— Nejvyšší správní soud

Vol 11/2012- 63 - text Vol 11/2012 - 64 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatele: Tomio Okamura, zastoupeného JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Španělská 6, Praha 2, proti odpůrci: Ministerstvo vnitra, náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o povinnosti registrovat kandidátní listinu navrhovatele, t a k t o : I. Návrh s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Dne 6. 11. 2012 podal S. B. jako navrhující občan a zmocněnec kandidátní listinu Tomio Okamury (navrhovatel). Tímto dnem bylo zahájeno řízení o registraci kandidátní listiny pro volbu prezidenta republiky ve dnech 11. a 12. ledna 2013. Rozhodnutím ze dne 23. 11. 2012, čj. MV-123865-12/VS-2012, odpůrce odmítl kandidátní listinu podle § 26 odst. 2 písm. d) zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky). Zmocněnec připojil ke kandidátní listině petici s 8.612 podpisovými archy, obsahujícími 63.530 záznamů. S odkazem na § 25 odst. 4 zákona o volbě prezidenta republiky, tj. pro nedostatek některého z požadovaných údajů nebo jeho neúplné uvedení, odpůrce nezapočítal 1.564 občanů z uvedeného počtu. Protože zjistil chybovost u 19,353 % záznamů, přistoupil odpůrce podle § 25 odst. 5 zákona o volbě prezidenta republiky k další kontrole podle § 25 odst. 6. Při té zjistil chybovost u 22,953 % záznamů. Následně odpůrce z počtu 61.966 občanů odečetl počet procentuálně odpovídající součtu chybovosti v obou vzorcích. Dospěl tím k číslu 35.751, tedy nižšímu než zákonem požadovaných 50.000 podpisů. V podrobnostech odůvodnění rozhodnutí soud pro stručnost zcela odkazuje na jeho celý text dostupný na www.mvcr.cz/clanek/rozhodnuti.aspx (ke dni 4. 12. 2012). II. Stručné shrnutí návrhu [2] Navrhovatel se u soudu domáhal registrace své kandidátní listiny. [3] Především namítl protiústavnost lhůty pro podání návrhu u soudu. Obecná lhůta pro podání žaloby podle soudního řádu správního je dva měsíce (§ 72 s. ř. s.). Navrhovatel poukázal na nepřiměřený rozdíl lhůty pro podání návrhu mezi obecnou lhůtou a zvláštní lhůtou v jeho případě. Tento rozdíl podle něj fakticky vede k zamezení přístupu k soudu. Navrhovatel pro srovnání poukázal na třídenní lhůtu pro podání stížnosti do usnesení vyšetřovacího orgánu v trestních věcech a na nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1167/11. Z uvedeného důvodu navrhl předložení věci Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti zákona o volbě prezidenta republiky. [4] Dále navrhovatel brojil proti důvodům odmítnutí kandidátní listiny. Vytkl odpůrci nevhodnou a matematicky nesprávnou metodiku zpracování náhodných vzorků s nedefinovaným rozdělením chybovosti a nezpracovatelností statistických dat. Navrhovatel tvrdil, že vybraný vzorek nesplňuje kritéria pro stanovení kontrolních vzorků ve smyslu náhodných vzorků, čímž došlo k zásadnímu zkreslení počtu platných hlasů. [5] Navrhovatel vytkl odpůrci také zpracování vzorků a protestoval proti závěru založenému na součtu chybovosti obou vzorků dohromady, namísto jejího zprůměrování. Navíc tvrdil, že existence dvou možností výpočtového vzorce, vedoucí k diametrálně odlišným výsledkům, zpochybňuje ústavní konformitu zákona o volbě prezidenta republiky. Při zprůměrování chybovosti by byl počet podporovatelů navrhovatele 48.858 osob. [6] Pochyby navrhovatele vyvolala i výrazně odlišná chybovost druhého vzorku ve srovnání s prvním vzorkem. Navrhovatel se domníval, že se mohlo jednat o nedostatek náhodnosti výběru vzorků nebo o důsledek jiného vyhodnocování druhého vzorku, např. jinou metodikou, jinou přísností kritéria chybovosti apod. Perspektivou statistické pravděpodobnosti navrhovatel považoval výsledek za nepravděpodobný a poukázal i na to, že pouze u dvou kandidátů byla chybovost druhého vzorku menší než chybovost prvního vzorku. Pokud by byla chybovost druhého vzorku navrhovatele stejná jako chybovost jeho prvního vzorku, bylo by navrhovateli započítáno 49.973 hlasů, kdyby v případě druhého vzorku došlo k poklesu chybovosti, byl by výsledek pro navrhovatele ještě podstatně příznivější. [7] Dále navrhovatel nabídl soudu různé možnosti výkladu § 25 odst. 5, 6 zákona o volbě prezidenta republiky. Podle první z nich se postup odpůrce odvíjel od 3 % chybovosti ve vztahu k vzorku 8.500 položek, tedy 255 chyb, kdy 254 chyb a méně vede k odpočtu pouze