54 Co 153/2007 — Nejvyšší správní soud

15 Kse 4/2010- 52 - text 15 Kse 4/2010 - 58 R O Z H O D N U T Í Kárný senát Nejvyššího správního soudu ve složení: JUDr. Lenka Matyášová, JUDr. Vladimír Veselý, Mgr. MUDr. Radan Kuča, JUDr. Jindřich Psutka, JUDr. Gabriela Vilímková a Mgr. Martina Douchová, projednal v ústním jednání dne 9. 2. 2011 kárnou žalobu ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila ze dne 16. 8. 2010 proti JUDr. M. U., soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Praha 9, se sídlem Bryksova 763/46, Praha 9 – Černý most, a rozhodl t a k t o : Kárné řízení proti kárně obviněnému soudnímu exekutorovi JUDr. M. U. p r o s k u t e k , že jako soudní exekutor v exekučním řízením vedeném pod sp. zn. 098 EX 2105/06 byl nejméně od 12. 11. 2007, kdy mu bylo doručeno s vyznačenou doložkou právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. 73 Nc 1525/2006 - 8 ze dne 6. 11. 2006, ve znění usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 54 Co 153/2007 - 23 ze dne 26. 6. 2007, kterým bylo citované usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že co do částky 41 337 Kč a úroků z prodlení ode dne 15. 7. 2005 se usnesení zrušuje a řízení se zastavuje, a v dalším se návrh zamítá, bezdůvodně nečinný ve vztahu k oprávněnému: Automatické domácí spotřebiče s.r.o., a to až do 16. 2. 2010, kdy teprve doručil rozhodnutí Městského soudu v raze o zastavení řízení peněžnímu ústavu - Československé obchodní bance, a.s., která na základě exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem dne 1. 2. 2007 blokovala prostředky na účtu povinného, a takto byl nečinný i přes výzvu právního zástupce povinného ze dne 2. 12. 2008, doručenou mu dne 5. 12. 2008. t e d y svým jednáním si počínal v rozporu s ustanovením § 3 odst. 4 a § 9 odst. 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti v návaznosti na ust. § 308 odst. 2 o.s. ř. a porušil tak povinnost postupovat bez zbytečných průtahů a v souladu s právním předpisem, čímž ohrozil vážnost exekutorského stavu, č í m ž s e m ě l d o p u s t i t kárného provinění ve smyslu ust. § 116 odst. 2 exekučního řádu s e z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í : Kárný žalobce podal kárnou žalobu na základě stížnosti jednatele povinného společnosti Automatické domácí spotřebiče s.r.o. na postup exekutora ze dne 10. 9. 2009, která byla doručena na ministerstvo spravedlnosti dne 5. 1. 2010. Kárný žalobce podal návrh na zahájení kárného řízení (kárnou žalobu) k Nejvyššímu správnímu soudu 19. 8. 2010. Ze spisu bylo zjištěno, že ke kárnému provinění došlo v období od 12. 11. 2007 do 16. 2. 2010. Z uvedeného kárný senát vzal za prokázané, že objektivní lhůta dle ust. § 117 odst. 3 exekučního řádu pro podání kárné žaloby byla dodržena. Kárný senát však dospěl k závěru, že nebyla dodržena subjektivní lhůta pro podání kárné žaloby. Subjektivní lhůta i objektivní lhůta jsou lhůty prekluzivní, s jejichž uplynutím se spojen vždy zánik práva; k prekluzi je povinen soud přihlížet i bez návrhu, ex offo. Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že dne 5. 1. 2010 bylo na ministerstvo spravedlnosti k rukám tehdejší ministryně doručeno podání stěžovatele – Automatické domácí spotřebiče s.r.o., v němž bylo podrobně popsáno jednání obviněného exekutora; přitom bylo výslovně konstatováno, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2007 č. j. 54 Co 153/2007, které nabylo právní moci dne 3. 7. 2007 bylo usnesení o nařízení exekuce zrušeno a řízení bylo zastaveno, a proto byl exekutor vyzván dne 2. 12. 2008 k tomu, aby učinil bez prodlení všechny nezbytné úkony k uvolnění zatíženého účtu blokací. V příloze k této výzvě bylo přitom doloženo citované usnesení; exekutor však do dnešního dne (tj. datum podání) nic neučinil a účet je stále blokován. K podání byly doloženy další písemnosti prokazující skutečnosti v něm uvedené, konkrétně: dohoda o postoupení pohledávek a převzetí závazků ze dne 28. 3. 2003, dopis ADS, s.r.o AHOLD Czech Republic, a.s. ze dne 3. 2. 2005 – vyrovnání záloha, dopisy ADS – dotazy (výzva k vydání bezdůvodného obohacení) a odpovědi ze dne 13. 3. 2005, 6. 4. 2005, dopis ADS – sdělení OS Praha 9 o vrácení částky 41 337 Kč, fotokopie podacího lístku k dopisu o vrácení platby, návrh na nařízení exekuce ze dne 4. 10. 2006, usnesení Obvodního soudu Praha 9 o nařízení exekuce, výzva soudního exekutora ke splnění povinnosti ze dne 1. 2. 2007, č. j. 098 EX 2105/06 - 18, odvolání ze dne 7. 2. 