3 As 63/2012 — Nejvyšší správní soud

3 As 63/2012- 25 - text 3 As 63/2012 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: Ing. J. P., zastoupeného JUDr. Petrem Vališem, advokátem se sídlem Pplk. Sochora 4, Praha 7, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, se sídlem Na Popelce 2/16, P. O. Box 49, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2009, č. j. 24/2009-NBÚ/07-OP, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2012, č. j. 9 Ca 69/2009 - 47, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 19. 3. 2012, č. j. 9 Ca 69/2009 - 47 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2009, č. j. 24/2009-NBÚ/07-OP (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím byl zamítnut rozklad stěžovatele proti rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu (dále jen „NBÚ“ nebo „žalovaný“) ze dne 3. 11. 2008, č. j. 103594/2008-NBÚ/P, kterým byla zrušena platnost osvědčení č. NBÚ-047046 pro stupeň utajení „Tajné“. Ze správního spisu vyplývá, že stěžovateli bylo žalovaným dne 26. 4. 2006 vydáno osvědčení pro seznamování se s utajovanými skutečnostmi pro stupeň utajení „Tajné“ podle § 18 odst. 2 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2005, s platností do 25. 4. 2013. Žalovaný následně při prověřování dle § 110 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“), zjistil skutečnosti, které svědčily o tom, že stěžovatel přestal splňovat podmínky pro vydání osvědčení fyzické osoby dle § 12 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně utajovaných informací, a proto zahájil řízení o zrušení platnosti osvědčení dle § 101 odst. 1 tohoto zákona. Žalovaný při tom vycházel z dotazníku stěžovatele, z pohovoru provedeného se stěžovatelem dne 17. 10. 2008 a dále ze zprávy zpravodajské služby evidované pod č. j. D3542/2008-NBÚ/P, založené pod pořadovým číslem 1 v utajované části bezpečnostního svazku. Po zhodnocení výše uvedených podkladů žalovaný dospěl k závěru, že stěžovatel přestal splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti dle § 12 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně utajovaných informací, neboť se u něho vyskytuje bezpečnostní riziko dle § 14 odst. 2 písm. a) tohoto zákona, a platnost osvědčení vydaného stěžovateli zrušil. Rozhodnutí žalovaného napadl stěžovatel rozkladem, jenž byl napadeným rozhodnutím zamítnut. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu k městskému soudu, v níž namítal, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci a je nepřezkoumatelné. Stěžovatel žalovanému především vytýkal, že se nemohl seznámit s obsahem informace zpravodajské služby, na jejímž základě bylo napadené rozhodnutí vydáno, a tudíž se k tomuto podkladu rozhodnutí nemohl nijak vyjádřit. Nezpřístupnění této informace přitom považoval na nesmyslné, neboť pokud je pravdivá, je mu známa. Stěžovatel měl za to, že na základě výše uvedeného bylo nezákonně omezeno jeho právo rovnosti účastníků řízení a možnosti vyjádřit se ke všem důkazům. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2008, č. j. 2 As 41/2007 – 58, dle něhož má mít žalobce možnost seznámit se s utajovanou informací a vyjádřit se k ní. Dále také namítal, že jakožto držiteli osvědčení ke styku s utajovanými skutečnostmi nic nebránilo tomu, aby se seznámil s utajovanými informacemi zařazenými do příslušného stupně utajení. Městský soud žalobu stěžovatele napadeným rozsudkem zamítl a v jeho odůvodnění v prvé řadě uvedl, že vydání a trvání osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi znamená přiznání mimořádného oprávnění osobě na základě správního uvážení, k němuž je příslušný jedině bezpečnostní správní orgán. Ohledně námitky stěžovatele týkající se toho, že nebyl seznámen s obsahem utajované informace, na jejímž základě bylo žalovaným rozhodnuto o jeho bezpečnostní nespolehlivosti, městský soud konstatoval, že je nutné zvážit proporcionalitu mezi ochranou utajovaných informací a procesními právy stěžovatele. V tomto světle je nutné aplikovat i § 122 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací, dle něhož může NBÚ v odůvodnění rozhodnutí založeném na podkladech, z nichž některé jsou utajovanými informacemi, odkázat pouze na tyto podklady pro vydání rozhodnutí a stupeň jejich utajení. Úvahy, kterými se NBÚ řídil při jejich hodnocení, a důvody vydání rozhodnutí pak uvede pouze v rozsahu, ve kterém nejsou utajovanými informacemi. Městský soud v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. II. ÚS 28/02, v němž Ústavní soud uvedl, že ochrana utajovaných skutečností a podmínky kladené na osoby, jež s těmito skutečnostmi budou nakládat, je natolik specifickou oblastí, že ani z ústavně právního hlediska nelze garantovat všechna procesní práva těchto osob v takové míře, jako je tomu u jiných profesí, nicméně i přes tuto skutečnost nelze rezignovat na zajištění ústavní ochrany prověřovaných osob. Dále vycházel i z judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně pak z rozsudku ze dne 25. 11. 2011, č. j. 7 As 31/2011 – 101, dle něhož je v bezpečnostním řízení před NBÚ nutné najít rovnováhu mezi dvěma legitimními, avšak navzájem protichůdnými zájmy, tedy zájmem na zajištění spravedlivého procesu a zájmem na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu. Jestliže tedy NBÚ postupoval v souladu s § 122 odst. 3 zákona o utajovaných informacích, když z důvodu utajení informací neuvedl důvody, pro které nebyla osoba shledána bezpečnostně způsobilou, takové rozhodnutí nelze bez dalšího shledat jako nepřezkoumatelné, pokud v daném případě skutečně existoval veřejný zájem na ochraně utajovaných informací a tento zájem by byl jejich uvedením v odůvodnění rozhodnutí ohrožen. Předmětné utajované informace však musí být vždy součástí spisu, aby mohly být předmětem případného soudního přezkumu. Městský soud dále zdůraznil, že aby mohl správní orgán postupovat dle § 133 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací a nezpřístupnit tyto informace jakožto podklady svého rozhodnutí osobě, ohledně níž se řízení vede, musí být splněny dvě podmínky, a to že NBÚ musí předmětné informace označit jako informace, ohledně nichž nelze zbavit mlčenlivosti, a zároveň že by v případě jejich zpřístupnění účastníku mohlo dojít k ohrožení nebo vážnému narušení činnosti zpravodajských služeb nebo policie. Městský soud zhodnotil, že v daném případě jsou výše uvedené podmínky splněny. Z utajované části spisu, do níž neměl stěžovatel přístup, skutečně vyplývá, že by zveřejněním utajovaných informací mohlo dojít k ohrožení nebo vážnému narušení činnosti zpravodajských služeb nebo policie. Tyto informace byly zároveň NBÚ označeny jako informace, ohledně nichž nelze zbavit mlčenlivosti, což městský soud vzhledem k tomu, že zpráva obsahuje konkrétní jména, styky stěžovatele a další okolnosti zjištění, vyhodnotil jako důvodné a relevantní stanovisko. Městský soud měl k utajené části spisu plný přístup, a byla tak zajištěna možnost plného soudního přezkumu závěrů žalovaného. K námitce stěžovatele, že utajované informace nedokládají jeho bezpečností nezpůsobilost k držení předmětného bezpečnostního osvědčení, městský soud uvedl, že tyto informace naopak obstojí jako zjištění, které souvisí s osobními a pracovními poměry stěžovatele tvrzenými v jeho vlastním vyjádření, a proto působí věrohodně, a zároveň prokazují, že styk stěžovatele s utajovanými informacemi může představovat bezpečnostní riziko, neboť chování popsané v utajovaných informacích nesvědčí o spolehlivém přístupu stěžovatele k utajení informací. Tyto závěry jsou navíc založeny na reálném a relevantním podkladu, kterým je zpráva zpravodajské služby. Žalovaný dle městského soudu v odůvodnění výslovně naznačil, jaké chování stěžovatele shledal jako bezpečnostně rizikové, přičemž konkrétněji se jednalo o využívání nebo slíbení využití svých možností, znalostí a vlivu vyplývajících z postavení ve společnosti či v zaměstnání k cílům, které jsou svou povahou v rozporu s demokratickými hodnotami a mohou být v rozporu s právním řádem ČR. Toto jednání žalovaný současně vyhodnotil jako spadající pod pojem „závažná a opakovaná činnost proti zájmům České republiky“ ve smyslu § 14 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně utajovaných informací. V závěru odůvodnění městský soud uvedl, že správní soud nemůže přezkoumávat pravdivost obsahu zprávy zpravodajské služby, nýbrž toliko zhodnotit, zda argumentace