6 Ads 169/2011 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 169/2011- 49 - text 6 Ads 169/2011 - 56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: J. P., zastoupeného JUDr. Martou Čihákovou, advokátkou, se sídlem Masarykova 43, Ústí nad Labem, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 12. 2010, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2011, č. j. 16 Ad 5/2011 - 29, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 3000 Kč; přeplatek bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Marty Čihákové, advokátky, se sídlem Masarykova 43, Ústí nad Labem. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobce (dále též jen „stěžovatel“) se žalobou podanou dne 10. 2. 2011 domáhal, aby Krajský soud v Ústí nad Labem přezkoumal rozhodnutí žalované č. j. X1 ze dne 1. 12. 2010, jímž žalovaná zamítla námitky a potvrdila rozhodnutí o starobním důchodu č. I, II, III č. j. X ze dne 29. 6. 2010; těmito rozhodnutími byl stěžovatelův důchod přiznaný od 1. 1. 2008 opakovaně zvyšován v návaznosti na zjištění nových skutečností. [2] Stěžovatel se domáhal pro výši důchodu započtení období od 20. 4. 1987 do 30. 6. 1990, kdy podle nařízení vlády České socialistické republiky č. 154/1982 Sb. a povolení národního výboru č. j. 741/87 ze dne 20. 3. 1987 poskytoval souběžně služby občanům a pracoval v pracovním poměru v Severočeských tukových závodech; v tomto zaměstnání pracoval od 30. 5. 1971 do 30. 6. 1990. Stěžovatel měl za to, že podklady o průběhu výkonu vedlejší pracovní činnosti řádně doložil, přesto vše nebylo zohledněno při výpočtu starobního důchodu. [3] Stěžovatel rovněž nesouhlasil s tím, že žalovaná nezohlednila doby jeho pracovní neschopnosti, které vyplývají z lékařských zpráv ze dne 21. 8. 2009 a 23. 3. 2010. Stěžovatel se domníval, že byl za tuto dobu osvobozen od plateb záloh na sociálním a zdravotním pojištění; nezohledněním těchto údajů mu proto měl být snížen důchod na poloviční částku. [4] Žalovaná ve vyjádření s odkazem na § 73 odst. 1 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., ve znění účinném do 30. 4. 1990, poukázala na to, že stěžovatel nebyl v letech 1987 až 1990 důchodově zabezpečen jako občan poskytující služby na základě povolení národního výboru, neboť se současně účastnil důchodového zabezpečení z titulu zaměstnání v Severočeských tukových závodech a tato doba i výdělky byly žalobci zhodnoceny. Žalovaná rovněž dodala, že jí není známo, o jaké lékařské zprávy stěžovatel opírá své námitky a jaký mají vztah k napadenému rozhodnutí. [5] Stěžovatel v replice k vyjádření žalované namítl, že odpracovaná doba od 20. 4. 1987 do 30. 6. 1990 se do výměru započítává z toho důvodu, že řádně platil daně. Stěžovatel rovněž poukázal na to, že za roky 2000 a 2003 měl řádné zaplacené pojištění, které mělo být započítáno. K lékařským zprávám poukázal tolik, že dokazují pracovní neschopnost za období, kdy neměl povinnost platit pojistné na sociální zabezpečení; stěžoval odkázal na k žalobě přiložený výpis evidence OSVČ, v němž nebyla vykázána pracovní neschopnost, stěžovatel rovněž jako důkaz přiložil přehled o zaplacených dobách pojištění na sociální zabezpečení, který sám vypracoval. Stěžovatel se domnívá, že na zaplaceném pojistném mu dokonce vznikl přeplatek. [6] Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 9. 2011 č. j. 16 Ad 5/2011 - 59, žalobu zamítl (výrok I.) a nepřiznal účastníkům sporu právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). [7] Soud poté, co shrnul podmínky pro vznik nároku na starobní důchod, neshledal důvodnou námitku stěžovatele na zhodnocení doby 1987 – 1990. Soud dovodil, že stěžovatel nebyl důchodově zabezpečen jako občan poskytující služby na základě povolení národního výboru, neboť se účastnil důchodového zabezpečení z titulu zaměstnání v Severočeských tukových závodech (které trvalo od 3. 5. 1971 do 30. 6. 1990); tyto doby a výdělky byly stěžovali řádně zhodnoceny. Soud konstatoval, že Okresní národní výbor na uvedenou dobu nevydal rozhodnutí o vzniku účasti sociálního zabezpečení pro stěžovatele, na uvedené období nebyl vyhotoven evidenční list; z těchto důvodů nelze zhodnotit výkon truhlářských prací v letech 1987 až 1990. [8] K námitce stěžovatele, že žalovaná nesprávně nezapočetla dobu výkonu stěžovatele jako osoby samostatně výdělečné činnosti v letech 2000 a 2003 (podle stěžovatele byl v tuto dobu pro pracovní neschopnost osvobozen od plateb záloh na sociálním a zdravotním pojištění) soud konstatoval, že stěžovatel podal dne 6. 