2 Afs 11/2012 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 11/2012- 48 - text 2 Afs 11/2012 - 56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: B & B  Palírna „Pod lipou“ v. o. s., se sídlem Petrovice ve Slezsku 219, Janov, zastoupené JUDr. Vilémem Urbišem, advokátem se sídlem Dr. E. Beneše 21, Bruntál, proti žalovanému: Celní ředitelství Ostrava, se sídlem nám. Sv. Čecha 8, Ostrava  Přívoz, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2011, č. j. 22 Af 66/2010 - 32, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Průběh řízení [1.] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 6. 2010, č. j. 2743-9/2010-140100-21, č. j. 27437/2010-140100-21, č. j. 2743-5/2010-140100-21, č. j. 2743-6/2010-140100-21 a č. j. 2743-8/2010-140100-21. Jimi byla k odvolání stěžovatelky změněna či zamítnuta rozhodnutí Celního úřadu Krnov, jimiž jí byla dodatečně vyměřena spotřební daň z lihu za zdaňovací období listopad 2004, prosinec 2004, leden 2005, únor 2005 a březen 2005. [2.] Ze spisu vyplývá, že u stěžovatelky jako provozovatelky pěstitelské pálenice byla v roce 2006 zahájena celním úřadem daňová kontrola spotřební daně z lihu. Touto kontrolou bylo zjištěno, že někteří pěstitelé uvedení ve zprávě o daňové kontrole překročili limit vypáleného lihu stanovený zákonem, nebo neprokázali, že jsou pěstiteli ve smyslu § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 61/1997 Sb., o lihu, takže nebyli oprávněni nechat si žalobkyní vyrobit líh za sníženou sazbu spotřební daně z lihu. Ve svých závěrech vycházel celní úřad z údajů poskytnutých katastrálními orgány, které u některých pěstitelů nedohledaly vlastnictví k žádným nemovitostem. Zpráva o daňové kontrole, v níž byly uvedeny jednotlivé osoby, které překročily limit, nebo u nichž se v rozporu s jejich prohlášením nepotvrdilo vlastnictví k pozemku na území ČR, byla projednána dne 27. 2. 2007 a společník stěžovatelky s ní byl srozuměn. Na základě této zprávy o daňové kontrole vydal celní úřad dne 14. 3. 2007 dodatečné platební výměry za výše uvedená zdaňovací období, jimiž stěžovatelce dodatečně vyměřil spotřební daň z lihu v základní sazbě podle § 70 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a to jednak ve vztahu k pěstitelům, kteří překročili zákonný limit pro sníženou sazbu daně, jednak u osob, které neoprávněně tvrdily, že jsou pěstiteli. Stěžovatelka podala proti těmto platebním výměrům odvolání, která žalovaný rozhodnutími ze dne 16. 10. 2007, respektive 8. 10. 2007, zamítl. Stejně tak zamítl krajský soud rozsudkem ze dne 5. 2. 2009, č. j. 22 Ca 422/2007 - 56, prvou stěžovatelčinu žalobu proti těmto rozhodnutím. [3.] V roce 2009 však celní úřad přikročil podle § 55b odst. 4 tehdy účinného zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, k přezkoumání daňových rozhodnutí, a to v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2009, č. j. 7 Afs 95/2008 - 43 (publ. pod č. 2532/2012 Sb. NSS), podle nějž je překročení množstevního limitu u pěstitelského pálení správním deliktem pěstitele postižitelným podle zákona o lihu, nezakládá však povinnost provozovatele pěstitelské pálenice uhradit za líh vyrobený nad množstevní limit částku odpovídající rozdílu mezi základní a sníženou sazbou daně z lihu. V případě stěžovatelky z toho vyplynulo, že jí měla být doměřena spotřební daň za líh vypálený pro osoby, které neoprávněně tvrdily, že jsou pěstiteli, nikoli však za líh vypálený pro skutečné pěstitele nad limit 30 litrů lihu na osobu. Pěticí rozhodnutí ze dne 26. 1. 2010 tak celní úřad změnil své předchozí dodatečné platební výměry na spotřební daň z lihu. Rozhodnutím č. j. 402-2/2010-096300-021 změnil daňový rozdíl za zdaňovací období listopad 2004 na částku 43 164 Kč; rozhodnutím č. j. 403-2/2010-096300-021 změnil daňový rozdíl za zdaňovací období prosinec 2004 na částku 73 920 Kč; rozhodnutím č. j. 404-2/2010-096300-021 změnil daňový rozdíl za zdaňovací období leden 2005 na částku 59 268 Kč; rozhodnutím č. j. 407-2/2010-096300-021 změnil daňový rozdíl za zdaňovací období únor 2005 na částku 19 404 Kč; a rozhodnutím č. j. 408-2/2010-096300-021 změnil daňový rozdíl za zdaňovací období březen 2005 na částku 1188 Kč. [4.] Proti těmto pěti rozhodnutím podala stěžovatelka pět odvolání, v nichž namítala, že je i po této změně stále v rozporu se zákonem o lihu postihována za údajně nepravdivé údaje, které ve svých žádostech o zpracování kvasu uvedli jednotliví pěstitelé, když celní úřad nadále ponechal doměřenou spotřební daň v základní sazbě u pěstitelů, u nichž zjistil, že u nich nebylo dohledáno žádné vlastnictví pozemků v ČR. Požadovala proto, aby jí za jednotlivá období byla doměřená spotřební daň snížena na nulu. Žalovaný čtveřicí rozhodnutí ze dne 14. 