1 Afs 142/2016 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 142/2016- 29 - text pokračování 1 Afs 142/2016 - 32 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: Tukový průmysl spol. s r. o., se sídlem Koubova 79, Praha 9, zastoupeného Mgr. Štěpánem Mládkem, advokátem se sídlem Skořepka 422/7, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 27. 12. 2012, č. j. 21485/2012-170100-21, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2016, č. j. 9 Af 15/2013 – 52, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci a shrnutí předcházejících řízení [1] Celní úřad Praha III platebním výměrem ze dne 16. 10. 2003, č. j. 1499/03-08, č. 40/2003, vyměřil žalobci celní dluh ve výši 621.765.289 Kč. Tento platební výměr celní úřad zrušil rozhodnutím ze dne 12. 11. 2003 podle § 322a odst. 2 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění účinném do 30. 4. 2004, protože žalobce nemohl využít práva vyjádřit se ke zprávě o daňové kontrole, kterou převzal až spolu s platebním výměrem. Odvolání proti tomuto rozhodnutí vzal žalobce zpět, rozhodnutí tak nabylo právní moci dne 26. 1. 2004. [2] Následně celní úřad svůj postup přehodnotil a vydal dne 1. 3. 2004 deklaratorní rozhodnutí podle § 32 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, kterým ověřil neplatnost svého rozhodnutí ze dne 12. 11. 2003. Rozhodnutím ze dne 29. 4. 2004, č. j. 9620014/04-21, pak celní úřad rozhodl, že platební výměr č. 40/2003 se neruší. Odvolání žalobce Celní ředitelství Praha zamítlo rozhodnutím ze dne 14. 1. 2005. Rozsudkem č. j. 10 Ca 85/2005 – 77 Městský soud v Praze rozhodl, že rozhodnutí celního úřadu ze dne 29. 4. 2004 a navazující rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 14. 1. 2005 byla nicotná. [3] K odvolání žalobce proti platebnímu výměru č. 40/2003 Celní ředitelství Praha změnilo jeho výrok tak, že vyměřilo žalobci spotřební daň ve výši 399.504.956 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 175.916.298 Kč, tj. celkem 575.421.254 Kč (rozhodnutí ze dne 29. 4. 2004, č. j. 10504/04170121). [4] Žalobce napadl rozhodnutí celního ředitelství žalobou u Městského soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 27. 9. 2005, č. j. 8 Ca 131/2004 – 244, zrušil napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a vrátil věc celnímu ředitelství k dalšímu řízení. [5] Žalobce i celní ředitelství brojili proti rozsudku městského soudu kasačními stížnostmi. Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek rozsudkem ze dne 29. 2. 2008, č. j. 8 Afs 18/2006 – 398, a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud shledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným, protože městský soud dostatečně neodůvodnil, v čem spatřoval nesrozumitelnost rozhodnutí celního ředitelství, a zcela opomněl otázku samotné existence správního rozhodnutí prvního stupně. V této souvislosti kasační soud poukázal na svůj rozsudek ze dne 19. 7. 2007, č. j. 7 Afs 105/2006 – 241, ve kterém ve skutkově obdobné situaci mezi shodnými účastníky řízení uzavřel, že posuzovaný platební výměr byl neexistujícím rozhodnutím. [6] Městský soud následně zrušil rozhodnutí celního ředitelství rozsudkem č. j. 8 Ca 124/2008 – 405 a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V něm celní ředitelství zamítlo odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 12. 9. 2008, č. j. 13687-28/08-1701-21/10. [7] Žalobce napadl rozhodnutí celního ředitelství žalobou u Městského soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 11. 11. 2011, č. j. 7 Ca 312/2008 – 47, zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc celnímu ředitelství k dalšímu řízení. Městský soud uzavřel, že žalovaný měl zastavit odvolací řízení, protože v důsledku pravomocného zrušení platebního výměru celním úřadem po podání odvolání odpadl „důvod řízení“ ve smyslu § 27 odst. 1 písm. g) zákona o správě daní a poplatků. [8] Celní ředitelství rozhodnutím ze dne 27. 12. 2012, č. j. 21485/2012-170100-21, zastavilo řízení o odvolání ze dne 14. 11. 2003 podle § 106 odst. 1 písm. f) zákona č. 280/2009, daňový řád, protože řízení se stalo bezpředmětným. [9] Žalobce napadl rozhodnutí celního ředitelství žalobou, kterou městský soud zamítl rozsudkem ze dne 24. 3. 