— Nejvyšší správní soud

14 Kse 6/2013- 52 - text Pokračování 14 Kse 6/2013 - 57 R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a členů JUDr. Zdeňka Novotného, Mgr. Stanislava Moláka, JUDr. Jana Skřipského, JUDr. Petra Škvaina a JUDr. Karla Urbana, o návrhu ministryně spravedlnosti ze dne 10. 10. 2013, č. j. 299/2013-OSD-ENA/16, na zahájení kárného řízení proti JUDr. M. S., soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Praha-východ, se sídlem Michelská 1326/62, Praha, zast. Mgr. Tomášem Greplem, advokátem, se sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, při ústním jednání konaném dne 23. 6. 2014, t a k t o : JUDr. M. S., nar. x, soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha-východ, I. s e z p r o š ť u j e návrhu ministryně spravedlnosti ze dne 10. 10. 2013, č. j. 299/2013-OSD-ENA/16, kterým mu bylo kladeno za vinu, že: 1. jako soudní exekutor pověřený provedením exekuce sp. zn. 081 Ex 26979/12 porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. § 13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti nezajistil dne 21. 3. 2013 řádný soupis movitých věcí podle ust. § 326 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a v důsledku toho jím pověření zaměstnanci provedli soupis movitých věcí, v rámci kterého činili nepřípustný nátlak na matku povinného pod pohrůžkou odvozu movitých věcí nacházejících se v místě trvalého pobytu povinného, pokud neuhradí jimi požadovanou částku 484 000 Kč, přičemž sám povinný tomuto úkonu přítomen nebyl, matku povinného nepoučili o jejím právu podat návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu, ačkoliv tuto skutečnost zaznamenali do protokolu o soupisu, do pořizovaného protokolu nezaznamenali všechny důležité skutečnosti, přičemž soudní exekutor i po zahájení výkonu státního dohledu nepřijal ve vztahu ke svým zaměstnancům žádná opatření, ale postup svých zaměstnanců schvaloval a obhajoval, exekuci tak prováděl nezákonným způsobem, tj. způsobem, který není uveden v ust. § 58 odst. 1 exekučního řádu, a to nátlakem na třetí osobu, aby uhradila vymáhanou částku za povinného pod tíhou zdánlivého prodeje movitých věcí, 2. jako soudní exekutor pověřený provedením exekuce sp. zn. 081 EX 26979/12 v rámci předmětného řízení činil v době od 20. 11. 2012 do 21. 3. 2013, mimo jiné, úkony k vymožení částky odpovídající úroku ve výši 22,22 % měsíčně od 6. 4. 2011 do zaplacení z částky 54 588 Kč, přestože exekuce byla usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 9. 2012, č. j. 45 EXE 1222/2012-8, nařízena pro vymožení úroku ve výši 22,22 % ročně od 6. 4. 2011 do zaplacení z částky 54 588 Kč, vymáhal tak částku vyšší, než ke které byl pověřen, neboť se popsané skutky nestaly. II. Podle § 19 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb. s e p ř i z n á v á JUDr. M. S., soudnímu exekutorovi, náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 6 534 Kč. Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, j e p o v i n n a z a p l a t i t kárně obviněnému náhradu nákladů v celkové výši 6 534 Kč k rukám jeho obhájce Mgr. Tomáše Grepla, advokáta, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci I.1. Kárná žaloba Ministryně spravedlnosti podala pod č. j. 299/2013-OSD-ENA/16 kárnou žalobu proti soudnímu exekutorovi JUDr. M. S., a to pro ve výroku vymezené skutky; rozdíl spočíval jen v tom, že skutek 2 nebyl v kárné žalobě vymezen po časové stránce. Těmito skutky měl kárně obviněný závažně porušit povinnosti stanovené právním předpisem, a tak se měl v případě skutku 1 dopustit závažného kárného deliktu dle § 116 odst. 5 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též „e. ř.“), resp. v případě skutku 2 kárného deliktu dle § 116 odst. 2 písm. a) e. ř. Kárná žaloba jako celek byla výslovně označena jako podaná pro „kárná provinění podle § 116 odst. 2 e. ř.