3 Ads 37/2012 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 37/2012- 30 - text pokračování 3 Ads 37/2012 – 38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Jana Passera, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: MUDr. V. K., zastoupené Mgr. Adamem Zlámalem, advokátem se sídlem Maltézské nám. 8, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 375/4, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 9. 9. 2008, č. j. 22627/2008, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2011, č. j. 5Ca 350/2008-37, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení [1] Rozhodnutím ze dne 22. 5. 2008, č. j. 18002/2008/VZV/ZamCh, nepřiznalo Ministerstvo zdravotnictví žalobkyni specializovanou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání lékaře v oboru chirurgie. Žádost byla podána podle § 44 odst. 1 věty šesté zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta (dále jen „zákon č. 95/2004 Sb.“). Žalobkyně napadla rozhodnutí ministerstva zdravotnictví rozkladem, který ministr zdravotnictví zamítl rozhodnutím ze dne 9. 9. 2008, čj. 22627/2008. [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí ministra zdravotnictví žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 16. 12. 2011, č. j. 5Ca 350/2008-37, zamítl. [3] Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností. Třetí senát Nejvyššího správního soudu, jemuž byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí, zjistil, že existuje rozporná judikatura tohoto soudu k otázce podstatné pro rozhodnutí této věci. [4] V podrobnostech popisu dosavadního průběhu řízení rozšířený senát odkazuje na napadený rozsudek městského soudu a na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2012, č. j. 3 Ads 37/2012-16, dostupné stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí správních soudů na www.nssoud.cz. II. Předložení věci rozšířenému senátu [5] Usnesením ze dne 30. 8. 2012, č. j. 3 Ads 37/2012-16, postoupil třetí senát věc rozšířenému senátu k posouzení otázky „zda mohlo Ministerstvo zdravotnictví při rozhodování podle § 44 odst. 8 zákona č. 95/2004 Sb., v době do nabytí účinnosti zákona č. 189/2008 Sb. omezit možnost uplatnění osvědčení ČLK pro získání specializované způsobilosti podle § 44 odst. 1 věty šesté téhož zákona datem vydání tohoto osvědčení do 17. 4. 2004.“. II.a [6] Šestý senát v rozsudku ze dne 27. 6. 2012, č. j. 6 Ads 43/2012-22, dovodil, že osvědčení České lékařské komory (dále též jen „ČLK“, příp. „komora“) musí být datováno nejpozději ke dni účinnosti zákona č. 95/2004 Sb. Vyšel přitom z gramatického i teleologického výkladu. [7] Ustanovení § 44 odst. 1 je jedno z přechodných ustanovení zákona č. 95/2004 Sb., který nabyl účinnosti dne 2. 4. 2004 a byl přijat za účelem uvedení legislativy ČR v oblasti podmínek pro získávání odborné způsobilosti zdravotnických pracovníků do souladu s právem Evropské unie. Výklad, podle něhož by lékaři mohli předkládat osvědčení vydaná ČLK v jakékoli době, tedy i po datu účinnosti zákona č. 95/2004 Sb. (resp. zákona č. 121/2004 Sb.), by vedl k popření smyslu zákona č. 95/2004 Sb. určit nový způsob získávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a byl by v rozporu i s právem Evropské unie, jehož transpozici právě citovaný zákon zajišťuje. [8] Na tom nic nemění ani skutečnost, že ČLK byla i po datu účinnosti zákona č. 95/2004 Sb., oprávněna vydávat osvědčení k výkonu soukromé lékařské praxe, a to podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 220/1991 Sb.“). [9] Úprava zároveň není diskriminační, protože cílem ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 95/2004 Sb. je zmírnit dopady nové právní úpravy do práv vzniklých před účinností tohoto zákona a slouží na ochranu těch, kteří k datu 2. 4. 2004, resp. 17. 4. 