8 As 15/2011 — Nejvyšší správní soud

8 As 15/2011- 72 - text 8 As 15/2011 - 73 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: občanské sdružení Dělnická mládež, se sídlem Ciolkovského 853, Praha 6, proti žalovanému: Úřad městské části Brno–střed, se sídlem Dominikánská 2, Brno, zastoupenému JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Těsnohlídkova 9, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2010, čj. 100104678/ZEL/SHR/008, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2010, čj. 29 A 125/2010  26, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Správní rozhodnutí 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 11. 2010, čj. 100104678/ZEL/SHR/008, zakázal shromáždění „Oslava svátku práce“, oznámené dne 18. 11. 2010 žalobcem jako svolavatelem, za něhož byl oprávněn jednat E. L., které se mělo konat dne 1. 5. 2011 v době od 10.00 do 17.00 hod. v Brně v parku Lužánky a průvodem v trase park Lužánky  Lidická  Smetanova – Veveří – Husova – Pekařská – Mendlovo náměstí. Podle žalovaného oznámený účel shromáždění naplnil důvody umožňující jeho zákaz podle § 10 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 písm. b) a odst. 3 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „shromažďovací zákon“). II. Řízení před krajským soudem 2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, který je rozsudkem ze dne 6. 12. 2010, čj. 29 A 125/2010  26, zrušil. 3. Krajský soud uzavřel, že žalovaný neuvedl jediný relevantní důkaz a neunesl důkazní břemeno ke svému závěru o zastíraném účelu shromáždění. Důkazně podložený nebyl podle krajského soudu ani závěr žalovaného o činnosti osoby oprávněné zastupovat žalobce. Napadené rozhodnutí proto bylo v odpovídající části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Měl-li žalovaný o účelu shromáždění pouze pochybnosti, odkázal jej krajský soud na případný postup podle § 12 odst. 5 shromažďovacího zákona. 4. Závěry o důvodech zákazu shromáždění podle § 10 odst. 2 písm. a) shromažďovacího zákona žalovaný podle krajského soudu pouze opsal ze stanovisek Policie ČR a Dopravního podniku města Brna, aniž by uvedl, co bylo jejich obsahem, a upřesnil své úvahy, jimiž by obě stanoviska hodnotil v kontextu posuzované věci. Navíc žalovaný vykročil z rámce zmíněného ustanovení, pokud dovodil nebezpečí pro účastníky shromáždění ze strany jeho odpůrců, příp. hovořil o možné újmě na zdraví obyvatel okolních domů a policistů zajišťujících bezpečnost. I zde krajský soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. 5. Pokud žalovaný zakázal shromáždění kvůli nutnému omezení dopravy, což by bylo v rozporu se zájmy obyvatelstva, krajský soud poukázal na vyjádření Policie ČR, svědčící spíše ve prospěch žalobce, a dodal, že žalovaný svůj závěr opět nepodložil relevantními důkazy. 6. Krajský soud vytkl žalovanému také opomenutí nabídnout žalobci možnost shromáždění jinde (§ 8 shromažďovacího zákona), pokud již v napadeném rozhodnutí možnost konání shromáždění na jiném místě zmínil. 7. Zakázal-li žalovaný shromáždění z důvodu jeho kolize se shromážděním Občanské demokratické strany ve stejný den, stejnou hodinu a na stejném místě v úseku Husovy ulice, krajský soud mu vytkl, že nezkoumal, zda došlo k dohodě o úpravě doby shromáždění mezi jejich svolavateli, resp. zda byl alespoň učiněn pokus o takovou dohodu. Vzhledem k časovému průběhu obou shromáždění a jejich trase shodující se pouze v krátkém úseku krajský soud nesouhlasil ani se závěrem, že se shromáždění konají ve stejný den, na stejném místě a ve stejnou dobu. III. Kasační stížnost 8. Žalovaný (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení, a z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. pro nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. Rozpor lhůty pro rozhodnutí s ústavním pořádkem 9. Stěžovatel především zpochybnil lhůtu, kterou mu pro rozhodnutí stanovil § 11 odst. 1 shromažďovacího zákona. Navrhl proto Nejvyššímu správnímu soudu, aby se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení této lhůty. 