6 As 62/2012 — Nejvyšší správní soud

6 As 62/2012- 18 - text pokračování 6 As 62/2012 - 21 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: P. T., zastoupené JUDr. Petrem Dutkem, advokátem, se sídlem Blahoslavova 2, Přerov, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, se sídlem třída Kosmonautů 189/10, Olomouc, o žalobě proti zásahu žalované, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2012, č. j. 22 A 47/2012 - 60, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2012, č. j. 22 A 47/2012 - 60, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Svou žalobou se žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě domáhala vyslovení nezákonnosti zásahu žalované spočívajícího ve vykázání žalobkyně ze společného obydlí dne 22. 2. 2012. Krajský soud žalobě vyhověl a výrokem I. svého rozsudku ze dne 27. 9. 2012, č. j. 22 A 47/2012  60, určil nezákonnost namítaného zásahu žalované; výrokem II. pak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. [2] V odůvodnění rozsudku krajský soud po rekapitulaci skutkových zjištění (zakládajících se na žalobě, vyjádření žalované a obsahu spisového materiálu žalované a Magistrátu města Přerova) uvedl, že problematika vykázání dosud nebyla v agendě správního soudnictví řešena, nicméně že znění § 44 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, vymezující podmínky vykázání, je obdobné znění § 76b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, který zakotvuje předběžné opatření jako ochranu před tzv. domácím násilím, přičemž krajský soud právě v těchto případech pravidelně rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů o daných předběžných opatřeních. Vzhledem k tomu, že tedy krajský soud neshledal žádný relevantní obsahový rozdíl mezi předpoklady pro vykázání dle § 44 zákona o Policii ČR a pro předběžné opatření dle § 76b občanského soudního řádu, posoudil dále žalovaný zásah žalované prizmatem konstantní judikatury soudů ohledně § 76b občanského soudního řádu. Podle této judikatury je třeba v řízení osvědčit nebezpečí dalšího útoku spočívající v dosavadním jednání útočníka vůči obránci; pouhá tvrzení obránce nepostačují. Po aplikaci uvedených závěrů na projednávaný případ pak krajský soud uzavřel, že je-li obsahem spisu jediná, a to ke dni zásahu měsíc stará, lékařská zpráva, a naopak obsahem spisů nejsou žádná další zjištění nasvědčující aktuálním útokům žalobkyně, nebylo ani osvědčeno, že by v den žalovaného zásahu bylo možno na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že se žalobkyně dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti. Proto krajský soud podle § 87 odst. 2 soudního řádu správního určil, že namítaný zásah žalované vůči žalobkyni byl nezákonný. [3] Rozhodnutí krajského soudu žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) napadla kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem stěžovatelka spatřuje v tom, že krajský soud při výkladu podmínek vykázání podle § 44 zákona o Policii ČR vycházel toliko z jeho jazykového znění a vůbec se nezabýval smyslem a účelem tohoto ustanovení. Vykázání podle stávající právní úpravy představuje tzv. faktický pokyn a jedná se o neformální akt, kterému nepředchází žádné formalizované správní řízení, a dochází k němu typicky v prostředí, v němž policista reaguje na vzniklou situaci. Přitom podmínky pro vykázání podle uvedeného právního ustanovení se plně nekryjí s vymezením domácího násilí, jak je zná nauka; zejména není nutně vyžadována opakovanost a dlouhodobost jednání násilné osoby. O vykázání je vždy vyhotoveno písemné potvrzení, které se předává ohrožené i vykázané osobě a které musí obsahovat konkrétní skutečnosti, na základě kterých policista důvodně usoudil, že ohrožené osobě hrozí ze strany násilné osoby nebezpečný útok předvídaný v § 44 zákona o Policii ČR (zpravidla od kdy napadání trvá, počet a intenzita předchozích útoků, způsob vedení útoku, konkrétní výsledek vyhodnocení dotazníku SARA DN, následky útoku, ohrožení dětí a podobně); toto vylíčení přitom může být stručné a heslovité, ale musí být srozumitelné. [4] V daném případě stěžovatelka evidovala tři předchozí útoky žalobkyně vůči ohrožené osobě (jejímu manželovi) na základě oznámení této