8 Ads 17/2014 — Nejvyšší správní soud

8 Ads 17/2014- 33 - text 8 Ads 17/2014 - 40 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: J. K., zastoupeného Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem Jungmannova 31, Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 5. 2012, čj. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 12. 2013, čj. 72 Ad 27/2012 – 33, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 12. 2003, čj. 72 Ad 27/2012 – 33, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o námitkách ze dne 15. 5. 2012, čj. X, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3146 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Davida Strupka, advokáta se sídlem Jungmannova 31, Praha 1. IV. Žalovaná n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 16. 4. 2012, čj. X, uložila žalovaná žalobci povinnost vrátit přeplatek na vdoveckém důchodu v částce 190 762 Kč. Přeplatek vznikl tím, že žalobce pobíral v období od 4. 4. 2007 do 17. 10. 2011 současně vdovecký i starobní důchod v plné výši, ačkoli mu z důvodu souběhu důchodů náležel nižší (v žalobcově případě vdovecký) důchod pouze ve výši poloviny procentní výměry. [2] Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí námitky, které žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 15. 5. 2012, čj. X (dále též „napadené rozhodnutí“). II. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci. Krajský soud žalobu zamítl. [4] Krajský soud nejprve shrnul dosavadní průběh řízení. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce požádal dne 26. 4. 2007 o přiznání vdoveckého důchodu po zemřelé manželce od 4. 4. 2007. V žádosti bylo uvedeno, že žalobce pobírá starobní důchod od Vězeňské služby ČR, a dále zde bylo uvedeno číslo jednací související s pobíraným starobním důchodem. [5] Rozhodnutím ze dne 26. 7. 2007 byl žalobci s účinností od 4. 4. 2007 přiznán vdovecký důchod ve výši 4427 Kč měsíčně. Tento důchod se skládal ze základní a procentní výměry. Základní výměra důchodu činila 1570 Kč měsíčně a procentní výměra důchodu činila 50 % z částky 5713 Kč měsíčně, tj. 2857 Kč měsíčně. V poučení o povinnostech občanů v důchodovém pojištění v rámci rozhodnutí bylo uvedeno, že oprávněný nebo jiný příjemce dávky důchodového pojištění je povinen do osmi dnů písemně ohlásit žalované skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu. Dojde-li v důsledku nesplnění této ohlašovací povinnosti k neoprávněné výplatě důchodu nebo k výplatě důchodu ve vyšší částce než náleží, má žalovaná vůči příjemci důchodu nárok na vrácení nesprávně vyplacené částky. [6] Vězeňská služba převzala od žalované výplatu vdoveckého důchodu rozhodnutím ze dne 31. 10. 2011. Uvedla, že podle § 59 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), náleží vdovecký důchod ve výši poloviny procentní výměry, tj. ve výši 1429 Kč měsíčně. Žalovaná následně rozhodnutím ze dne 16. 4. 2012 uložila žalobci povinnost vrátit přeplatek na vdoveckém důchodu ve výši 190 762 Kč s odkazem na § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona a § 59 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Uvedla, že žalobce od 4. 4. 2007 do 17. 10. 2011 přijímal výplatu důchodu současně od žalované i od Vězeňské služby ČR v plné výši, ačkoli musel z okolností předpokládat, že při současné výplatě více důchodů dochází k jejich úpravě v souběhu, takže na úhrnné výši těchto důchodů náleží méně, než kolik mu bylo vypláceno. Tím dle žalované zavinil přeplatek na vdoveckém důchodu. Ten měl být vyplácen v souběhu s vyšším starobním důchodem ve výši poloviny procentní výměry. [7] Podle krajského soudu bylo ve věci sporné, zda žalobce naplnil přijetím vdoveckého důchodu ve vyšší částce skutkovou podstatu subjektivní odpovědnosti podle § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení v rozhodném znění (dále jen „zákon“), ve formě nevědomé nedbalosti. Zda tedy musel z okolností předpokládat, že mu důchod náleží v nižší částce, než byl vyplácen. Zavinění u této skutkové podstaty není presumováno a žalovaná jej musela prokázat a zdůvodnit, v jakých objektivních okolnostech spočívalo právní jednání žalobce. [8] Obecně platí, že odpovědnostní vztah zahrnuje čtyři prvky: zavinění, protiprávní jednání, škodlivý