3 Ads 144/2011 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 144/2011- 163 - text 3 Ads 144/2011 - 164 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Rutsche v právní věci žalobce: Fond ohrožených dětí, občanské sdružení, se sídlem Na Poříčí 6, Praha 1, zastoupen JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Jungmannova 24, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2008, č.j. 2007/85295-21, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2011, č. j. 9 Ca 432/2008 - 72, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Rekapitulace průběhu řízení a postup správních orgánů ve věci 1) Vymezení věci Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2011, č. j. 9 Ca 432/2008 – 72 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2008, č.j. 2007/85295-21 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný změnil rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 16. 11. 2007, č.j. SVZ/8305/07 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a uložil stěžovateli pokutu ve výši 80 000 Kč za správní delikt neoprávněného zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podle § 59f odst. 2 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 2) Prvostupňové rozhodnutí Rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru sociálních věcí a zdravotnictví (dále jen „prvostupňový orgán“) byla stěžovateli uložena v souladu s ustanoveními § 59f odst. 2 písm. b) a § 59f odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb. pokuta ve výši 160 000 Kč za správní delikt neoprávněného zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, kterou byl povinen uhradit do 15 dnů ode dne právní moci prvostupňového rozhodnutí. Dále stěžovateli byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je uvedeno, že stěžovatel se uvedeného správního deliktu dopustil tím, že v případě M. K. byli stěžovatelem vybráni manželé H. jako osoby vhodné stát se osvojiteli v té době ještě nenarozeného dítěte M. K., a současně bylo stěžovatelem zajištěno v první polovině roku 2007 osobní seznámení s M. K., a dále tím, že v případě manželů Š. vybraných stěžovatelem za osoby vhodné stát se osvojiteli v té době nenarozeného dítěte paní P., bylo stěžovatelem zajištěno v první polovině roku 2007 osobní seznámení s paní P. Pokuta byla stěžovateli uložena podle ustanovení § 59f odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb. a v souladu s hledisky pro určení výše pokuty uvedenými v § 59l odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb., a to v horní polovině jejího rozpětí. K výši pokuty prvostupňový orgán uvedl, že byla odůvodněna především závažností zjištěného protiprávního jednání směřujícího proti zájmu chráněnému zákonem č. 359/1999 Sb., kterým je ochrana práv dětí na příznivý vývoj a řádnou výchovu a ochrana jejich oprávněných zájmů a zabránění zprostředkování náhradní rodinné péče mimo rámec zákona č. 359/1999 Sb. 3) Napadené rozhodnutí Žalovaný v napadeném rozhodnutí změnil výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že stěžovateli byla uložena pokuta ve výši 80 000 Kč za správní delikt neoprávněného zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podle § 59f odst. 2 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb., kterého se stěžovatel dopustil ve vztahu k dceři paní M. K., nezl. A., nar. X tím, že v únoru 2007 zprostředkoval v plzeňské pobočce stěžovatele setkání paní M. K., nar. X, bytem S. 1, P., se zájemci o osvojení manžely M. a J. H., oba bytem M. B. 131, za účelem zajištění souhlasu paní M. K. s osvojením jejího dítěte manžely H. a za účelem dohody o předání dítěte paní M. K. po jeho narození do péče manželů H., a dále tím, že v období druhé poloviny března 2007 před narozením dítěte paní K. a po narození nezl. A. dne X v nemocnici v Rakovníku zprostředkovával převzetí dítěte. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný v prvé řadě konstatoval, že prvostupňovým orgánem byl spolehlivě a úplně zjištěn skutkový stav věci. Nebylo třeba dále doplňovat provedené dokazování a při posuzování odvolání bylo možné vycházet ze skutkového stavu zjištěného v řízení před prvostupňovým orgánem. Za klíčové podklady pro vydání rozhodnutí žalovaný považoval důkazy provedené svědeckými výpověďmi paní M. K., manželů M. a J. H., manželů D. a J. Š., J. Š1. a M. M. a L. T. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti: Pracovnice stěžovatele paní M. a paní T. zprostředkovaly v únoru 2007 schůzku paní K. s manžely H. Mezi paní K. a zájemci o osvojení jejího dítěte bylo dojednáno, že k usnadnění procesu osvojení bude souhlasným prohlášením určeno otcovství pana H. k dosud nenarozenému dítěti paní K., k čemuž došlo na matrice Úřadu městského obvodu Plzeň 3. Ve druhé polovině března 2007 pracovnice stěžovatele paní M. zajistila paní K. nástup do porodnice v Rakovníku, kde mělo po narození dítěte paní K. dojít k předání do péče manželů H. K předání dítěte z porodnice do péče manželů H. posléze nedošlo, neboť paní K. si rozmyslela svůj záměr dát dceru do osvojení a sama převzala nezl. A. z porodnice v Rakovníku do své péče. Paní K. následně podala k Okresnímu soudu Plzeň-město žalobu na popření otcovství pana H. k nezl. A., přičemž pan H. s popřením svého otcovství k dítěti souhlasil s odůvodněním, že k souhlasnému prohlášení o určení otcovství přistoupil pouze pro usnadnění osvojení dítěte. Obdobně tomu bylo i v případě paní P. a manželů Š., kde bylo spolehlivě zjištěno, že plzeňská pobočka stěžovatele zprostředkovala osobní seznámení a setkání zájemců o osvojení manželů Š. s paní P., k němuž došlo v 1. polovině roku 2007 v jedné z plzeňských restaurací za přítomnosti pracovnice stěžovatele paní M. Manželé Š. však po schůzce od záměru osvojit dítě ustoupili. Žalovaný při právním posouzení jednání stěžovatele aplikoval relevantní právní úpravu v zákoně č. 359/1999 Sb. a v zákoně o rodině, přičemž zejména zohlednil zákonnou úpravu podmínek pro osvojení dítěte, včetně úpravy tzv. přímého osvojení, a úpravou zprostředkování osvojení. Žalovaný rozebral pojmové znaky tzv. přímého osvojení (tzn. osvojení s adresným souhlasem rodičů ve vztahu k určitým zájemcům o osvojení dítěte), jehož podstatou je, že rodič vybírá náhradního rodiče pro své dítě, které nechce nebo nemůže sám vychovávat. Žalovaný citoval ustanovení § 19a odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., které upravuje rozsah pojmu „zprostředkování náhradní rodinné péče“. Do rozsahu tohoto pojmu spadá i výběr určité fyzické osoby vhodné stát se osvojitelem nebo pěstounem určitého dítěte, jemuž se osvojení nebo pěstounská péče zprostředkovává, a zajištění osobního seznámení se dítěte s touto osobou. Tuto činnost však mohou vykonávat pouze příslušné orgány sociálně právní ochrany dětí, přičemž všem ostatním osobám je v ustanovení § 19a odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb. zakázána. Porušení tohoto zákazu může být sankcionováno uložením pokuty až do výše 200 000 Kč. Tímto způsobem je podle názoru žalovaného vyjádřena „nepřenosná odpovědnost státu za zprostředkování náhradní rodinné péče (čl. 20 Úmluvy o právech dítěte). Činnost stěžovatele jako pověřené osoby k výkonu sociálně-právní ochrany dětí může v souladu s § 48 zákona č. 359/1999 Sb. spočívat ve vyhledávání vhodných osvojitelů a dětí vyžadujících náhradní rodinnou péči, případně v dávání podnětů orgánům sociálně-právní ochrany dětí stran těchto vytipovaných žadatelů. Žalovaný se zásadně neztotožnil s argumenty stěžovatele, že zprostředkování osvojení orgány sociálně-právní ochrany dětí je možné pouze u dětí, u nichž rodiče udělili tzv. „blanketový souhlas“ k osvojení dítěte předem, anebo u dětí, u nichž soud rozhodl, že není třeba souhlasu rodičů k osvojení z důvodu splnění zákonných podmínek nezájmu rodičů o dítě. V ustanovení § 20 odst. 3 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb. je vyloučeno provádění zprostředkování osvojení v případě, že rodiče dali souhlas k osvojení dítěte předem ve vztahu k určitým osvojitelům nebo podal-li návrh na osvojení manžel rodiče dítěte nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte. Tento stav je právním důsledkem toho, že adresný souhlas k osvojení byl již rodiči udělen, což je naopak třeba odlišit od situace, ve které rodiče udělení adresného souhlasu k osvojení teprve zvažují. Kromě výše popsaného negativního vymezení případů, kdy se podle § 20 odst. 3 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb. neprovádí zprostředkování osvojení, neobsahuje zákon č. 359/1999 Sb. žádné bližší pozitivní vymezení okruhu dětí, u nichž se zprostředkování osvojení provádí. Jelikož ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb. zakotvuje osobní působnost sociálně-právní ochrany dětí tak, že se sociá