daně. Uvádí, že k doložení důkazního břemene předložil přijaté daňové doklady, výdajové pokladní doklady, příjemky zlata na sklad, doklady o skladové evidenci, posudky laboratoře (zkoušky ryzosti), vydané faktury dokládající prodej zlata, svědecké výpovědi vedoucí skladu drahých kovů p. V. z předchozích daňových řízení, výpověď jednatele společnosti Trade p. Va.. Všechny důkazní prostředky se shodují a vzájemně potvrzují. Takto předložené důkazní prostředky proto nelze odmítnout en bloc s poukazem na to, že existují pochybnosti správce daně vyvolané podezřelým chováním vzdáleného dodavatele dodavatele, který dodával zlato dodavateli stěžovatele, který neplní své daňové povinnosti. Stěžovatel argumentuje tím, že právně i skutkově téměř identickými případy se již opakovaně zabýval i Nejvyšší správní soud (např. rozhodnutí č. j. 9 Afs 67/2007  147 a č. j. 9 Afs 47/2007  172, a rovněž v případech jiného postiženého plátce DPH ve věcech sp. zn. 2 Afs 35/2007 a sp. zn. 2 Afs 37/2007, přičemž dospěl k závěru, že stěžovatel své důkazní břemeno unesl. Stěžovatel cituje z rozhodnutí č. j. 9 Afs 67/2007  147: Skutečnost, že dodavatel účastnice řízení – STAVREK s. r. o.  neprokázal přij