6. 2010 stěžovatelčina odvolání zamítl, a to rozhodnutím č. j. 2743-9/2010-140100-21 ve vztahu ke zdaňovacímu období listopad 2004, rozhodnutím č. j. 2743-7/2010-140100-21 ve vztahu ke zdaňovacímu období prosinec 2004, rozhodnutím č. j. 2743-6/2010-140100-21 ve vztahu ke zdaňovacímu období únor 2005 a rozhodnutím č. j. 2743-8/2010-140100-21 ve vztahu ke zdaňovacímu období březen 2005. Pouze rozhodnutím č. j. 2743-5/2010-140100-21 vztahujícím se ke zdaňovacímu období leden 2005 změnil výrokovou část napadeného rozhodnutí celního úřadu č. j. 404-2/2010-096300-021 tak, že daňový rozdíl se změnil na částku 59 136 Kč, čímž napravil početní chybu celního úřadu. Nevyhovění stěžovatelčiným odvoláním odůvodnil žalovaný tím, že na osoby nesplňující podmínky pro status pěstitele nelze vůbec použít sníženou sazbu spotřební daně podle § 70 zákona o spotřebních daních. Připomněl také stěžovatelce, jak je definováno pěstitelské pálení a kdo je pěstitelem a že je věcí provozovatele pěstitelské pálenice a pěstitele, jak upraví svůj smluvní vztah. Provozovatel pěstitelské pálenice má kromě povinnosti řádně vést evidenci pěstitelů také právo požadovat po pěstiteli předložení průkazu totožnosti, výpisu z katastru nemovitostí či nájemní smlouvy, čímž může minimalizovat riziko, že pokud se prokáže, že nešlo o pěstitelské pálení, bude mu doměřena spotřební daň. Pokud tak stěžovatelka neučinila a následně neodmítla osoby, které nesplňovaly podmínky pro pěstitelské pálení, jde o její pochybení, a když následně vyšla v důkazním řízení najevo nepravdivost jimi uváděných údajů, na níž by nic nezměnily ani stěžovatelkou navrhované výpovědi svědků, bylo potřeba daň doměřit. Konečně připomněl žalovaný stěžovatelce, že samotný pěstitel může být za uvedení nepravdivých údajů postižen v přestupkovém řízení dle § 17 zákona o lihu, nicméně plátcem spotřební daně zůstává dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daní vždy pěstitelská pálenice, tedy stěžovatelka, coby výrobce, kterému vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit v souvislosti s uvedením vybraných výrobků do volného daňového oběhu. Stěžovatelčin výklad stavící na jediném ustanovení zákona o lihu by popíral celý smysl a systém vybírání nepřímých daní. Celní úřad navíc obdobně postupoval i v dalších skutkově obdobných případech jiných daňových subjektů. [5.] Stěžovatelka napadla těchto pět rozhodnutí před Krajským soudem v Ostravě pěticí žalob. V nich vytýkala celnímu úřadu, že sice prověřil, zda osoby, které donesly na vypálení kvas, splňovaly definiční znaky pojmu pěstitel, neprověřoval však, zda tyto podmínky nesplňuje jiná osoba, která s nimi tvoří domácnost a podílela se na vypěstování ovoce. Stěžovatelka navíc nemohla nahlížet do katastru nemovitostí přes jména osob. Stěžovatelka také nemá pravomoc prověřovat pravdivost obsahu prohlášení pěstitelů, takovou pravomoc má jen státní orgán, v daném případě celní úřad, který tuto svou povinnost nesplnil. Pokud pěstitelé v žádosti o zpracování kvasu uvedli nepravdivé údaje, mají být za toto jednání postihováni oni, a nikoli provozovatelka pěstitelské pálenice. Stěžovatelka také připomněla, že postup Celního úřadu Krnov se vymykal postupu ostatních celních úřadů v okolí, neboť žádný jiný celní úřad neporovnával údaje uvedené v žádosti pěstitele o zpracování kvasu s údaji v katastru nemovitostí. Pokud navíc celní úřad při takové kontrole zjistil rozpory, měl požadovat vysvětlení v prvé řadě po samotných pěstitelích. [6.] Krajský soud spojil řízení o těchto pěti žalobách ke společnému projednání a společně je zamítl rozsudkem ze dne 15. 12. 2011, č. j. 22 Af 66/2010 - 32. Zde vyšel z toho, že názor obsažený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2009, č. j. 7 Afs 95/2008 - 43, nedopadá na osoby, u nichž nebylo prokázáno, že jsou pěstiteli ve smyslu § 2 odst. 1 písm. o) zákona o lihu. Zvýh