5 Ads 181/2015 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 181/2015- 50 - text 5 Ads 181/2015 - 56 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: JUDr. R. Č., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2015, č. j. 42 Ad 152/2011 - 159, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Průběh dosavadního řízení Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“). Tímto rozsudkem krajský soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 5. 2011, č. j. X, kterým byly zamítnuty námitky stěžovatele a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované prvního stupně ze dne 8. 2. 2011, č. j. X, kterým nabídla na základě žádosti stěžovatele podané dle článku 11 odst. 2 přílohy VIII nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví služební řád úředníků Evropských společenství a pracovní řád ostatních zaměstnanců Společenství a kterým se zavádějí zvláštní opatření dočasně použitelná na úředníky Komise, ve znění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004, (dále jen „služební řád“), k převodu důchodových práv získaných v České republice částku 523 584 Kč. Při výpočtu uvedené částky žalovaná postupovala podle vnitrostátní právní úpravy představované § 105a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni podání žádosti (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a § 2 nařízení vlády č. 587/2006 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava vzájemného převodu důchodových práv ve vztahu k důchodovému systému Evropských společenství (dále jen „nařízení vlády č. 587/2006 Sb.“). Rozhodnutí žalované napadl stěžovatel žalobou, kterou Krajský soud v Praze neshledal důvodnou, a proto ji rozsudkem ze dne 19. 8. 2015, č. j. 42 Ad 152/2011 - 159, zamítl. II. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud nejprve nepřisvědčil žalobní námitce vytýkající rozpor rozhodnutí žalované s článkem 30 Listiny základních práv a svobod, neboť stěžovatelem odkazovaný nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 8/07, sice zrušil § 15 zákona o důchodovém pojištění, který byl použit také při výpočtu výše důchodových práv stěžovatele, nicméně vykonatelnost tohoto nálezu byla odložena do 30. 9. 2011; do této doby mělo být uvedené ustanovení nadále aplikováno. Podle krajského soudu je jeho aplikace sice pro stěžovatele nepříznivá, nicméně byla učiněna v souladu s uvedeným nálezem Ústavního soudu. V případě námitek týkajících se rozporu české vnitrostátní úpravy s evropským právem (použití metody pojistně matematické protihodnoty při stanovení výše převáděné částky obecně a poté specificky, pokud se jedná o konkrétní řešení zvolené Českou republikou a konečně též o otázku, zda má být stěžovateli započtena doba, po kterou trvala jeho účast v důchodovém systému ES, tj. k období od 1. 12. 2006 do 28. 11. 2008), postupoval krajský soud podle článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie a položil Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“) následující otázky: 1. Jak je třeba rozumět pojmu „kapitálová hodnota nároků na důchod“ obsaženému v čl. 11 odst. 2 přílohy VIII nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví služební řád úředníků Evropských společenství a pracovní řád ostatních zaměstnanců Společenství, ve znění nařízení Rady č. 723/2004 (dále jen „Služební řád“)? Zahrnuje tento pojem výši důchodových nároků stanovenou jak formou pojistně-matematické protihodnoty, tak i formou paušální odkupní hodnoty ve smyslu čl. 11 odst. 2 přílohy VIII Služebního řádu, ve znění před účinností nařízení Rady č. 723/2004, nebo je třeba jej ztotožnit jen s jedním z těchto pojmů, a pokud nikoliv, čím se od těchto pojmů liší? 2. Brání čl. 11 odst. 2 přílohy VIII Služebního řádu, ve spojení s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, ve znění Lisabonské smlouvy, použití metody výpočtu důchodových nároků upravené v § 105a odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a v nařízení vlády č. 587/2006 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava vzájemného převodu důchodových práv ve vztahu k důchodovému systému Evropských společenství? Je v této souvislosti relevantní okolnost, že tato metoda výpočtu vede v konkrétním případě ke stanovení výše důchodových nároků nabídnutých k převodu do důchodového systému EU ve výši nedosahující ani ½ objemu úředníkem uhrazených příspěvků do národního důchodového systému? 