8 Azs 137/2015 — Nejvyšší správní soud

8 Azs 137/2015- 37 - text 8 Azs 137/2015 - 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: H. N. D., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2013, čj. MV-20105-3/SO/sen-2013, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2015, čj. 15 A 72/2013 – 69, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4114 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta se sídlem Opletalova 25, Praha 1, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Rozhodnutím ze dne 2. 1. 2013, čj. OAM-48454-19/DP-2012, Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále „prvostupňový orgán“) neprodloužil žalobci dobu platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání s poukazem na § 56 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), neboť údaje podstatné pro posouzení žádosti neodpovídaly skutečnosti. [2] Rozhodnutím ze dne 16. 4. 2013, čj. MV-20105-3/SO/sen-2013, Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále „žalovaný“) zamítla žalobcovo odvolání proti shora uvedenému rozhodnutí prvostupňového orgánu a toto rozhodnutí potvrdila. II. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Krajský soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňového orgánu a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zdůraznil, že typickým důvodem neudělení víza je předložení falešného dokladu o ubytování. O takový případ však nešlo. [4] Správní orgány interpretovaly příliš extenzivně podmínku spočívající v předložení dokladu o zajištění ubytování podle § 31 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce měl ke dni podání žádosti zajištěno ubytování na základě nájemní smlouvy a že tomu tak bylo i v průběhu správního řízení. Pronajímatel při svědecké výpovědi dne 3. 12. 2012 pouze uvedl, že dá žalobci výpověď z nájmu, aniž by bylo ze správního spisu zřejmé, zda tak skutečně učinil. Žalobce měl nadto od 8. 1. 2013 zajištěno další ubytování na adrese K. 159, L. Povinnost mít zajištěno ubytování, tj. disponovat předmětem způsobilým uspokojovat ubytovací potřebu cizince, nelze slučovat s povinností zdržovat se tam stále. Podle žalovaného je cizinec povinen se zdržovat v místě pobytu, aby byl dosažitelný pro správní orgán; ze správního spisu však nevyplynulo, že by žalobce nebyl dosažitelný a správní orgány ani nezjišťovaly, zda není tato dosažitelnost zajištěna například prostřednictvím pronajímatele. [5] Povinnost cizince zdržovat se v určitém rozsahu na adrese, kde má zajištěno ubytování podle § 31 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, nevyplývá ani z dalších ustanovení téhož zákona. Pobytová kontrola ze dne 2. 2. 2012 se konala půl roku před podáním žádosti a svědecká výpověď pronajímatele nesvědčí tomu, že místnost nebyla dlouhodobě obývaná. Svědek totiž uvedl, že žalobce u něj v té době přespával asi dvakrát do měsíce. III. [6] Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Správnímu orgánu vznikly důvodné pochybnosti o pravdivosti údajů uvedených v nájemní smlouvě. Místnost, v níž měl žalobce pobývat, nebyla vhodná k ubytování, jelikož nebyla vytápěná a žalobce tam rovněž neměl osobní věci. Tyto pochybnosti přetrvaly i po provedení svědecké výpovědi pronajímatele, který jednoznačně uvedl, že se žalobce v jeho domě nezdržuje minimálně od podpisu nové nájemní smlouvy, tj. od 10. 8. 2012, a že i v rámci předchozího pobytu u něj přespal zhruba dvakrát měsíčně. [7] Zákon o pobytu cizinců nelze vykládat formalisticky bez ohledu na jeho smysl a účel. Slučování povinnosti mít zajištěno ubytování a povinnosti fakticky se zdržovat na adrese ubytování není nezákonné a nejedná se o extenzivní výklad. Pokud by cizinci nebyli povinni pobývat na adrese uvedené na dokladu o zajištění ubytování, nemělo by smysl tento doklad v řízení předkládat. Cizinec je povinen hlásit ministerstvu změnu místa pobytu na území do 30 dnů. I z toho je zřejmé, že doklad o zajištění ubytování musí odpovídat skutečnému místu pobytu. Nejde jen o zajištění přiměřeného ubytování, ale též o faktickou dosažitelnost cizince pro