8 As 73/2014 — Nejvyšší správní soud

8 As 73/2014- 84 - text 8 As 73/2014 - 89 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Urania Mining, s. r. o., se sídlem Přístavní 531/24, Praha 7, zastoupeného Mgr. Tomášem Bílkem, advokátem se sídlem Platnéřská 191/4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 28. 1. 2009, čj. 271/M/09 4267/ENV/09, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2014, čj. 6 Ca 100/2009 – 64, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2014, čj. 6 Ca 100/2009 – 64, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Rozhodnutím ze dne 15. 5. 2008, čj. 542/198/G1/08/409, žalovaný zamítl žádost žalobce o stanovení průzkumného území Osečná – Kotel pro vyhledávání a průzkum vyhrazeného nerostu – radioaktivní nerosty. 2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného rozkladem, který ministr životního prostředí zamítl rozhodnutím ze dne 28. 1. 2009, čj. 271/M/09 4267/ENV/09. II. 3. Žalobce podal proti rozhodnutí ministra žalobu u Městského soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 25. 2. 2014, čj. 6 Ca 100/2009 – 64, zrušil obě správní rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Rozsudek městského soudu je, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí správních soudů, dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj pro stručnost zcela odkazuje. III. 4. Žalovaný (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. 5. Stěžovatel nesouhlasil s městským soudem, že měl povinnost vzít v úvahu vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „MPO“) při posuzování souladu žádosti žalobce o stanovení průzkumného území se státní surovinovou politikou. Podle městského soudu měly orgány veřejné správy interpretovat státní surovinovou politiku shodně a stěžovatel pochybil, posoudil-li žádost „z hlediska úzkých resortních postojů“, nikoliv „z hlediska celé exekutivy“. Závěry městského soudu nemají oporu v zákoně č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „geologický zákon“), a jsou v rozporu s jeho vlastním rozsudkem ze dne 10. 6. 2011, čj. 11 A 18/2011 – 251. MPO podílí na tvorbě státní surovinové politiky a stěžovatel je zpravidla konzultuje při posuzování žádostí podle § 4a geologického zákona, ale jen stěžovateli náleží pravomoc rozhodnout o souladu žádosti se státní surovinovou politikou. 6. Městský soud nesprávně dovodil, že interpretace státní surovinové politiky musí brát v potaz později vydaná usnesení vlády a přihlížet k dynamice vývoje v dané oblasti. Státní surovinová politika, na kterou odkazuje § 4a odst. 6 geologického zákona, byla přijata usnesením vlády ze dne 13. 12. 1999 č. 1311, k Surovinové politice v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů. Do přijetí nové státní surovinové politiky je tento dokument jediným relevantním zdrojem pro rozhodování podle § 4a odst. 6 geologického zákona. Stěžovatel podpořil svůj argument odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, čj. 7 As 59/2009 – 142. 7. Městský soud pochybil, posoudil-li průzkum a těžbu uranu jako dva odlišné procesy a vytkl stěžovateli, že hodnotil žádost žalobce o povolení průzkumu i s ohledem na vhodnost případné budoucí těžby. Podle § 4a odst. 6 geologického zákona stěžovatel zamítne žádost o stanovení průzkumného území, „pokud další veřejný zájem převýší zájem na dalším průzkumu a následném využití výhradního ložiska.“ Předmětem posouzení je nejen samotný průzkum, ale i budoucí těžba. Oba procesy spolu souvisí a stěžovatel byl ve smyslu § 50 odst. 3 správního řádu povinen se zabývat existencí veřejného zájmu, který by převýšil zájem na průzkumu a těžbě uranu v dané lokalitě. 8. Rozhodnutí o žádosti žalobce podle § 4a geologického zákona bylo předmětem správního uvážení stěžovatele. Městský soud měl omezit přezkum rozhodnutí na zjištění, zda nevybočilo ze zákonných mezí, bylo v souladu s pravidly logického uvažování a zda byl dodržen řádný procesní postup. Městský soud nahradil správní uvážení stěžovatele vlastním uvážením o souladu průzkumu se státní surovinovou politikou, čímž nepřípustně zasáhl do sféry moci výkonné. IV. 9. Podle žalobce se stěžovatel míjí s odůvodněním rozsudku městského soudu. Ten zrušil správní rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost a podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, předjímání výsledku rozhodnutí a porušení zásady spolupráce státních orgánů v zájmu dobré správy. 