10 Ads 81/2014 — Nejvyšší správní soud

10 Ads 81/2014- 56 - text 10 Ads 81/2014 - 59 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyň Daniely Zemanové a Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: E. K., zast. JUDr. Jarmilou Zichovou, advokátkou se sídlem Pellicova 20/2c, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 8. 2013, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2014, čj. 22 Ad 42/2013-28, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně JUDr. Jarmile Zichové, advokátce, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 2600 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně požádala dne 9. 4. 2013 žalovanou o zohlednění doby péče o postiženou dceru od 1. 9. 1979 do 30. 9. 1986 a od 1. 1. 1988 do 27. 8. 1996 pro účely přepočtu výše jejího starobního důchodu a o úpravu starobního důchodu podle § 19a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), který jí byl přiznán od 28. 11. 2004. Žalovaná její žádosti vyhověla rozhodnutím ze dne 31. 7. 2013; starobní důchod stěžovatelky byl upraven s finanční účinností od 12. 7. 2009 podle čl. II bodu 15 zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon o důchodovém pojištění a další zákony. [2] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, v nichž požadovala úpravu starobního důchodu dle § 55 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a provedení doplatku za období od 9. 4. 2008 do 8. 4. 2013. Žalovaná námitky rozhodnutím ze dne 22. 8. 2013 zamítla a rozhodnutí ze dne 31. 7. 2013 potvrdila. [3] Žalobkyně se žalobou proti rozhodnutí žalované obrátila na krajský soud. Krajský soud žalobu žalobkyně zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud uvedl, že uplatněním žádosti o úpravu důchodu žalobkyně prokázala nové skutečnosti, které měly vliv na výši starobního důchodu. Dle krajského soudu vyplývala skutečnost, že má jít o úpravu důchodu dle § 19a zákona o důchodovém pojištění, již ze samotné žádosti stěžovatelky ze dne 9. 4. 2013. Tato právní úprava je účinná teprve od 1. 7. 2009 a z tohoto důvodu nelze dovozovat finanční nároky stěžovatelky před tímto datem. V dané věci proto dle krajského soudu nemohlo být postupováno dle § 55 odst. 2. II. Stručné shrnutí námitek v kasační stížnosti [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností z důvodu nesprávného posouzení právní otázky podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud prý nesprávně dospěl k závěru, že v jejím případě nemělo být při úpravě jejího starobního důchodu postupováno dle § 55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Stěžovatelka proti tomuto závěru argumentuje tím, že sice žádala o úpravu důchodu dle § 19a cit. zákona, starobní důchod jí však dle tohoto ustanovení nebyl upraven, jak prý vyplývá z osobního listu důchodového pojištění, a to z důvodu, že tento postup nebyl pro stěžovatelku výhodný. Své tvrzení dokládá dvěma variantami přepočtu výpočtových základů; první varianta je vypočítána za použití § 19a, kdy vyměřovací základ je vypočten od roku 1986 do 2003 a činí 6254 Kč, druhá varianta je vypočítána bez použití tohoto ustanovení, kdy vyměřovací základ je vypočten za období let 1979 do 2003 a činí 17 815 Kč. Tuto druhou variantu použila žalovaná v rozhodnutí ze dne 31. 7. 2013. Z doložených osobních listů důchodového pojištění je dle stěžovatelky zřejmé, že důchod po přepočtu dle § 19a zákona o důchodovém pojištění nebyl vyšší, z tohoto důvodu měla žalovaná použít k přepočtu postup dle § 55 odst. 2 cit. zákona. Stěžovatelka proto navrhuje, aby zdejší soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [5] Žalovaná se ke kasační stížnosti v poskytnuté lhůtě nevyjádřila. III. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem [6] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího přípustného rozsahu a uplatněných důvodů; neshledal přitom vady, kterými je povinen se zabývat i bez návrhu (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [7] Kasační stížnost není důvodná. [8] Z předložených spisů vyplývají následující pro věc rozhodné skutečnosti. Stěžovatelce se dne 28. 8. 1978 narodila dcera, o kterou stěžovatelka v důsledku jejího zdravotního postižení dlouhodobě pečovala. Od 28. 11. 2004 byl stěžovatelce přiznán starobní důchod v celkové výši 7191 Kč. Dne 9. 4. 