2016, č. j. 9 Af 15/2013 – 52. Soud nepřisvědčil žalobci, že celní ředitelství nerespektovalo závazný právní názor vyjádřený v rozsudku č. j. 7 Ca 312/2008 – 47. V předchozím rozsudku soud nedal celnímu ředitelství pokyn k zastavení celého daňového řízení, ale pouze k zastavení řízení o odvolání. II. Obsah kasační stížnosti [10] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [11] Stěžovatel setrval na stanovisku, že celní ředitelství nemělo zastavit pouze odvolací řízení, ale daňové řízení jako celek, příp. nalézací fázi daňového řízení. Platební výměr č. 40/2003 byl v odvolací fázi řízení pravomocně zrušen. V daňovém řízení již nebylo možné pokračovat, protože již nebylo možné daň zjistit, stanovit nebo vymáhat. K témuž závěru dospěl podle stěžovatele i městský soud v rozsudku č. j. 7 Ca 312/2008 – 47. [12] S ohledem na nabytí účinnosti daňového řádu bylo celní ředitelství povinno nalézt ustanovení odpovídající § 27 odst. 1 písm. g) zákona o správě daní a poplatků, na který odkázal městský soud v citovaném rozsudku. Stěžovatel nesouhlasil, že takovým ustanovením je § 106 odst. 1 písm. f) daňového řádu. Celní ředitelství bylo nepochybně v postavení odvolacího orgánu, mělo proto postupovat podle § 116 daňového řádu, konkrétně podle odst. 1 písm. b), podle kterého odvolací orgán může napadené rozhodnutí zrušit a řízení zastavit. V posuzované věci celní úřad již zrušil platební výměr č. 40/2003, zbývalo proto pouze zastavit daňové řízení. [13] Stěžovatel nesouhlasil s nyní napadeným rozsudkem, v němž městský soud vyložil svůj předchozí rozsudek č. j. 7 Ca 312/2008 – 47 tak, že uložil celním orgánům zastavit pouze odvolací řízení a že rozhodná pasáž: „Pokud bylo daňové řízení zahájeno a v jeho průběhu došlo k situaci, že již není možné z procesních důvodů daň zjistit, stanovit či vymáhat, resp. za tímto účelem daňové řízení dále vést, aplikuje se ustanovení § 27 odst. 1 písm. g) daňového řádu“ byla pouhým obecným vyjádřením k aplikaci § 27 odst. 1 písm. g) zákona o správě daní a poplatků. Městský soud převzal odůvodnění (včetně citované věty) z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2011, č. j. 2 Afs 31/2011 – 294, který se týkal shodné věci. Stěžovatel byl přesvědčen, že Nejvyšší správní soud nevyslovil citovanou větu náhodou. Podle ustálené judikatury totiž zrušení platebního výměru znamená překážku věci rozhodnuté, která brání pokračovat v řízení (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 15/2007 – 75, č. 1865/2009 Sb. NSS). [14] Městský soud podle stěžovatele nesprávně dovodil, že předpokladem aplikovatelnosti usnesení č. j. 8 Afs 15/2007 – 75 je zrušení platebního výměru odvolacím orgánem na základě posouzení důvodnosti odvolání. Podle stěžovatele z citovaného usnesení taková podmínka nevyplývá. Závěry rozšířeného senátu jsou použitelné i pro nyní posuzovanou věc, kdy byl platební výměr zrušen autoremedurním rozhodnutím celního úřadu, které bylo vydáno v odvolací fázi daňového řízení v důsledku námitek stěžovatele týkajících se nedodržení procesních pravidel před vydáním platebního výměru. [15] Považoval-li celní úřad námitky stěžovatele za důvodné, měl vyčkat do rozhodnutí nadřízeného orgánu o odvolání. Celní úřad však sám platební výměr zrušil, čímž v podstatě vyhověl odvolání stěžovatele, a to se všemi důsledky, na které upozorňuje usnesení č. j. 8 Afs 15/2007 – 75. Pokud by byl procesní postup celních orgánů správný, mohly by vydat další platební výměr, aniž by se musely vypořádat s argumentací stěžovatele (nový platební výměr byl vydán dne 19. 2. 2009 a byl potvrzen celním ředitelstvím, řízení o žalobě vede městský soud pod sp. zn. 5 Af 67/2015). Podle stěžovatele celní orgány postupovaly způsobem, který rozšířený senát označil za obcházení zákazu zrušit a vrátit věc v odvolacím řízení. III. Vyjádření žalovaného [16] Generální ředitelství cel (dále jen „žalovaný“) se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnilo s rozsudkem městského soudu a odkázalo na napadené rozhodnutí celního ředitelství a své vyjádření k žalobě (pozn. NSS: v souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění zákona č. 407/2012 Sb., dosavadní celní ředitelství zanikla ke dni 1. 1. 2013; v rámci nedokončených řízení ve správním soudnictví se dnem 1. 1. 2013 j