8 Afs 68/2010 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 68/2010- 69 - text 8 Afs 68/2010 - 69 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: A. Z., zastoupené Mgr. Lilianou Křístkovou, advokátkou se sídlem nám. I. P. Pavlova 3, Praha 2, proti žalovanému: Celní ředitelství Praha, se sídlem Washingtonova 7, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2007, čj. 20384/06170121/4, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2010, čj. 9 Ca 424/2007  33, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 10. 2007, čj. 20384/06-1701-21/4, změnil rozhodnutí Celního úřadu Ruzyně – letiště Praha ze dne 11. 6. 2003, čj. TR 0549/A/03/1941/TRS, kterým byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 1 420 000 Kč pro porušení povinnosti podle § 5 odst. 1 zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 61/1996 Sb.“), tak, že uloženou pokutu snížil na částku 650 000 Kč. II. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 30. 3. 2010, čj. 9 Ca 424/2007  33, zamítl. Městský soud nepřisvědčil námitkám, že je uložená pokuta nepřiměřená, likvidační a vybočuje z hranic stanovených § 12a odst. 1 zákona č. 61/1996 Sb. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný měl zohlednit, že prokázala původ peněz, je zcela nemajetná, nevlastní movité a nemovité věci, nepobírá žádný důchod, žije z příjmů, které jí poskytuje pouze dcera a věřitelé požadují, aby vrátila peníze půjčené na operaci matky. Soud vyšel ze zjištění, že do protokolu ze dne 11. 6. 2003 ve věci nesplnění oznamovací povinnosti, sepsaného Celním úřadem Ruzyně – letiště Praha, žalobkyně mj. uvedla, že peníze měla v kabelce a v kapse kalhot, nejsou to její peníze, ale patří známému, který jí požádal, aby je předala jeho matce. V odvolání ze dne 18. 6. 2003 žalobkyně mj. uvedla, že převážené peníze jsou penězi, které si zčásti půjčila, zčásti se jedná o celoživotní úspory, které jsou určeny pro léčbu její těžce nemocné matky. V podání ze dne 15. 3. 2007, čj. 21191/010/6008/12.3.07/1436, Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) uvedla, že žalobkyně je přihlášena jako společník a jednatel organizace Long Jing s. r. o. a není poživatelem důchodu vypláceného ČSSZ. Dle Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, Oddělení cizinecké policie Praha ze dne 4. 4. 2007, čj. SCPP-2129/PH-XIII-C-2007, žalobkyně měla povolen od 7. 12. 1998 do 27. 3. 2007 dlouhodobý pobyt za účelem pracovním - zaměstnání – jako společnice Long Jing s. r. o. Od 28. 3. 2007 bylo žalobkyni uděleno povolení k trvalému pobytu a bylo jí přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky. Do protokolu ze dne 24. 7. 2007, čj. 20384/06-1701/21, žalobkyně uvedla k otázce o majetkových poměrech, že nevlastní žádné movité a nemovité věci. Je v důchodu, nemá příjmy, kromě toho, co jí dává dcera. V Číně nemá žádný důchod, továrna ve které pracovala, byla zavřena a jako kompenzace jí byla vyplacena jednorázová částka. Poté odjela za dcerou do České republiky. V průběhu roku pobývá polovinu roku v Číně, polovinu v České republice. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 416/04, městský soud dovodil, že při určení výše pokuty podle § 12a odst. 4 zákona č. 61/1996 Sb. je třeba přihlížet vedle kritérií uvedených v citovaném ustanovení i k osobním a majetkovým poměrům toho, komu se pokuta ukládá. Pokuta musí být proporcionální a neměla by mít ve vztahu ke konkrétnímu jednotlivci likvidační charakter. Dále je podle Ústavního soudu třeba vzít při stanovení výše pokuty za porušení oznamovací povinnosti v úvahu, že do částky 350 000 Kč oznamovací povinnost nevzniká, a pro určení maximální možné výše pokuty je třeba od celkové hodnoty převážených prostředků odečíst částku 350 000 Kč. Pokud v projednávaném případě činila s ohledem na celkovou hodnotu bankovek vyvážených žalobkyní (1 627 137 Kč) podle § 12a odst. 1 zákona č. 61/1996 Sb. a citovaného nálezu Ústavního soudu horní hranice pokuty 1 277 137 Kč, neporušil podle městského soudu žalovaný § 12a odst. 1 zákona č. 61/1996 Sb. Pokuta 650 000 Kč byla uložena cca v polovině možné sazby, nepřekročila meze zákonného rozpětí a nebyla nepřiměřená. Městský