10. Obava, že by se v důsledku neexistence lhůty mohl stát oznamovací režim shromáždění režimem povolovacím, je podle stěžovatele výrazem překonaného historického výkladu. Shromažďovací zákon v době svého přijetí navazoval na článek 28 odst. 1 Ústavy z roku 1960 a reagoval na státoprávní změny s cílem zabránit omezením shromažďovacího práva, k nimž docházelo před rokem 1989. Stěžovatel tvrdil, že norma v současné době nedostačuje potřebám demokratického státu a situaci, kdy není prvořadý dohled nad zachováním ústavně zaručeného práva, ale dohled nad zachováním proporcionality mezi uplatňováním jednotlivých ústavně zaručených práv a zamezením jejich zneužívání. 11. Lhůta pro rozhodnutí stanoví stěžovateli limity při výkonu jeho veřejnoprávní povinnosti, kterou je ochrana veřejných zájmů a statků podle § 10 shromažďovacího zákona. Tím podle stěžovatele dochází k neodůvodněnému upřednostnění shromažďovacího práva před všemi ostatními právy a v rámci zákonných limitů není možné zabránit s dostatečným předstihem jeho zneužití. Stěžovatel tvrdil, že jsou tak porušeny zejm. článek 1, článek 3 odst. 1 a článek 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Vliv lhůty pro rozhodnutí na skutková zjištění 12. V souvislosti se lhůtou pro rozhodnutí stěžovatel namítl, že je její existencí omezen v rozsahu a podrobnosti svých skutkových závěrů. Stěžovatel je při rozhodování omezen pouze na otevřené zdroje informací a pro krátkost lhůty nemůže využít žádné dostupné možnosti součinnosti s jinými státními orgány. Dále stěžovatel zdůraznil, že se „množství a struktura zajištěných podkladů ... nutně odvíjí od uvedeného limitu a není ji možné poměřovat možnostmi, jež má v soudním přezkumu posléze ... k dispozici správní soud“. 13. Stěžovatel byl přesvědčen, že prokázal svůj závěr, podle nějž je skutečným účelem shromáždění propagace hnutí potlačujících základní práva a svobody a shromáždění skrývá nebezpečí srážek a konfliktů v ulicích města. Úkolem stěžovatele je mj. ochrana veřejného pořádku, zdraví a života osob a ochrana jejich práv a principem této ochrany je rovnost a proporcionalita. Stěžovatel je povinen zabránit zneužití volnosti shromažďování k propagaci myšlenek, hnutí nebo názorů, které by mohly poškodit práva třetích osob, aniž by mohl či musel zkoumat, zda k takovému poškození skutečně dojde. 14. Navíc zákonodárce podle stěžovatele vymezením krátké lhůty pro rozhodnutí sám stanovil míru dokonalosti důvodů, na nichž může být rozhodnutí stěžovatele založeno. Požadovat po stěžovateli „absolutní úplnost skutkových zjištění“ je v rozporu s normou, jež tuto lhůtu zakotvila, i s pravidly správního řízení. Skutečný účel shromáždění 15. Dále stěžovatel tvrdil, že jeho rozhodnutí je celistvé, logicky zdůvodněné, odpovídající reálné situaci a je výrazem objektivně zjištěných skutečností. Kontextové posouzení věci s přihlédnutím ke dvěma narychlo zpracovaným vyjádřením dotčených orgánů bylo při rozhodování stěžovatele jediné možné. 16. Stěžovatel vyšel ze spojení osoby svolavatele, jeho formálních i v médiích prezentovaných představitelů, a z data shromáždění. 17. V hodnocení osoby svolavatele stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2010, čj. Pst 1/2009  348. Stěžovatel připustil, že žalobce v mezidobí přistoupil ke změnám ve svých stanovách a organizaci, podle stěžovatele však nijak neustoupil od propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod. „Namísto Národního odporu vydává sice Hlas mládeže, při zachování všech prvků grafiky a osoby šéfredaktora (M. S., jehož jméno je rovněž veřejně spojováno se zakázanou Dělnickou stranou, viz např. údaje z veřejné databáze Wikipedia). S touto stranou je nadále spojen i současný předseda svolavatele E. L. (postačí zadat jeho jméno do internetového vyhledavače). Grafické znázornění loga je rovněž snadno spojitelné s NSS kritizovanými symboly národně socialistického hnutí, atd. “ 18. Uvedené skutečnosti jsou podle stěžovatele doložitelné výslechy (blíže neoznačených) publicistů, novinářů a sociologů, kteří se danou problematikou zabývají, ale které stěžovatel nemohl v zákonné lhůtě pro rozhodnutí kontaktovat ani vyslechnout. Vycházel proto pouze z veřejných zdrojů, např. novinových článků. Zde stěžovatel odkázal na článek publikovaný na serveru čt24.cz, na článek publikovaný v Hospodářských novinách a na „další, běžně dostupné články“. Dále stěžovatel (opět bez bližšího upřesnění) uved