3 As 43/2015 — Nejvyšší správní soud

3 As 43/2015- 29 - text 3 As 43/2015 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Jaroslava Vlašína ve věci žalobkyně Rolnická společnost Lesonice a. s., se sídlem Lesonice 165, zastoupené Mgr. Petrem Melicharem, advokátem se sídlem Jihlava, Zrzavého 3259/9, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, se sídlem Praha 1, Těšnov 65/17, za účasti Ing. J. D., zastoupeného Mgr. Blankou Morávkovou, advokátkou se sídlem Miroslav, Brněnská 104/27, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2015, č. j. 11 A 194/2013 – 41, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2015, č. j. 11 A 194/2013 – 41, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dne 7. 5. 2012 Ing. J. D. (dále „osoba zúčastněná na řízení“) oznámil Ministerstvu zemědělství, Agentuře pro zemědělství a venkov Třebíč (dále jen „Agentura pro zemědělství a venkov“), že došlo ke změně uživatele půdních bloků (dílů půdních bloků), nacházejících se ve čtverci 650-1160 a 660-1160 v katastrálním území Martínkov a Jakubov u Moravských Budějovic, neboť na základě nájemní smlouvy ze dne 30. 9. 2011, uzavřené vlastníky těchto půdních bloků s osobou zúčastněnou na řízení, se jejich uživatelem stala osoba zúčastněná na řízení. V řízení vedoucím k aktualizaci evidence půdy podle § 3g zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (dále jen „zákon o zemědělství“), byla žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“), v té době evidovanou jako uživatelkou části uvedených půdních bloků, zpochybněna platnost a účinnost této nájemní smlouvy. Stěžovatelka taktéž namítla, že ona pozemky tvořící sporné půdní bloky stále užívá a jejich vlastníci od ní nadále přijímají nájemné. Oznámením o neprovedení změny evidovaných údajů v evidenci půdy ze dne 25. 9. 2012, č. j. EP92717/2/32, Agentura pro zemědělství a venkov stěžovatelku informovala, že v souladu s § 3g odst. 5 zákona o zemědělství neprovedla změnu uživatele sporných půdních bloků. Na základě námitky podané osobou zúčastněnou na řízení bylo toto oznámení o neprovedení změny zrušeno usnesením ministra zemědělství ze dne 2. 1. 2013, č. j. 231827/2012-MZE-12151, a věc byla Agentuře pro zemědělství a venkov vrácena k novému projednání. Ministr zemědělství zdůvodnil své rozhodnutí tím, že nájemní vztah stěžovatelky k pozemkům tvořícím sporné půdní bloky zanikl ke dni 1. 10. 2011 na základě výpovědi ze dne 22. 9. 2010. Osobě zúčastněné na řízení svědčilo nájemní právo k těmto pozemkům od 1. 10. 2011 na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 30. 9. 2011. Pokračující užívání těchto pozemků ze strany stěžovatelky bylo nerespektováním tohoto právního stavu. Oznámením o provedení změny evidovaných údajů v evidenci půdy ze dne 25. 1. 2013, č. j. EP92717/2/46, podle § 3g odst. 6 zákona o zemědělství Agentura pro zemědělství a venkov stěžovatelku informovala, že provedla změnu uživatele sporných půdních bloků, ohlášenou osobou zúčastněnou na řízení. Svůj postup zdůvodnila odkazem na rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 2. 1. 2013. Stěžovatelka podala proti tomuto oznámení písemnou námitku. Podle ní osoba zúčastněná na řízení neužívá sporné půdní bloky vlastním jménem na vlastní odpovědnost, a nesplňuje tedy definici uživatele vymezenou v zákoně o zemědělství i v evropských předpisech. Stěžovatelka taktéž zpochybnila platnost nájemní smlouvy uzavřené s osobou zúčastněnou na řízení dne 30. 9. 2011. Závěrem poukázala na to, že dva vlastníci zastupovaní osobou zúčastněnou na řízení vůbec nevěděli o uzavření této nájemní smlouvy; po tomto zjištění jí okamžitě plnou moc vypověděli a činili kroky k tomu, aby jejich pozemky neužíval nikdo jiný než stěžovatelka. Došlo tak k uzavření nájemní smlouvy mezi těmito vlastníky a stěžovatelkou konkludentním způsobem. Rozhodnutím ze dne 10. 5. 2013, č. j. 26328/2013-MZE-12151, ministr zemědělství námitku stěžovatelky podle § 3g odst. 7 zákona o zemědělství zamítl. Ministr zemědělství dospěl k závěru, že stěžovatelka nepředložila žádný způsobilý právní důvod užívání sporných půdních bloků. K výpovědi plné moci osobě zúčastněné na řízení, na kterou upozornila stěžovatelka, došlo až po uzavření nájemní smlouvy dne 30. 9. 