osoby, přičemž při oznámení čtvrtého útoku tato osoba policistům předložila lékařskou zprávu o svém stavu po jednom z předchozích útoků (dokládající mj. způsobený hematom pod pravým okem, mnohočetné pohmožděniny na zádech a škrábance na krku). Vzhledem k dynamice domácího násilí přitom nebylo možné jeden měsíc starou lékařskou zprávu považovat za zastaralý důkaz. Zasahující policista bral v úvahu také další skutečnosti, které nejsou přímo obsahem spisového materiálu o konkrétním incidentu, ale byly relevantní při posuzování dané situace; přičemž stěžovatelka odkázala na obsah spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 0 Nc 358/2011. Stěžovatelka tedy uzavřela, že zasahující policista mohl v dané situaci důvodně předpokládat, že se žalobkyně dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti. Stěžovatelka tak nesouhlasila s názorem krajského soudu, který nepovažoval nebezpečí dalšího útoku žalobkyně za dostatečně osvědčené; zdůraznila přitom význam předcházejících evidovaných konfliktů mezi žalobkyní a jejím manželem, které byly stěžovatelkou kvalifikovány jako přestupky, avšak krajský soud jim nepřikládal de facto žádný význam s tím, že tato oznámení byla přestupkovým orgánem odložena, neboť v žádné z věcí nebyl následně podán návrh na projednání přestupku. V této souvislosti stěžovatelka připomněla také další účel vykázání v podobě minimalizace nebezpečí ovlivňování ohrožené osoby ze strany násilné osoby při jejím zvažování podání návrhu na projednání přestupku nebo podání trestního oznámení. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti tedy stěžovatelka navrhla zrušení napadeného rozsudku Nejvyšším správním soudem a vrácení věci zpět Krajskému soudu v Ostravě. [5] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila. [6] Nejvyšší správní se nejprve musel zabývat přípustností podané kasační stížnosti ve smyslu soudního řádu správního. Kasační stížnost byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102 s. ř. s.), za stěžovatelku jedná její zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované podle zvláštních zákonů pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s. ř. s.), a stěžovatelka uplatňuje důvody přípustné pro kasační stížnost (§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.). Kasační stížnost je tedy přípustná a Nejvyšší správní soud přistoupil k jejímu věcnému posouzení, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti ve smyslu § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.; přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. [7] Krajský soud v napadeném rozsudku posuzoval zákonnost zásahu stěžovatelky v podobě vykázání podle § 44 a násl. zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Policii ČR“). S ohledem na skutečnost, že krajský soud se dosud ve své rozhodovací praxi s posuzováním případu vykázání podle zákona o Policii ČR nesetkal  byť nelze souhlasit s jeho tvrzením, že podobný případ dosud nikdy nebyl ve správním soudnictví řešen, jak bude ukázáno dále – porovnal podmínky pro vykázání podle zákona o Policii ČR a podmínky pro obdobné předběžné opatření podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a po shledání obsahové totožnosti obou relevantních ustanovení krajský soud posoudil zásah stěžovatelky prizmatem podmínek vyžadovaných pro vydání předběžného opatření podle § 76b o. s. ř. a došel k závěru, že žalovaný zásah byl nezákonný. [8] Podmínky pro vykázání jsou stanoveny v § 44 odst. 1 zákona o Policii ČR: „Lzeli na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že se osoba dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat tuto osobu z bytu nebo domu společně obývaného s útokem ohroženou osobou (dále jen ,společné obydlí’), jakož i z bezprostředního okolí společného obydlí. Policista je oprávněn tuto osobu vykázat i v její nepřítomnosti.“ [9] Podle § 76b odst. 1 o. s. ř.: „Je-li jednáním účastníka, proti kterému návrh směřuje, vážným způsobem ohrožen život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost navrhovatele, předseda senátu předběžným opatřením uloží účastníku, proti kterému návrh směřuje, zejména aby a) opustil společné obydlí, jakož i jeho bezprostřední okolí, nezdržoval se ve spol