9 Afs 4/2013 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 4/2013- 34 - text 9 Afs 4/2013 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. R., zast. JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem se sídlem Revoluční 1003/3, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 6. 8. 2009, č. j. 24730/08-1701-21, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2012, č. j. 10 Ca 274/2009 – 66, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2012, č. j. 10 Ca 274/2009 – 66, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení Žalovaný včasnou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým městský soud pokutu uloženou žalobci rozhodnutím Celního úřadu Praha Ruzyně (dále jen „celní úřad“) ze dne 23. 10. 2008, č. j. 758ch/08/194100-021, ve výši 1 500 000 Kč a potvrzenou rozhodnutím Celního ředitelství Praha ze dne 6. 8. 2009, č. j. 24730/08-1701-21, snížil na částku 700 000 Kč. Ve stejné části výroku je dále soudem stanovena splatnost takto snížené pokuty do 30 dnů ode dne právní moci napadeného rozsudku, a je zde konstatováno, že v ostatních částech zůstaly výroky rozhodnutí obou správních orgánů nedotčeny. Celní úřad udělil žalobci výše uvedeným rozhodnutím dle ustanovení § 12a zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon č. 61/1996 Sb.“), pokutu ve výši 1 500 000 Kč za nesplnění oznamovací povinnosti dle ustanovení § 5 odst. 1 a 4 téhož zákona. Nejvyšší správní soud k osobám účastníků řízení uvádí, že s účinností od 1. 1. 2013 došlo dle § 81 odst. 1 zákona č. 17/2012 Sb., o celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ke zrušení Celního ředitelství Praha které bylo v projednávané věci žalovaným správním orgánem. Dle citovaného zákona se jeho právním nástupcem stalo Generální ředitelství cel (dále jen „stěžovatel“). II. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu Celní úřad zahájil na základě podnětu Ministerstva financí, Finančně analytického útvaru, č. j. 2007/2260/31, šetření, na jehož základě bylo zjištěno, že žalobce dovezl z Ruska do České republiky v průběhu dvanácti po sobě jdoucích měsíců (období od 27. 12. 2006 do 30. 4. 2007) opakovaně letecky přes Celní úřad Praha Ruzyně a jednou vlakem přes nezjištěný celní úřad v Polsku cestovní šeky v hodnotě 1 326 500 USD a 10 000 EUR, aniž by písemně dle ustanovení § 5 odst. 1 a 4 zákona č. 61/1996 Sb. oznámil celnímu úřadu dovoz těchto šeků. Rozhodnutím ze dne 23. 10. 2008, č. j. 758ch/08/194100-021, celní úřad na základě ustanovení § 12a zákona č. 61/1996 Sb. uložil žalobci za výše uvedený správní delikt pokutu ve výši 1 500 000 Kč. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí včas odvolání, v němž namítal, že byl vlastníkem předmětných cestovních šeků, avšak do České republiky ani do jiné země Evropských společenství je nepřevážel on. Toto tvrzení nebylo dle jeho názoru navzdory tvrzením celního úřadu spolehlivě vyvráceno, zjištění celního úřadu nebyla dostatečně prokázána. Pokuta uložená ve výši 1 500 000 Kč je dle odvolání zjevně nepřípustná a celní úřad její výši nedostatečně zdůvodnil. S odvoláním na judikaturu Ústavního soudu žalobce uvedl, že uložená pokuta nesmí zcela popírat podstatu a smysl základních práv, nesmí mít likvidační charakter. Rozhodnutí obsahuje poučení, dle něhož podané odvolání nemá odkladný účinek, což je v rozporu se zákonem. Stěžovatel odvolání jako nedůvodné zamítl. III. Řízení před městským soudem Žalobce podal proti rozhodnutí stěžovatele dne 26. 8. 