9 As 152/2015 — Nejvyšší správní soud

9 As 152/2015- 61 - text 9 As 152/2015 - 65 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Ing. A. K., zast. Mgr. Martinem Kolářem, advokátem se sídlem Na Vinici 1227/32, Děčín, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 20. 2. 2015, č. j. MSP-29/2014-LO-ROZ/2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2015, č. j. 3 A 49/2015 - 58, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný (dále jen „stěžovatel“) shora označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo zrušeno rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 20. 2. 2015, č. j. MSP-29/2014-LO-ROZ/2. Tímto rozhodnutím byl zamítnut žalobcův rozklad proti rozhodnutí stěžovatele ze dne 23. 10. 2014, č. j. MSP-19/2012-LO-INSO/155, jímž bylo zrušeno žalobcovo zvláštní povolení vykonávat činnost insolvenčního správce. Důvodem pro zrušení žalobcova povolení byla skutečnost, že nepředložil ověřenou kopii dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby nebo osvědčení fyzické osoby, o nichž pojednává § 4 odst. 4 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o insolvenčních správcích“). [2] Městský soud v napadeném rozsudku, který je dostupný z www.nssoud.cz, shledal, že žalobou napadené správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobce v podaném rozkladu namítl, že již dne 23. 4. 2014 požádal Národní bezpečností úřad o vydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby a stěžovateli též sdělil, že v průběhu řízení o vydání tohoto dokladu dne 23. 7. 2014 vykonal pohovor. Žalobce dále v rozkladu namítal, že v jeho případě došlo k prodloužení lhůty pro ukončení bezpečnostního řízení do 23. 1. 2015, což si měl stěžovatel ověřit u Národního bezpečnostního úřadu. Žalobce ve svém rozkladu dovozoval, že stěžovatel měl své řízení přerušit dle § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), do doby než Národní bezpečnostní úřad vyřeší předběžnou otázku. Městský soud dospěl k závěru, že napadené správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné, není z něho totiž zřejmé, proč nebyl akceptován žalobcův návrh na přerušení řízení. Právě v tomto návrhu ovšem bylo těžiště žalobcova rozkladu. Odůvodnění námitek týkajících se přerušení řízení je dle městského soudu toliko v obecné rovině. Rozkladový orgán na námitky de facto nereagoval, nýbrž podal jen obecný výklad k jednotlivým zákonným ustanovením, aniž by je aplikoval na posuzovaný případ. Z těchto důvodů městský postupoval dle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a napadené správní rozhodnutí zrušil, přičemž věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení. II. Obsah kasační stížnosti [3] V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že podstatou § 76 s. ř. s. je vymezení důvodů, pro které musí být napadené správní rozhodnutí vždy zrušeno. Typicky se jedná o vady, které jsou patrné nade vší pochybnost z předložené spisové dokumentace či ze žaloby. V těchto případech se ústní jednání nenařizuje a žaloba se věcně neprojednává. Přestože může soud k těmto vadám přihlížet z úřední povinnosti, měl by tak činit pouze v případech, kdy není rozhodnutí schopno soudního přezkumu z hlediska vznesených žalobních námitek. [4] Správní řízení bylo zahájeno dne 4. 8. 2014, tj. první pracovní den po uplynutí doby, v níž byli všichni insolvenční správci, kterým bylo vydáno zvláštní povolení přede dnem účinnosti zákona č. 185/2013 Sb., povinni si obstarat ověřenou kopii dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby nebo osvědčení fyzické osoby ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“). U všech insolvenčních správců se zvláštním povolením, kteří tento požadavek po uplynutí zákonem stanoveného přechodného období nesplňovali, bylo zahájeno řízení o zrušení zvláštního povolení insolvenčního správce. Vzhledem k tomu, že po celou dobu trvání správního řízení trval stejný stav, jako při jeho zahájení, bylo žalobci zrušeno zvláštní povolení. [5] Právní předpis jasně stanoví podmínky pro výkon činnosti insolvenčního správce se zvláštním oprávněním i postup správního orgánu při nedodržení těchto podmínek. Stěžovatel zde nemá správní diskreci. Výkon činnosti insolvenčního správce se zvláštním povolením je činností natolik odbornou a kvalifikovanou, že je nutné ji podrobit dohledu ze strany státu. Nikomu, kdo nesplňuje předepsané podmínky, nesmí být umožněno tuto činnost vykonávat. [6] Napadené správní rozhodnutí obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, které musí obsahovat. V rozhodnutí je podrobně objasněno, proč stěžovatel návrhu na přerušení řízení nevyhověl. Tento důvod spočívá ve významu této odborné funkce a v zachování veřejného zájmu, který by byl ohrožen při jejím nekvalifikovaném výkonu. Řízení nebylo přerušeno též s ohledem na zásadu ignorantia iuris neminem excusat, neboť žalobce měl dostatek času na to, aby vyhodnotil následek, k němuž dojde, přestane-li zákonné podmínky splňovat. [7] Stěžovatel má za to, že podmínky pro přerušení řízení naplněny nebyly, neboť dle § 64 odst. 3 správního řádu může být správní řízení přerušeno jen tehdy, nebude-li to v rozporu s ochranou veřejného zájmu. Na přerušení řízení navíc není právní nárok. Pokud by stěžovatel správní řízení přerušil, připustil by tím dočasné zhojení absence jednoho z předpokladů pro výkon funkce insolvenčního správce se zvláštním povolením, což by bylo protizákonné. [8] Stěžovatel tak má za to, že se ke každé námitce uplatněné v rozkladu vyjádřil a § 76 s. ř. s. neměl být vůbec aplikován, jelikož pro to nebyly důvody. [9] Městský soud na jednu stranu ve svém rozsudku ověřil, že stěžovatel ve svém rozhodnutí shrnul rozkladové námitky, přičemž i rekapituloval, co bylo v rozhodnutí o rozkladu konstatováno k otázce přerušení řízení. Na druhou stranu však dle stěžovatele dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti, čímž si soud protiřečí. Stěžovatel má za to, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost. Pokud by stěžovatel připustil správnost obou tvrzení soudu (tj. jednak to, že soud ověřil, že stěžovatel shrnul rozkladové námitky, k nimž se následně vyjádřil, a jednak to, že soud shledal napadené správní rozhodnutí nepřezkoumatelným), šlo by o zjevné porušení zásady tertium non datur, neboť platí-li tvrzení A, nemůže zároveň platit jeho negace, a třetí možnost není. [10] Stěžovatel dále namítl, že městský soud nenařídil jednání, čímž mu znemožnil ovlivnit svou argumentací konečný výsledek sporu. Na závěr kasační stížnosti navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalobce ke kasační stížnosti správního orgánu [11] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelova argumentace se míjí se závěry městského soudu. Důvodem pro zrušení správního rozhodnutí bylo to, že stěžovatel se vůbec nevypořádal se skutečnostmi, které žalobce v řízení předkládal, a to s tím, že žalobce požádal Národní bezpečnostní úřad o vydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti 100 dnů před uplynutím lhůty stanovené v novele k zákonu o insolvenčních správcích. Řízení před Národním bezpečnostním úřadem mělo dle legitimního očekávání trvat 75 dnů, v dané věci však trvalo podstatně déle. [12] Základním smyslem novely zákona o insolvenčních správcích je, aby zvláštním insolvenčním správcem byla jen taková osoba, která bude vzhledem ke své bezpečnostní způsobilosti jednat nezávisle. Z tohoto žalobce dovozuje, že samotné nepředložení dokladu ve stanovené lhůtě nemusí znamenat zrušení zvláštního povolení, neboť tato skutečnost sama o sobě nemusí znamenat, že insolvenční správce je osobou bezpečnostně nezpůsobilou. Stěžovatel ostatně sám ve své správní praxi postupoval tak, že ve chvíli, kdy zvláštní správce po uplynutí lhůty doklad o bezpečnostní způsobilosti předložil, řízení zastavil. [13] Žalobce má za to, že stěžovatelova argumentace o ohrožení veřejného zájmu neobstojí s ohledem na požadavek odůvodnění správního rozhodnutí. Není totiž jasné, jak by byl přerušením řízení ohrožen veřejný zájem za situace, kdy žalobce jednal zcela transparentně, o doklad požádal včas a stěžovatele o průběhu řízení před Národním bezpečnostním úřadem informoval. Ustanovení o přerušení řízení nemůže správní orgán aplikovat libovolně, ale je jeho povinností s přihlédnutím ke všem okolnostem uvážit, zda řízení přeruší. Stěžovatel vydal s