— Nejvyšší správní soud

Pst 10/2014- 23 - text pokračování Pst 10/2014 - 25 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Petra Mikeše a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatelky: vláda, se sídlem nábřeží E. Beneše 4, Praha 1, proti odpůrkyni: VLASTENECKÁ STRANA, se sídlem Sokolská 270/8, Česká Lípa, o návrhu na rozpuštění politické strany, t a k t o : I. Politická strana VLASTENECKÁ STRANA se rozpouští. II. Likvidátorem se určuje Mgr. Radslav Janeček, advokát, se sídlem Bubeníčkova 44, Brno. III. Navrhovatelce se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Navrhovatelka podala dne 5. 12. 2014 u Nejvyššího správního soudu návrh na rozpuštění politické strany „VLASTENECKÁ STRANA“ (dále jen „odpůrkyně“) podle § 15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (dále jen „zákon o politických stranách“). Navrhovatelka uvedla, že rozsudkem NSS ze dne 30. 7. 2013, čj. Pst 9/2013 - 86, byla činnost odpůrkyně pozastavena, a to pro opakované nesplnění povinností plynoucích z § 18 odst. 1 zákona o politických stranách. Odpůrkyně tehdy nepředložila Poslanecké sněmovně v zákonem stanovené lhůtě výroční finanční zprávy za roky 2010 a 2011. Přitom podle § 14 odst. 2 cit. zákona mohou strany a hnutí, jejichž činnost byla pozastavena, činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li nadále skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena, lze podat návrh na rozpuštění. [2] Po pozastavení činnosti odpůrkyně neučinila kroky k odstranění závadného stavu, který byl důvodem citovaného rozhodnutí soudu. Poslanecké sněmovně navíc odpůrkyně nepředložila ani výroční finanční zprávy za rok 2012 a 2013. Navrhovatelka proto navrhuje odpůrkyni, jakožto politickou stranu, rozpustit. [3] Odpůrkyně ve svém vyjádření uvedla, že po pozastavení své činnosti se její předseda, který mj. disponuje s předmětem, pro nějž je tento návrh podáván, na členské schůzi odpůrkyně zavázal, že podklady pro výroční finanční zprávy nechá zpracovat a doloží je Poslanecké sněmovně. Pouze předseda odpůrkyně má k dispozici podkladové materiály, jež je třeba předložit Poslanecké sněmovně. Jelikož však předseda není v současné době schopen tyto podklady předat jinému členu výboru odpůrkyně, aby je tento člen mohl Poslanecké sněmovně předložit, odpůrkyně navrhuje, aby jí byla poskytnuta přiměřená lhůta k rekonstrukci podkladových materiálů výročních finančních zpráv. Dále se domnívá, že její činnost není v rozporu s § 4 zákona o politických stranách, neboť nevznikla za účelem, ani nevyvíjí okruh činností, které jsou v tomto ustanovení vymezeny. Na ní prý nedopadá ani § 13 odst. 6 zákona o politických stranách. Pak také odkazuje na rozsudek NSS čj. Pst 1/2008  66, v němž zdejší soud konstatoval, že k rozpuštění politické strany je třeba kumulativního splnění čtyř podmínek. Odpůrkyně se domnívá, že tyto podmínky rozpuštění nejsou v jejím případě dány ani jednotlivě, natožpak kumulativně spojené; proto by neměla být odpůrkyně zrušena. Konečně odpůrkyně navrhuje, aby soud zachoval její právo na předložení podkladů Poslanecké sněmovně a aby její činnost byla dále zachována; pokusí se od předsedy získat dokumentaci potřebnou ke zpracování výročních finančních zpráv a v následujícím termínu jej dle zákona o politických stranách Poslanecké sněmovně předloží. [4] Z obsahu spisu soud konstatuje, že odpůrkyně nepředložila výroční finanční zprávu za rok 2010, 2011, 2012 a 2013. Neučinila tak ani dodatečně. [5] Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud se souhlasem účastníků řízení bez nařízení jednání. [6] Protože podle § 96 s. ř. s. rozhoduje soud v tomto řízení podle skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu, vyžádal si od Poslanecké sněmovny aktuální informaci ohledně výročních finančních zpráv. [7] Z přípisu Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR ze dne 21. 1. 