“. I.2. Obhajoba kárně obviněného Kárně obviněný se ve svém písemném vyjádření vyslovil postupně k oběma skutkům, které jsou mu kladeny za vinu. Z formulace skutku 1 dle kárně obviněného vyplývá jeho omisivní charakter. V tomto směru je však nejasné, jaké konkrétní opomenutí je kárně obviněnému kladeno za vinu, neboť to kárná žalobkyně skutkově nevymezuje. S popsanou formulací skutku následně příliš nekoresponduje obecné vyjádření na str. 4 kárné žaloby, v němž kárná žalobkyně tvrdí, že k namítaným pochybením vykonavatele došlo na pokyn soudního exekutora a s jeho vědomím, což ovšem neodpovídá skutečnosti. Namítaná pochybení vykonavatele, bez ohledu na jejich následnou kvalifikaci, nemohou vést k závěru, že by soudní exekutor zanedbal řídící povinnost podle § 13 e. ř. Kárně obviněný zcela popírá, že by vykonavatel činil nepřípustný nátlak na matku povinného pod pohrůžkou odvozu movitých věcí. Vzájemná a principiálně oboustranně vstříčná komunikace vykonavatele a matky povinného probíhala nadstandardně smírně, zcela v mezích základní lidské slušnosti, aniž by se jakkoliv emocionálně vyostřila, ať už verbálně, natožpak fyzicky, k čemuž v exekuční praxi bohužel nezřídka dochází. Žádný nepřípustný nátlak z videozáznamu patrný není. Nikterak nelze přeceňovat ani to, že vykonavatel v několika případech použil množné číslo při požadavku na nezbytnost zaplacení dluhu; z kontextu je patrné, že exekuce nemířila proti matce povinného, ale pouze vůči povinnému. Kárně obviněný uznává, že z videozáznamu nevyplývá, že by vykonavatel poskytnul matce povinného poučení o právu podat návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu. Z videozáznamu není ovšem zřejmé ani výslovné a konkrétní vznesení námitky nepřípustnosti exekučního postihu určité věci ze strany matky povinného vůči vykonavateli. Ten ani není povinen vlastní aktivitou iniciovat či dokonce nahrazovat obranu třetích osob směřující k vyloučení věcí z exekuce (vyškrtnutí ze soupisu), v situaci, kdy aktivita samotných těchto osob je prakticky minimální. Ve vztahu ke skutku 2 kárně obviněný uvádí, že při zápisu předmětu řízení do informačního systému skutečně došlo k vytýkané chybě ve vymezení období, k němuž se vztahuje úroková sazba. Tohoto pochybení kárně obviněný velmi lituje, jednalo se nicméně pouze o administrativní chybu jednoho ze zaměstnanců, k níž došlo přes zavedené a uplatňované kontrolní mechanismy. Při velkém počtu exekučních spisů nelze namítané pochybení zcela vyloučit; rozhodně se však nejednalo o chybu systémovou. K obvinění ze schvalování protiprávního postupu zaměstnanců uvádí kárně obviněný, že ve svém podání z 30. 4. 2013 se vyjadřoval ke stížnosti ze dne 16. 4. 2013. Tato stížnost povinného a jeho rodičů se vyznačovala tím, že byla – pokud jde o výhrady k průběhu soupisu movitých věcí – prakticky celá nepravdivá, což jasně vyplynulo z videozáznamu pořízeného při úkonu. Vyjádření k takové stížnosti, uvádějící nepodložená tvrzení na pravou míru, tak nelze prezentovat jako schvalování pochybení. Kárně obviněný s odkazem na výše uvedené skutečnosti, důkazy a argumenty navrhl, aby jej Nejvyšší správní soud jako soud kárný v této věci v plném rozsahu zprostil kárné žaloby. II. Splnění předpokladů pro věcné projednání Kárný senát nejprve zkoumal, zda kárná žaloba splňuje předpoklady pro její věcné projednání. Dospěl k závěru, že kárná žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti a byla podána ve lhůtě stanovené v § 117 odst. 3 e. ř. Kárná žaloba tedy splňuje předpoklady pro její věcné projednání. III. Průběh soudního jednání ze dne 23. června 2014 Kárně obviněný se z jednání omluvil ze zdravotních důvodů, souhlasil však s tím, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti. Soud proto rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti kárně obviněného. Kárná žalobkyně zrekapitulovala kárnou žalobu a v detailech odkázala na svá písemná podání. Obhájce kárně obviněného rovněž shrnul svá vyjádření ke kárné žalobě. Ve vztahu ke skutku 1 uvedl, že kárně obviněný nebyl mobiliární exekuci přítomen a nemůže odpovídat za případný exces vykonavatele. V žalobě je navíc popis skutkového děje značně zkreslen, neboť z videonahrávky vyplývá, že vykonavatel jednal zcela korektně. Jen jednou vznesl dotaz na matku povinného, zda nemá peníze, jinak hovořil jen obecně a v množném čísle. Ani onen jediný dotaz na matku není nepřípustný, neboť matka je blízkým rodinným příslušníkem povinného, žije s ním ve společné domácnosti a lze u ní očekávat snahu ukončit exekuci na vlastního syna, i kdyby měla dlužnou částku uhradit ze svého. V žádném případě nesměřovala exekuce proti matce povinného a ani tak nebyla prezentována. Exekuce měla celkově smířlivý průběh. Drobné pochybení obsahuje pouze protokol, nejde však v žádném případě o kárné provinění. Navíc poukázal na znění kárné žaloby, která výslovně uvádí, že se kárně obviněný měl dopustit kárných provinění podle § 116 odst. 2 e. ř., ve vztahu ke skutku 1 je pak v rozporu s předchozím poukaz na § 116 odst. 5 písm. a) e. ř. Skutkové podstaty deliktů podle § 116 odst. 2 a 3 e. ř. nelze v žádném případě zaměňovat se skutkovými podstatami deliktů podle § 116 odst