1 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

1 As 126/2011- 304 - text 1 As 126/2011 – 304 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobců: a) Tejnka, s. r. o., se sídlem Loutkářská 2e, Praha 6, zastoupena JUDr. Janem Veselým, Ph.D., advokátem se sídlem Loutkářská 2f, Praha 6, b) JUDr. J. V., Ph.D., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2009, č. j. S-MHMP 302501/2009/OST/No, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně ad a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2011, č. j. 10 Ca 145/2009 – 282, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně ad a) n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci ad b) a žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobkyně ad a) je vlastníkem pozemku p. č. 1826/17 v katastrálním území Břevnov, obci Praha. Oba žalobci podali dne 18. 11. 2008 žádost o změnu územního rozhodnutí ze dne 3. 4. 2000. Úřad městské části Praha 6 žádost zamítl rozhodnutím ze dne 26. 1. 2009, č. j. MCP6 004096/2009, sp. zn. SZ MCP6 077897/2008/OV/Na. Žalobci se proti tomuto rozhodnutí odvolali, žalovaný však v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně a odvolání zamítl. [2] Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou městský soud zamítl rozsudkem ze dne 26. 11. 2010, č. j. 10 Ca 145/2009 – 103. Proti rozsudku městského soudu podali žalobci společnou kasační stížnost. V řízení o kasační stížnosti požádala žalobkyně ad a) o osvobození od soudních poplatků za toto řízení. Městský soud tento návrh v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl. Uvedl, že osvobození od soudních poplatků je institutem výjimečným. Ve vztahu k osvobozování právnických osob, které dlouhodobě setrvávají bez dostatečných finančních prostředků, od soudních poplatků odkázal městský soud na usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 1 As 70/2008 – 74. Soud uvedl, že stěžovatelkou předestřený popis její činnosti neodpovídá zápisu v obchodním rejstříku. V něm je jako předmět činnosti společnosti uvedeno „pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb zajišťujících řádný provoz nemovitostí, bytů a nebytových prostor“. Tato formulace naznačuje, že rozsah a záběr podnikání společnosti je širší. Vysvětlení skutečných ztrátových výsledků hospodaření poskytnuté žalobkyní ad a) není přesvědčivé, neboť není vázáno na dostavění a pronajímání jedné jediné nemovitosti, jak tvrdila žalobkyně. Městský soud uznal, že žalobkyně ad a) dosud neměla možnost realizovat hospodářské zisky pronajímáním nemovitosti, jíž se týká meritum věci. Nepůsobí však přesvědčivě, že se žalobkyně ad a) pouští do investice v hodnotě řádově desítek milionů korun, aniž by měla zajištěno základní financování, včetně zaplacení soudního poplatku ve výši pouhých 3000 Kč. I kdyby tomu tak bylo, existuje řada způsobů, jimiž může společnost v běžném obchodněprávním životě obstarat částku odpovídající výši soudního poplatku, aniž by musela spoléhat na paternalistickou roli státního rozpočtu. II. Stručné shrnutí základních argumentů uvedených v kasační stížnosti [3] Žalobkyně ad a) (dále jen „stěžovatelka“) podala proti usnesení městského soudu, jímž byl zamítnut její návrh na osvobození od soudních poplatků, včasnou kasační stížnost z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Napadené usnesení vykazuje dle stěžovatelky prvky jurisdikční libovůle. Stěžovatelka rekapituluje dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu k rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků. Dle této judikatury je třeba vycházet především z příjmů žadatele, nikoliv ze zjištění, že je žadatel zapsán v registrech ekonomických subjektů, nebo z nepodložených tvrzení o nezodpovědném podnikání žadatele. Ze zjištění, že v obchodním rejstříku má stěžovatelka v předmětu podnikání uvedeno několik činností a podstatná jména jsou uvedena v plurále (byty, nemovitosti atd.), nelze usuzovat na majetkovou situaci stěžovatelky. Formulace předmětu podnikání uvedená v obchodním rejstříku vychází z klasifikace činností OKEČ, kterou považovaly orgány vedoucí příslušné rejstříky za rozhodnou. Městský soud tedy zcela překroutil obsah a smysl předmětu činnosti zapsaného v obchodním rejstříku, ačkoliv při korektním výkladu měl dospět k závěru, že stěžovatelkou uvedené skutečnosti jsou v