10 As 80/2015 — Nejvyšší správní soud

10 As 80/2015- 67 - text 10 As 80/2015 - 70 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: JACKO, projekty & vozovky, s. r. o., se sídlem Ženíškova 2313/1, OstravaMoravská Ostrava, zast. JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem Mojmírovců 41, OstravaMariánské Hory, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 31. 10. 2013, čj. ÚOHSR173/2013/VZ21147/2013/310/MMI, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2015, čj. 62 Af 121/2013-103, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2015, čj. 62 Af 121/2013-103, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně podala dne 3. 6. 2010 návrh na přezkoumání úkonů zadavatele – Ředitelství silnic Zlínského kraje - učiněných při zadávání veřejné zakázky „Diagnostiky vozovek silnic II. a III. třídy ve Zlínském kraji v letech 2010 – 2013“ ve zjednodušeném podlimitním řízení. Žalobkyně se domnívala, že zadavatel porušil § 77 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, neboť si nevyžádal od vybraného uchazeče písemné zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny, a požadovala zrušení rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky. [2] Žalovaný nejprve rozhodnutím ze dne 10. 9. 2010 zamítl návrh žalobkyně. Toto rozhodnutí potvrdil předseda žalovaného rozhodnutím o rozkladu ze dne 16. 2. 2011. Rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil k žalobě podané žalobkyní Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 3. 2012. Kasační stížnost žalovaného zamítl NSS dne 17. 10. 2012 rozsudkem čj. 1 Afs 42/2012-51. [3] Žalovaný vydal dne 28. 5. 2013 usnesení, kterým řízení o návrhu žalobkyně zastavil podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu z důvodu, že návrh žalobkyně se stal zjevně bezpředmětným. Důvodem zjevné bezpředmětnosti byla skutečnost, že dne 30. 3. 2011 došlo k uzavření smlouvy s vybraným uchazečem. Předseda žalovaného toto usnesení dne 31. 10. 2013 potvrdil. [4] Žalobkyně proti rozhodnutí předsedy žalovaného opět podala žalobu. Krajský soud její žalobě vyhověl. Podle něj žalovaný sice správně reflektoval uzavření smlouvy, nesprávně jej však právně vyhodnotil. Krajský soud dospěl k závěru, že dle jasného pravidla v § 118 odst. 4 měl žalovaný návrh žalobkyně zamítnout, nikoli aplikovat zkratkovitou konstrukci o bezpředmětnosti návrhu žalobkyně podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. II. Stručné shrnutí námitek v kasační stížnosti [5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tj. z důvodu nesprávného posouzení právní otázky krajským soudem a z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Předně obecně konstatoval, že krajský soud na věc aplikoval právní úpravu v rozporu s § 75 odst. 1 s. ř. s. [6] Hlavní kasační námitky pak směřují proti závěru krajského soudu o tom, že stěžovatel měl ve správním řízení postupovat dle § 118 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných zakázkách. Stěžovatel zastává názor, že podle této normy postupovat nelze, neboť ta dopadá na případy, kdy jsou v rámci správního řízení přezkoumávány zákonné podmínky pro uložení nápravného opatření meritorně podle hmotně právního ustanovení § 118 odst. 1. Toto ustanovení upravuje tři kumulativní podmínky, za nichž lze zadavateli uložit opatření k nápravě - 1. nedodržení postupu zadavatele stanoveného pro zadání veřejné zakázky; 2. tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, 3. dosud nedošlo k uzavření smlouvy. Ustanovení § 118 odst. 4 písm. a) cit. zákona je proto nutno vykládat ve světle výkladu § 118 odst. 1. Stěžovatel se domnívá, že podmínka absence uzavřené smlouvy s vybraným uchazečem stojí částečně samostatně a není podmínkou způsobilou k věcnému přezkumu; jde o podmínku objektivní, která je základním procesním východiskem pro to, aby stěžovatel vůbec mohl posoudit existenci důvodů pro uložení nápravného opatření. Pakliže k uzavření smlouvy dojde, jde o změnu procesních podmínek pro vedení řízení. Stěžovatel tvrdí, že v takovém případě musí postupovat dle § 66 odst. 1 písm. g), resp. § 90 odst. 4 správního řádu, neboť zákon o veřejných zakázkách příslušné ustanovení neobsahuje. Jakékoliv rozhodnutí stěžovatele o návrhu žalobkyně nemůže za dané situace na jejím právním postavení nic změnit, neboť žádné rozhodnutí by již žalobkyni neumožnilo znovu se účastnit zadávacího řízení. Stěžovatel tak nemůže věcně návrh zamítnout dle § 118 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, ale ani návrhu vyhovět. Tento svůj názor stěžovatel opírá o rozsudek NSS v podobné věci ze dne 31. 