4 As 84/2015 — Nejvyšší správní soud

4 As 84/2015- 37 - text 4 As 84/2015 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: nejvyšší státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: FVE Horní Libchava 1, s. r. o., IČ: 290 91 403, se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, zast. Mgr. Ing. Tomášem Němcem, advokátem, se sídlem Masarykova 319/8, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2015, č. j. 62 A 107/2013 – 71, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 12. 2010, č. j. 13116-8/2010-ERU, udělil osobě zúčastněné na řízení licenci číslo 111017588 na výrobu elektřiny ve fotovoltaické elektrárně. Na základě této licence vzniklo osobě zúčastněné na řízení oprávnění k výrobě elektřiny od 2. 12. 2010 na dobu 25 let. Sídlem osoby zúčastněné na řízení byla „Plzeň, Na Roudné 443/18“, rozsah podnikání na základě licence byl vymezen celkovým instalovaným výkonem 1,998 MW, provozovna byla vymezena jako „FVE Horní Libchava, k.ú. Horní Libchava, obec Horní Libchava, p. č. 1607, 1665/1.“ Na základě žádosti o změnu licence ze dne 10. 7. 2012 pak žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 7. 2012, č. j. 07254-3/2012-ERU, rozhodl o změně této licence v údaji o držiteli licence (osobě zúčastněné na řízení) tak, že sídlo „Plzeň, Na Roudné 443/18“ bylo změněno na „Praha, Nusle, Hvězdova 1716/2b.“ [2] Proti těmto rozhodnutím podal žalobce podle § 66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) žalobu ve veřejném zájmu s odůvodněním, že pro udělení licence nebyly splněny podmínky stanovené zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) a prováděcí vyhláškou k energetickému zákonu č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích (dále jen „vyhláška č. 426/2005 Sb.“). Závažnost veřejného zájmu podle žalobce zesiluje i okolnost, že neoprávněné získání licence pro energetické zařízení do konce roku 2010 bylo zjevně motivováno zištnými důvody, neboť rozdíl v předpokládaných výnosech žadatele o licenci (osoby zúčastněné na řízení) v závislosti na vydání licence do 31. 12. 2010 nebo od 1. 1. 2011 činí za dobu 20 let přibližně 289.200.000 Kč. [3] Rozhodnutí o změně licence podle žalobce formálně mění celé původní rozhodnutí o udělení licence, ze správního spisu však nelze dohledat, z jakých důvodů bylo takto rozhodnuto a jaké důkazy byly provedeny, a změna neplyne ani z „kompletního výroku“ (z něj nelze podle žalobce seznat, jak se rozhodnutí o změně licence dotýká původního rozhodnutí, zda jej celé nahrazuje anebo zda tak činí jen v rozsahu, v němž bylo ve skutečnosti prováděno řízení o změnu licence). Není tedy ani zřejmé, v jakém rozsahu nastaly účinky stanovené v § 102 odst. 9 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, což podle žalobce činí rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. [4] Samotné rozhodnutí o udělení licence pak je podle žalobce zatíženo vadami řízení spočívajícími v tom, že žalovaný neodstranil rozpory v žádosti a licenci udělil i přes nejasnosti o skutečnostech rozhodných pro udělení licence. Konkrétní vady řízení, jež udělení licence předcházelo, podle názoru žalobce spočívají v tom, že osoba zúčastněná na řízení předložila zprávu o revizi elektrické instalace, z níž plyne, že jako místo instalace je uvedeno „VÝSTAVBA FOTOVOLTAICKÉHO SYSTÉMU v k.ú. Horní Libchava, parc. č. 1577/1, 1607, 1665/11“, což odpovídá údajům uvedeným na žádosti o udělení licence, avšak licence byla udělena pro provozovnu na pozemcích parc. č. 1607 a 1665/1 v k.ú. Horní Libchava. To neodpovídá ani údajům vyplývajícím z kolaudačního souhlasu vydaného Městským úřadem Česká Lípa ze dne 30. 11. 