9 Afs 146/2013 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 146/2013- 24 - text 9 Afs 146/2013 - 26 pokračování U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. P., zast. JUDr. Jiřím Řehákem, advokátem se sídlem Dobřichov 205, Pečky, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutím Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 11. 4. 2007, č. j. 6340/07-1100-102079, ze dne 11. 4. 2007, č. j. 6348/07-1100-102079, a ze dne 11. 4. 2007, č. j. 6354/07-1100-102079, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2013, č. j. 8 Af 65/2011 - 103, takto: I. Kasační stížnost směřující proti výrokům II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2013, č. j. 8 Af 65/2011 - 103, se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho právního zástupce JUDr. Jiřího Řeháka, advokáta se sídlem Dobřichov 205, Pečky, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) vydal dne 16. 10. 2013 rozsudek č. j. 8 Af 65/2011 - 103, v jehož výroku I. zrušil rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 11. 4. 2007, č. j. 6340/07-1100-102079; výrokem II. zamítl žalobu proti rozhodnutím tohoto finančního ředitelství ze dne 11. 4. 2007, č. j. 6348/07-1100-102079, a ze dne 11. 4. 2007, č. j. 6354/07-1100-102079; výrokem III. pak rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12 200 Kč. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl uvedený rozsudek kasační stížností ve výroku II. Vzhledem k tomu, že na výroku II. rozsudku městského soudu je závislý i jeho výrok III. o nákladech řízení, je třeba s ohledem na § 109 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na kasační stížnost pohlížet tak, že napadá výroky II. a III. rozsudku městského soudu. Kasační stížnost stěžovatel podal prostřednictvím městského soudu, který vydal napadený rozsudek. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal pouze blanketní kasační stížnost, v níž neuvedl důvody, pro které rozsudek městského soudu napadl, ani co navrhuje (petit), vyzval jej Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 13. 12. 2013, č. j. 9 Afs 146/2013 - 7, aby ve lhůtě jednoho měsíce doplnil kasační stížnost o tyto důvody, jakož i uvedení toho, co navrhuje. Zmíněné usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 18. 12. 2013, lhůta k doplnění kasační stížnosti tak uplynula v pondělí dne 20. 1. 2014 (srov. § 40 odst. 2 a 3 s. ř. s.). V pátek 17. 1. 2014 předal stěžovatel k poštovní přepravě doplnění kasační stížnosti, které zaslal městskému soudu, jenž je obdržel v úterý 21. 1. 2014. Hned následující den, tj. ve středu 22. 1. 2014, městský soud zaslal doplnění kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu, kterému došlo dne 23. 1. 2014. Nejvyšší správní soud se za takové situace zabýval hodnocením, zda došlo k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, jímž byl stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti. Dle § 106 odst. 3 s. ř. s.: „Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.“ Uvedené ustanovení zakotvuje koncentraci řízení; soud již proto nemůže přihlížet ke stížnostním námitkám uplatněným po uplynutí lhůty podle § 106 odst. 3 s. ř. s. K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 390/05 (publikovaný jako N 27/40 SbNU 219, dostupný z http://nalus.usoud.cz), v němž bylo uvedeno, že pokud je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem dle § 106 odst. 3 s. ř. s., může rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení zakotvené, pokud nebyla na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů soudem prodloužena. Doplnění kasační stížnosti se činí vůči Nejvyššímu správnímu soudu, jde totiž o soud, který je věcně příslušný k projednání kasační stížnosti a u kterého se primárně podává samotná kasační stížnost (§ 106 odst. 4 s. ř. s.), před kterým se řízení o kasační stížnosti vede, který činí v řízení o kasační stížnosti přípravné úkony (§ 109 odst. 1 s. ř. s.) a který o kasační stížnosti rozhoduje (§ 12 odst. 1 s. ř. s. a § 109 odst. 2 