2013 podala stěžovatelka na formuláři Doložení nových skutečností v návaznosti na vydané rozhodnutí ČSSZ žádost o zohlednění dob péče o postiženou dceru, a to od 1. 9. 1979 do 30. 9. 1986 a od 1. 1. 1988 do 27. 8. 1996, a rovněž požádala o úpravu starobního důchodu podle § 19a zákona o důchodovém pojištění. [9] Dále ze spisu vyplývá, že Městská správa sociálního zabezpečení vydala dne 29. 4. 2013 rozhodnutí, kterým rozhodla o době a rozsahu péče o dítě podle § 85 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, tak, že v době od 1. 1. 1996 do 27. 8. 1996 nebylo lze stěžovatelku považovat za osobu pečující ve smyslu § 5 odst. 1, písm. r) zákona o důchodovém pojištění, ve znění do 31. 12. 2006. O době péče od 1. 1. 1988 do 31. 12. 1995 měla rozhodnout žalovaná při rozhodování o dávce důchodového pojištění dle předpisů platných do 31. 12. 1995. [10] O žádosti stěžovatelky rozhodla žalovaná rozhodnutím ze dne 31. 7. 2013 podle čl. II. bodu 15 zákona č. 306/2008 Sb., který byl do zákona o důchodovém pojištění vložen s účinností od 1. 7. 2009 (dále též „novela zákona o důchodovém pojištění“). V rozhodnutí nejdříve uvedla, že výše důchodu se skládá ze základní výměry důchodu (1310 Kč měsíčně) a procentní výměry. Výpočtový základ za roky 1979 až 2003 činí po vyloučení dob péče v rozhodném období 10 595 Kč. Naproti tomu pokud by byly v době péče započteny příjmy, které se zohledňují pro účely ročního vyměřovacího základu (tj. postup dle § 19a), činil by pouze 8891 Kč. Procentní výměra ke dni vzniku nároku na důchod činí 6357 Kč, naproti tomu procentní výměry důchodu vypočteného dle zákona č. 100/1988 Sb., činí pouze 1754 Kč, takže náleží částka 6357 Kč měsíčně (částka vyšší). Na základě provedených výpočtů dospěla žalovaná k závěru, že započtení dob péče by z hlediska výše důchodu bylo pro stěžovatelku méně výhodné a starobní důchod stěžovatelky upravila ke dni splatnosti důchodu, kterým byl určen každý 12. den v měsíci, tj. od 12. 7. 2009, o valorizace důchodu takto: · od 12. 7. 2009 do 11. 1. 2011 na částku 10 086 Kč měsíčně; · od 12. 1. 2011 do 11. 1. 2012 na částku 10 455 Kč měsíčně; · od 12. 1. 2012 do 11. 1. 2013 na částku 10 627 Kč měsíčně; · od 12. 1. 2013 do 11. 8. 2013 na částku 10 763 Kč měsíčně. [11] Žalovaná na základě těchto výpočtů dne 18. 7. 2013 oznámila stěžovatelce vyúčtování důchodu a poukázala doplatek důchodu za uvedená období. [12] Dne 5. 8. 2013 podala stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí námitky, v nichž požadovala úpravu jejího starobního důchodu od data jeho přiznání, tj. od 28. 11. 2004 podle § 55 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, tedy od 9. 4. 2008 do 8. 4. 2013. Námitky stěžovatelky žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 22. 8. 2013. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že stěžovatelka využila možnosti § 19a zákona o důchodovém pojištění a požádala o započtení příslušných dob péče o dceru. Její žádosti bylo vyhověno, avšak nikoliv dle § 55 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, ale dle čl. II bodu 15 novely zákona o důchodovém pojištění. Jelikož je tato úprava vůči § 55 odst. 2 speciální, aplikuje se dle žalované přednostně. Stěžovatelce proto náleží upravená výplata důchodu až od splátky důchodu splatné v červenci 2009. [13] K tomu Nejvyšší správní soud uvádí následující. Stěžovatelka usiluje o to, aby jí byl vyplacen doplatek na starobním důchodu od 9. 4. 2008 podle § 55 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná k původní žádosti stěžovatelky o úpravu důchodu dle § 19a výši starobního důchodu upravila (zvýšila) s finanční účinností teprve od 12. 7. 2009, a to s ohledem na čl. II bod 15 zákona č. 306/2008 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaná nakonec § 19a nepoužila, tj. na základě tohoto ustanovení nebyl stěžovatelce důchod zvýšen, požaduje stěžovatelka jeho zvýšení dle § 55 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. [14] Ustanovení § 19a odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2013, stanoví, že [s]tarobní a invalidní důchod pojištěnce, který získal aspoň 15 roků náhradní doby pojištění za dobu účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. s) nebo § 102a (dále jen „náhradní doba péče o závislou osobu“), nesmí být vyměřen z nižšího výpočtového základu, než kolik činí výpočtový základ stanovený podle § 15 z osobního vyměřovacíh