orgány státní správy a cizineckou policii. [8] Pokud by žalobce předložil falešný doklad, nebyla by jeho žádost zamítnuta z důvodu, že předložené doklady neodpovídají skutečnosti, nýbrž proto, že se jedná o doklady padělané nebo pozměněné. IV. [9] Žalobce se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu. Poukázal na jiná rozhodnutí žalovaného, podle kterých žadatel neprokáže zajištěné ubytování, pokud ve skutečnosti nemá oprávnění byt užívat, byt neexistuje, případně v něm pobývají jiné osoby a pobyt dalších osob není možný. Žalovaný rovněž konstatoval ve svých dřívějších rozhodnutích, že z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost cizince zdržovat se na adrese hlášeného místa pobytu nepřetržitě sedm dní v týdnu. V. [10] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Stěžovatel označil rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný, nevysvětlil však, v čem nepřezkoumatelnost měla spočívat. Nejvyšší správní soud shledal, že napadený rozsudek vyhovuje kritériím přezkoumatelnosti stanoveným ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003 – 52, ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004 – 73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005 – 44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003 – 78, či ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003 – 130, čj. 244/2004 Sb. NSS). Z jeho odůvodnění je zřejmé, proč krajský soud nepřisvědčil právním závěrům žalovaného a proč shledal žalobní námitky důvodnými. Závěry krajského soudu jsou srozumitelně formulované a vnitřně souladné. Námitka nepřezkoumatelnosti proto není důvodná. [13] Stěžovatel namítl, že žalobce předložil jako doklad o ubytování nájemní smlouvu, podle které měl pronajat pokoj a sociální zařízení v domě na adrese Š. 62, V. Z výsledků pobytových kontrol a ze svědecké výpovědi pronajímatele však vyplynulo, že žalobce se na této adrese pravidelně nezdržoval. Nájemní smlouva, kterou žalobce prezentoval jako doklad o zajištění ubytování, tudíž neodpovídala skutečnosti. Za těchto okolností byl podle stěžovatele dán důvod neprodloužit platnost povolení k pobytu, neboť údaje uvedené v dokladu o zajištění ubytování neodpovídaly skutečnosti. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil této námitce. [14] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce požádal dne 8. 8. 2012 o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, přičemž předchozí povolení k dlouhodobému pobytu bylo vydáno od 23. 10. 2010 do 23. 10. 2012. K žádosti předložil dne 16. 8. 2012 nájemní smlouvu ze dne 10. 8. 2012, na jejímž základě pan F. M. a paní A. S. jako pronajímatelé pronajali žalobci jako nájemci prostor k bydlení v domě na adrese Š. 62, V. na dobu určitou od 23. 10. 2012 do 23. 10. 2014, a to s právem na užívání pokoje s lůžkem, sociálního zařízení, kuchyně a společných prostor. Součástí nájmu byly i služby spojené s užíváním předmětu nájmu. Podle článku IV. smlouvy má pronajímatel právo jednostranně ukončit nájemní smlouvu výpovědí s výpovědní dobou 14 dnů, pokud bude nájemce užívat předmět nájmu k jiným než stanoveným účelům, zaviněně poškodí nebo zničí zařízení předmětu nájmu nebo nebude včas zaplaceno nájemné; výpověď musí být písemná, jinak je neplatná. [15] Pronajímatel potvrdil při svědecké výpovědi dne 3. 12. 2012, že v rodinném domě ubytovával po dobu 2 let žalobce, kterému v roce 2012 podepsal doklad o ubytování na dobu 1 roku. Ke shora uvedené nájemní smlouvě uvedl, že ji podepsal; od té doby se žalobce na této adrese nezdržoval, i předtím tam přespal zhruba dvakrát měsíčně. Na závěr deklaroval, že žalobci dá výpověď z nájmu. [16] Součástí správního spisu jsou dále protokoly z pobytových kontrol na adrese Š. 62, V. ze dne 2. 2. 2012 a ze dne 10. 9. 2012. Při pobytové kontrole konané dne 2. 2. 2012, která se týkala žalobcovy manželky, pronajímatel uvedl, že ubytovává 2 cizince, kteří přicházejí až v pozdních večerních hodinách. V místnosti, kterou měli tito cizinci obývat, se nacházely dvě postele a skříň; netopilo se zde a nebyly zde žádné osobní věci,