5 As 4/2012 — Nejvyšší správní soud

5 As 4/2012- 26 - text 5 As 4/2012 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobců: a) M. K. a b) B. K., oba zast. JUDr. Janem Bujnochem, advokátem se sídlem Polanecká 77/22, Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2011, č. j. 58 A 63/2010 - 23, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Žalovaný k odvolání žalobců rozhodnutím ze dne 20. 9. 2010, č. j. MSK 127194/2010, sp. zn. ŽPZ/37386/2010/Pie, změnil rozhodnutí vodoprávního úřadu, Magistrátu města Ostravy, ze dne 17. 5. 2010, č. SMO/131560/10/OŽP/Bl, sp. zn. OŽP/6705/09/Ja, jímž byli žalobci uznáni vinnými, že neoprávněně vypouštěli odpadní vody z domu č. p. 596 v obci V. do kanalizace pro veřejnou potřebu bez uzavřené písemné smlouvy o odvádění odpadních vod. Žalovaný rozhodnutí správního orgánu prvního stupně změnil v tom smyslu, že upřesnil, že žalobci se popisovaného jednání dopouštěli v době nejméně od 19. 9. 2007 do 27. 1. 2010 a ve zbytku předmětné rozhodnutí potvrdil. Každý z žalobců tak podle správních orgánů spáchal přestupek podle § 32 odst. 4 písm. d) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“), za což byla každému z žalobců uložena pokuta ve výši 1000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení o přestupcích paušální částkou 1000 Kč. Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji rozsudkem ze dne 5. 12. 2011, č. j. 58 A 63/2010 - 23, zamítl. Krajský soud se v rozsudku předně zabýval vymezením pojmu kanalizace, jak vyplývá z § 2 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích, přičemž dospěl k závěru, že ve smyslu citovaného ustanovení je třeba za kanalizaci považovat rovněž jednotlivé kanalizační stoky. V návaznosti na § 1 písm. e) vyhlášky č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) (dále jen „vyhláška č. 428/2001 Sb.“) je třeba potrubí k odvádění odpadních vod považovat za kanalizační stoku, a tedy i za kanalizaci (krajský soud uvedl, že se nezabýval kvantitativními hledisky vymezení kanalizací dle § 1 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích, neboť k těmto otázkám žádný žalobní bod nesměřoval). Jelikož žalobci nezpochybňovali, že jejich dům je napojen na potrubí, kterým jsou z jejich domu odváděny odpadní vody, dospěl krajský soud k závěru, že žalobci vypouštějí odpadní vodu do kanalizace. Podle § 32 odst. 4 písm. d) zákona o vodovodech a kanalizacích se fyzická osoba jako odběratel dopustí přestupku tím, že neoprávněně vypouští odpadní vody do kanalizace, přičemž dle § 10 odst. 2 písm. a) zákona o vodovodech a kanalizacích je neoprávněným vypouštěním odpadních vod do kanalizace vypouštění bez uzavřené písemné smlouvy o odvádění odpadních vod. Pro posouzení, zda je naplněna skutková přestupku podle § 32 odst. 4 písm. d) zákona o vodovodech a kanalizacích, je rozhodné toliko to, zda dochází k vypouštění odpadních vod do kanalizace a zda je dána existence písemné smlouvy o odvádění odpadních vod. Jelikož žalobci odpadní vody do kanalizace vypouštěli a mezi účastníky řízení nebylo sporné, že s vlastníkem či provozovatelem kanalizace neuzavřeli žádnou písemnou smlouvu o vypouštění odpadních vod, byla skutková podstata předmětného přestupku v posuzovaném případě naplněna. S příslušnou odvolací námitkou se žalovaný vypořádal, když uvedl, že předmětné potrubí pokládal za „kanalizaci“. V žalobou napadeném rozhodnutí totiž uvedl, že v obci se nachází kanalizace pro veřejnou potřebu pod názvem „Kanalizační síť obce V.“, jejíž provozování bylo povoleno rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 23400/2005/ŽPZ/Tom/0002, kdy z tohoto spisu vyplývá, že součástí této kanalizační sítě je i kanalizace na ul. Větrná; tato kanalizace je též vyznačena v přehledné části kanalizačního řádu schváleného obci vodoprávním úřadem dne 19. 7. 