— Nejvyšší správní soud

13 Kseo 1/2011- 109 - text 13 Kseo 1/2011 - 109 R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a jeho členů JUDr. Milady Šámalové, JUDr. Ivany Doubkové, JUDr. Josefa Českého, JUDr. Petra Hajna a JUDr. Zdeňka Nováka v právní věci navrhovatele: ministr spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti kárně obviněnému: JUDr. T. V., soudní exekutor, Exekutorský úřad Přerov se sídlem Komenského 38, Přerov, zastoupený Mgr. Tomášem Greplem, advokátem se sídlem Horní náměstí 7, Olomouc, v řízení o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 24. 8. 2005, č. j. 463/2005-PERS-SO/3, při ústním jednání konaném dne 22. března 2012, t a k t o : JUDr. T. V., soudní exekutor Exekutorského úřadu Přerov, se sídlem Komenského 38, Přerov, j e v i n e n , že v řízení vedeném pod sp. zn. Ex 0927/04 porušil své zákonné povinnosti plynoucí z § 13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti nezajistil řádný soupis movitých věcí podle § 326 odst. 1 o. s. ř. a v důsledku toho jeho zaměstnanci provedli dne 11. 11. 2004 soupis movitých věcí bez jejich zajištění v bytě rodičů povinné M. P. ve S. P. 45, ačkoliv jim bylo známo, že zde povinná nemá trvalé bydliště a ani zde fakticky nebydlí, když se zdržuje na adrese S. P. 91 v obecním bytě a k rodičům dochází pouze na návštěvy, t e d y z á v a ž n ě p o r u š i l při výkonu exekuční činnosti povinnost stanovenou právním předpisem, t í m s p á c h a l kárné provinění podle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu. Podle § 116 odst. 3 písm. b) exekučního řádu s e mu u k l á d á kárné opatření p í s e m n é n a p o m e n u t í . O d ů v o d n ě n í : I. Obsah návrhu na zahájení řízení [1.] Ministr spravedlnosti (dále též „kárný žalobce“, příp. „žalobce“) podal k Exekutorské komoře ČR dne 24. 8. 2005 proti soudnímu exekutorovi JUDr. T. V. (dále jen „soudní exekutor“, případně „exekutor“ nebo „kárně obviněný“) návrh na zahájení kárného řízení pro kárné provinění, kterého se dopustil porušením ustanovení § 326 odst. 1 občanského soudního řádu a povinnosti stanovené v § 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“). [2.] Porušení citovaných zákonných ustanovení spatřuje žalobce v tom, že soudní exekutor v řízení vedeném pod sp. zn. Ex 0927/04 provedl prostřednictvím svých zaměstnanců dne 11. 11. 2004 soupis movitých věcí bez jejich zajištění v bytě rodičů povinné M. P. ve S. P. 45, ačkoliv mu bylo známo, že zde povinná nemá trvalé bydliště a ani zde fakticky nebydlí, když se zdržuje na adrese S. P. 91 v obecním bytě a k rodičům dochází pouze na návštěvy. [3.] Kárný žalobce uvedl, že exekutor sice může provést soupis na jakémkoliv místě, kde má povinný umístěny své věci, musí však mít konkrétní poznatky odůvodňující závěr, že se zde movité věci povinného nacházejí. V daném případě však kromě poznatku, který uvedla povinná, tzn. že často dochází k rodičům, žádné další indicie v tomto směru neměl a jeho postup nasvědčuje tomu, že se ve skutečnosti jednalo o formu nátlaku na povinnou, aby ji přiměl k plnění. Šlo tak o svévolný a neetický úkon, který šikanoval a postihl rodiče povinné. [4.] Navíc, zatímco věci sepsané v bytě povinné byly odvezeny do exekutorského skladu, věci sepsané u jejích rodičů byly ponechány na místě. Přitom u povinné i jejích rodičů byly sepsány některé stejné věci (lednice, televizor, žehlička), a lze proto stěží předpokládat, že by je povinná měla současně na dvou místech. Je tak zjevné, že exekutor nepostupoval účelně a hospodárně, neboť sepisoval i věci, u nichž lze předpokládat, že by byla úspěšná vylučovací žaloba. Jako kárné opatření žalobce navrhuje uložení pokuty v přiměřené výši. [5.] Kárný žalobce navrhl provést důkaz obsahem exekučního spisu sp. zn. Ex 0927/04. II. Vyjádření soudního exekutora [6.] Obviněný exekutor ve vyjádření ze dne 19. 10. 2005 uvádí, že pověřením exekuce pověřil své zaměstnance M. S. a R. S., kteří jeli provést soupis movitých věcí na adresu uvedenou v usnesení o nařízení exekuce. Bylo zjištěno, že povinná se nezdržuje na adrese v J. ve S., přičemž sousedé sdělili, že by se měla zdržovat u rodičů ve S. P. Provedli ještě prověření adresy v J. u K., kterou zaměstnancům sdělila Okresní správa sociálního zabezpečení v Bruntále, nicméně ani tam nebyla povinná nalezena a od sousedů bylo zjištěno, že se odstěhovala k rodičům. [7.] Dne 17. 8. 2005 (poznámka soudu: v průběhu jednání exekutor uvedl, že se jedná o překlep, správně se jednalo o 17. 