4 Ads 36/2011 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 36/2011- 93 - text 4 Ads 36/2011 - 103 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: JUDr. B. B., zast. JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem, se sídlem Resslova 1253, Hradec Králové, proti žalované: Notářská komora České republiky, se sídlem Apolinářská 442/12, Praha 2, zast. JUDr. Janem Camrdou, advokátem, se sídlem Masarykovo nám. 225, Benešov, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2010, č. j. 10 Ca 296/2008 – 45, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2010, č. j. 10 Ca 296/2008 - 45, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Prezidia Notářské komory České republiky (žalovaného) ze dne 18. 6. 2008, č. j. KK 3/2007 – 98, bylo potvrzeno rozhodnutí Kárné komise Notářské komory České republiky ze dne 29. 1. 2008, č. j. KK 3/2007 - 66, která rozhodla o tom, že žalobce se dopustil kárného provinění tím, že ve své kanceláři dne 2. 2. 2007 neumožnil kontrolní komisi provést kontrolu dědických spisů starších jednoho roku, čímž porušil povinnost uloženou mu usnesením prezidia Notářské komory v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2006, a tedy i § 45 odst. 3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, ve spojení s § 24a odst. 5 Organizačního řádu Notářské komory ČR a notářských komor. Svým jednáním tak žalobce porušil ve smyslu § 48 odst. 1 notářského řádu povinnost stanovenou oběma uvedenými předpisy. Za toto kárné provinění mu bylo uloženo kárné opatření – pokuta ve výši 20 000 Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaná poukázala na příslušná ustanovení notářského řádu upravující činnost notáře a výkon dohledu nad jeho činností (§ 1 odst. 2, § 4, § 45 odst. 3 a § 46 notářského řádu) a zamítla námitku žalobce, že podle právní úpravy v občanském soudním řádu a navazujících právních předpisech nelze dědické soudní spisy předkládat k nahlédnutí třetím osobám. Konstatovala, že občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení, a týká se tudíž pouze samotného soudního řízení a vztahu soudu, resp. soudního komisaře, k účastníkům řízení či dalším osobám majícím věcný vztah k řízení. Občanský soudní řád však neupravuje vztah soudních komisařů k orgánům dohledu vůči notářům jako soudním komisařům v řízení o dědictví, ať již ze strany Ministerstva spravedlnosti, či ze strany orgánů notářské samosprávy. Provádění dohledu nad činností notářů tudíž v žádném případě nelze považovat za nahlížení do spisu ve smyslu úpravy v občanském soudním řádu a předpisech navazujících, ale za provádění kontroly řádného postupu notářů jako soudních komisařů v řízení o dědictví. K námitce žalobce, ohledně nedodržení subjektivní tříměsíční lhůty k podání kárného návrhu, žalovaná uvedla, že žalobce vychází pouze z dohadu, že se snad kárný navrhovatel, jímž je prezident Notářské komory v Hradci Králové (dále též „prezident“), dozvěděl o kárném provinění dříve, než na zasedání prezídia Notářské komory v Hradci Králové konaném dne 24. 2. 2007, na kterém předseda kontrolní komise předložil prezídiu zápis z kontroly. Prezident Notářské komory v Hradci králové, který je oprávněn kárný návrh předložit, výslovně potvrdil i při jednání o opravném prostředku, že se o kárném provinění dozvěděl až dne 24. 2. 2007 z předloženého zápisu o kontrole. Právě takový zápis ostatně představoval úplnou informaci o skutečnostech tvořících základ kárného provinění a proto by ani jakákoliv případná předchozí částečná informace v tomto směru stěží mohla být považována za informaci ve smyslu § 49 odst. 3 notářského řádu. Žalovaná nepřisvědčila ani námitce žalobce, že výše kárného opatření (pokuty) je neúměrně vysoká. Vycházela ze všeobecně známého poznatku, že každý notář, který je rovnoměrně pověřován vyřizováním dědických věcí ve smyslu § 175 za občanského soudního řádu, nemůže být - s ohledem na své příjmy z této agendy - existenčně ohrožen pokutou ve výši 20 000 Kč. Přiměřenost výše uložené pokuty kárnou komisí spatřuje žalovaná v závažnosti kárného provinění žalobce, který v rozporu se zájmy občanů i samotného notářského stavu bránil účinnému fungování zákonného systému dohledu na činnost notářů. Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu, v níž namítal, že kárný návrh byl podán po uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty. Rozhodující totiž podle názoru žalobce není okamžik, kdy se o kárném provinění dozvěděl prezident notářské komory, ale prezidium, neboť to je podle § 32 notářského řádu řídícím a výkonným orgánem notářské komory, zatímco prezident je podle § 33 téhož zákona osobou, která reprezentuje komoru navenek a jedná jejím jménem, jinak vykonává v podstatě jen řídící a organizační činnosti s výjimkou rozhodnutí, jež nesnesou odkladu, která však musí být dodatečně schválena prezidiem. Pro počátek běhu subjektivní lhůty tedy není rozhodující až okamžik formálního seznámení prezidenta s jednáním zakládajícím kárné provinění, ale moment, kdy se s takovým jednáním seznámilo prezidium. Bez rozhodnutí prezidia (případě dodatečného schválení prezidiem) nemůže být ostatně ani kárný návrh podán. Z kárného návrhu je pak patrné, že kontrolní komisi, jež měla u žalobce provést spisovou kontrolu, tvořilo několik členů prezidia, takže v okamžiku, kdy žalobce odmítl předložit spisy ke kontrole, vědělo prezidium Notářské komory v Hradci Králové o jednání zakládajícím kárné provinění. Vedle toho žalobce uvedl, že v den kontroly (2. 2. 2007 od 9:00 hod.) proběhlo zasedání prezidia, a to i za přítomnosti některých členů kontrolní komise. Zabývalo se mimo jiné přípisem žalobce ze dne 1. 2. 2007, jímž bylo jednoznačně sděleno, že žalobce neakceptuje způsob provedení kontroly, jak mu byl avizován. Pokud pak téhož dne v 11:30 hod. kontrolní komise navštívila za účelem kontroly sídlo notářského úřadu žalobce, je jen málo přijatelné a pochopitelné, že téhož dne nebyl prezident notářské komory informován o tom, že žalobce kontrolu odmítl. Tomuto názoru žalobce nasvědčuje i výpověď JUDr. V., předsedy kontrolní komise, který nevyloučil, že informoval prezidenta o neúspěšné kontrole již 2. 2. 2007. Přitom je podle žalobce lhostejné, jakým způsobem se prezident dozví, že kontrola nebyla umožněna a není třeba, aby se tak stalo písemnou zprávou. Subjektivní lhůta k podání kárného návrhu tedy počala podle žalobce běžet nejpozději již 3. 2. 2007 a nikoli až 24. 2. 2007, kdy byla na zasedání notářské komory formálně projednána zpráva o průběhu kontroly. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že podání kárného návrhu dne 22. 5. 2007 bylo učiněno až po uplynutí zákonné tříměsíční lhůty. Žalobce dále namítal, že nemůže být trestán za jiný právní názor, který zastává ke způsobu provádění kontroly soudních spisů. Podle jeho názoru je třeba na nahlížení do soudních spisů vztáhnout příslušná ustanovení občanského soudního řádu a vyhlášky č. 37/1992 Sb., ministerstva spravedlnosti České republiky, o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (dále též „jednací řád“), podle kterých je vyloučeno „stěhovat“ soudní spisy do kanceláře notářské komory a bez jakéhokoli vyjádření příslušného soudního úředníka je předkládat k nahlížení třetím osobám. Kontrolní komise si tak měla vyžádat souhlas předsedy senátu, který projednává danou dědickou věc, k nahlédnutí do příslušného spisu podle § 44 odst. 2 o. s. ř. Ze strany žalobce se nejednalo o žádnou svévoli, ale o to, aby kontrola spisů proběhla v souladu se zákonem. Žalobce rovněž vyjádřil nesouhlas s výší uloženého kárného opatření. Poukázal na skutečnost, že se jedná o jeho první kárné provinění, které navíc spočívá v jiném právním názoru, nejedná se o odpírání pravomoci notářské komory, ale jen o to, aby byla vykonávána zákonným způsobem. To charakterizuje míru závažnosti kárného provinění. Z tohoto důvodu nemůže obstát uložení sankce v horní polovině sazby. Žalovaná podle názoru žalobce pochybila také v tom, že nezjišťovala jeho osobní a majetkové poměry a zda je výše pokuty přiměřená. Toto opomenutí je podle žalobce v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Uzavřel, že byla nesprávně posouzena závažnost jeho provinění a mělo mu být uloženo kárné opatření ve formě písemného napomenutí. Navrhl, aby Městský soud v Praze rozhodnutí žalované zrušil a uložil jí nahradit žalobci náklady řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 5. 2010, č. j. 10 Ca 296/2008 – 45, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Námitce uplynutí subjektivní tříměsíční lhůty stanovené v § 49 odst. 3 notářského řádu městský soud nepřisvědčil. Poukázal na skutečnost, že sám prezident Notářské komory v Hradci Králové již v kárném návrhu tvrdil, že se o skutku žalobce, v němž je spatřováno kárné provinění dozvěděl dne 24. 2. 2007. K otázce dodržení