5 As 75/2010 — Nejvyšší správní soud

5 As 75/2010- 79 - text č. j. 5 As 75/2010 - 86 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, soudkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: R. D., práv. zastoupen JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Dr. Bureše 1185/1, 370 05, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, 370 76, za účasti zúčastněné osoby E.ON Distribuce, a. s., se sídlem České Budějovice, F. A. Gerstnera 2151/6, 370 49, práv. zastoupené JUDr. Vojtěchem Augustinem, advokátem se sídlem České Budějovice, Senovážné nám. 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2010, č. j. 10 A 45/2010 - 46, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2010, č. j. 10 A 45/2010 - 46, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2010, č. j. OREG 21185/2010/luam, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání jako opožděné. V kasační stížnosti stěžovatel popisuje skutkový stav ve věci vydání stavebního povolení ze dne 4. 3. 1991 pro Jihočeské cihelny Jivno na stavbu VTL přípojky plynu na pozemcích tam uvedených včetně p. č.1023/1 o výměře 6441 m 2, k. ú. Rudolfov u Českých Budějovic zaps. na LV č. 334, náležejícímu stěžovateli. Stěžovatel uvádí, že ani stavebníkem ani stavebním úřadem nebyl vyrozuměn o tom, že ohledně jeho pozemku se vede stavební řízení (stěžovatel zde trvale nebydlel ani nepracoval). Předmětná stavba dodnes nebyla zanesena do katastru nemovitostí, o uložení plynovodu v jeho pozemku se stěžovatel dozvěděl jen shodou okolností, když ho nejprve v roce 2007 oslovil zájemce o koupi pozemku (ten poté stěžovatele obvinil z podvodu ze zatajení skutečnosti, že v pozemku je uložen plynovod). Stěžovatel mimo jiné uvádí, že krajský soud i žalovaný nesprávně posoudili jeho odvolání proti rozhodnutí žalovaného jako opožděné. Stěžovatel nesouhlasí se skutkovým zjištěním soudu, že získal vědomost o obsahu stavebního povolení ze sdělení žalovaného ze dne 1. 4. 2009, toto skutkové zjištění ohledně počátku běhu lhůty pro podání odvolání do stavebního povolení nemá oporu ve spisu. Stěžovatel stran posouzení okamžiku, kdy obdržel relevantní informace, odkazuje na rozhodnutí rozšířeného senátu NSS sp. zn. 2 As 25/2007 (bod 60), v němž se uvádí, že je třeba, aby faktické „oznámení“ mělo pro opomenutého účastníka řízení zásadně stejnou informační hodnotu jako oznámení řádně procesně učiněné. V této souvislosti stěžovatel uvádí, že za situace, kdy v roce 2009 neexistoval řádný spis, kromě dvou nebo tří neautorizovaných fotokopií ani stavební úřad nemohl vzhledem k absenci projektové dokumentace ve spise stěžovateli poskytnout „oznámení zásadně stejné informační hodnoty jako oznámení řádně procesně učiněné“. Zmíněná neautorizovaná fotokopie dokumentace byla stěžovateli poskytnuta až v dubnu 2010, krajský úřad sám získal nákresy (nikoli však projektovou dokumentaci a geodetické zaměření skutečného stavu) až v průběhu odvolacího řízení. Stěžovatel sám relevantní informace nemohl jinak získat, neboť stavba nebyla zapsána v katastru nemovitostí. Stěžovatel konstatuje, že odpovědnost za stav i existenci správního spisu leží na správním orgánu a nedostatky na této straně nelze přičítat k tíži stěžovatele. Stěžovatel rovněž připomíná, že správní orgán v roce 1991, kdy probíhalo stavební řízení, stěžovatele neuvědomil, ačkoli měl k dispozici z katastru nemovitostí potřebné údaje (nacionále a bydliště). Stěžovatel uvádí, že předmětná stavba znamená zásadní zásah do jeho vlastnických práv, neboť značným způsobem a bez jakékoli kompenzace jeho práva omezuje. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje rozsudek krajského soudu v celém rozsahu zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že dostatečnou vědomost o obsahu stavebního povolení stěžovatel získal dříve než v průběhu odvolacího řízení – nejpozději dne 6. 4. 2009. Stěžovateli tak bylo známo, jaký orgán rozhodnutí vydal, kdy tak učinil, co bylo obsahem rozhodnutí a kdo byl stavebníkem. Žalovaný poukazuje rovněž na skutečnost, že o konkrétním umístění stavby bylo rozhodnuto již v územním řízení, které bylo ukončeno vydáním rozhodnutí dne 21. 7. 