10. Městský soud nepřiznal MPO pravomoc interpretovat státní surovinovou politiku. Pouze konstatoval, že stěžovatel cíleně opomenul přihlédnout k vyjádřením a stanoviskům MPO, „která opakovaně a konzistentně považují vyhledávání a průzkum ložisek nerostných surovin za žádoucí a souladný se státní surovinovou politikou.“ Postup správních orgánů hodnotil jako jednostranný, a proto procesně nesprávný. 11. Žalobce souhlasil s městským soudem, že státní surovinová politika je v čase proměnlivá. S poukazem na usnesení vlády ze dne 23. 5. 2007 č. 565, k prodloužení těžby uranu na ložisku Rožná v lokalitě Dolní Rožínka, podotkl, že by bylo absurdní tvrdit, že vláda rozhodla o pokračování těžby uranu v rozporu s vlastní státní surovinovou politikou, která formálně nebyla změněna. Dále upozornil na dokument s názvem „Surovinová politika České republiky“ vytvořený MPO v červenci 2012, ve kterém je ohledně těžby uranu konstatováno, že „došlo k přehodnocení původního záměru ukončit těžbu a usnesením vlády ze dne 23. 5. 2007 č. 565 bylo stanoveno, že na lokalitě Rožná bude pokračovat těžba po dobu ekonomické výhodnosti.“ 12. Žalobce se ztotožnil s městským soudem, že při rozhodování o žádosti o stanovení průzkumného území se stěžovatel neměl zabývat případnou budoucí těžbou. Skutečnost, že průzkum a těžbu nelze bez dalšího spojovat, plyne i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2009, čj. 7 As 59/2009 – 142. Stěžovatel zamítl žádost žalobce výhradně z důvodu tvrzeného rozporu se státní surovinovou politikou a nezvažoval jiný veřejný zájem ve smyslu § 4a odst. 6 geologického zákona in fine. Pokud by stěžovatel vážil například zájem na ochraně životního prostředí, musel by specifikovat negativní dopady zamýšleného průzkumu a vypořádat se s tvrzením žalobce, že průzkum bude proveden moderním a šetrným způsobem. 13. Městský soud nenahradil správní uvážení stěžovatele. Napadená rozhodnutí zrušil z důvodu nesprávného procesního postupu. Stěžovatel se dostatečně nevypořádal s podklady předloženými žalobcem a státní surovinovou politiku vyložil jednostranně, bez zřetele k vyjádřením MPO a usnesením vlády. Rozhodnutí stěžovatele vykazovalo znaky libovůle a představovalo zneužití správního uvážení a vybočení ze zákonem stanovených mezí. V. 14. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). 15. Kasační stížnost je důvodná. 16. Městský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele a ministra pro nedostatek důvodů, předjímání výsledku řízení a nerespektování ustanovení o vzájemné spolupráci správních orgánů. 17. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, pokud není zřejmé, jak správní orgán věc uvážil, o jaké skutečnosti opřel svůj právní závěr a proč považuje důvody žádosti za liché, mylné nebo vyvrácené. „Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů je totiž třeba vykládat v jejím skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí v důsledku nemožnosti zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2010, čj. 7 Afs 1/2010 - 53). „Pokud spis obsahuje podklady pro rozhodnutí, jejichž obsahem jsou protichůdná sdělení příslušných orgánů a v odůvodnění rozhodnutí správní orgán nevyloží, které podklady vzal v úvahu jako podklady pro své rozhodnutí a které vyloučil a proč, je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2004, čj. 5 A 48/2001 - 47). 18. Městský soud vytkl rozhodnutím stěžovatele a ministra nepřihlédnutí k vyjádřením MPO. Nejvyšší správní soud dal za pravdu stěžovateli, že podle zákona o geologických pracích je v jeho výlučné pravomoci rozhodovat o žádostech o stanovení průzkumného území. Na tom nic nemění skutečnost, že MPO je ve smyslu § 13 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů „ústředním orgánem státní správy pro (...) tvorbu jednotné surovinové politiky, využívání nerostného bohatství, energetiku, teplárenství, plynárenství