2011, přičemž tato plná moc osobu zúčastněnou na řízení k uzavření smlouvy opravňovala. Námitky stran neoprávněnosti zápisu osoby zúčastněné na řízení nemají podle ministra souvislost s možností zápisu stěžovatelky do evidence. Otázku předání pozemků pak nepovažoval ministr pro věc za významnou. Námitka „faktického“ užívání pozemků by v takovém případě navíc mohla vždy bránit tomu, kdo disponuje platným právním důvodem, v ohlášení změny uživatele v evidenci půdy. Závěrem ministr zemědělství dodal, že předmětem řízení o aktualizaci evidence půdy nemůže být řešení soukromoprávních sporů. Posouzení těchto otázek správními orgány má povahu úsudku o předběžné otázce, nikoli konstitutivního rozhodnutí sporu mezi účastníky řízení. Stěžovatelka napadla rozhodnutí ministra zemědělství žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Úvodem zdůraznila, že byla změnou uživatele v evidenci půdy zkrácena na svých právech, neboť kvůli této změně nemůže čerpat dotace. Podle stěžovatelky nemělo k provedení této změny dojít, neboť skutečným uživatelem sporných půdních bloků je ona, nikoli osoba zúčastněná na řízení, která tak nemůže splňovat zákonnou podmínku užívání bloků vlastním jménem na vlastní odpovědnost, ani nevykonává zemědělskou činnost dle evropských předpisů. V evidenci půdy je tudíž dlouhodobě evidován nesprávný údaj. Stěžovatelka dále zpochybnila platnost nájemní smlouvy ze dne 30. 9. 2011. Podle ní nebyla uzavřena vážně, nýbrž vytvořena dodatečně a účelově pouze pro potřeby doložení právního důvodu užívání a provedení změn v evidenci půdy. Osoba zúčastněná na řízení ani nepředpokládala, že by někdy sporné pozemky skutečně užívala. Dle smlouvy mělo teprve po předání pozemků dojít k uzavření dodatku, ve kterém bude sjednána výše nájmu, což lze interpretovat jako úmysl odložení účinnosti nájemní smlouvy až do doby předání pozemků stěžovatelkou. Přitom stěžovatelka pozemky nadále fakticky užívá a jejich vlastníci od ní nadále přijímají nájemné. V mezidobí se navíc stěžovatelka stala vlastníkem části sporných pozemků. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla zrušení oznámení Agentury pro zemědělství a venkov ze dne 25. 1. 2013, č. j. EP92717/2/46, a rozhodnutí ministra zemědělství, v žalobě nesprávně označeného jako rozhodnutí „č. j. 13272/2013-12150 ze dne 12. dubna 2013“, v jejím petitu dokonce jako „[r]ozhodnutí žalovaného, správního orgánu, č. j. 13272/2013-12150 ze dne 12. dubna 2013 ze dne 19. 9. 2011“. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu zamítl, přičemž jak v záhlaví, tak v odůvodnění svého rozsudku převzal z žaloby nesprávné číslo jednací a datum napadeného rozhodnutí. Pokud jde o samotné vypořádání žalobních námitek, městský soud dovodil, že pokud osoba zúčastněná na řízení předložila nájemní smlouvu ze dne 30. 9. 2011, uzavřenou s vlastníky pozemků tvořících sporné půdní bloky, bylo zřejmé, že jí svědčil právní důvod k jejich užívání. Podle městského soudu nebyl však správní orgán, jemuž byla tato nájemní smlouva předložena, oprávněn posuzovat otázku její platnosti. Ani sám městský soud se touto otázkou nezabýval, protože podle svého názoru k tomu neměl pravomoc. Neplatnosti smlouvy se stěžovatelka mohla domáhat pouze u příslušného soudu v občanskoprávním řízení. Podle městského soudu také nebyl v době vydání napadeného rozhodnutí správnímu orgánu předložen žádný relevantní důkaz o neužívání pozemků osobou zúčastněnou na řízení. K faktickému užívání pozemků stěžovatelkou nemohlo být přihlédnuto, protože tím by se dala aktualizace evidence vždy blokovat. Pokud stěžovatelka tvrdila, že se následně stala vlastníkem části sporných bloků, nic jí nebránilo v ohlášení této změny v evidenci půdy. Včas podanou kasační stížností, odkazující na důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku. Stěžovatelka tvrdí, že ze správního spisu jednoznačně vyplývá, že osoba zúčastněná na řízení sporné pozemky neužívala. V samotné nájemní smlouvě ze dne 30. 9. 2011 nebylo sjednáno nájemné, které mělo být určeno v dodatku. Ten však ve spise založen nebyl, k jeho sjednání totiž mělo dojít až po předání pozemků ze strany stěžovatelky. Předmětná smlouva byla fakticky sjednána s odkládací podmínkou, vázanou na předání pozemků. Byť podle názoru městského soudu nebyl správní orgán oprávněn posoudit otázku platnosti této nájemní smlouvy, nepochybně byl povinen provést výklad smlouvy za účelem zjištění, zda je listinou vhodnou k prokázání užívání v daném okamžiku. Předmětná smlouva nemůže být podkladem pro provedení aktualizace evidence půdy podle zákona o zemědělství. Stěžovatelka ta