10 As 88/2016 — Nejvyšší správní soud

10 As 88/2016- 47 - text 10 As 88/2016 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: E. L. H., proti žalované: Komora daňových poradců České republiky, se sídlem Kozí 4, Brno, zast. JUDr. Liborem Nedorostem, Ph. D., advokátem se sídlem Malostranské náměstí 265/6, Praha 1, proti rozhodnutí presidia Komory daňových poradců České republiky ze dne 12. 6. 2014, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2016, čj. 62 A 58/2014-83, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení [1] Rozhodnutím disciplinárního senátu č. XXIII disciplinární komise žalované ze dne 28. 3. 2014 byla žalobkyně pro skutek v rozhodnutí specifikovaný uznána vinnou z porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky (dále jen „zákon o daňovém poradenství“), neboť „při výkonu daňového poradenství, kdy v zájmu společníka obchodní společnosti vstoupila do obchodních prostor této společnosti a nakládala s jejími účetními doklady a daty, nejednala svědomitě a čestně“. Žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 70 000 Kč jako disciplinární opatření podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona o daňovém poradenství. [2] Jednání žalobkyně, které bylo předmětem disciplinárního řízení, spočívalo – stručně vyjádřeno – v tom, že dne 17. 4. 2013 po příchodu do kanceláře společnosti PAMEX ŽĎÁR s.r.o., bez předložení zmocnění, začala provádět v počítači účetní společnosti činnosti, spočívající v nakládání s daty společnosti, a to ve prospěch třetí osoby – společníka společnosti F. E.. Žalobkyně přitom odmítla nahlížet do účetních sestav a dokladů společnosti PAMEX ŽĎÁR s.r.o. za roky 2008 až 2012, které jednatel této společnosti Josef Mička, v souladu s ujednáním mimořádné valné hromady společnosti, zajistil a zpřístupnil k nahlédnutí a ke kontrole F. E. a jeho daňovým poradcem dne 17. 4. 2013. Po příchodu jednatele společnosti žalobkyně na jeho výzvu, kdo je, sdělila, že je Mgr. E. L. H., daňový poradce a právní zástupce. Zmocnění k zastupování společníka při výkonu jeho práv podle § 122 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“), přes výzvu jednatele nepředložila a přes výslovný zákaz jednatele pokračovala v práci s počítačem a tiskla pro společníka F. E. účetní sestavy, které v nezjištěném obsahu a rozsahu odnesl ze sídla společnosti. Dne 21. 5. 2013 se žalobkyně znovu dostavila do sídla společnosti PAMEX ŽĎÁR s.r.o. a žádala zpřístupnění účetních dokladů společnosti za posledních 10 let. Opět nepředložila zmocnění a jednateli, který jí požadované neumožnil, vyhrožovala podáním trestního oznámení. [3] Rozhodnutí disciplinárního senátu č. XXIII disciplinární komise žalované bylo rozhodnutím presidia žalované potvrzeno. Žaloba proti rozhodnutí presidia žalované byla Krajským soudem v Brně (dále jen „krajský soud“) zamítnuta. [4] Klíčovou námitkou odvolatelky, resp. žalobkyně byla argumentace, podle které činnost naplňující znaky skutkové podstaty disciplinárního provinění nevykonávala jako daňová poradkyně, ale jako advokátní koncipientka. [5] Krajský soud shledal, že je-li žalobkyně zároveň daňovou poradkyní a advokátní koncipientkou, je pro posouzení jejího jednání vždy rozhodné, jakým oprávněním se prokazuje v průběhu jí prováděných úkonů. Jestliže žalobkyně na prokázání svého oprávnění při provádění úkonu rezignovala, je nutno povahu jejího jednání posuzovat podle vnějších okolností a s přihlédnutím k tomu, jak se žalobkyně představila (uvedla, že je daňová poradkyně a právní zástupkyně). Krajský soud proto tvrzení žalobkyně, ústící v její právní názor o nedostatku disciplinární pravomoci žalované, považoval za čistě účelové. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [6] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [7] Stěžovatelka v kasační stížnosti znovu uvedla, že nezákonnost napadeného rozsudku spatřuje v nesprávném právním posouzení otázky věcné příslušnosti žalované k rozhodnutí. Podle stěžovatelky F. E., v jehož prospěch jednala způsobem, pro který byla disciplinárně potrestána, nikdy nepotvrdil, že by mu stěžovatelka poskytovala daňové poradenství; naopak uvedl, že ji požádal o právní pomoc (důkazem čehož je substituční plná moc); i výpovědi dalších přítomných osob potvrzují, že F. E. neposkytovala daňové poradenství. Závěr krajského soudu, podle kterého je v této otázce nutno vycházet z objektivních okolností, označila stěžovatelka za nesprávný. [8] Stěžovatelka namítla, že úkony činila za přítomnosti klienta F. E.. Zákon o daňovém poradenství ani zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii přitom neukládají povinnost, je-li přítomen klient, prokazovat se plnou mocí. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2006, čj. 2 As 28/2006-49, na nějž krajský soud odkázal, není podle stěžovatelky relevantní, neboť v souzeném případě stěžovatelka nejednala se státním orgánem, nýbrž se soukromoprávním subjektem. Stěžovatelka je přesvědčena, že ji substituční plná moc opravňovala k předmětnému jednání. [9] Důvod podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. spatřovala proto stěžovatelka v nedostatku věcné příslušnosti správního orgánu k rozhodnutí, neboť neposkytovala daňové poradenství podle zákona o daňovém poradenství, ale právní pomoc podle zákona o advokacii. Vztahovala se na ni proto disciplinární pravomoc orgánů České advokátní komory, nikoliv žalované. [10] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu, rozhodnutí disciplinárního senátu č. XXIII disciplinární komise žalované ze dne 28. 3. 2014 i rozhodnutí presidia žalované ze dne 12. 6. 2014. [11] Kromě namítané vady disciplinárního řízení „spočívající v absolutním nedostatku věcné příslušnosti k rozhodnutí“, namítla stěžovatelka nezákonnost uložené pokuty. Tu spatřovala v nesprávném zhodnocení kriteria pro její uložení a v porušení zásady přiměřenosti. [12] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že správní orgán druhého stupně reagoval na výtky a důkazní návrhy stěžovatelky; skutkový stav byl podle ní zjištěn správně. Rozhodnutí správního orgánu nemůže být zrušeno jen proto, že stěžovatelka hodnotí tytéž důkazy s jiným výsledkem, pokud správní orgán při hodnocení důkazů postupoval zákonným způsobem. [13] Žalovaná dále uvedla, že „daňové poradenství je podle definice v § 1 písm. a) zákona č. 523/1992 Sb. poradenstvím právním a jeho charakter je tak možné srovnat s výkonem advokacie“. Závěr, podle kterého stěžovatelka poskytovala při úkonech ve společnosti PAMEX ŽĎÁR s.r.o. daňové poradenství, žalovaná analogicky opírá zejména o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2004, čj. 5 As 34/2003-47. Převezme-li daňový poradce zmocnění ke konkrétním úkonům, činí je jako daňový poradce při výkonu daňového poradenství. [14] Požadavek identický s povinností poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu (čl. 4 odst. 1 Etického kodexu advokátů ČR), lze podle žalované ve vztahu k daňovému poradci spatřovat v úpravě vyplývající z § 6 odst. 1 věty druhé zákona o daňovém poradenství. [15] Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl a aby stěžovatelce uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [16] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Nedůvodnou kasační stížnost zamítl na základě úvah dále vyložených. [17] Primárně stěžovatelka brojila proti uplatnění disciplinární pravomoci žalované. Důvod, pro který nemohla být za své jednání žalovanou potrestána, spatřovala v tom, že předmětné úkony nevykonávala jako daňová poradkyně, nýbrž jako advokátní koncipientka. [18] Podle § 1 písm. a) zákona o daňovém poradenství tento zákon upravuje poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných plateb, jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí. Podle § 6 odst. 1 věty druhé zákona o daňovém poradenství je daňový poradce povinen jednat čestně a svědomitě, důsledně využívat všechny zákonné prostředky a uplatňovat vše, co podle svého přesvědčení a příkazu klienta pokládá za prospěšné. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31