2007 k nařízení exekuce, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2007, č. j. 54 Co 153/2007, dovolání k Nejvyššímu soudu. Dne 18. 1. 2010, tedy bezprostředně po obdržení podání, bylo vyžádáno vyjádření soudního exekutora s žádostí o doložení tvrzení listinami ve lhůtě do 31. 1. 2010, dne 12. 2. 2010 bylo urgováno vyjádření soudního exekutora ve lhůtě do 20. 2. 2010; exekutor doručil své vyjádření dne 15. 2. 2010. Dne 16. 2. 2010 byl následně soudní exekutor vyzván k předložení exekučního spisu ve lhůtě do 25. 2. 2010; spis byl zaslán el. poštou dne 2. 3. 2010. Dne 15. 3. 2010 byla poté postoupena stížnost z odboru dohledu na odbor justiční ke zvážení zahájení kárného řízení. V předkládací zprávě odboru dohledu ze dne 15. 3. 2010, č. j. 27/2010-OD-DOH/2 se mimo jiné konstatuje, že tvrzení soudního exekutora nemá oporu v právním předpise, neboť povinnost exekutora je zcela jasně stanovena (exekutor vyhotoví vyrozumění o tom, že usnesení soudu o nařízení exekuce, odkladu exekuce a zastavení exekuce, exekuční příkaz a příkaz k úhradě nákladů exekuce nabyly právní moci a doručí je); přitom je odkazováno na příslušná ustanovení právních předpisů, z nichž tato povinnost vyplývá. Rovněž se zde konstatuje „..... je nepochybné, že exekutor nesplnil povinnost uloženou mu právním předpisem...“ Od této doby nebyly ze strany kárného žalobce ze spisu zjištěny žádné úkony, které by směřovaly k prověřování jakýchkoli skutečností rozhodných pro posouzení toho, zda ke kárnému provinění došlo či nikoli. Až dne 16. 8. 2010, tedy více jak po 5 měsících, byla sepsána kárná žaloba, která byla doručena Nejvyššímu správnímu soudu dne 19. 8. 2010. Včasnost podané kárné žaloby posoudil kárný senát podle ust. § 117 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále „exekuční řád“) ve spojení s ust. § 121 cit. zákona, neboť dospěl závěru, že ust. § 117 odst. 3 exekučního řádu je nutno považovat za lex specialis k ust. § 9 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a exekutorů. Podle ustanovení § 117 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále „exekuční řád“) musí být kárná žaloba podána do 6 měsíců ode dne, kdy se kárný žalobce o kárném provinění dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy ke kárnému provinění došlo. Do šestiměsíční lhůty se nezapočítává doba, po kterou se provádějí přípravné úkony k prověření, zda ke kárnému provinění došlo, nejvýše však v délce dvou měsíců (pozn.- možnost prodloužení lhůty o tuto dobu § 9 zákona č. 7/2002 Sb. neumožňuje a stanoví striktně pro podání kárné žaloby lhůtu 6 měsíců) Subjektivní lhůta 6 měsíců i objektivní lhůta 3 roky jsou, jak již bylo konstatováno, lhůtami prekluzivními, to znamená, že po jejich uplynutí již nelze kárnou žalobu podat. Pro určení počátku běhu šestiměsíční subjektivní prekluzivní lhůty je rozhodný výklad pojmu „dozvědět se“. Termín dozvědět se o kárném provinění přitom neznamená, že již v tomto okamžiku musí být najisto postaveno, že k jednání zakládajícímu kárné provinění došlo; zde postačí, že vzniklo důvodné podezření, že se tak stalo. Prokázání toho, že ke kárnému provinění došlo o kdo je za ně odpovědný, je až předmětem příslušného kárného řízení. Proto zjištění o porušení povinnosti stanovené zákonem, resp. Pravidly profesionální etiky a pravidly soutěže soudních exekutorů, je vázáno na určitou skutečnost, z níž plyne důvodné podezření, že k porušení došlo. Významný je proto okamžik vědomosti kárného žalobce o skutkových okolnostech v takovém rozsahu, který umožní i jejich předběžné právní hodnocení v tom směru, zda je zde dáno důvodné podezření, že ke kárnému provinění došlo či nikoli. Byť jde o subjektivní lhůtu, je nutno „vědomí“ kárného žalobce, tedy v daném případě ministra spravedlnosti, založit na objektivní skutečnosti, tj.zpravidla na datu, kdy ministerstvu spravedlnosti došla stížnost na postup exekutora, která svým konkretizujícím obsahem zcela, dostačujícím způsobem skutek popisovala, a to s přihlédnutím i k tomu faktu, že např. skutkové okolnosti nebyly následně zpochybněny ani ve vyjádření samotného exekutora. Nelze dovozovat, že běh zákonné subjektivní lhůty k podání návrhu na kárné řízení počíná teprve dnem, kdy ministru spravedlnosti např. byla oficiálně předána zpráva o výsledku kontroly, popř. vyjádření příslušného odboru, neboť tím by počátek běhu uvedené lhůty se nutně stal věcí nahodilosti. Počátek běhu lhůty nemůže být v žádném případě odvislý až od okamžiku předání věci ministru spravedlnosti poté, kdy se k ní až po prošetření stížnosti příslušnými