3. Je třeba rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C – 293/03 Gregorio My proti Office national des pensions (ONP) vykládat v tom smyslu, že pro účely výpočtu hodnoty důchodových nároků převáděných do důchodového systému EU pojistně-matematickou metodou závislou na délce pojištění musí být do osobního vyměřovacího základu započteno i období, v němž byl přede dnem podání žádosti o převod důchodových nároků již úředník EU účasten v důchodovém systému EU? Na shora uvedené otázky odpověděl SDEU rozsudkem ze dne 5. 12. 2013, C-166/12, následovně: 1) Článek 11 odst. 2 přílohy VIII nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví služební řád úředníků Evropských společenství a pracovní řád ostatních zaměstnanců Společenství a kterým se zavádějí zvláštní opatření dočasně použitelná na úředníky Komise, ve znění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004, musí být vykládán v tom smyslu, že členský stát může stanovit výši kapitálové hodnoty nároků na důchod na základě metody pojistně matematické protihodnoty, metody paušální odkupní hodnoty nebo i na základě jiných metod, za předpokladu, že částka, která má být převedena, materiálně představuje důchodové nároky vzniklé na základě dřívějších činností dotyčného úředníka. 2) Článek 11 odst. 2 přílohy VIII nařízení č. 259/68, ve znění nařízení č. 723/2004, a čl. 4 odst. 3 SEU musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání použití takové metody výpočtu kapitálové hodnoty důchodových nároků vzniklých na základě dřívějších činností, jako je metoda upravená v českých právních předpisech, a to ani tehdy, pokud tato metoda vede k tomu, že částka kapitálové hodnoty, která má být převedena do důchodového systému Unie, nedosahuje ani poloviny objemu příspěvků uhrazených úředníkem a jeho bývalým zaměstnavatelem do vnitrostátního důchodového systému. 3) Článek 11 odst. 2 přílohy VIII nařízení č. 259/68, ve znění nařízení č. 723/2004, a čl. 4 odst. 3 SEU musejí být vykládány v tom smyslu, že pro účely výpočtu výše kapitálové hodnoty důchodových nároků vzniklých ve vnitrostátním důchodovém systému, která má být převedena do důchodového systému Unie, není namístě přihlížet k období, v němž byl již úředník účasten v posledně uvedeném systému. Z uvedeného rozsudku SDEU tak podle krajského soudu plyne, že 1) pojistně matematická protihodnota je eurokonformní metodou pro stanovení výše nároku na důchod, že 2) konkrétní metoda výpočtu zvolená Českou republikou není v rozporu s evropským právem a že 3) při výpočtu důchodových práv se nepřihlíží k období, kdy byl stěžovatel již účasten v důchodovém systém EU. Argumentace stěžovatele tedy byla SDEU zcela vyvrácena a jeho námitkám přisvědčit nelze. III. Shrnutí kasační stížnosti Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatel uznal, že SDEU rozhodl, že je na členských státech, jak vypočtou kapitálovou hodnotu důchodových nároků vzniklých ve vnitrostátním systému, která je poté nabídnuta k převodu do důchodového systému orgánů EU, pokud o převod úředník některého z orgánů EU požádá. Nicméně SDEU podle stěžovatele stanovil kritéria pro výpočet kapitálové hodnoty důchodových nároků. Zejména uvedl, že tato metoda výpočtu musí být zavedena v souladu s povahou zásad a pravidel upravujících vnitrostátní důchodový systém, přičemž dotčená právní úprava se patrně neodchyluje od povahy zásad a pravidel vnitrostátního důchodového systému, ale je na vnitrostátním soudu, aby ověřil, zda tomu tak skutečně je. Krajský soud však nijak neposoudil charakter výpočtu starobních, invalidních a jiných důchodů poskytovaných vnitrostátním systémem, na jejichž poskytnutí ztratí stěžovatel (a jeho rodinní příslušníci) v případě akceptace převodu nabídnuté kapitálové hodnoty do důchodového systému EU navždy nárok, a parametry, tj. způsob výpočtu, který používá pojistně matematický vzorec nařízení vlády č. 587/2006 Sb. Krajský soud bez dalšího vydal rozsudek, v němž jen okopíroval znění předběžné otázky a výrok rozhodnutí SDEU, aniž by se jakkoli zabýval a hodnotil podmínky, na nichž rozhodnutí SDEU spočívá a