6 As 144/2013 — Nejvyšší správní soud

6 As 144/2013- 34 - text pokračování 6 As 144/2013 - 39 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: FTV Prima, spol. s r. o., se sídlem Na Žertvách 24/132, Praha 8 - Libeň, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 22. 7. 2009, č. j. SPR-1118/09-14, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2013, č. j. 5 Ca 174/2009 - 47, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Policie uveřejnila na své internetové stránce žádost o spolupráci při pátrání po pohřešovaném chlapci identifikovaném mimo jiné jménem a fotografií, kde uvedla, že je „vážně nemocen nespecifikovanou přenosnou chorobou“, která „se přenáší pohlavním stykem, potřísněním jeho krví, ale i škrábnutím“. Žalobkyně odvysílala dne 14. ledna 2009 ve Zprávách TV Prima reportáž, kde uvedla informaci, že šestnáctiletý J. K. (bylo uvedeno plné jméno i příjmení) je nakažen virem HIV, čímž podle žalovaného spáchala správní delikt podle § 45 odst. 1 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, neboť porušila povinnosti stanovené v § 9 tohoto zákona zpracovávat citlivé údaje s výslovným souhlasem subjektu údajů a bez tohoto souhlasu pouze v případech uvedených tamtéž. Za to jí byla rozhodnutím ze dne 22. 4. 2009, č. j. SPR-1118/09-8 uložena pokuta ve výši 40 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení. Rozklad proti tomuto rozhodnutí zamítl předseda žalovaného v záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“). [2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí zamítl Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (dále „městský soud“ a „napadený rozsudek“). Městský soud zejména uvedl, že je třeba vycházet z popisu skutku, jak je vymezen ve výroku správního rozhodnutí, a tak je nepochybné, že žalobkyni byla uložena pokuta za správní delikt spočívající v uvedení informace o tom, že nezletilý J. K. je nakažen virem HIV, v reportáži odvysílané 14. 1. 2009 ve Zprávách TV Prima. Proto shledal nedůvodnou žalobní výtku, že žalobkyni nemohla být uložena pokuta za správní delikt spočívající v uveřejnění reportáže na webových stránkách, a vyloučil, že by z rozhodnutí nebylo zřejmé, zda byla či nebyla uložena sankce též za zveřejnění reportáže na internetu, jak tvrdila žalobkyně. I když v odůvodnění se zveřejnění reportáže na webových stránkách zmiňuje, nespatřuje městský soud žádný rozpor mezi výroky a odůvodněními správních rozhodnutí, neboť z kontextu nelze vyvodit, že by i v tomto jednání (uveřejnění na internetu) byl spatřován předmětný delikt. Nepřijal názor žalobkyně, že by uveřejnění na webových stránkách nebylo možné považovat za přitěžující okolnost, aniž by bylo zároveň správním deliktem. V dané věci nebylo zahrnuto do pokutovaného skutku ani hodnoceno jako přitěžující okolnost při úvahách o výši sankce. [3] Městský soud především přisvědčil žalovanému správnímu orgánu, že žurnalistická činnost žalobkyně spočívající ve vyhledávání, shromažďování, třídění, používání a až následně ve zveřejňování informací, naplňuje pojem „zpracování“ osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb. Vyjmenované činnosti jsou vykonávány pod jednotícím záměrem a s cílem poskytnout informace veřejnosti. Městský soud vyšel z definice pojmu „zpracování“ v článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (dále jen „směrnice“) promítnuté i do § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb. a konstatoval, že v posuzovaném případě došlo k aktivnímu dohledání informace o konkrétní nemoci pohřešovaného, k jejímu přiřazení k souboru informací získanému od policie, případně z dalších zdrojů, ke zpracování těchto údajů do reportáže a k jejich následnému zveřejnění odvysíláním ve Zprávách. Samotnému odvysílání reportáže předcházel systematický proces vyhledávání a třídění informací (osobních údajů), úprava a ukládání natočených záznamů na specifické nosiče informací a rovněž následné operace nezbytné k zařazení reportáže do televizního vysílání. Popsané činnosti jsou podstatou žurnalistické činnosti žalobkyně, mají systematický charakter, a proto nejde o nahodilé shromažďování osobních údajů, jež je dle § 3 odst. 4 zákona č. 101/2000 Sb., z působnosti tohoto zákona vyloučeno. [4] Městský soud nepřisvědčil názoru žalobkyně, že