4. 2001 přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2000, z něhož vyplynulo, že stěžovatel v roce 2000 nedosáhl průměrného měsíčního výdělku zákonem stanoveného pro povinnou účast na důchodovém pojištění OSVČ alespoň ve výši 3150 Kč, když dosáhl pouze průměrného výdělku 589,08 Kč. Jelikož se stěžovatel nejpozději s podáním přehledu za rok 2000 k účasti na důchodovém pojištění nepřihlásil, nemohl se jej účastnit dobrovolně dle § 48a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Soud dále zjistil, že stěžovateli za rok 2000 nevznikl doplatek na pojistném, ke dni 9. 4. 2001 měl stěžovatel vůči Okresní správě sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem dluh ve výši 3826 Kč jako nedoplatek na pojistném a dlužné penále za období 1997 - 2000. [9] Soud dále ze správního spisu zjistil, že stěžovatel podal dne 24. 3. 2004 přehled o příjmech a výdajích OSVČ z přehledu za rok 2003 a dále, že stěžovatel v roce 2003 nedosáhl průměrného měsíčního příjmu nezbytného pro vznik účasti na důchodovém pojištění osob samostatně výdělečně činných ve výši 3700 Kč, nýbrž ve výši 2756,17 Kč. Jelikož se stěžovatel nejpozději s podáním přehledu za rok 2003 dobrovolně nepřihlásil k účasti na důchodovém pojištění, nemohl se jej účastnit dle § 48a odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Soud dále shrnul, že stěžovatel stanovené zálohy na období 1 - 12/2003 ve výši 548 Kč měsíčně neplatil, proto mu bylo vyměřeno penále z těchto záloh v celkové výši 1601 Kč. Platby zaslané stěžovatelem na účet Okresní správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem v roce 2003 ve výši 6983 Kč byly započteny na úhradu nedoplatku pojistného za rok 2002 (měsíce 4, 9 a částečně 10), penále z nedoplatku na pojistném za roky 2001, 2002. Stěžovateli proto nemohl vzniknout přeplatek na pojistném. [10] Soud na základě toho uzavřel, že stěžovatel jako osoba samostatně výdělečně činná v roce 2000 a 2003 nedosáhl dostatečné výše příjmu za kalendářní rok zakládající účast na důchodovém pojištění a nepřihlásil se ani dobrovolně k důchodovému pojištění. Soud posoudil výši důchodu stěžovatele a dospěl k závěru, že žalovaná jej stanovila ve správné výši podle platné právní úpravy odpovídající skutkovým zjištěním uvedeným ve spise. II. Kasační stížnost [11] Stěžovatel se závěry krajského soudu nesouhlasil, rozsudek napadl kasační stížností ze dne 11. 11. 2011 pro důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též jen „s. ř. s.“). Stěžovatel se domnívá, že soud nesprávně posoudil právní otázku, že skutková podstata, z níž napadené rozhodnutí vychází, nemá oporu ve spise, a že soud se nezabýval stěžovatelem navrženými důkazy. Stěžovatel je názoru, že dokazování bude nezbytné doplnit lékařskými zprávami, veškerými platbami pojistného, čímž mají být odstraněny vady skutkových zjištění. [12] Stěžovatel nesouhlasil s právním názorem krajského soudu, že nelze pro výši starobního důchodu započíst pro souběh s pracovním poměrem i dobu poskytování služeb od 20. 4. 1987 do 30. 6. 1990, stěžovatel zdůraznil, že za toto období z této činnosti řádně odváděl daně i platby na veškerá pojištění. Stěžovatel poukázal na skutečnost, že veškeré doklady prokazující tyto platby nabízel soudu, tak správnímu orgánu. [13] Stěžovatel rovněž vytkl soudu, pokud konstatoval, že žalovaná neměla k dispozici lékařské zprávy a dále se nezabýval námitkou stěžovatele k požadovanému zápočtu doby pracovní neschopnosti; stěžovatel poukazuje, že lékařské zprávy sám předložil, soudu vytýká, že se jimi nezabýval s konstatováním, že předložil kopie těchto zpráv. [14] Žalovaná ke kasační stížnosti uvedla, že k dosavadnímu řízení nemá námitky a zcela se ztotožňuje s právním názorem krajského soudu. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [15] Nejvyšší správní soud se v první řadě zabýval, zda jsou splněny podmínky pro věcné projednání kasační stížnosti. Kasační stížnost je přípustná; směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podá