2004, splňovali podmínky tam uvedené. Zakládá-li právo výhodnější postavení osobám, které určitá práva již získaly, nejedná se bez dalšího o diskriminaci vůči těm, kteří tato práva nemají. [10] Zákon č. 189/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále též jen zákon č. 189/2008 Sb.“), který v čl. V bodu 2. zakotvil, že specializovanou způsobilost mají osoby, kterým ČLK vydala osvědčení k výkonu soukromé lékařské praxe do 17. 4. 2004, pak není retroaktivní, protože pouze výslovně zakotvil skutečnost, která již vyplývala z dosavadní právní úpravy. II.b [11] Třetí senát v rozsudku ze dne 25. 7. 2012, č. j. 3 Ads 8/2012-25, dovodil možnost uplatnit osvědčení ČLK pro získání specializované způsobilosti i tehdy, bylo-li osvědčení ČLK datováno po nabytí účinnosti zákona č. 95/2004 Sb. [12] Také přitom vyšel z teleologického výkladu, ale účel normy spatřoval v úmyslu učinit výjimku z povinnosti doplnit si chybějící část odborné praxe poskytnutím jakési formy záruky Českou lékařskou komorou. Vzal přitom v potaz i poslání ČLK, jímž je dohled nad odborností výkonu lékařského povolání [§ 2 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 220/1991 Sb.]. [13] Dále třetí senát rozlišil podmínky registrace nestátních zdravotnických zařízení ve smyslu zákona č. 121/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 121/2004 Sb.“), a uznávání specializované způsobilosti ve smyslu zákona č. 95/2004 Sb. To, že od účinnosti zákona č. 95/2004 Sb. nebylo třeba osvědčení ČLK pro registraci soukromého zdravotnického zařízení, nemá vliv na uznávání specializované způsobilosti. Podmínkami přiznání specializované způsobilosti jsou pouze existence osvědčení ČLK k výkonu soukromé lékařské praxe a nepřetržitá lékařská praxe v délce nejméně 5 z posledních 6 let. [14] Není možné odkázat na novelu jiného právního předpisu, která se přímo nedotýká uznávání odborné způsobilosti a nepromítla se do znění zákona č. 95/2004 Sb. ani zákona č. 220/1991 Sb. Takový postup by byl v rozporu s požadavky právní jistoty a předvídatelnosti práva. [15] Ustanovení § 44 zákona č. 95/2004 Sb. není klasickým přechodným ustanovením, ale spíše transformačním ustanovením. Nezávisle na vhodnosti úpravy, kdy je transformace částečně navázána na osvědčení ČLK, nelze tuto konstrukci odmítnout. Nejedná se o práva vyplývající z licence ČLK (oprávnění k výkonu soukromé praxe), ale o práva vyplývající z dosažené úrovně kvalifikace. [16] Deklaratorní povaha rozhodnutí vydávaného ministerstvem podle § 44 odst. 8 zákona č. 95/2004 Sb. a zákaz retroaktivity vedou k tomu, že až do účinnosti zákona č. 189/2008 Sb. byla rozhodná doba, kdy došlo ke splnění obou zákonných podmínek. [17] K podrobnostem argumentace v rozporných judikátech rozšířený senát odkazuje na oba rozsudky a na usnesení soudu ze dne 30. 8. 2012, č. j. 3 Ads 37/2012-16. III. Pravomoc rozšířeného senátu [18] Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl rozšířený senát k závěru, že jeho pravomoc je dána. Právní základ aktů aplikovaných v rozsudcích třetího a šestého senátu a v nyní posuzované věci je identický. Zároveň je zřejmé, že právní názor vyjádřený v dosavadních rozhodnutích soudu není jednotný. IV. Posouzení sporné otázky [19] Zákon č. 95/2004 Sb. upravuje v souladu s právem EU mj. specializační vzdělávání a celoživotní vzdělávání lékařů [srov. § 1 odst. 1 písm. b)]. Důvodem přijetí tohoto zákona byla snaha o změnu již nevyhovujícího systému získávání specializací lékařů a farmaceutů v základním oboru a o přizpůsobení právní úpravy legislativě Evropské unie (srov. důvodovou zprávu vládního návrhu zákona, dostupnou jako sněmovní tisk č. 445 pro 4. volební období Poslanecké sněmovny na www.psp.cz, dále též jen „důvodová zpráva“). Zákon nabyl účinnosti dne 2. 4. 2004. [20] Právní úprava předcházející zákonu č. 95/2004 Sb. vycházela zejména ze zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů – zejm. Části třetí, Hlavy čtvrté, a z vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracov