10 Ads 99/2014 — Nejvyšší správní soud

10 Ads 99/2014- 71 - text 10 Ads 99/2014 - 74 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: K. J. T., zast. JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 11. 2012, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2014, čj. 2 Ad 76/2012 – 35, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2014, čj. 2 Ad 76/2012 – 35, se ruší. II. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 11. 2012, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů za řízení před městským soudem ve výši 3 509 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Lubomíra Müllera, advokáta. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů za řízení před Nejvyšším správním soudem ve výši 1 573 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Lubomíra Müllera, advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „stěžovatelka“) ze dne 15. 11. 2012, čj. X-LO (dále též „rozhodnutí o námitkách“), stěžovatelka zamítla námitky žalobce proti jejímu rozhodnutí ze dne 7. 9. 2012, čj. XY, kterým byl žalobci přiznán starobní důchod ve výši 1552 Kč měsíčně. Kasační stížností napadla stěžovatelka v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo rozhodnutí o námitkách zrušeno, a věc byla stěžovatelce vrácena k dalšímu řízení. II. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající z dávkového spisu [2] Žalobce podal dne 29. 5. 2012 žádost o přiznání starobního důchodu, na jejímž základě mu byl rozhodnutím stěžovatelky ze dne 7. 9. 2012, čj. XY, přiznán starobní důchod ve výši 1552 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, podle nichž stěžovatelka nesprávně užila pro výpočet výše starobního důchodu vyměřovací základ zjištěný z údajného průměrného českého výdělku v roce 1983. Žalobce namítal, že Českou republiku opustil již dne 27. 12. 1982; v následujícím roce proto nemohl pobírat mzdu podle českých právních předpisů. Od začátku roku 1983 byl zaměstnán v hotelu ve Švýcarsku. Žádal proto, aby pro zjištění vyměřovacího základu byl použit jeho hrubý příjem za rok 1982. Žalobce rovněž poukázal na výši průměrného denního indexovaného výdělku svojí manželky ve srovnatelné situaci, který je zhruba desetinásobně vyšší než žalobcův. [3] V rozhodnutí o námitkách stěžovatelka posoudila námitky žalobce jako nedůvodné a rozhodnutí prvního stupně potvrdila. Při výpočtu osobního vyměřovacího základu žalobce postupovala stěžovatelka tak, že za dobu pojištění získanou výkonem výdělečné činnosti v jiném členském státě EU dosadila průměrný denní indexovaný výdělek vypočtený z vyměřovacích základů získaných podle českých právních předpisů. Žalobce nezískal podle českých předpisů po roce 1986 pět kalendářních let s vyměřovacím základem. Stěžovatelka proto vycházela z posledního roku s vyměřovacím základem žalobce, za který považovala podle evidenčního listu důchodového pojištění rok 1983, kdy měl stěžovatel hrubý příjem 1240 Kč za 104 dnů pojištění. Poukázala, že pracovní poměr žalobce (výdělečná činnost) skončil až 14. 4. 1983. Na základě těchto skutečností vypočetla stěžovatelka průměrný denní indexovaný výdělek v částce 106,21116 Kč, který byl posléze použit pro výpočet ročních vyměřovacích základů žalobce za rozhodné období. Výši starobního důchodu žalobce stěžovatelka potvrdila s tím, že v rozhodnutí prvního stupně bylo postupováno zákonným způsobem. III. Řízení před městským soudem [4] Proti rozhodnutí o námitkách podal žalobce žalobu dle části třetí, hlavy II, dílu 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v účinném znění (dále jen „s. ř. s.“), v níž namítal, že v roce 1983 již v Československu nepracoval, neboť republiku opustil v prosinci 1982; po celý rok 1983 byl zaměstnán ve Švýcarsku. Jako poslední rok zaměstnání s příjmy v tuzemsku proto měl být použit rok 1982. V řízení před městským soudem dále žalobce poukázal na rozsudek Obvodního soudu Bratislava 1 ze dne 15. 9. 1983, sp. tn. 2 T 157/83, jímž byl odsouzen za trestný čin opuštění republiky, který spáchal dne 27. 12. 1982, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně a k trestu propadnutí majetku. Tuto skutečnost dokládal výpisem z trestního rejstříku. [5] Městský soud rozhodnutí o námitkách zrušil. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že evidenční list důchodového pojištění je vyvratitelným důkazem o průběhu pojištění a výdělcích žalobce. Stěžovatelka měla v rámci svého rozhodnutí přihlédnout k rozsudku Obvodního soudu Bratislava 1 zmíněného stěžovatelem a k prokázaným dobám pojištění ve Švýcarsku. Podle městského soudu pak měla stěžovatelka opětovně posoudit správnost evidenčního listu důchodového pojištění a s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem zhodnotit, který je správný rozhodný rok s vyměřovacím základem získaný žalobcem podle českých právních předpisů. IV. Kasační stížnost a vyjádření žalobce [6] Rozsudek městského soudu napadla stěžovatelka včas podanou kasační stížností z důvodu dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [7] Stěžovatelka namítala, že podle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (dále jen „zákon o důchodovém zabezpečení“), se za zaměstnání před 1. 1. 1996 považoval pracovní poměr, jestliže zakládal účast na nemocenském pojištění. Nemocenské pojištění přitom zanikalo dnem skončení pracovního poměru (právního vztahu). Pracovní poměr žalobce podle evidenčního listu důchodového pojištění skončil dne 14. 4. 1983 bez ohledu na to, zda byla práce pro zaměstnavatele fakticky vykonávána či nikoli. Hrubý výdělek za uvedený rok činil 1240 Kč (podle stěžovatelky se jedná o odměny a podíly na hospodářských výsledcích) za dobu pojištění 104 dní. Stěžovatelka si pro potvrzení správnosti těchto zjištění vyžádala mzdové listy žalobce za roky 1981 – 1983, které správnost jejích závěrů potvrdily. Podle stěžovatelky je tedy nepochybné, že žalobce byl zaměstnán do 14. 4. 1983 a byl v této době tedy povinně účasten důchodového pojištění. Z toho důvodu stěžovatelka použila hrubý výdělek za toto období pro výpočet vyměřovacího základu. [8] Žalobce se ke kasační stížnosti vyjádřil podáním ze dne 18. 7. 2014, kterým se ztotožnil s vypořádáním věci městským soudem. Postup stěžovatelky přitom s odkazem na judikaturu Ústavního soudu označil za přepjatý formalismus. V. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti [9] Kasační stížnost je podle ustanovení § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu je v ní namítán důvod dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. [10] Na základě ustanovení § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud při přezkumu rozhodnutí krajských (zde městského) soudu vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení před soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu z těchto důvodů a žádnou z výše popsaných vad v řízení o žalobce neshledal. [11] Stěžovatelka učinila sporným závěr městského soudu, podle něhož příjem žalobce uvedený v evidenčním listu důchodového pojištění za rok 1983 nemohl být použit pro výpočet vyměřovacího základu za účelem stanovení průměrného denního indexovaného výdělku. [12] V projednávané věci nebylo zpochybněno použití nařízení Rady (EHS) č. 1408/71, s přihlédnutím k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, Nejvyšší správní soud aplikaci těchto předpisů tedy považoval za nespornou a správnou. Pro posouzení sporných otázek je vhodné nejprve přiblížit mechanismus výpočtu výše starobního důchodu v případě žalobce až do sporné fáze, tj. nalezení správného roku s vyměřovacím základem podle českých právních předpisů. [13] Nejprve je nutno stanovit rozhodné období, za které se vypočítávají roční vyměřovací základy. To začíná dle ustanovení § 18 rokem bezprostředně následujícím po roce, v němž pojištěnec dosáhl 18 let věku, a končí kalendářním rokem předcházejícím roku přiznání důchodu. Nezapočítávají se však do něj kalendářní roky předcházející roku 1986. V případě žalobce tak rozhodné období bylo stanoveno v rozmezí let 1986 – 2011. Žalobce však v rozhodném období nezískal žádný rok s vyměřovacím základem podle českých právních předpisů, neboť v této době pracoval ve Švýcarsku. Jestliže v období po roce 1986 n