soud také uvedl, že § 12a odst. 4 zákona č. 61/1996 Sb. demonstrativně vymezuje kritéria, k nimž je správní orgán povinen při určení výše pokuty přihlédnout. Ve světle nálezu Ústavního soudu správní orgán nesmí při určení výše pokuty opomenout zohlednit osobní a majetkové poměry osoby, které je pokuta ukládána. K jiným než shora uvedeným kritériím není podle městského soudu správní orgán povinen přihlédnout. Dále městský soud konstatoval, že žalovaný nevybočil z mezí § 12a odst. 4 zákona č. 61/1996 Sb. a přihlédl ke všem jeho kritériím. U závažnosti porušení povinnosti žalovaný poukázal zejména na výši vyvážené částky, která více než třikrát překračovala povolenou výši vyvážených peněz (§ 5 odst. 1 zákona č. 61/1996 Sb.). V rámci způsobu porušení povinnosti žalovaný připomněl jednání žalobkyně, která dala nejdříve najevo, že nemá nic k proclení a tvrdila, že předložila veškerou finanční hotovost. Přesto celní úřad následně nalezl v její kabelce a v kapse kalhot další finanční hotovost. Žalobkyně tak před celním úřadem ukrývala část převážené finanční hotovosti. K době trvání porušení povinnosti žalovaný uvedl, že se porušení oznamovací povinnosti žalobkyně dopustila poprvé. K následkům porušení povinnosti žalovaný odkázal na smysl a účel zákona č. 61/1996 Sb. V souladu s Ústavním soudem pak žalovaný při určení výše pokuty podle městského soudu přihlédl i k majetkovým poměrům žalobkyně. K tvrzení žalobkyně, že prokázala původ peněz listinnými důkazy, městský soud uvedl, že se správní orgány původem peněz ve správním řízení o porušení povinnosti podle § 5 odst. 1 zákona č. 61/1996 Sb. právem nezabývaly. Zákon č. 61/1996 Sb. nezbavuje žalobkyni odpovědnosti za porušení povinnosti stanovené v uvedeném ustanovení v případě následného prokázání původu převážených peněz. Prokázání původu peněz není ani kritériem, k němuž by byl správní orgán podle § 12a odst. 4 zákona č. 61/1996 Sb. povinen přihlédnout. Pokud žalobkyně žalobou poukazovala na nemajetnost a likvidační charakter uložené pokuty, považoval městský soud její tvrzení za nevěrohodná. Upozornil i na rozpornost jejích tvrzení vztahujících se právě k původu převážených finančních prostředků. Zatímco do protokolu ze dne 11. 6. 2003 žalobkyně uvedla, že se jedná o peníze jejího známého, který ji požádal, aby je předala jeho matce, v odvolání tvrdila, že si převážené peníze zčásti půjčila a zčásti se jedná o její celoživotní úspory, a konečně v žalobě uvedla, že si částku zabavenou správním orgánem půjčila. Městský soud také podotkl, že tvrzení žalobkyně o její nemajetnosti zpochybňují zjištění žalovaného, podle nichž je žalobkyně společníkem a jednatelem společnosti Long Jing s. r. o. a bylo jí přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropské unii, neboť v této souvislosti musela žalobkyně v souladu s § 83 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), prokázat zajištění prostředků k trvalému pobytu na území. Tráví-li žalobkyně, jak uvedla do protokolu ze dne 24. 7. 2007, část roku v České republice a část roku v Číně, pak jí majetkové poměry musí umožňovat minimálně úhradu nákladů na dopravu. Dále městský soud konstatoval, že žalobkyně nepožádala o osvobození od soudních poplatků z důvodu nemajetnosti, soudní poplatek na výzvu soudu zaplatila a i podle plné moci udělené právní zástupkyni se zavázala uhradit odměnu za zastupování spolu s hotovými výlohami a náhradou za ztrátu času. Z uvedených důvodů městský soud neshledal námitky žalobkyně důvodnými. Konečně městský soud doplnil, že nezjistil skutečnosti, jež by odůvodňovaly snížení uložené pokuty. Žalovaný své úvahy při uložení pokuty vyložil v napadeném rozhodnutí. Tyto úvahy byly v mezích stanovených zákonem č. 61/1996 Sb. a Ústavním soudem a městský soud se s nimi ztotožnil. III. Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností. Její důvody podřadila § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Namítla, že rozhodnutí žalovaného je zatíženo formálními vadami. Správní orgán je totiž povinen zabývat se při rozhodování o výši pokuty všemi okolnostmi případu, přičemž závažnou okolností je zejména zdroj převážených peněz. Ten stěž