2010, neboť tam jsou pozemky identifikovány parc. č. 1607 a 1665/11. Žalovaný tak vybočil z mezí žádosti osoby zúčastněné na řízení a licenci udělil pro provozovnu umístěnou na jiných pozemcích, než žádala. Rozpor v označení pozemků uvedených v žádosti o udělení licence a v kolaudačním souhlasu předloženým osobou zúčastněnou na řízení se tak žalovaný nepokusil nijak odstranit a své pochybení završil tím, že licenci udělil pro provozovnu umístěnou i na pozemku parc. č. 1665/1 k. ú. Horní Libchava, který však není uveden v žádosti, v kolaudačním souhlasu a ani ve zprávě o revizi. Stejný pozemek se přitom objevuje i v rozhodnutí žalovaného o změně licence. [5] Ze shora uvedené zprávy o revizi plyne, že venkovní prostory mají povahu prostoru zvlášť nebezpečného, avšak osoba zúčastněná na řízení nedoložila stanovisko Technické inspekce České republiky. Zpráva o revizi se navíc týká pouze elektrické instalace NN části fotovoltaického systému. Žalovaný tudíž nemohl při rozhodování o udělení licence uzavřít, že osoba zúčastněná na řízení doložila splnění technických předpokladů k zajištění licencované činnosti. Podle žalobce tak licence byla udělena, aniž pro to byly splněny podmínky a aniž by byly ozřejmeny rozpory v podkladech. Rozhodnutí o udělení licence proto považuje žalobce za nezákonné a nepřezkoumatelné a navrhl, aby krajský soud obě rozhodnutí žalovaného zrušil. [6] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 3. 2015, č. j. 62 A 107/2013 – 70, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává a osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. [7] Krajský soud předeslal, že smyslem soudního přezkumu na základě žaloby podané žalobcem ve veřejném zájmu není a ani nemůže být realizace neohraničeného dozoru nad absolutní správností postupů a rozhodnutí správních orgánů, či na všeobecné revizi licenčních řízení vedených žalovaným. Žádosti o udělení licence bylo vyhověno a neexistoval tak prvek jakékoli vnější kontroly nad procesem rozhodování o udělení licence, a tedy ani nad jeho výsledkem (osoba zúčastněná na řízení ani žalovaný sám z povahy věci proces rozhodování ani výsledek neměli důvodu napadat). „Otevření případu“ na samém konci tříleté lhůty pro podání žaloby ve smyslu § 66 odst. 2 s. ř. s. za situace, kdy v mezidobí především žalovaný nevyužil možnosti přezkumného řízení či obnovy řízení dané správním řádem a kdy již jsou právní vztahy navazující na udělení licence stabilizovány, proto představuje podle krajského soudu nepochybný zásah do právní jistoty osoby zúčastněné na řízení, jenž by se jistě umocnil především v případě zrušení rozhodnutí o udělení licence. Takové narušení právní jistoty by muselo být vyváženo vskutku závažným důvodem, který by vyvážil rizika a negativní důsledky zpětného přehodnocení právních vztahů založených rozhodnutím o udělení licence. Závěr o důvodnosti žaloby by tak měl být podle přesvědčení krajského soudu založen výlučně na závažných zjištěních, jimiž by v podstatné míře byla zpochybněna či vyvrácena zjištění žalovaného, jež učinil z obsahu správního spisu a jež se stala základem pro vyhovění žádosti o udělení licence nebo dobrá víra žadatele o udělení licence ve správnost rozhodnutí o udělení licence. Krajský soud vyjádřil přesvědčení, že ke zrušení napadeného rozhodnutí by měl přistoupit až v případě takových zjištění, která kupř. vyplynou z důkazů získaných v součinnosti s orgány činnými v trestním řízení, případně z rozsudků trestního soudů o tom, že byl spáchán trestný čin, a která tak zásadně zpochybní věrohodnost či pravdivost skutkových podkladů, z nichž vyšel správní orgán, a to za situace, kdy nápravu nemohl realizovat sám správní orgán. [8] Krajský soud při posouzení věci vycházel z toho, že předmětem přezkumu je rozhodnutí o udělení licence (a na ně navazující rozhodnutí o změně licence), tedy rozhodnutí o udělení oprávnění k podnikání, nikoli rozhodnutí opravňující osobu zúčastněnou na řízení uvést energetické zařízení do provozu. Zmínil, že shodně na licenční řízení nahlížel Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 8. 2009 ve věci sp. zn. 8 As 18/2008. [9] K námitce žalobce, v níž brojil proti způsobu provedení změny licence, s tím, že se jedná fakticky o úplné znění původního rozhodnutí o udělení licence se zahrnutím měněných údajů, krajský soud uvedl, že z obsahu žádosti o změnu licence plyne, že předmětem byla změna sídla osoby zúčastněné na řízení. Předmět změny a řízení o ní, je tím vymezen jednoznačně, čemuž odpovídá i obsah rozhodnutí o změně, které se od původního rozhodnutí o udělení licence liší právě v údaji ohledně sídla osoby zúčastněné na řízení.