3 As 118/2015 — Nejvyšší správní soud

3 As 118/2015- 34 - text pokračování 3 As 118/2015 - 38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: ekolo. cz s. r. o., se sídlem Statenice, Keltská 348, zastoupeného Mgr. Lukášem Lorencem, advokátem se sídlem Praha 5, Elišky Peškové 15, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Praha 7, Pplk. Sochora 27, o přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 19. 4. 2012, zn. SPR-8505/ 11-22/APP, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2015, č. j. 11 A 77/2012 – 38, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2015, č. j. 11 A 77/2012 – 38 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno rozhodnutí předsedy Úřadu na ochranu osobních údajů ze dne 19. 4. 2012, zn. SPR-8505/11-22/APP, a dále rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen Úřad) ze dne 2. 2. 2012, zn. SPR-8505/11-14 , a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný napadeným rozhodnutím předsedy Úřadu zamítl podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozklad žalobce proti předchozímu rozhodnutí Úřadu. Podle žalovaného žalobce tím, že v souvislosti se zpracováním osobních údajů prostřednictvím záznamu z kamery umístěné v provozovně na adrese Bubenská 1, Praha 7, na svých webových stránkách na sociální síti Facebook zveřejnil dne 22. 11. 2011 (nejméně do 28. 11. 2011) obrazový záznam (fotografii) z kamery zachycující osobu podezřelou z krádeže, porušil povinnost stanovenou v § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb., zákona o ochraně osobních údajů a dále tím, že neoznámil svůj záměr zpracovávat osobní údaje prostřednictvím kamerového systému před zahájením zpracování v říjnu 2011, porušil povinnost stanovenou v § 16 zákona č. tohoto zákona. Tím spáchal správní delikty podle § 45 odst. 1 písm. c) a 45 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně osobních údajů, za což mu byla uložena pokuta ve výši 5.000 Kč. Žalobce své žalobní námitky směřoval proti části výroku, jíž je mu kladeno za vinu, že na svých webových stánkách na sociální síti Facebook zveřejnil obrazový záznam z kamery (fotografii), zachycující osobu podezřelou z krádeže. Nezpochybnil tak závěr žalovaného o tom, že jednal v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů, pokud neoznámil svůj záměr zpracovávat osobní údaje prostřednictvím kamerového systému (jedné kamery) před zahájením zpracování v říjnu 2011. Městský soud v Praze předně k námitce žalobce, jíž popíral svoji pozici správce osobních dat zákazníků, uvedl, že informace zachycené a zaznamenané kamerovým systémem jsou osobními údaji ve smyslu § 4 písmeno a) zákona o ochraně osobních údajů, neboť z obsahu spisu je patrné, že na základě těchto údajů došlo k identifikaci konkrétní osoby - pachatele. Nesporné také je, že pořizování obrazového záznamu zachycujícího jednotlivé fyzické osoby v provozovně žalobce, uchovávání těchto záznamů a jejich případné další použití jsou operacemi, které lze podřadit pod definici pojmu zpracování osobních údajů ve smyslu § 4 písm. e) tohoto zákona, a žalobce je tedy správcem osobních údajů dle § 4 písm. j) zákona. Je proto povinen dodržovat povinnosti tímto zákonem stanovené. Žalovaný ve svém rozhodnutí připustil, že žalobce mohl v daném případě zpracovávat osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů na základě výjimky podle § 5 odst. 2 písm. e) zákona na ochranu osobních údajů, neboť je to podle něj nezbytné pro ochranu jeho práv (ochrana majetku) a nejedná se s ohledem na záběr kamery o nepřiměřený zásah do soukromí sledovaných osob. Současně však možnost provozovat kamerové systémy bez souhlasu subjektu údajů omezil pouze na situace, kdy je bezpodmínečně zabezpečeno, že osobní údaje z tohoto kamerového systému nebudou nijak zveřejněny ani jiným způsobem šířeny. Žalovaný tak nespatřoval pochybení žalobce v tom, že zpracovával údaje bez souhlasu subjektu údajů, nýbrž v tom, že zveřejnil fotografii (záznam z kamerového systému) na veřejné internetové sociální síti. Žalovaný je přesvědčen, že zveřejnění této fotografie již nebylo učiněno v souladu s účelem, k němuž byly tyto údaje shromážděny, tj. k ochraně majetku. Žalovaný sice nevyloučil, že v případě odcizení majetku nebo způsobení jiné škody může kamerový systém, resp. záznam z něj napomoci zajištění pachatele, ale má za to, že zveřejnit