3. 2015, čj. 4 As 249/2014-45. [7] Uzavření smlouvy na zakázku v průběhu správního řízení znamená faktickou změnu a procesní překážku pro uložení opatření k nápravě, která musí být dle stěžovatele v rámci správního řízení procesně zohledněna jako změna podmínek jeho vedení. Za daného skutkového stavu nelze navrhovatele (zde žalobkyni) stavět do situace, kdy by dle § 115 odst. 2 téhož zákona přišel o složenou kauci v důsledku zamítnutí návrhu dle § 118 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných zakázkách stěžovatelem z důvodu uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. I z tohoto důvodu je dle stěžovatele nutno tyto dvě situace odlišovat. [8] Na závěr stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu též z důvodu nepřezkoumatelnosti odstavce 4 na s. 4 napadeného rozsudku. Krajský soud prý neuvedl, z čeho při formulaci tohoto právního závěru vycházel, a proto se stěžovatel k tomuto názoru neměl možnost vyjádřit. III. Vyjádření žalobkyně [9] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti tvrdí, že stěžovatel se záměrně vyhnul přezkoumání věci a meritornímu rozhodnutí poté, co jeho předchozí rozhodnutí byla shledána nezákonnými. Svou procesní obranou a právním názorem stěžovatel vlastně odůvodňuje svou činnost a procesní postupy, které v důsledku řetězení nezákonných rozhodnutí vedly k závěru o zjevné bezpředmětnosti návrhu žalobkyně na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (žalobkyně zde upozorňuje na nedodržování lhůt pro rozhodování, způsobování průtahů v řízení formálními kroky, včetně opatřování důkazů). Takový postup shledává žalobkyně v rozporu s principem dobré správy, jak ostatně konstatoval též krajský soud v napadeném rozsudku. Žalobkyně nijak nezavinila uzavření smlouvy s vybraným uchazečem a je pro ni významné, aby bylo dosaženo účelu jí původně podaného návrhu, tj. zákonného přezkumu úkonů zadavatele. [10] Žalobkyně je dále přesvědčena, že stěžovatel měl za daných okolností povinnost zahájit řízení z moci úřední a neztotožňuje se se závěrem stěžovatele, že zahájení či vedení správního řízení ve věci případného správního deliktu zadavatele z moci úřední je na úvaze správního orgánu. Opačný výklad by legitimizoval svévoli v rozhodování stěžovatele v rozporu s úkoly svěřenými mu zákonem o veřejných zakázkách. K odkazu na rozsudek ve věci sp. zn. 4 As 249/2014 žalobkyně dodává, že na rozdíl od věci tam řešené bylo v řízení o právě pojednávané věci zjištěno porušení zákona o veřejných zakázkách. Stěžovatel se měl zabývat dále otázkou, zda se jednalo o kvalifikovanou formu porušení. [11] Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. IV. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti, a to v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů; vady, jimiž se musí zabývat i bez návrhu, byly součástí kasačních námitek (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [13] Kasační stížnost je důvodná. [14] Stěžovatel namítá, že v dané věci nebyly splněny podmínky k věcnému přezkumu návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele. Zdejší soud proto posoudil, zda krajský soud správně považoval rozhodnutí předsedy žalovaného za nezákonné, a zda tento svůj závěr přezkoumatelně odůvodnil [kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.; IV.B.]. Předtím, než tak tento soud učinil, bylo potřeba vyjasnit otázku aplikace správného znění zákona o veřejných zakázkách na danou věc [kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; IV.A.]. IV.A. Relevantní znění zákona o veřejných zakázkách [15] Stěžovatel obecnou kasační námitkou zpochybnil, zda krajský soud při svém rozhodování postupoval v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel neuvedl, proč se domnívá, že krajský soud porušil cit. ustanovení, ani to, jakou právní úpravu měl podle jeho názoru krajský soud aplikovat. Podle § 75 odst. 1 s. ř. s. platí, že [p]ři přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. [16] K tomu zdejší soud stručně uvádí, že stěžovatel rozhodoval v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném 3. 6. 2010. V důsledku následného procesního vývoje měl stěžovate