tohoto absolutního čísla, zatímco rozdíl jediné chyby, tj. 255 chyb a více může vést k odečtu tisíců podpisů. To navrhovatel považoval za rozporné s účelem zákona a za protiústavní. Druhým výkladem navrhovatel vztáhl 3 % chybovost ke všem podpisům na petici, tedy při 60.000 podpisech dovozoval, že by kontrolní vzorek musel vykázat 1.800 chyb namísto 255. [8] Na základě popsaných úvah ve vztahu k matematickým a statistickým postupům se navrhovatel domníval, že jeho kandidátní listina měla být přijata. Navrhl také ustanovení znalce, resp. znaleckého ústavu, který by se vypořádal se všemi námitkami k matematickému postupu, tyto postupy vysvětlil a aplikoval „pro dané výpočty“. [9] Druhý okruh námitek navrhovatele se odvíjel od pochybností při vyřazování petentů. Zde polemizoval zejména s vyřazováním petentů z důvodu chyby v adrese a s tím, že bydliště mělo být vyplněno podle trvalého bydliště, přičemž tento požadavek byl formulován pouze malým písmem na dolním okraji stránky. Navíc tento údaj má ve smyslu zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, nicotný charakter, neboť z něj vyplývají pouze skutečnosti evidenčního charakteru. Občan je identifikován svým jménem, příjmením a datem narození, resp. nezaměnitelným rodným číslem. Zákon dal ovšem přednost trvalému pobytu před jednoznačným projevem vůle občana a vyškrtnutím těch, kteří neuvedli adresu trvalého pobytu nebo ji uvedli nesprávně, popřel jejich ústavně zaručená práva. [10] Navrhovatel poukázal i na „lehkomyslnost“, s níž odpůrce přistoupil k rozhodování. V té souvislosti zmínil obtíže s identifikací trvalého bydliště prezidentského kandidáta Miloše Zemana a to, že zástupkyni navrhovatele odpůrce oznámil, že dodala 128 podpisů, přestože toto číslo odpovídalo počtu dodaných podpisových archů. [11] V souvislosti s vyřazováním petentů navrhovatel zpochybnil porovnávání údajů z petic s údaji v Centrálním registru obyvatel. Tvrdil, že do tohoto souboru dat vytvořeného státní správou občan prakticky nemá možnost nahlédnout, navíc chybovost dalších registrů vedených státní správou vede k nedůvěře v jeho obsah. Při postupu podle zákona se pak vyškrtnutý petent ani nedozví, že jím uvedené údaje byly shledány nepravdivými a nemůže se bránit proti vyřazení. [12] Posledním okruhem námitek navrhovatel brojil proti právnímu hodnocení věci. Zákon o volbě prezidenta republiky považoval za nesrozumitelný a protiústavní, svobodnou soutěž politických sil, resp. kandidátů na funkci prezidenta, za omezenou zbabělým právním formalismem odpůrce. Postup Parlamentu při přijetí zákona považoval navrhovatel za výsledek neznalosti Ústavy nebo jejího úmyslného ignorování. [13] Navrhovatel se také domníval, že mu zákon o volbě prezidenta republiky (i jeho prováděcí vyhláška č. 294/2012 Sb.) ukládají nesplnitelnou povinnost. Kandidát na prezidenta nemůže nijak ověřit pravost údajů uváděných v petici ani zabránit uvádění nepravdivých údajů, ale zároveň je za jejich správnost odpovědný a může být trestán vyloučením kandidatury. Zákon nesmí ukládat občanovi nesplnitelné. Zákon je projevem privatizace státní moci, neboť stát se vyloučil z organizace sběru podpisů, aniž by dal zároveň kandidátovi odpovídající oprávnění veřejné moci. [14] V rámci úvah o právním hodnocení navrhovatel vznesl otázku protiústavnosti i ústavního zákona č. 71/2012 Sb., kterým byla do právního řádu České republiky zavedena přímá volba prezidenta. V té souvislosti hodnotil množství potřebných podpisů jako nepřiměřeně omezující a pro srovnání poukázal na slovenskou a rakouskou úpravu. [15] Pro případ, že by soud nepředložil věc Ústavnímu soudu, domáhal se navrhovatel přepočítání všech údajů všech petentů nebo po vypořádání všech námitek změny rozhodnutí odpůrce o odmítnutí kandidátní listiny navrhovatele a rozhodnutí o její registraci. III. Stručné shrnutí vyjádření odpůrce [16] Odpůrce navrhl zamítnutí návrhu. Uvedl, že veškeré důvody, které jej vedly k odmítnutí kandidátní listiny navrhovatele, jsou uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. [17] Lhůtu pro podání návrhu a její délku odpůrce zasadil do kontextu lhůt pro vyhlášení a konání volby prezidenta republiky. Poukázal také na shodné lhůty v ostatních volebních zákonech a upozornil i na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. II. ÚS 330/02. [18] K namítaným matematickým pochybením odpůrc