uvést údaj o nemoci HIV (poznámka NSS: jistě bylo míněno nakažení tímto virem) bylo nezbytné z hlediska ochrany zdraví jiných osob, neboť jde o sdělení jasné a veřejnost je vnímá jednoznačně. Jednání žalobkyně totiž nelze podřadit pod § 9 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb. umožňující zpracovávat citlivé údaje, jen jestliže je to nezbytné v zájmu zachování života nebo zdraví jiné osoby, není-li souhlas subjektu údajů možno získat. Není na žalobkyni posuzovat, zda konkrétní osoba představuje riziko pro své okolí (způsobilým subjektem je policie či hygienická stanice). Pro sledovaný cíl, tj. zájem na včasném zadržení nezletilého, ochraně jeho zdraví a ochraně zdraví jiných osob, byla postačující informace v rozsahu zveřejněném policií a závěr žalovaného, že reportáž zcela nadbytečně obsahovala konkretizaci nemoci, se nevymyká pravidlu striktního výkladu výjimky podle § 9 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb. Specifikovat chorobu pohřešovaného nebylo nezbytně nutné k dosažení cíle, tj. nezletilého co nejdříve za pomoci veřejnosti vypátrat, ani pro dosažení ochrany zdraví jiných osob, nadto bylo-li přihlédnuto při vyvažování obou střetnuvších se práv k tomu, že jde o nezletilou, a toliko pohřešovanou osobu (nikoli pachatele trestného činu). [5] S názorem žalobkyně, že se správní orgán při rozhodování o výši sankce je povinen zabývat všemi kritérii, které zákon pro správní uvážení stanoví, městský soud souhlasil. Správní orgán prvého stupně k výši sankce uvedl, že přihlížel zejména ke skutečnosti, že ke zveřejnění citlivého údaje došlo prostřednictvím televize s celorepublikovým pokrytím, a to v hlavní zpravodajské relaci, a dále k tomu, že citlivý údaj se týkal nezletilé osoby; zohlednil i to, že zpracování se týkalo jediného subjektu údajů. Stěžovatelka v rozkladu nevznesla proti výši pokuty a správnímu uvážení žádné námitky, proto se žalovaný správní úvahou správního orgánu prvého stupně nezabýval, tedy ji ani nikterak nedoplnil. Městský soud sice připustil, že správní orgán skutečnosti, které zvažoval, výslovně nepodřadil pod jednotlivá kritéria vyjmenovaná v § 46 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., avšak fakticky zmínil způsob protiprávního jednání tím, že uvedl, že přihlížel k tomu, že zveřejnění citlivého údaje došlo prostřednictvím televize s celorepublikovým pokrytím a v hlavní zpravodajské relaci, a rovněž i dobu trvání protiprávní činnosti tím, že uvedl, že došlo k zveřejnění (nikoli zveřejňování) citlivého údaje, tedy se jednalo o jednorázové, nikoli trvající či opakující se porušení zákona. Jako okolnosti věci pak hodnotil, že se zveřejněný citlivý údaj týkal osoby nezletilé, a to pouze jediného subjektu údajů. Z logiky věci dle městského soudu vyplývá, které zvažované skutečnosti zvyšují závažnost porušení zákona (ke zveřejnění citlivého údaje došlo prostřednictvím televize s celorepublikovým pokrytím, v hlavním zpravodajství a údaj se týkal nezletilého) a které skutečnosti jsou naopak pro žalobce polehčující (nešlo o opakované či trvající jednání a týkalo se jediného subjektu údajů). Závažnost protiprávního jednání je dána souhrnem všech uvedených okolností. Přes strohost odůvodnění správní orgán většinu zákonných kritérií zvažoval. Nezahrnul pouze následky protiprávního jednání, přičemž z obsahu správního spisu nevyplývá a žalobkyně ani netvrdila, že jednání mělo konkrétní následky, jež by bylo třeba zvážit. Vzhledem k tomu, že pokuta ve výši 40 000 Kč byla žalobkyni uložena v rámci sazby do 5 000 000 Kč, tedy při samé dolní hranici, nelze mít za to, že by zmíněná neúplnost správní úvahy mohla mít vliv na výši uložené pokuty a nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Opačný závěr by podle městského soudu byl nepřípustně formalistický. [6] Městský soud se vyjádřil i k dalším žalobním námitkám (např. nesprávně uvedený čas odvysílání relace, aplikace ustanovení občanského zákoníku, výluka z působnosti směrnice pro činnost státu v oblasti trestního práva, porušení zásady legitimního očekávání), ale ty se již nepromítly do kasační stížnosti. II. Kasační stížnost [7] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti napadenému rozsudku kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). I když má