4 Ads 114/2012 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 114/2012- 69 - text 4 Ads 114/2012 - 73 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: ZIMBO CZECHIA s. r. o., se sídlem Na Zátorách 8, Praha 7, zast. JUDr. Marcelou Scheeovou, advokátkou, se sídlem Štupartská 4, Praha 1, proti žalované: Státní veterinární správa, se sídlem Slezská 7, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2012, č. j. 9 Ca 98/2009 - 72, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Krajská veterinární správa pro Plzeňský kraj uložila žalobkyni podle § 72 odst. 1 písm. c) bodu 6 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veterinární zákon“) pokutu ve výši 3 000,- Kč za porušení povinnosti stanovené v čl. 3 odst. 1 a v příloze I kapitole 3 bodu 3. 2 nařízení Komise (ES) č. 2073/2005 o mikrobiologických kritériích pro potraviny (dále jen „nařízení č. 2073/2005“), k němuž došlo tím, že jediných šest vlastních výsledků mikrobiologického vyšetření vyráběných masných polotovarů za období od 1. 1. 2008 do 12. 5. 2008, předložených v provozovně na žádost kontrolního orgánu, byly ze vzorků odebraných dne 12. 2. 2008 a 8. 4. 2008, ačkoliv žalobkyně vyrábí masné polotovary pravidelně během celého roku, čímž žalobkyně nezajistila, aby jí vyráběné masné polotovary splňovaly příslušná mikrobiologická kritéria - rozsah a četnost vyšetření. Správní orgán prvního stupně uložil žalobkyni rovněž povinnost nahradit náklady řízení stanovené v paušální částce 1 000,- Kč. Rozhodnutím ze dne 19. 1. 2009, č. j. RED/1778/2008, žalovaná podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) částečně změnila rozhodnutí prvního stupně, a to tak, že slova ve výroku rozhodnutí „dne 12. 5. 2008 v době od 9.30 do 10.45 v provozovně Novák maso - uzeniny, Třída 1. Máje, 334 01 Přeštice, CZ 14029, v objektu Plus Discount“ vypustila, slova ve výroku rozhodnutí „čl. 3 odst. 1“ nahradila slovy „čl. 4 odst. 2“ a dále slova ve výroku rozhodnutí „jediných 6 vlastních výsledků mikrobiologického vyšetření vyráběných masných polotovarů za období od 1. 1. 2008 až 12. 5. 2008, předložených v provozovně na žádost kontrolního orgánu, byly ze vzorků odebraných dne 12. 2. 2008 a 8. 4. 2008, ačkoliv PPP vyrábí masné polotovary pravidelně během celého roku, čímž PPP nezajistil, aby jím vyráběné masné polotovary splňovaly příslušná mikrobiologická kritéria - rozsah a četnost vyšetření“ nahradila slovy „nezabezpečil četnost odběru vzorků masných polotovarů k vyšetření podle mikrobiologických kritérií v rozsahu stanovené zvláštní četnosti odběru vzorků, vyráběných v provozovně Novák maso - uzeniny, Třída 1. Máje, 334 01 Přeštice, veterinární schvalovací číslo 14029 za období od 7. 2. 2008 do 12. 5. 2008“. Dále byla ve výroku nahrazena slova „(slovy: pět tisíc korun českých“) slovy „(slovy: tři tisíce korun českých)“. Ve zbývající části žalovaná podle § 90 odst. 5 věty druhé správního řádu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila a odvolání zamítla. Žalovaná v odůvodnění rozhodnutí o odvolání uvedla, že žalobkyně nerespektovala čl. 4 odst. 2 nařízení č. 2073/2005, neboť měla zajistit odběr vzorků pro mikrobiologické vyšetření nejméně jednou týdně. Četnost odběru vzorků mohla být přitom snížena pouze na základě analýzy rizik při schválení krajskou veterinární správou. Pro snížení četnosti vzorků bylo nezbytné dosahovat vyhovujících výsledků šesti po sobě jdoucích týdnů v případě E. coli nebo třiceti po sobě jdoucích týdnů v případě salmonely. V případě žalobkyně však nebyla zabezpečena četnost odběru vzorků masných polotovarů k vyšetření podle makrobiologických kritérií. Žalovaná označila za účelové výhrady žalobkyně vůči formálním náležitostem protokolu o kontrole a obsáhle je vyvracela. Pokud jde o nepředložení písemného pověření k provedení kontroly, žalovaná uvedla, že pokud by vedoucí provozovny žalobkyně měla pochybnosti o oprávnění osoby provádějící kontrolu, jistě by provedení kontroly neumožnila, příp. by byly uplatněny námitky proti kontrolnímu protokolu, což se však v dané věci nestalo. Žalobkyně však nepochybně věděla, že se jedná o výkon státního veterinárního dozoru. Žalovaná poukázala na to, že § 53 odst. 1 veterinárního zákona je speciálním ustanovením ve vztahu k § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní kontrole“). Z dikce § 53 odst. 1 