1989 podle § 39 stavebního zákona z roku 1976; stěžovatel přitom nebyl podle tehdy platného znění stavebního zákona účastníkem územního řízení; předmětem stavebního řízení bylo pouze stavebně technické provedení stavby. Žalovaný souhlasí s názorem soudu, že pro posouzení včasnosti podání nemá vliv okolnost, zda stavba event. věcné břemeno je či není zapsáno v katastru nemovitostí. Žalovaný nezpochybňuje tvrzení stěžovatele, že předmětná stavba znamená zásah do jeho majetkových práv, nicméně ani tato skutečnost nemá vliv na posouzení včasnosti podaného odvolání. Nad rámec žalovaný dodává, že povinnost strpět výkon oprávnění plynárenského podniku vázne dle § 22 plynárenského zákona z roku 1960, resp. § 22 odst. 5 elektrizačního zákona z roku 1957 jako věcné břemeno na dotčených cizích pozemcích přímo ze zákona, tzn. že na pozemku stěžovatele vzniklo věcné břemeno ex lege a nadále trvá. Žalovaný považuje skutková zjištění soudu za správná a jeho rozhodnutí za přezkoumatelné. S ohledem na uvedené navrhuje žalovaný kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. Kasační stížnost je podle ustanovení § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a jsou v ní namítány důvody odpovídající ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Předmětem kasačního řízení je přezkum rozhodnutí žalovaného, kterým bylo odvolání stěžovatele ve věci dotčeného stavebního povolení zamítnuto pro opožděnost. Nepřísluší proto kasačnímu soudu v tomto řízení zabývat se skutečnostmi in meritum, tzn. posuzovat zákonnost vydaného stavebního povolení, ale toliko tím, zda správní orgán neporušil zákon, odmítl - li odvolání stěžovatele projednat, pokud shledal naplnění zákonných podmínek pro učinění závěru o opožděnosti. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Nejvyšší správní soud se otázkou opomenutého účastníka již ve své rozhodovací praxi několikrát zabýval. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v již zmiňovaném rozhodnutí ze dne 17. 2. 2009, č. j. 2 As 25/2007 - 118 přitom mimo jiné uvedl: „Ve vztahu k právní moci rozhodnutí je uznáním osoby za pravého (opomenutého) účastníka správním orgánem již uznaná a obvykle doložkou deklarovaná právní moc vydaného rozhodnutí otřesena. Došlo tu ke zřejmé vadě řízení a je třeba posoudit její vliv na zákonnost řízení i zákonnost rozhodnutí samotného; pro pestrost skutkových příběhů tu podle mínění rozšířeného senátu nelze dát jediný a univerzální návod, jak takové vady řešit. Je tomu tak proto, že se tu obvykle dostávají do obtížně řešitelného střetu založená či deklarovaná rovnorodá práva „původních“ účastníků řízení, kteří v dobré víře ve věcnou správnost a zákonnost rozhodnutí, které se jim představilo jako pravomocné, předsevzali skutková a právní jednání (ve stavebním řízení, kde k těmto problémům dochází často, například započali stavbu, uzavřeli smlouvy, pronajali postavenou a kolaudovanou budovu apod.), s právy účastníka opomenutého, která bývají stejné hodnoty (např. právo vlastnické). Naproti tomu lze – a je nutno – vyslovit obecnější pravidlo, jímž je třeba se v takových případech řídit. Rozšířený senát má za to, že právní moc rozhodnutí není zvrácena jen tím, že při oznamování rozhodnutí byl opomenut účastník, jsou-li splněny dva předpoklady: Prvý předpoklad je splněn, lze-li postavit najisto, že opomenutý účastník seznal s dostatečnou jistotou a včas obsah vydaného rozhodnutí, především tedy, kdy a kým bylo vydáno, jak jej lze identifikovat, jakým způsobem a v jakém rozsahu mu takové rozhodnutí zasahuje do práv, a měl tedy účinnou možnost se proti němu účinně bránit opravnými prostředky. Obvykle tu půjde o případy, kdy se opomenutý účastník s obsahem rozhodnutí seznámil prostřednictvím jiné osoby, nebo se s ním seznámil jinak, a to prokazatelně a v rozsahu potřebném pro účelnou obranu proti němu (nahlížením do spisu v jiné procesní roli atp.). Druhý předpoklad je časový moment, spočívající v tom, že opomenutý účastník rozhodnutí v naznačeném rozsahu seznal v době, kdy ještě ostatní účastníci nemohli vycházet z toho, že rozhodnutí nabylo právní moci. Za těchto (přísně posouzených) předpokladů bude nedostatek samotného formální