60 Co 381/2011 — Nejvyšší správní soud

Konf 10/2012- 6 - text Konf 10/2012 - 10 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Úřadu pro ochranu osobních údajů, se sídlem pplk. Sochora 27, Praha 7 na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a a) Okresním soudem ve Zlíně a b) Krajským soudem v Brně, pobočka ve Zlíně, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu ve Zlíně, pod sp. zn. 28 C 164/2011, o žalobě na splnění informační povinnosti, žalobce M. R., zastoupeného JUDr. MgA. Michalem Šalamounem, advokátem, se sídlem Bráfova tř. 52, Třebíč, a žalovaného Města Vizovice, se sídlem Masarykovo náměstí 1007 Vizovice, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou, se sídlem Masarykova 175, Luhačovice, t a k t o : I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o splnění informační povinnosti, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 28 C 164/2011, j e soud. II. Usnesení Okresního soudu ve Zlíně čj. 28 C 164/2011 - 15, ze dne 9. 9. 2011, s e z r u š u j e . III. Usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, čj. 60 Co 381/2011 - 30, ze dne 21. 11. 2011, s e z r u š u j e . O d ů v o d n ě n í : Návrhem ze dne 14. 2. 2012 se Úřad pro ochranu osobních údajů (dále též jen „navrhovatel“ či „Úřad“) domáhá, aby zvláštní senát rozhodl kompetenční spor vzniklý podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ve znění pozdějších předpisů, mezi ním a Okresním soudem ve Zlíně. Žalobce se ve sporu vedeném u Okresního soudu ve Zlíně domáhal uložení povinnosti žalovanému sdělit žalobci informace o zpracování jeho osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů (dále jen „zákon č. 101/2000 Sb.“). Žalobce uvedl, že získal některé z veřejných zakázek, které zadal žalovaný, uzavřel s ním tři kupní smlouvy, účastnil se zasedání zastupitelstva, na kterém vystoupil. Poté se obrátil na žalovaného s žádostí o informaci o zpracování jeho osobních údajů podle § 12 zákona č. 101/2000 Sb. Protože žalovaný ani k opakované žádosti žalobci informace v rozsahu a struktuře dané § 12 zákona č. 101/2000 Sb. nesdělil, obrátil se žalobce na soud, aby tuto povinnost žalovanému uložil. Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 9. září 2011, čj. 28 C 164/2011 - 15, řízení o žalobě zastavil (výrok I.), výrokem II. věc postoupil Úřadu a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci (výrok III.). Soud v odůvodnění uvedl, že podle § 21 odst. 1, 3, 4 zákona č. 101/2000 Sb., každý subjekt údajů, který zjistí nebo se domnívá, že správce nebo zpracovatel provádí zpracování jeho osobních údajů, které jsou v rozporu s ochranou soukromého osobního života subjektů, údajů nebo v rozporu se zákonem, zejména, jsou-li osobní údaje nepřesné s ohledem na účel jejich zpracování, může požádat správce nebo zpracovatele o vysvětlení, požadovat, aby správce nebo zpracovatel odstranil takto vzniklý stav. Nevyhoví-li správce nebo zpracovatel žádosti subjektu údajů, má subjekt údajů právo obrátit se přímo na Úřad. Soud dovodil z ustanovení § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 101/2000 Sb., upravujícího postavení Úřadu, že v souladu s § 21 cit. zákona měl být podán podnět Úřadu. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, závěry okresního soudu potvrdil usnesením ze dne 21. 11. 2011, čj. 60 Co 381/2011 - 30. Odvolací soud shledal, že žalovaný jako správce osobních údajů nepředal žalobci požadované informace ve struktuře podle § 12 zákona č. 101/2000 Sb. Protože § 21 odst. 3 cit. zákona vymezuje podle názoru krajského soudu pravomoc Úřadu požadovat na základě žádostí subjektu údajů zajištění opatření k nápravě, dovodil, že k vydání rozhodnutí je dána pravomoc Úřadu; krajský soud v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1183/2004. Navrhovatel po postoupení věci odmítl svou kompetenci v předmětném sporu a podal zvláštnímu senátu návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu, neboť se domnívá, že jako správní orgán má pravomoc pouze provádět veřejnoprávní kontrolu zpracování osobních údajů a dále pravomoc vést správní řízení o uložení sankce za správní delikt, o registraci zpracování osobních údajů a o povolení předání osobních údajů do zahraničí. Rozhodování individuálních sporů mezi správcem a subjektem údajů je svěřeno soudům. V této souvislosti navrhovatel poukázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 439/2004 Sb., (dostupnou na digitálním repozitáři www.psp.cz, volební období 2002-2006, tisk č. 508/0), kterým bylo ustanovení § 21 zákona č. 101/2000 Sb. novelizováno tak, aby navrhovatel neměl pravomoc k vedení sporných řízení. Za nepatřičný považuje navrhovatel rovněž odkaz krajského soudu na rozsudek Nejvyššího soudu zn. 30 Cdo 1183/2004, který vychází z právní úpravy účinné v roce 2004. Navrhovatel též odkázal na usnesení zvláštního senátu sp. zn. Konf 56/2009 ze dne 24. 