veterinárního zákona vyplývá, že veterinární inspektoři jsou pověřováni k výkonu státního veterinárního dozoru obecně a nemusejí předkládat ke každé kontrole zvláštní pověření. Oprávnění k výkonu státního veterinárního dozoru veterinární inspektorka ve smyslu § 53 odst. 2 písm. c) veterinárního zákona osvědčila předložením služebního průkazu. Žalovaná se ztotožnila s rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 10 Ca 127/2005, od něhož neshledala důvod se odchýlit. Neshledala ani pochybení v obsahu protokolu o kontrole ani jiné pochybení veterinární inspektorky. Žalovaná dále obsáhle vyložila, z jakých důvodů se na provozovny žalobkyně vztahuje povinnost uvedená v příloze I kapitole 3 bodu 3. 2 nařízení č. 2073/2005. Povinnost odběru vzorků pak vyplývá i z § 22 veterinárního zákona. Žalovaná zdůraznila, že povinnost provádět stanovená vyšetření nenastává až v případě potřeby těchto vyšetření; takový výklad by byl v rozporu se zněním čl. 4 odst. 2 a přílohy I kapitoly 3 bodu 3. 2 nařízení č. 2073/2005. Ohledně tvrzených vysokých finančních nároků na vyšetření žalovaná uvedla, že četnost může být na základě analýzy rizika přizpůsobena povaze a velikosti potravinářských podniků, což podléhá povolení příslušného orgánu. O takovou výjimku však žalovaná ohledně provozovny v Přešticích nepožádala, ačkoliv je žalované z úřední činnosti známo, že tak u jiných svých provozoven učinila. Uvedené požadavky nepředstavují neúměrné omezení obchodu a volného pohybu potravin. Žalovaná závěrem uvedla, že po skutkové stránce bylo spolehlivě prokázáno protiprávní jednání žalobkyně, skutková zjištění z protokolu o kontrole ze dne 14. 5. 2008 jsou nesporná, žalobkyně je nenapadla ani námitkami v režimu zákona o státní kontrole. Žalovaná se neztotožnila ani s námitkou, že se čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2073/2005 vztahuje na kontroly týkající se masných výrobků, zatímco provedená kontrola se týkala polotovarů. Zaměření kontroly vyplývá z názvů kontrolovaných polotovarů uvedených v bodě 4 kontrolního zjištění a z faktu, že v dané provozovně je schválena pouze výroba masných polotovarů. Podle dalšího závěru žalované však čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2073/2005 nepojednává o tom, že v nedostatku rozsahu a četnosti vyšetřování lze spatřovat mikrobiologické kritérium. Navíc nebylo zjištěno, že by žalobkyní vyrobené masné polotovary nesplňovaly příslušná mikrobiologická kritéria nebo že by byly zdravotně závadné. Žalovaná se však neztotožnila s názorem žalobkyně, že se na ni nevztahují požadavky uvedené v příloze I kapitole 3 bodu 3. 2 nařízení č. 2073/2005. Ty se vztahují na zařízení vyrábějící masné polotovary, pod něž žalobkyně spadá a má tedy povinnost provádět stanovená vyšetření alespoň jednou týdně. Povinnost k odběru vlastních vzorků vyplývá také z ustanovení § 22 veterinárního zákona. Neobstojí ani námitka, že odběr vzorků podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 2073/2005 se má vykonávat jen v případě potřeby. To je podle názoru odvolacího orgánu v rozporu s čl. 4 odst. 2 a přílohy I kapitoly 3 bodu 3. 2 citovaného nařízení. S namítanými vysokými finančními nároky na odběry se žalovaná vypořádala poukazem na přílohu č. I kapitolu 3 bod 3. 2 nařízení č. 2073/2005, kde se připouští možnost vynětí z požadavků na četnost odběru vzorků pro malá zařízení vyrábějící masné polotovary; o toto vynětí však žalobkyně nepožádala. Žalovaná neshledala ani tvrzenou kolizi vyhlášky č. 202/2003 Sb. s nařízením č. 2073/2005 a uvedla, že případná kolize by se řešila v souladu se zásadou přednosti komunitárního práva a zásadou bezprostředního účinku jeho norem a aplikovalo by se citované nařízení. Žalovaná se závěrem ztotožnila i s uloženou pokutou a důvody pro její výši. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 6. 2012, č. j. 9 Ca 98/2009 - 72, žalobu proti uvedenému rozhodnutí žalované jako nedůvodnou zamítl. Ohledně změny rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalovanou soud obsáhle vyložil, že tato změna je srozumitelná a dostatečně odůvodněná. Soud zdůraznil, že zůstala zachována totožnost skutku, přičemž protiprávní jednání spočívalo v tom, že žalobkyně v provozovně v Přešticích za vymezené období trvající více než tři měsíce odebrala vzorky k mikrobiologickému vyšetření jí vyráběných mas