2007 pod č. j. 1250/07/VH. Samo uvedené povolení však nebylo ve věci rozhodné, rozhodnou byla skutečnost, že předmětné potrubí bylo kanalizací ve smyslu zákona o vodovodech a kanalizacích. Za zcela nepodstatné pro posouzení naplnění skutkové podstaty (formální stránky) přestupku považoval krajský soud žalobní body týkající se následujících tvrzení: a) provozovatel kanalizace nedoplnil návrh smlouvy tak, aby byla po právu a ani nepředložil doklad o vlastnictví kanalizace; b) smlouvu žalobci neuzavřeli, neboť je po nich požadována platba stočného, ačkoli odpadní vody nejsou řádně čištěny či zneškodňovány; c) žalobcům nebyl předložen kanalizační řád. Tyto žalobní body však krajský soud hodnotil z hlediska posouzení, zda byla naplněna materiální stránka přestupku ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). K tomu krajský soud uvedl, že žalobci se dopouštěli vytýkaného odvádění odpadních vod do kanalizační stoky po dobu delší než dva roky, přičemž v průběhu správního řízení i v žalobě sami uváděli, že tak činí ještě déle. Z obsahu správního spisu a průběhu správního řízení nelze dovodit jakoukoli snahu po nápravě. Případné nedostatky v návrhu smlouvy o odvádění odpadních vod tak nemohou mít vliv na závěr, že jednání žalobců porušilo zájem společnosti na zodpovědnosti původce odpadních vod za jejich řádné odvedení zákonem předepsaným způsobem, který je důsledkem obecného zájmu společnosti na ochraně životního prostředí. Eventuální porušení povinností vlastníka či provozovatele kanalizace (zakončení kanalizace vývodem do vodního toku) nemůže mít žádný vliv na posouzení porušení povinností, které jsou stanoveny žalobcům jako vlastníkům domu. Námitka nenaplnění materiální stránky přestupku tudíž není důvodná. Žalobci dále namítali, že navrhovali předložení důkazů, na což vodoprávní orgány nereagovaly. Tento žalobní bod považoval krajský soud za natolik obecně formulovaný, že jej nebyl schopen přezkoumat; žalobci neuvedli, jaké konkrétní důkazy nebyly i přes jejich návrh provedeny a jaký vliv mělo toto neprovedení důkazů na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobci taktéž nebyli kráceni na svém právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a žalovaný neodkazoval na jiné důkazy, než které byly ve správním řízení provedeny; obsahem správního spisu totiž nejsou jiné podklady, než se kterými byl žalobce b) seznámen dne 9. 7. 2009 po doručení výzvy ze dne 16. 6. 2009. Tato výzva byla doručena i žalobkyni a), která k seznámení se s podklady rozhodnutí zmocnila žalobce b). Pokud však žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na vlastní spis sp. zn. 23400/2005/ŽPZ/Tom a na rozhodnutí vodoprávního úřadu o schválení kanalizačního řádu, jedná se zjevně o skutečnosti známé žalovanému z jeho úřední činnosti. Takové skutečnosti mohou být podkladem rozhodnutí, avšak vlastní znalost těchto skutečností nezbavuje správní orgány povinnosti dát účastníkovi možnost se s nimi seznámit jako s jakýmikoli jinými podklady rozhodnutí. Žalovaný tudíž pochybil, nedal-li žalobcům možnost se s těmito podklady rozhodnutí seznámit, ač je užil pro odůvodnění svého rozhodnutí. Tato vada řízení však neměla vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé, jelikož existence rozhodnutí o povolení kanalizační sítě a existence schváleného kanalizačního řádu byly soudem shledány pro rozhodnutí ve věci bezvýznamnými. Krajský soud tak uzavřel, že porušení práva žalobců seznámit se s těmito podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim nemohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, a proto toto pochybení žalovaného není důvodem pro zrušení jeho rozhodnutí. Žalobci (stěžovatelé) napadli rozsudek krajského soudu kasační stížností opírající se o důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatelé namítají, že krajský soud neuvedl, na základě jakých odborných úvah a definic považuje rouru v zemi, která končí po cca 30 m v lese v blízkosti domu stěžovatelů, za kanalizaci pro veřejnou potřebu. Krajský soud např. ignoroval § 12 zákona o vodovodech a kanalizacích, který teprve definuje vlastnosti kanalizace pro veřejnou potřebu. Kanalizační stoku taktéž není možné, jak to činí krajský soud, považovat za kanalizaci; tou je ve smyslu § 2 zákona o vodovodech a kanalizacích pouze provozně samostatný soubor staveb a zařízení. Napojení domu stěžovatelů je přitom v souladu s kolaudačním rozhodnutím. Zákon o vodovodech a kanalizacích, který měli porušit, je taktéž účinný až od 1. 1. 2002, přičemž v souvislosti s tím upozor