záznamy může pouze orgán policie. Podle Městského soudu v Praze správní orgány neuvedly, z jakého důvodu považují zpracování údajů ve formě zveřejnění fotografie na sociální síti Facebook za rozporné s účelem, pro který jsou údaje shromažďovány, tedy s ochranou majetku správce údajů, tj. žalobce. Z napadených rozhodnutí tak nevyplývá, z jakého důvodu mělo být zveřejnění fotografie, které vedlo k dopadení pachatele krádeže elektrokola a dle soudu úzce souviselo s ochranou majetku, v rozporu s účelem provozování kamerového systému. Kvůli nedostatku odůvodnění Městský soud v Praze obě správní rozhodnutí zrušil. Předseda žalovaného se v napadeném rozhodnutí zabýval až odůvodněním toho, proč žalobce ke zveřejnění fotografie potřeboval souhlas subjektu údajů, když zdůraznil, že zveřejněním fotografie na internetové sociální síti došlo k zásahu do soukromí konkrétní fyzické osoby, což je v protikladu k právu na ochranu soukromého a osobního života podle ustanovení § 5 odst. 2 písm. e) zákona. Městský soud v Praze se tedy s ohledem na závěr předsedy žalovaného zabýval otázkou, zda by v případě, že by žalobce skutečně naplnil svým jednáním skutkovou podstatu deliktu, tedy zveřejněním fotografie porušil povinnost zpracovávat osobní údaje pouze v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny, na tuto situaci dopadala výjimka stanovená v § 5 odst. 2 písm. e) zákona nebo by musel disponovat předchozím souhlasem subjektu údajů, v daném případě pachatele trestné činnosti. V této souvislosti je stěžejní posouzení otázky proporcionality a vyvážení práva na ochranu osobních údajů subjektu údajů v porovnání s právem žalobce na ochranu vlastního majetku. Žalovaný je názoru, že nelze aplikovat ustanovení § 5 odst. 2 písm. e) zákona, neboť zveřejněním fotografie na internetové sociální síti došlo k zásahu do soukromí konkrétní fyzické osoby, což je v protikladu vůči zájmu na ochraně soukromého a osobního života. Soud byl však toho názoru, že tento závěr nelze zobecňovat a že otázku předchozího souhlasu subjektu se zveřejněním je nutné posoudit právě s ohledem na to, za jaké situace došlo ke zveřejnění fotografie a do práv jakého subjektu mohlo být zasaženo. Jinak by jakýkoli test proporcionality postrádal smysl. Na jedné straně zde tedy stojí právo žalobce na ochranu vlastnictví a na druhé straně právo pachatele trestného činu na ochranu osobních údajů. Jestliže se posuzuje charakter a význam ochrany těchto práv, nelze nepřihlédnout k tomu, že subjekt, který zcela vědomě odcizil elektrokolo, musel vědět, že jedná v rozporu se zákonem, neboť převzal do své dispozice předmět, který mu nenáležel. Vědomě tedy porušoval zákon, a to za situace, kdy na prodejně bylo veřejně deklarováno, že prostor je monitorován. Byl tedy srozuměn s tím, že jeho jednání je kamerou zachyceno. Je proto nutné porovnat míru intenzity ochrany práv subjektu, který vědomě disponuje s movitou věcí, která mu nepatří, a míru intenzity ochrany práv osoby, která je v postavení subjektu, jemuž je narušeno jeho právo na ochranu majetku. Ze závěru žalovaného vyplývá, že staví ochranu soukromí pachatele trestného činu nad právo majitele na ochranu vlastního majetku. Nelze přehlédnout, že fotografie byla pořízena v průběhu páchání trestné činnosti a že zveřejnění fotografie na sociální síti vedlo k odhalení pachatele. Soud měl za to, že pachatel trestné činnosti, který úmyslně odcizí majetek, který mu nepatří, musí počítat s tím, že jeho práva na ochranu osobní identity nebudou chráněna stejně jako práva osob, které jednají v souladu se zákonem. Neviděl proto důvod, proč by měla být poskytnuta ochrana pachateli trestného činu a současně potrestána pokutou osoba, která se tím, že zveřejnila fotografii pachatele na Facebooku, snažila pouze o okamžité zajištění navrácení svého vlastního majetku v hodnotě relativně vysoké. Skutkové okolnosti v této věci mají pak výrazný dopad na nebezpečnost jednání žalobce, které je jednou z podmínek pro závěr o tom, zda došlo ke spáchání deliktu. V daném případě nelze hovořit o nebezpečnosti jednání žalobce, jestliže využil svého práva na ochranu svého vlastnictví proti subjektu, který zcela vědomě jednal v rozporu se zákonem. Soud přitom zohlednil i skutečnost, že televizní stanice často vysílají v rámci zpravodajských pořadů záběry z průmyslových kamer, na kterých se objevují os