následek a vztah příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním jednáním. Protiprávní jednání žalobce spočívalo v přijetí neoprávněně vyplacených částek. Škodlivý následek byl vznik přeplatku. Příčinná souvislost s jednáním žalobce spočívala v nevrácení přijatých částek. K naplnění prvku zavinění postačila nevědomá nedbalost žalobce, tedy to, že měl a mohl vědět, že porušuje zákonem stanovenou povinnost. Při posuzování této okolnosti se vychází z možné, nikoli reálné znalosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, čj. 8 As 34/2012 – 35). Žalobce rovněž nezachoval potřebnou míru opatrnosti, protože bez racionálního důvodu předpokládal, že může pobírat oba důchody v plné výši. [9] Žalobce měl vědět a musel z okolností předpokládat, že nemá při souběhu nárok na oba důchody v plné výši. To, že si byl souběhu důchodů a případných následků vědom, vyplývalo již z toho, že informaci o pobíraném starobním důchodu uvedl do žádosti o vdovecký důchod u žalované. Na straně žalobce se jednalo o nedbalostní zavinění. Krajský soud v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2013, čj. 3 Ads 95/2012 – 20. III. [10] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Nesouhlasil s názorem krajského soudu, že jeho vědomost o následcích souběhu starobního a vdoveckého důchodu vyplývala jen z toho, že uvedl v žádosti o vdovecký důchod informaci o tom, že již pobírá starobní důchod. Krajský soud přičetl žalobci k tíži to, že žalobce nic nezamlčel a v žádosti uvedl pravdivé údaje. Pokud by si žalobce byl skutečně vědom nemožnosti souběhu, pak by o vdovecký důchod nežádal. Pokud by žalobce podal žádost o vdovecký důchod s nekalým úmyslem, pak by do žádosti o vdovecký důchod neuvedl údaj o existenci starobního důchodu. [11] Na věc nelze aplikovat rozsudek Nejvyššího správního soudu citovaný krajským soudem, neboť podstatou tam posuzované věci bylo, že žalobkyně neoznámila správnímu orgánu v průběhu řízení o přiznání starobního důchodu, že jí byl přiznán vdovský důchod. Orgán sociálního zabezpečení vůbec nemohl v uvedeném případě zohlednit tuto skutečnost. Tím se krajským soudem citovaný případ zásadně odlišuje od nyní projednávané věci. [12] Stěžovatel nesouhlasil ani s názorem, že výše vdoveckých důchodů je veřejně známa. Připomněl, že podle § 47 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení v původním znění činil vdovecký důchod 60 % důchodu starobního, invalidního nebo za výsluhu let, na který měl nebo by měl nárok manžel v době smrti; při splnění podmínek pro nárok na dva důchody se vdovský důchod vypočítával z vyššího důchodu. Obdobným způsobem byla výše vdovského důchodu stanovena v předchozím zákoně č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení. Ostatně již § 25 odst. 3 zákona č. 26/1929 Sb., o pensijním připojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, stanovil, že vdovský důchod činí polovinu důchodu bez případného zvýšení, jehož pojištěnec požíval, anebo na nějž měl v době úmrtí nárok. Stěžovatel shrnul, že na našem území tedy dlouhodobě platila právní úprava, podle které vdovecký důchod odpovídá zhruba polovině důchodu, na nějž měl zesnulý manžel právo. Podle § 56 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, přitom platilo, že jsou-li splněny podmínky nároku na výplatu důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního nebo za výsluhu let a na výplatu vdovského nebo sirotčího, vyplácí se vyšší (nejvyšší) důchod v plné výši a ostatní důchody se vyplácejí ve výši jedné poloviny (obdobně § 65 odst. 2 zákona č. 121/1975 Sb., či § 56 odst. 2 zákona č. 101/1964 Sb.). [13] Stěžovateli byl vyplácen vdovecký důchod ve výši zhruba 4 tisíce Kč, což odpovídalo zhruba polovině výše starobního důchodu, na nějž by měla zemřelá nárok. Vzhledem k právní úpravě, která na českém území platila po několik desetiletí a vzhledem k tomu, že žalobce sdělil správnímu orgánu všechny potřebné údaje a důvěřoval mu, že výpočet vdoveckého důchodu provede s odbornou znalostí a pečlivostí, jednal plně v souladu se zásadami poctivosti a dobré víry, jestliže důchod vypočtený žalovanou považoval za správný. [14] Za nesprávný výpočet důchodu odpovídá žalovaná, nikoli stěžovatel. Ta při výpočtu důchodu por