2009 žalobu dle části třetí, hlavy II, dílu 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), v níž namítal, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav a pouze se spolehly na správní spis, jehož správnost a úplnost žalobce zpochybnil. Rozhodnutí o správním deliktu nebylo dle stěžovatele dostatečně odůvodněno. Již v řízení před správními orgány žalobce tvrdil, že předmětné cestovní šeky patřily jeho osobě, ale že on sám je do České republiky ani do jiného státu Evropských společenství nepřevážel, což správní orgány nikdy spolehlivě nevyvrátily. V tomto ohledu se žalobce dovolával zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Opětovně namítl, že pokuta uložená ve výši 1 500 000 Kč je zjevně nepřípustná a celní úřad její výši nedostatečně zdůvodnil. Shodně jako v odvolání odkázal na judikaturu Ústavního soudu ohledně principů ukládání sankcí ve správním trestání, namítl likvidační charakter pokuty. Rozhodnutí žalovaného považoval za nepřezkoumatelné a nezákonné. Pokud by městský soud neshledal žalobu důvodnou, žalobce navrhl moderaci uložené pokuty. Při ústním jednání konaném před městským soudem dne 13. 12. 2012 žalobce odkázal na písemné vyhotovení žaloby a navrhl snížení pokuty na 700 000 Kč. Stěžovatel s takto navrženou moderací uložené pokuty souhlasil. Městský soud napadeným rozsudkem pokutu původně uloženou ve výši 1 500 000 Kč snížil na 700 000 Kč a stanovil její splatnost do 30 dnů od právní moci napadeného rozsudku městského soudu. Dále ve stejné části výroku konstatoval, že v ostatních částech zůstaly výroky rozhodnutí správních orgánů nedotčeny. V odůvodnění uvedl, že pokuta byla žalobci udělena ve zjevně nepřiměřené výši. Při této úvaze vycházel městský soud ze skutečnosti, že zákon č. 61/1996 Sb. byl zrušen a k 1. 9. 2008 nahrazen zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „zákon č. 253/2008 Sb.“). Novější právní úprava přitom na rozdíl od stávající, která umožňovala uložení pokuty až do výše hodnoty neoznámených věcí, stanovila maximální výši pokuty za předmětný správní delikt na 10 000 000 Kč. Dle ustanovení § 57 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb. se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle tohoto zákona, s výjimkou řízení o přestupku nebo jiném správním deliktu, spáchaném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud je předchozí právní úprava pro obviněného příznivější. V projednávané věci bylo správní řízení zahájeno před účinností citované novely zákona. Hodnota neoznámených věcí činila 24 000 000 Kč, uložená pokuta tedy činila 6,25 % z maximální možné výše. S ohledem na výše uvedené městský soud snížil pokutu na 700 000 Kč, která představuje 7 % z maximální možné výše pokuty dle novější úpravy, která je pro žalobce příznivější. IV. Kasační stížnost a vyjádření žalobce Rozsudek městského soudu napadl žalovaný jakožto stěžovatel včas podanou kasační stížností z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle názoru stěžovatele nebyl městský soud oprávněn zasáhnout do původní splatnosti již pravomocně uložené pokuty celního úřadu. Městský soud tímto postupoval nad zákonný rámec ustanovení § 78 odst. 2 s. ř. s., neboť ten připouští pouze snížení nebo upuštění od uložené pokuty, nikoli však posunutí či nové stanovení její splatnosti. Postup městského soudu zakládá pro celní orgány negativní důsledky spočívajících např. v možnosti žalobce vymáhat neoprávněné obohacení či náhradu škody. V posuzované věci byla pokuta pravomocně uložena již v roce 2009 a byla zaplacena. Uloženou pokutu lze v rámci moderačního oprávnění správních soudů pouze snížit, nikoliv měnit datum její splatnosti, jak uvedl Nejvyšší správní soud například v rozhodnutí ze dne 18. 3. 2004, č. j. 6 A 10/2000 – 62. Na základě uvedeného stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil. V. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti Kasační stížnost je podle ustanovení §§ 102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu je v ní namítán důvod dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Na základě ustanovení § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud při přezkumu rozhodnutí krajských soudů a městského soudu vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení před soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z těchto důvodů, přičemž přihlédl k námitkám uplatněným stěžovatelem, a zjistil, že řízení před městským