s. ř. s.). Aby byla kasační stížnost řádně doplněna ve smyslu § 106 odst. 3 s. ř. s., je třeba, aby v určené jednoměsíční lhůtě bylo doplnění předáno Nejvyššímu správnímu soudu nebo aby nejpozději v poslední den této lhůty bylo Nejvyššímu správnímu soudu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 40 odst. 4 s. ř. s.). Pokud je doplnění kasační stížnosti zasláno jinému soudu než Nejvyššímu správnímu soudu, z hlediska § 106 odst. 3 v návaznosti na § 40 odst. 4 s. ř. s. je podstatné, zda tento jiný soud předal k poštovní přepravě obdržené doplnění kasační stížnosti adresované Nejvyššímu správnímu soudu v jednoměsíční lhůtě určené dle § 106 odst. 3 s. ř. s. nebo zda tak učinil až po jejím uplynutí. Pokud by k tomu došlo až po uplynutí jednoměsíční lhůty, nebyla by kasační stížnost doplněna včas. Na doplnění kasační stížnosti se nevztahuje § 106 odst. 4 s. ř. s., dle něhož „[k]asační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.“ Soudní řád správní totiž rozlišuje mezi podáním kasační stížnosti a jejím doplněním (srov. výše citovaný § 106 odst. 3 s. ř. s.), přičemž § 106 odst. 4 s. ř. s. hovoří pouze o podání kasační stížnosti, nikoli o jejím doplnění. Navíc ani smysl a účel § 106 odst. 4 s. ř. s. nevede k závěru, že by dané ustanovení mělo být vykládáno extenzivně tak, aby se kromě zachování lhůty k podání samotné kasační stížnosti vztahovalo i na lhůtu k jejímu doplnění. Význam § 106 odst. 4 s. ř. s. spočívá v tom, aby stěžovatele chránil před nepříznivými důsledky zmeškání 14denní lhůty k podání kasační stížnosti v důsledku jeho omylu ohledně soudu, u kterého se kasační stížnost podává. V českém právním řádu se pravidelně objevuje úprava, dle níž se opravné prostředky nepodávají přímo u orgánu, který o nich rozhoduje, ale zpravidla u orgánu na nižším článku soustavy (např. odvolání dle občanského soudního řádu a trestního řádu se podává u soudu, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje – § 204 odst. 1 občanského soudního řádu a § 248 odst. 1 trestního řádu; dovolání se jak v civilním, tak trestním řízení podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni – § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a § 265e odst. 1 trestního řádu; odvolání se dle § 86 odst. 1 správního řádu podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal). Ostatně i do 31. 12. 2011 se kasační stížnost podávala u krajského či městského soudu, který napadené rozhodnutí vydal. Současná úprava podávání kasační stížnosti přímo u Nejvyššího správního soudu tak pro odlišnou úpravu v jiných řízeních může vyvolat omyl ohledně soudu, k němuž je třeba kasační stížnost podat. Je pak logické, že dle § 106 odst. 4 s. ř. s. je lhůta k podání kasační stížnosti zachována i tehdy, když byla kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal, čímž je stěžovatel chráněn proti důsledkům svého omylu ohledně soudu, k němuž se kasační stížnost podává. Takovou ochranu však není třeba poskytovat i v případě doplnění kasační stížnosti. Stanovení jednoměsíční lhůty k doplnění kasační stížnosti se děje výzvou Nejvyššího správního soudu k doplnění kasační stížnosti. Obdržel-li stěžovatel výzvu k doplnění kasační stížnosti přímo od Nejvyššího správního soudu, nemohou mu vzniknout žádné pochybnosti, že je to právě Nejvyšší správní soud, kterému je třeba takové doplnění adresovat. Navíc stěžovatel kasační stížnost podával prostřednictvím svého advokáta (zastoupení advokátem je přitom v řízení o kasační stížnosti dle § 105 odst. 2 s. ř. s. obligatorní, nemá-li sám stěžovatel, jeho člen či zaměstnanec, který za něj jedná nebo jej zastupuje, požadované právnické vzdělání), lze proto trvat na tom, aby advokát, jakožto právní profesionál, věnoval usnesení soudu s výzvou k doplnění kasační stížnosti náležitou péči a pozornost, a to i ohledně skutečnosti, kterému soudu je třeba je zaslat. Navíc lze poukázat na účel zákona č. 303/2011 Sb., kterým byl s účinností od 1. 1. 2012 novelizován soudní řád správní v tom smyslu, že kasační stížnost se podá