2 As 17/2010 — Nejvyšší správní soud

2 As 17/2010- 106 - text 2 As 17/2010 - 115 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce Obce Záhoří, se sídlem Horní Záhoří 8, zastoupené JUDr. Miroslavem Syllou, advokátem se sídlem Praha 2, Slezská 13, proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Českých Budějovicích, se sídlem České Budějovice, Lidická 11, za účasti osoby zúčastněné na řízení Obce Dolní Novosedly, se sídlem Dolní Novosedly 55, zastoupené Jiřím Hřídelem, advokátem se sídlem Písek, Fráni Šrámka 136, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 1. 2010, č. j. 10 Ca 121/2009 - 51, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 28. 8. 2009, č. j. ZKI-O-31/158/2009 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a současně potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Písek (dále jen „katastrální úřad“) ze dne 12. 6. 2009, sp. zn. OR-47/2009-305, kterým katastrální úřad nevyhověl nesouhlasu žalobce s neprovedením opravy chyby v katastrálním operátu podle ustanovení § 8 odst. 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“). Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobou; ten ji rozsudkem ze dne 21. 1. 2010, č. j. 10 Ca 121/2009 - 51, zamítl. Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku především zdůraznil, že postup ve smyslu ustanovení § 8 odst. 5 katastrálního zákona je možný pouze v případě, kdy má být opraven údaj, který je chybný (první podmínka) a vznikl v důsledku zjevného omylu při vedení katastru (podmínka druhá). Z hlediska hodnocení skutkového stavu soud uvedl, že katastrální území Třešně (jehož zápisu, cestou opravy chyby v katastrálním operátu, se žalobce, mimo jiné, domáhal) nikdy neexistovalo a tvořilo jedno katastrální území s obcí Chrastiny. Rozhodnutím bývalého Okresního národního výboru v Písku (dále jen „ONV v Písku“) ze dne 4. 6. 1960 mělo být sice katastrální území Chrastiny rozděleno na části Třešně a Chrastiny, popis hranice mezi těmito dvěma částmi je však zcela nedostatečný. V řadě případů mělo rozhraničení rozdělovat stávající pozemky, nebyl však pořízen odpovídající mapový podklad a geometrický plán. Pro zakreslení vedení nové katastrální hranice tak tento podklad nepostačoval; pokud za této situace nebyly tehdejším katastrálním orgánům předloženy potřebné geodetické podklady, nedošlo k zaevidování katastrálního území Třešně nikoliv v důsledku omylu těchto orgánů, ale důvodem byl právě nedostatek potřebných podkladů pro takový postup. Krajský soud v této souvislosti taktéž poznamenal, že z rozhodnutí ONV v Písku ze dne 4. 6. 1960 není zřejmé, že by tento výměr byl zatížen omylem, který by se přenesl následně do evidence nemovitostí. Pokud jde dále o usnesení o ONV v Písku ze dne 20. 9. 1990, jímž bylo rozhodnuto o rozdělení stávající obce Záhoří na celkem čtyři samostatné obce, a to „v katastrálních hranicích místních částí“, zde krajský soud uvedl, že místní část Třešně vlastní katastrální území neměla a tehdejšímu středisku geodézie nebyl v této souvislosti předán žádný mapový podklad či geometrický plán, na jehož základě by mohlo být toto katastrální území vytvořeno. Krajský soud tak naznal, že tehdejší katastrální orgány nebyly oprávněny vytvořit katastrální území Třešně a další vedení nemovitostí, nacházejících se v této místní části, v rámci katastrálního území Chrastiny, tak není chybou při vedení katastrálního operátu. V této souvislosti krajský soud upozornil, že střediska geodézie, respektive katastrální úřady, byly a jsou pouze orgány evidence; nemohly tedy rozhodovat o dělení katastrálních území. K tomu může dojít pouze v důsledku dohody zúčastněných obcí, které musí katastrálnímu úřadu předložit příslušné geodetické podklady, na jejichž základě lze změnu katastrálních území provést. Dle názoru soudu tak jedinou cestou, jak žalobcem namítaný stav napravit, je dohoda dotčených obcí. Krajský soud tak uzavřel, že žalobci nelze přisvědčit v tom, že by v namítaném rozsahu existovala v katastru nemovitosti chyba vzniklá zřejmým omylem při vedení katastru; dle jeho názoru katastr nemovitosti v tomto směru žádnou chybou vůbec zatížen není. Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností, opírající se o důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel především poukazuje na existenci a právní důsledky usnesení ONV v Písku z roku 1990. Uvádí, že k rozdělení obce Záhoří (a v té souvislosti k přičlenění místní části Třešně, v jejich katastrálních hranicích, ke stávající obci Záhoří) došlo dne 18. 9. 1990, v souladu s tehdy platným ustanovením § 16 zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu (dále jen „zákon o územním členění státu“). Pravomoc okresního úřadu rozhodovat o rozdělení obcí zanikla až ke dni 24. 11. 1990, a to v souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech (dále jen „zákon o okresních úřadech“), dle kterého bylo nadále možné hranice obcí měnit jen jejich vzájemnou dohodou. Předmětné usnesení ONV tedy (v souladu s tehdejší úpravou) založilo určitý právní stav, kterým bylo rozdělení obce (včetně přičlenění místní části Třešně k obci Záhoří). Z takto nastoleného právního stavu je nutno vycházet a měl být promítnut do katastru nemovitostí. Pokud se tak nestalo, je to důvod pro aktivaci ustanovení § 8 katastrálního zákona. Dle názoru stěžovatele pozdější změna úpravy nemůže mít na shora uvedený závěr žádný vliv. Zákon o okresních úřadech neobsahuje žádná intertemporální ustanovení, a i kdyby tomu tak bylo, šlo by o případ pravé retroaktivity zákona, která je principiálně vyloučena. Zúčastněné obce tedy ani nemohou dohodu, ve smyslu předpokládaném krajským soudem, uzavřít, neboť o jejím předmětu je již rozhodnuto usnesením ONV z roku 1990, které tak tvoří takovému postupu překážku. Pokud jde dále o předcházející usnesení ONV (z roku 1960), zde stěžovatel uvedl, že neakceptování tohoto aktu, coby podkladu pro provedení změny v evidenci nemovitostí, správní orgány založily na tvrzení, že v návrhu usnesení jsou změny uvedeny podmiňujícím způsobem. Dle názoru stěžovatele je však zcela přehlížen fakt, že šlo pouze o návrh, jehož následným schválením tato podmíněnost odpadla. S tímto názorem stěžovatel v žalobě polemizoval, krajský soud se k tomu ale nevyjádřil, neboť dovodil jiné skutkové závěry. Není tak zřejmé, z jaké úvahy krajský soud vycházel, hodnotil-li důkaz, jehož důkazní hodnotu správní orgány odmítly. Popsaná situace zasahuje, dle názoru stěžovatele, do jeho ústavně zaručeného práva na samosprávu. Právě rozhodnutí (usnesení) ONV z roku 1990, dle kterého místní část Třešně připadla obci Záhoří, má v tomto smyslu zásadní význam, „neboť zde jde o uplatnění práva na samosprávu“. Bylo-li rozhodnuto o rozdělení (a novém uspořádání) obce, bylo věcí státní správy, aby byly provedeny i odpovídající úpravy v katastru (evidenci) nemovitostí. Orgány geodézie změnu katastrálních hranic mohly provést z moci úřední, což stěžovatel dovozuje z ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí - dále jen „zákon o evidenci nemovitostí“, i ustanovení § 5 odst. 1 prováděcí vyhlášky č. 23/1964 Sb. Katastrální evidence je věcí státní správy; zde je jejím chybným postupem zabráněno obci řádně vykonávat její ústavně zaručené právo na samosprávu (čl. 8 Ústavy ČR). Stát se přitom dovolává předpisů nižší právní síly, které navíc nesprávně interpretuje. Stávající situace je, dle názoru stěžovatele, v rozporu i se čl. 11 Evropské charty místní samosprávy, neboť proti právu samosprávy na soudní ochranu stát staví své administrativní předpisy. Stěžovatel se dále dovolává faktické existence katastrálního území Třešně. Uvádí, že předmětné katastrální území existovalo od roku 1770; katastrální úřad ovšem v oznámení ze dne 16. 3. 2009 uvedl, že k jeho zrušení došlo výměrem Střediska geodézie v Písku ze dne 1. 3. 1966. K tomu stěžovatel uvádí, že pokud bylo toto katastrální území zrušeno, logicky muselo někdy existovat - neobstojí tedy tvrzení správních orgánů, že nikdy neexistovalo. Dle jeho názoru je zmiňovaný výměr z 1. 3. 1996 aktem nicotným, který nemůže vyvolat žádné následky. Nicotnost tohoto aktu ostatně již namítal; správní orgány ani krajský soud se však k této otázce vůbec nevyjádřily. Samotný výměr pouze obecně odkazuje na zákon o územním členěn