8. 2004) byla na základě nových informací zjištěných z centrální evidence obyvatel povinná hledána na adrese trvalého bydliště, kde sice nebyla zastižena, nicméně dotazem u sousedů bylo zjištěno, že se zde zdržuje a skutečně bydlí a že se zdržuje rovněž na adrese S. P. 45, což je o dvě ulice dále, a nechává tam hlídat syna. Poté zaměstnanci navštívili nemovitost rodičů povinné, kteří jim sdělili, že povinná má sice samostatný byt, nicméně vzhledem k tomu, že pracuje a nechává dítě u nich, zdržuje se také zde. Ve stejný den byla povinná navštívena v zaměstnání a došlo k dohodě ohledně způsobu úhrady dluhu. Přitom byla upozorněna, že pokud nezaplatí, dojde k soupisu a k zajištění movitých věcí. [8.] Protože k zaplacení sjednaných částek nedošlo, pověřil exekutor svého zaměstnance L. H. k soupisu a zajištění movitých věcí, k čemuž také dne 11. 11. 2004 na adrese S. P. 91 v bytě povinné došlo. Následně byl v souladu s § 326 odst. 1 o. s. ř. proveden soupis movitých věcí též v domě jejích rodičů, neboť zde povinná bydlela a zdržovala se. Tento soupis byl proveden za účasti povinné i jejich rodičů. [9.] Exekutor si je jistý tím, že on ani jeho zaměstnanci neporušili žádné ustanovení exekučního řádu nebo o. s. ř., a odmítá, že by šlo o formu nátlaku na povinnou. Pokud by chtěly třetí osoby uplatnit vlastnické právo k sepsaným věcem, mohly tak učinit na základě poučení, kterého se jim dostalo; do sepsaného protokolu nicméně neuvedly žádnou námitku a nepodaly ani vylučovací žalobu. [10.] Tvrzení, že byly sepsány podobné věci, exekutor označuje za pouhé domněnky. Nebyla porušena ani zásada účelnosti a hospodárnosti, jelikož v průběhu soupisu nebyly namítnuty vlastnické nároky třetích osob, část věcí byla ponechána na místě a v případě, že by vlastnické právo posléze uplatněno bylo, mohl o jejich vyloučení rozhodnout samotný exekutor. Navíc, zajištěné věci nebyly prodány v dražbě, ačkoliv usnesení o nařízení exekuce i exekuční příkaz prodejem movitých věcí nabyly právní moci. Protože povinná zasílala pravidelné platby, exekutor k prodeji věcí nepřistoupil, neboť to považuje za příliš tvrdé. [11.] V současnosti je tento případ již skončen, neboť povinná uhradila celou svoji povinnost včetně nákladů exekuce. Byla proto opakovaně informována o možnosti vyzvednout si odvezené věci, nicméně na to nijak nereagovala. [12.] Proto exekutor tvrdí, že se žádného pochybení v této věci nedopustil, a navrhuje zproštění kárného obvinění. III. Průběh dalšího řízení [13.] Dne 26. 4. 2006 se konalo před kárným senátem kárné komise EK jednání, kde kárně obviněný JUDr. V. zejména uvedl, že o stížnosti manželů B. (rodiče povinné) rozhodovala již stížnostní a dohledová komise EK a konstatovala, že stížnost je nedůvodná. K názoru, že se v domě rodičů povinné nacházejí její věci, dospěl exekutor na základě toho, že se tam zdržuje, což potvrdili sousedé i samotní rodiče. Žádný důkaz o tom, že se v domě rodičů nacházejí věci povinné, sice neexistoval, nicméně povinná byla soupisu věcí osobně přítomna, v domě dříve bydlela a rodiče se často starají o jejího syna. Skutečně byly na obou místech sepsány částečně druhově stejné věci (lednice, televize), je však třeba zdůraznit, že movité věci sepsané v bytě rodičů byly ponechány na místě a nebyly převezeny do skladu. [14.] Rozhodnutím kárného senátu kárné komise EK ze dne 26. 4. 2006, č. j. KŽ 17/05 – 19, byl JUDr. V. uznán vinným tím, že porušil ustanovení § 326 odst. 1 o. s. ř. a § 2 exekučního řádu, když provedl prostřednictvím svých zaměstnanců dne 11. 11. 2004 soupis movitých věcí bez jejich zajištění v bytě rodičů povinné M. P., ačkoliv mu bylo známo, že zde povinná nemá trvalé bydliště a ani zde fakticky nebydlí. Za to mu bylo uloženo kárné opatření – písemné napomenutí. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je zejména uvedeno, že při soupisu movitých věcí na tzv. „jiném místě“ musí exekutor postupovat s maximální obezřetností a šetřit přitom zájmy a práva třetích osob, což však v daném případě nebylo splněno, když důvodem soupisu v bytě rodičů povinné byla skutečnost, že exekutor zjistil, že povinná dává často dítě na hlídání rodičům. Ustanovení § 326 odst. 1 o. s. ř. však vyžaduje, aby tam měl povinný své věci umístěny. Kárné opatření ve formě písemného napomenutí bylo shledáno odpovídajícím s ohledem na to, že exekutorovi dosud žádné kárné opatření v minulosti nebylo uloženo. [15.] Proti tomuto rozhodnutí podal