2. 2010, z něhož dle navrhovatele vyplynulo, že nemá pravomoc ve sporném řízení rozhodnout nejen o náhradě škody, jiné nemajetkové újmy, jiném zadostiučinění, ale ani v otázce poskytnutí osobních údajů. Navrhovatel je názoru, že § 12 zákona o ochraně osobních údajů upravuje práva a povinnosti plynoucí ze soukromoprávního vztahu mezi správcem a subjektem osobních údajů. Rozhodování o nárocích ze soukromoprávních vztahů (byť plnění povinností, z jejichž porušení mohou zmíněné nároky vzniknout, může podléhat také veřejnoprávní kontrole, jako je tomu např. v oblasti pracovněprávních vztahů) je podle § 7 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, svěřeno soudům. Navrhovatel podpůrně poukázal i na právní názor prvního senátu Nejvyššího správního soudu plynoucí z usnesení čj. 1 As 93/2009 - 212 ze dne 27. 1. 2011, v němž první senát zaujal názor, že právní úprava v zákoně č. 101/2000 Sb., nadále nepočítá se zahájením správního řízení na návrh žadatele, neboť se plně prosadil princip oficiality. Všechna řízení mohou být zahájena z moci úřední jen k podnětu či stížnosti jednotlivce. První senát Nejvyššího správního soudu navrhl, aby rozšířený senát zaujal právní názor, že podání subjektu údajů dle § 21 odst. 3 a 4 zákona o ochraně osobních údajů (ve znění účinném do 31. 12. 2011), jímž žádá Úřad pro ochranu osobních údajů o uložení opatření k nápravě zpracovateli či správci osobních údajů, nemá za následek zahájení správního řízení; jedná se o podnět k zahájení správního řízení. Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou: Okresní soud ve Zlíně a Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, v předcházejícím soudním řízení popřel pravomoc soudu rozhodnout a navrhovatel popírá svou pravomoc po postoupení věci; zvláštní senát konstatuje, že se ve věci jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (srov. § 1 odst. 2 cit. zákona). Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. usnesení zvláštního senátu čj. Konf 3/2003 - 18 ze dne 24. 11. 2004) Ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb. opravňuje subjekt osobních údajů domáhat se nápravy při zpracování jeho osobních údajů, které je v rozporu s ochranou soukromého a osobního života subjektu údajů nebo v rozporu se zákonem, a to žádostí o vysvětlení anebo žádostí o odstranění vzniklého stavu směrovanou ke správci nebo zpracovateli údajů. V době rozhodování okresního i krajského soudu ustanovení § 21 odst. 3 a 4 zákona č. 101/2000 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2011, umožňovalo dotčenému subjektu osobních údajů obrátit se s předmětnými požadavky i přímo na Úřad. Zákon č. 468/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s účinností od 1. 1. 2012 (část čtvrtá čl. V cit. zákona) zrušil v § 21 zákona č. 101/2000 Sb. odstavce 3 a 4; nadále se tedy subjekt údajů může obrátit se žádostí o vysvětlení či o odstranění závadného stavu pouze na správce příp. zpracovatele osobních údajů. Poukaz obecných soudů na pravomoc Úřadu podle § 21 odst. 3 a 4 zákona č. 101/2000 Sb., je pro rozhodování zvláštního senátu již nepřípadný, neboť ten – jak shora uvedeno – rozhoduje podle právního stavu účinného ke dni jeho rozhodnutí. Zvláštní senát několikrát v dříve řešených kompetenčních sporech vyložil otázku pravomoci navrhovatele a obecných soudů ve věcech ochrany osobních údajů podle § 21 zákona č. 101/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2011. V usnesení č. j. Konf 56/2009 – 7 ze dne 24. 2. 2010, dostupném na www.nssoud.cz, zvláštní senát konstatoval, že řešit spory, jejichž předmětem je náhrada škody za porušení povinností stanovených zákonem č. 101/2000 Sb., je oprávněn soud. Ke