2015 soud zjistil, že k uvedenému datu odpůrkyně Poslanecké sněmovně nepředložila výroční finanční zprávy za roky 2010 až 2013. [8] Na základě těchto skutečností dospěl soud k následujícím závěrům. [9] Podle § 4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu. Z § 18 odst. 1 téhož zákona vyplývá povinnost stran a hnutí předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až f) tohoto ustanovení. Podle § 14 odst. 1 zákona může být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s § 1 až 5, § 6 odst. 5 a § 17 až 19 nebo se stanovami. [10] Ustanovení § 15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého s. ř. s. [11] Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaný návrh je důvodný, neboť z údajů obsažených ve spise (konkrétně zejména z citovaných usnesení Poslanecké sněmovny) bylo zjištěno, že odpůrkyně skutečně nesplnila zákonem uložené povinnosti, když v zákonem stanoveném termínu nepředložila dle shora citovaného přípisu z Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, úplné výroční finanční zprávy za roky 2010 až 2013 a neučinila tak ani později. Odpůrkyně tedy opakovaně nerespektovala zákonnou povinnost stanovenou v § 18 odst. 1 zákona o politických stranách. Nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší správní soud rozhodnout o rozpuštění strany nebo hnutí [§ 13 odst. 1 písm. b) cit. zákona]. Je třeba doplnit, že tuto svoji povinnost nesplnila, přestože již byla její činnost shora označeným rozsudkem zdejšího soudu pozastavena. [12] Ze znění i smyslu § 14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace, kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec, anebo ji nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně, takové porušení § 18 odst. 1 zákona opodstatňuje rozpustit politickou stranu či hnutí, jelikož platí, že strana a hnutí mohou být zrušeny rozhodnutím soudu o jejich rozpuštění ..., jestliže i po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti strany nebo hnutí trvají skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena (§ 13 odst. 6 uvedeného zákona). Právě tato situace nastala v nyní projednávané věci. [13] Jakkoliv se odpůrkyně brání, že na její situaci nedopadá § 13 odst. 6 zákona o politických stranách, Nejvyšší správní soud konstatuje, že právě toto ustanovení zákona o politických stranách je v nynějším případě nutné aplikovat. Odpůrkyně totiž v průběhu jednoho roku (§ 14 odst. 2 téhož zákona), neučinila veškeré úkony zaměřené k odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti (již cit. rozsudek NSS čj. Pst 9/2013  86). Aplikace § 13 odst. 6 zákona o politických stranách je tedy na místě. [14] Pokud se odpůrkyně odvolává na podmínky rozpuštění politické strany obsažené v rozsudku NSS ze dne 4. 3. 2009, čj. Pst 1/2008 - 66, č. 1841/2009 Sb. NSS, ve věci Dělnická strana, soud pouze poznamenává, že se v tomto zabýval zcela jinou situací, a to rozpuštěním politické strany pro protiprávní činnosti ve smyslu § 4 zákona o politických stranách. V nynějším případě však odpůrkyně nerespektovala zákonný požadavek periodického předkládání výročních finančních zpráv podle § 18 zákona o politických stranách. Z ustálené judikatury jednoznačně vyplývá, že, „jestliže i po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí trvají skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena, rozhodne Nejvyšší správní soud o rozpuštění politické strany nebo hnutí podle § 13 odst. 6 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích“ [viz rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. Pst 5/2003  43, č. 299/2004 Sb. NSS, věc Republikánská unie; srov. také pozdější rozsudky NSS ze dne 17. 8. 2011, čj. Pst 25/2011 - 37, věc Agrární strana nebo ze dne 16. 5. 2013, čj. Pst 1/2013 - 50, věc „Mírové hnutí 2007“]. V daném případě nebylo důvodu se od takto vysloveného právního názoru odchýlit. Soud při svém rozhodování rovněž vycházel z nál