souladu se zapsaným předmětem činnosti. [4] Stěžovatelka namítá, že na její případ nelze aplikovat právní závěry obsažené v rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci sp. zn. 1 As 70/2008. Stěžovatelka totiž není právnickou osobou, jejíž činnost by spočívala v uplatňování práv v soudním a správním řízení, svoji činnost nefinancuje z dotačních mechanismů, které neumožňují placení soudních poplatků, ani se programově nespoléhá na to, že náklady na soudní poplatky bude krýt cestou osvobození od nich. Úvaha městského soudu, že stěžovatelka vědomě uspořádala svoji činnost tak, aby dlouhodobě setrvávala bez dostatečných finančních prostředků, je vadná. [5] Stěžovatelka si zajistila externí financování koupě pozemků, spolufinancování vybudování nezbytné infrastruktury k projektu 22 rodinných domů „Nad Tejnkou“, financování služeb autorizovaných architektů spojených s vypracováním projektové dokumentace pro stavební řízení, včetně jejích změn a úprav, financování zahájení stavby v termínu dle stavebního povolení a dalších investičních akcí s tím spojených, rovněž tak na platby daňových povinností. Po zahájení stavby se stěžovatelka rozhodla změnit projekt, a to za účelem dosažení vyššího výnosu. Povolení změny územního rozhodnutí by umožnilo zajistit další nezbytné externí financování pro realizaci a dokončení plánovaného projektu. Stěžovatelka však nemohla očekávat, že správní orgány vydají nezákonná rozhodnutí, jejichž zrušení se nyní musí domáhat soudní cestou. Nezákonná správní rozhodnutí v podstatě zhatila stěžovatelce realizaci podnikatelského záměru a znemožnila jí efektivně využít majetek a dosáhnout z něho hospodářský zisk. Jelikož současně musela vynakládat výdaje spojené s vlastnictvím nemovitostí, dostala se do ztráty, v níž se nachází kontinuálně od roku 2008. [6] Stěžovatelka tvrdí, že vysvětlila a prokázala, že nemá k dispozici finanční prostředky na úhradu soudního poplatku, a vysvětlila též důvody a příčiny tohoto stavu, který vznikl bez jejího zavinění v příčinné souvislosti s nezákonnými akty správních orgánů. Domnívá se, že naplňuje veškeré předpoklady individuálního osvobození od soudních poplatků v § 36 odst. 3 s. ř. s. Závěr městského soudu, dle něhož si stěžovatelka mohla opatřit prostředky na úhradu soudního poplatku různými způsoby běžnými pro obchodněprávní život, vede k vyloučení aplikace § 36 odst. 3 s. ř. s. na právnické osoby. Dle logiky městského soudu by totiž každou právnickou osobu bylo možné odkázat na to, aby si prostředky půjčila, nebo změnila, rozšířila či zahájila zcela nové podnikání. [7] Na závěr stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [8] Vyjádření žalovaného ani žalobce ad b) nebylo v této věci vyžádáno, neboť osvobození od soudních poplatků se týká osobně a výlučně stěžovatelky, nikoliv dalších účastníků soudního řízení správního. III. Právní názor Nejvyššího správního soudu [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Všechny dílčí kasační námitky lze podřadit pod důvod kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť zpochybňují správnost právního názoru městského soudu, dle něhož nebylo lze stěžovatelce přiznat osvobození od soudních poplatků. [11] Nejvyšší správní soud dává stěžovatelce za pravdu, že městský soud naprosto neadekvátně interpretoval předmět podnikání stěžovatelky zapsaný v obchodním rejstříku. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku se podává, že od 4. 7. 2001 má stěžovatelka zapsaný jako předmět podnikání „pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb zajišťujících řádný provoz nemovitostí, bytů a nebytových prostor (§ 4 ŽZ)“. [12] Ustanovení § 4 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění účinném až do 30. 6. 2008, znělo: Pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor je živností, pokud vedle pronájmu jsou pronajímatelem poskytovány i jiné než základní služby zajišťující řádný provoz nemovitostí, bytů a nebytových prostor. [13] Nejvyšší správní soud má za to, že v odborných právnických kruzích je obecně známo, že předmět podnikání, jenž má stěžovatelka zapsaný v obchodním rejstříku, si zapisovaly především obchodní společnosti, které v době bezprostředně následující po vzniku žádnou činnost vyvíjet nehodlaly, a dále subjekty, které vskutku zamýšlely vykonávat tento předmět podnikání. Zc